Dave: Během pár týdnů začneme zkoušet
Dave Gahan se v rozhovoru pro rádio The Current rozhovořil o tom, jak vlastně začala celá "Gahan & Soulsavers" sága, o tom co ho aktuálně baví, i dalších věcech. Podle jeho vyjádření to vypadá, že brzo ho uvidíme opět na pódiu...
Mohl bys nám trochu přiblížit, jak vůbec začala celá tvoje spolupráce se Soulsavers?
Svého času jsem hodně poslouchal jejich album, "It's Not How Far You Fall, It's The Way You Land". V té době jsem byl ve studiu. Myslím, že jsem míchal nebo dělal sólovou desku, nebo už možná s Depeche Mode (Poznámka: jednalo se o Sounds Of The Universe). Ale chystal jsem se na turné, tak už to muselo být s Depeche Mode. Telefonoval jsem s Martynem LeNoblem, který hraje na basu se Soulsavers (Poznámka: ...a s Davem se znal už z jeho sólovky Hourglass)). Začali jsme si povídat. On zrovna pracoval na něčem Richem Machinem ve studiu, který tehdy s Ianem Gloverem tvořili produkční tým pro skupinu muzikantů, které používali, aby dosáhl zvuku Soulsavers. No a tak si povídáme, a já mu říkám, že se s kapelou připravujeme na turné, a poohlížíme se po předkapelách. A on okamžitě od sluchátka zakřičel na Riche : "Hej, proč nejedeme? Dave, co kdybyste vzali Soulsavers?". No a já : "To bys vážně chtěl? No to by bylo opravdu skvělý". A bylo to.
Jeli s námi tři měsíce. Mark Lanegan u nich zpíval. Občas jsem se nimi potkával na chodbách před či po koncertech, nebo na hotelu, a někdy jsme hodili řeč. Byly to takové ty typické řeči a plány o tom, že bychom spolu mohli něco někdy spáchat.
Většinou z těch plánu vždycky sejde...
Jo, ale tentokrát se to povedlo! Pár měsíců po skončení turné mi Rich zavolal a mluvili jsme o tom, že bychom něco společně podnikli. Začali jsme si vyměňovat nápady. Poslal mi nějakou hudbu - pár akordů na Wurlitzer či varhany nebo tak něco, a možná krátký kytarový part. Okamžitě mi začaly poskakovat v hlavě různá slova či fráze. Pamatuju si, když přišla "Presence Of God", to bylo na prvním albu. Byl to dlouhý kus kytarové linky, kterou mi poslal Rich. A já jsem začal cítit, že se uvnitř mě hýbe něco, co jsem doposud nezažil. No, a nakonec jsme natočili desku. A tahle nová je třetí díl trilogie.
Zajímavé je, jak jsou na desce Imposter řazené písně za sebou. Je to něco jako způsob vyprávění příběhu, který jste chtěli těmito písněmi podat?
Ano, rozhodně. A přišlo to vlastně samo, ze začátku jsme se o to nesnažili. Začal jsem ty písničky zprostředkovaně prožívat a říkal jsem si: "Páni. Trochu se to tady mění v takový malý příběh." Tak mi to připadalo. Bylo to svým způsobem velmi filmové. Začít od "The Dark End of the Street" a zakončit to "Always On My Mind" bylo něco jako klíčové kotvy. Bylo to, jako bychom písně hráli na koncertě, prostě v určitý okamžik cítíš že teď je čas to trochu rozhoupat, nebo naopak. Prostě jsem měl pocit, že právě tenhle určitý song je to, co potřebuješ... Je to přirozený vývoj.
Takže jo, album začalo znít, jako by to byl živý setlist, nebo kompilace. Doufejme, že tohle přesně budeme dělat. Za pár týdnů začínáme zkoušet v Londýně a pokusíme se udělat nějaká vystoupení, která budou v podstatě ukázkou tohoto alba. Vlastně zopakujeme to, co jsme dělali ve studiu na jednom pódiu. Někdo by mohl říct: "Nebude to pro posluchače těžké, slyšet jenom nové album?" Ale když tam zařadíme pár přídavků, určitě vznikne dohromady něco pěkného. Ale ano, to album chceme odehrát celé. Myslím, že pokud jsi opravdový milovník hudby, a uslyšíš tu správnou píseň ve správný čas, v tu chvíli dostaneš, co potřebuješ, i kdybys tam jen seděl a poslouchal.
Nazvat album "Podvodník" je docela chytré. Je to jako " "OK, není to ten hlas co jsme v té písni zvyklí slýchat, ale je to nová interpretace..." Nová cesta jak píseň slyšet, cítit. Nebo je tu ještě nějaký jiný skrytý význam toho názvu?
Jo, takhle nějak se to vyvinulo, máš pravdu. "Imposter" je určitá postava, která ty písně interpretuje na pódiu. Hodně mě v tomhle inspiroval Johnny Cash se svými předělávkami, které také nahrával s Rickem Rubinem v Shangri-La. Třeba "Hurt", aniž bych chtěl jakkoliv snižovat originál od NIN, tak Cash ten song prostě posunul úplně někam jinam. Tak nějak jsem si to nastavil jako standard pro tuhle desku - pro to, co bychom chtěli udělat s těmi písněmi.
Je zváštní ironií, že mi bylo příjemnější zpívat tyto písně víc, než mě kdy bavilo zpívat vlastní písně, nebo Martinovy. V počátcích Depeche Mode, v těch prvních 10 letech jsem se cítil trochu nesvůj, když jsem takzvaně "chodil v Martinových botách", a snažil se reprodukovat to, co napsal. V začátcích jsem měl tendenci ho jako autora potěšit, že jsem ten song zazpíval správně. Pak jsem si po deseti letech začal uvědomovat, že potřebuju víc. Chtěl jsem zpěvem dostávat ven něco vlastního, co bylo uvnitř mě. Musel jsem si najít určité své místo. Potom také Martin začal psát způsobem, který se mi zdál podivný, alespoň na některých nahrávkách.
Zkrátka, aktuálně máme se Soulsavers dobrou chemii, cítil jsem jak mě to tam drží. Takže když jsem ty písně každý den zpíval, nakonec jsem si ani nepřipadal jako podvodník. Takže si myslím, že v tom názvu přeci jen ještě něco je, víš, něco jako ironický úšklebek.
Je to opravdu fascinující, že když jsme schopní se vžít do jiné postavy, je to vlastně pohodlnější než být sami za sebe. Zmínil jsi Johnnyho Cashe. Když jsem poslouchala jeho desku, napadlo mě: "Zajímalo by mě, co si Dave myslí o Johnnym Cashovi, o jeho verzi Personal Jesus". Zní to, jako by tě to inspirovalo ?
Opravdu to tak bylo a to je také jeden z důvodů, proč jsem chtěl natočit "Not Dark Yet", i dalších pár songů.Bylo to v době po dokončení velkého světového turné Depeche Mode, cítil jsem, že si musím dobít baterky. A v tom mi často pomáhá hudba. Něco psát, hrát, vyměňovat si s někým nápady. Mít určité spojení, kdy si nejste jistí, proč se to děje, ale zoufale se snažíte komunikovat s jinou lidskou bytostí, což je pro mě osobně občas velmi obtížné. Myslím vyjádřit to, co cítím. Ale díky hudbě jsem vždycky zjistil, že tohle je pro mě klíč.
Trvalo mi roky a roky, než jsem se dostal do bodu, kdy už se snažím zpívat s pocitem, že mám toho hodně za sebou a nějaké zkušenosti. Párkrát jsem byl v pekle a zpátky, takže jsem měl pocit, že už mi tohle padne - jako když mi padne oblek, chápeš? Celé to dobrodružství při nahrávání Imposter mě velmi zasáhlo, a cítil jsem se hodně frustrovaný, když jsme to nemohli vydat na jaře 2020, kdy to bylo původně v plánu. Ale jsme tady. A to, že jsme čekali tak dlouho, tomu dodává nějakou další...řekněme důležitost. Nebo to není možná správný výraz, ale rozhodně to bude něco speciálního.
-sin-
Čtěte také:
Dave: Klidně bych zase pracoval s Floodem
Dave: Punk býval moje kotva
Dave: byl jsem trochu podvodník
Dave: Návrat Depeche Mode nevylučuju
Dave: Během pár týdnů začneme zkoušet
|
Dave Gahan se v rozhovoru pro rádio The Current rozhovořil o tom, jak vlastně začala celá "Gahan & Soulsavers" sága, o tom co ho aktuálně baví, i dalších věcech. Podle jeho vyjádření to vypadá, že brzo ho uvidíme opět na pódiu...
Mohl bys nám trochu přiblížit, jak vůbec začala celá tvoje spolupráce se Soulsavers? Svého času jsem hodně poslouchal jejich album, "It's Not How Far You Fall, It's The Way You Land". V té době jsem byl ve studiu. Myslím, že jsem míchal nebo dělal sólovou desku, nebo už možná s Depeche Mode (Poznámka: jednalo se o Sounds Of The Universe). Ale chystal jsem se na turné, tak už to muselo být s Depeche Mode. Telefonoval jsem s Martynem LeNoblem, který hraje na basu se Soulsavers (Poznámka: ...a s Davem se znal už z jeho sólovky Hourglass)). Začali jsme si povídat. On zrovna pracoval na něčem Richem Machinem ve studiu, který tehdy s Ianem Gloverem tvořili produkční tým pro skupinu muzikantů, které používali, aby dosáhl zvuku Soulsavers. No a tak si povídáme, a já mu říkám, že se s kapelou připravujeme na turné, a poohlížíme se po předkapelách. A on okamžitě od sluchátka zakřičel na Riche : "Hej, proč nejedeme? Dave, co kdybyste vzali Soulsavers?". No a já : "To bys vážně chtěl? No to by bylo opravdu skvělý". A bylo to. Jeli s námi tři měsíce. Mark Lanegan u nich zpíval. Občas jsem se nimi potkával na chodbách před či po koncertech, nebo na hotelu, a někdy jsme hodili řeč. Byly to takové ty typické řeči a plány o tom, že bychom spolu mohli něco někdy spáchat. Většinou z těch plánu vždycky sejde... Jo, ale tentokrát se to povedlo! Pár měsíců po skončení turné mi Rich zavolal a mluvili jsme o tom, že bychom něco společně podnikli. Začali jsme si vyměňovat nápady. Poslal mi nějakou hudbu - pár akordů na Wurlitzer či varhany nebo tak něco, a možná krátký kytarový part. Okamžitě mi začaly poskakovat v hlavě různá slova či fráze. Pamatuju si, když přišla "Presence Of God", to bylo na prvním albu. Byl to dlouhý kus kytarové linky, kterou mi poslal Rich. A já jsem začal cítit, že se uvnitř mě hýbe něco, co jsem doposud nezažil. No, a nakonec jsme natočili desku. A tahle nová je třetí díl trilogie. Zajímavé je, jak jsou na desce Imposter řazené písně za sebou. Je to něco jako způsob vyprávění příběhu, který jste chtěli těmito písněmi podat? Ano, rozhodně. A přišlo to vlastně samo, ze začátku jsme se o to nesnažili. Začal jsem ty písničky zprostředkovaně prožívat a říkal jsem si: "Páni. Trochu se to tady mění v takový malý příběh." Tak mi to připadalo. Bylo to svým způsobem velmi filmové. Začít od "The Dark End of the Street" a zakončit to "Always On My Mind" bylo něco jako klíčové kotvy. Bylo to, jako bychom písně hráli na koncertě, prostě v určitý okamžik cítíš že teď je čas to trochu rozhoupat, nebo naopak. Prostě jsem měl pocit, že právě tenhle určitý song je to, co potřebuješ... Je to přirozený vývoj. Takže jo, album začalo znít, jako by to byl živý setlist, nebo kompilace. Doufejme, že tohle přesně budeme dělat. Za pár týdnů začínáme zkoušet v Londýně a pokusíme se udělat nějaká vystoupení, která budou v podstatě ukázkou tohoto alba. Vlastně zopakujeme to, co jsme dělali ve studiu na jednom pódiu. Někdo by mohl říct: "Nebude to pro posluchače těžké, slyšet jenom nové album?" Ale když tam zařadíme pár přídavků, určitě vznikne dohromady něco pěkného. Ale ano, to album chceme odehrát celé. Myslím, že pokud jsi opravdový milovník hudby, a uslyšíš tu správnou píseň ve správný čas, v tu chvíli dostaneš, co potřebuješ, i kdybys tam jen seděl a poslouchal. Nazvat album "Podvodník" je docela chytré. Je to jako " "OK, není to ten hlas co jsme v té písni zvyklí slýchat, ale je to nová interpretace..." Nová cesta jak píseň slyšet, cítit. Nebo je tu ještě nějaký jiný skrytý význam toho názvu? Jo, takhle nějak se to vyvinulo, máš pravdu. "Imposter" je určitá postava, která ty písně interpretuje na pódiu. Hodně mě v tomhle inspiroval Johnny Cash se svými předělávkami, které také nahrával s Rickem Rubinem v Shangri-La. Třeba "Hurt", aniž bych chtěl jakkoliv snižovat originál od NIN, tak Cash ten song prostě posunul úplně někam jinam. Tak nějak jsem si to nastavil jako standard pro tuhle desku - pro to, co bychom chtěli udělat s těmi písněmi.
Je zváštní ironií, že mi bylo příjemnější zpívat tyto písně víc, než mě kdy bavilo zpívat vlastní písně, nebo Martinovy. V počátcích Depeche Mode, v těch prvních 10 letech jsem se cítil trochu nesvůj, když jsem takzvaně "chodil v Martinových botách", a snažil se reprodukovat to, co napsal. V začátcích jsem měl tendenci ho jako autora potěšit, že jsem ten song zazpíval správně. Pak jsem si po deseti letech začal uvědomovat, že potřebuju víc. Chtěl jsem zpěvem dostávat ven něco vlastního, co bylo uvnitř mě. Musel jsem si najít určité své místo. Potom také Martin začal psát způsobem, který se mi zdál podivný, alespoň na některých nahrávkách. Zkrátka, aktuálně máme se Soulsavers dobrou chemii, cítil jsem jak mě to tam drží. Takže když jsem ty písně každý den zpíval, nakonec jsem si ani nepřipadal jako podvodník. Takže si myslím, že v tom názvu přeci jen ještě něco je, víš, něco jako ironický úšklebek. Je to opravdu fascinující, že když jsme schopní se vžít do jiné postavy, je to vlastně pohodlnější než být sami za sebe. Zmínil jsi Johnnyho Cashe. Když jsem poslouchala jeho desku, napadlo mě: "Zajímalo by mě, co si Dave myslí o Johnnym Cashovi, o jeho verzi Personal Jesus". Zní to, jako by tě to inspirovalo ? Opravdu to tak bylo a to je také jeden z důvodů, proč jsem chtěl natočit "Not Dark Yet", i dalších pár songů.Bylo to v době po dokončení velkého světového turné Depeche Mode, cítil jsem, že si musím dobít baterky. A v tom mi často pomáhá hudba. Něco psát, hrát, vyměňovat si s někým nápady. Mít určité spojení, kdy si nejste jistí, proč se to děje, ale zoufale se snažíte komunikovat s jinou lidskou bytostí, což je pro mě osobně občas velmi obtížné. Myslím vyjádřit to, co cítím. Ale díky hudbě jsem vždycky zjistil, že tohle je pro mě klíč. Trvalo mi roky a roky, než jsem se dostal do bodu, kdy už se snažím zpívat s pocitem, že mám toho hodně za sebou a nějaké zkušenosti. Párkrát jsem byl v pekle a zpátky, takže jsem měl pocit, že už mi tohle padne - jako když mi padne oblek, chápeš? Celé to dobrodružství při nahrávání Imposter mě velmi zasáhlo, a cítil jsem se hodně frustrovaný, když jsme to nemohli vydat na jaře 2020, kdy to bylo původně v plánu. Ale jsme tady. A to, že jsme čekali tak dlouho, tomu dodává nějakou další...řekněme důležitost. Nebo to není možná správný výraz, ale rozhodně to bude něco speciálního. -sin- Čtěte také: Dave: Klidně bych zase pracoval s Floodem Dave: Punk býval moje kotva Dave: byl jsem trochu podvodník Dave: Návrat Depeche Mode nevylučuju |
Rubriky článků:
(c)