Martin: Rok 2020 nás naučil neplánovat
V rozhovoru pro aktuální číslo německého magazínu Musikexpress se Martin rozvyprávěl o rock'n'rollu, svých dětech, sólové práci i práci v Depeche Mode, a také o současné situaci...
Jakým způsobem platíš opici za její uměleckou práci?
Na rozdíl od humanoidního umělce si Pockets zaslouží to samé, co by si zasloužil člověk. Už jsme se seznámili natolik, že mu můžu říkat křestním jménem. Pro všechny ostatní je to Pockets Warhol.
Začátek konverzace je trochu komplikovaný. V jeho domě v Santa Barbaře je ještě brzy ráno, a Martin má v plnění své role pána domu slyšitelné potíže. Někdy štěká pes, jindy ho jeho žena žádá o krátkou diskusi ohledně rodinných záležitostí, jenž nesnesou odklad. Martin sice drží ruku na mikrofonu, přesto si útržky dialogů najdou cestu přes Atlantik. Pak ještě krátce štěkne pes a rozhostí se konečně ticho.
Na internetu koluje krásná černobílá fotka z jejich svatby v roce 2014. Martin přivedl do rodiny tři dospělé děti, a s Kerrilee mají společné další dvě dcery: 3 a 4 roky. Je až překvapivé, jak ochotně tatínek Mart vypráví o svých dvou nejmenších. Například o tom, že už nesledují animáky, ale dívají se na filmy hrané skutečnými lidmi. "Myslím že je to skvělé," říká obdivně Martin, "Už jsem neměl chuť se nechat unést tím Disneyovským kresleným světem." Každopádně obě vykazují vlastnosti, které se projevují obvykle u starších dětí, jak pokračuje hrdý otec: "Obě hodně tancují, a mají velmi dobrý smysl pro rytmus. To určitě nemají po mě, ale po matce." Martin by v tomto ohledu nemusel být tak skromný - jeho nové sólové skladby totiž ukazují, že i mistr melancholické melodie ví, jak produkovat beaty.
Nedávno vaší kapelu uvedli do Rockové Síně slávy, a nyní se chystáš vydat elektronické EP. Obsahuje „The Third Chimpanzee“ taky trochu rock'n'rollu ?
To bychom si museli nejdřív ujasnit, co je to rock'n'roll.
To co Depeche Mode z větší části předvádějí na stadionech.
Tím bys staré rockery rozesmál.
Tak jinak: hlasitá hudba, která rozhýbe tělo.
Tak to pro mě funguje. Rytmus je hlavním tématem nových skladeb. Tentokrát nebyla základem melodie, jak je tomu obvykle u mých písní, ale rytmus. Posunul každou píseň správným směrem.
Co je podle tebe dobrý rytmus?
Musí to s tebou pohnout. Hlava, nohy, tělo... Beaty, které nezpůsobují nic fyzického, nefungují.
Beaty v Mandrill zní jako výstřely.
Vážně? Tak jsem to nezamýšlel.
Celé nové EP zní velmi industriálně, jako zvuk, který v osmdesátých letech Depeche Mode razili na albech jako Black Celebration. Rozdíl je v tom, že díky novým techologiím jsou možnosti zvuků mnohem větší. Lákalo by tě jít s Depeche Mode znovu tímto směrem?
To je jeden ze způsobů, jak bychom mohli pokračovat, ano. Ale je tolik různých cest. Kterou nakonec zvolíme? Uvidíme.
Je jasné, že Martin Gore se této otázce vyhýbá. Ví, jak moc fanoušci dychtí, aby se dozvěděli něco nového o Depeche Mode. Přijde v roce 2021 nové album? Martin jednou prohlásil, že podle čtyřletého cyklu vydávání alb si můžete nastavit hodinky. Tak to bylo plánováno i tentokrát. Ale jak nyní říká: "Jestli nás rok 2020 něco naučil, pak to, že žádné plány bychom neměli brát příliš vážně."
Pánové Gahan, Gore a Fletcher se objevili ve streamu při předávání Rock Hall Of Fame, všichni ve výborné náladě plné vtipů, až to bylo téměř s ironickým podtónem. "Tady ve Státech berou tu Síň Slávy velmi vážně", vysvětluje Martin, "je to důležitá instituce, důležitá část americké kultury. Národ nemá o mnoho více než toto kulturní dědictví, ale my Britové to cítíme trochu jinak, proto jsme do toho vnesli trochu lehkomyslnosti." To ovšem neznamená, že by Martin Gore nebral obrovské dědictví klasického rock'n'rollu vážně. Opak je pravdou. Už od dětsví chodil mámě na gramodesky. Hromada starých singlů od Elvise, Chucka Berryho a dalších průkopníků - to byla počáteční jiskra. "Přehrával jsem ty desky znovu a znovu, až se staly součástí mojí DNA, stejně jako jsou součástí DNA celé rockové a popové kultury. Ale nebylo to jen o hudbě. Jistě: to byla první věc, která mě popadla - když jsi teenager, tak ti nejdřív na textu vůbec nezáleží. Ale to se rychle změnilo...
Kdo na tebe v tomto ohledu udělal zvláštní dojem?
Říká se, že Chuck Berry byl první básník mezi rock'n'rollovými umělci, a já s tím mohu jen souhlasit: jeho texty mě ohromně zasáhly, Vyprávěly věci, o kterých jsem ještě neměl ani tušení, ale chtěl jsem je poznat co nejdříve.
Na novém EP jsi odpovědný za hudbu i produkci sám. Máš více, či méně práce, než když tvoříte s Depeche Mode?
Spíš jde o to, že jako sólový umělec se nechci vzdát žádného nápadu. U Depeche Mode máme producenty, kteří odvádějí hodně práce. Stává se, že uděláme svojí práci, a pak producenti nejsou celé dny vidět, protože makají na detailech. Jsou to také oni, kteří nám říkají : "Dílo je hotové!". Pak si to poslechneme - a často s tím souhlasíme. U sólové práce je to jiné, protože tam si ten konečný bod musím stanovit sám. Což u elektronické hudby není snadné, protože ta pořád může růst a růst.
Jak jsi přišel na název "The Third Chimpanzee," který odkazuje známou knihu?
Když bylo jasné, že Pockets udělá obal, přemýšlel jsem, jak do EP zapojit to opičí téma. Vzpomněl jsem si na tu knihu, kterou jsem četl na počátku 90. let. Jared Diamond tam popisuje co odlišuje lidi od jejich blízkých příbuzných, šimpanzů. Zkoumá otázku, jak je možné, že na jedné straně jsme schopní vytvářet umění, kulturu, jazyk - ale také máme tendenci se navzájem vyhladit, ať už válkami, nebo změnou klimatu.
Kniha je skoro 30 let stará. Jak moc je teď aktuální?
Podtitul je „Evoluce a budoucnost lidského zvířete“ a je zajímavé si položit otázku, zda tato evoluce probíhá. Vyvíjíme se dál jako lidé - a pokud ano, jakým směrem? Je to nadčasová otázka.
Dal ti na to rok 2020 odpověd?
Byl to spíš rok nejednoznačností, než odpovědí. To se ukázalo velmi jasně, zejména v USA. Na jedné straně nebyl Trump zvolen prezidentem, což tady v Kalifornii vyvolalo úlevu mnoha lidí. Ale bylo to o fous. Kdyby nedošlo k pandemii - a nedošlo by k vraždě George Floyda, myslím, že Trump by tuto volbu vyhrál. To je hrozná představa.
Jak zažíváš Ameriku během pandemie?
To je taky ambivalentní. Je tu mnoho ohleduplnosti a zodpovědného chování. Jsou zde však i miliony lidí, kteří bez mrknutí oka kladou svůj pocit svobody nad ochranu životů druhých. Vidí svojí svobodu v ohrožení pokud mají nosit masku, nebo se nemůžou zúčastnit některých událostí. Podařilo se vyvinout vakcínu proti viru. Jedná se o lékařský a vědecký triumf umožněný lidmi. Těmi samými tvory, jejichž genetika je podobná těm, kteří odmítají nosit masku. Tento rozdíl je pozoruhodný!
Pokud by došlo na další remake Planety Opic, nechtěl bys k němu napsat hudbu?
To ne, původní hudba je tak dobrá, že bych to nepředělával.
Nebyla by ale poslední skladba EP: "Howlers End" ideálním soundtrackem k legendární závěrečné scéně z filmu, ve které Charleton Heston objeví zbytek Sochy svobody, a pochopí, že tento příběh není na jiné planetě, ale na Zemi?
Možná. Je však třeba dávat pozor, aby hudba neutopila poslední slova, která Heston adresuje lidstvu. Protože jsou příliš důležitá: "Vy maniaci! Všechno jste zničili! Zatraceně! Do pekla s vámi!"
-sin-
Čtěte také:
Martin: Nemám trezor nevydaných skladeb
Martin: Snad si s kapelou promluvíme
Martin: Klidně bych dělal filmovou hudbu
14 ledna 2021
Zpět na hlavní stránku
SLEDUJTE NÁS:
Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu
Petr :
15. ledna 2021, 11:23
Lidi necítěj ohrožení svobody, protože nemůžou na koncert. Spíš jim krachujou dlouho budovaný živnosti, a končí na pracáku. Martina mám rád jako hudebníka, určitě je i hodnej, pomáhá charitě a tak. Ale je prostě v jiný bublině než obyčejný lidi.
quillity :
15. ledna 2021, 23:57
… žiaľ,Petr, je to realita… Spoločnosť je taká vyspelá, ako sa dokáže postarať o najslabších…
Martin je umelec , preto si myslím, že asi podobné je aj jeho zmýšľanie a vyjadrovanie sa k problémom
Nedávno vaší kapelu uvedli do síne slávy..
Anglická kapela, kt. nevedela spievať ani hrať a nemala ani žiadnu víziu, vypískaná skôr ako na prvom koncerte dohrali prvú skladbu, s jasným odkazom pre sieň slávy: my nie sme vaše opice…, reč je o Sex Pistols, rebeli
Budem sa rúhať, ale z pohľadu vesmíru je vraj ľudstvo najzbytočnejšia forma existencie, kt. je navyše presvedčená o svojej jedinečnosti. Rock´n roll, ktorý rozhýbe telo? Aj títo mali donedávna ešte potiaže s koordináciou a dnes sú frajeri
Martin: Rok 2020 nás naučil neplánovat
|
V rozhovoru pro aktuální číslo německého magazínu Musikexpress se Martin rozvyprávěl o rock'n'rollu, svých dětech, sólové práci i práci v Depeche Mode, a také o současné situaci...
Jakým způsobem platíš opici za její uměleckou práci? Na rozdíl od humanoidního umělce si Pockets zaslouží to samé, co by si zasloužil člověk. Už jsme se seznámili natolik, že mu můžu říkat křestním jménem. Pro všechny ostatní je to Pockets Warhol. Začátek konverzace je trochu komplikovaný. V jeho domě v Santa Barbaře je ještě brzy ráno, a Martin má v plnění své role pána domu slyšitelné potíže. Někdy štěká pes, jindy ho jeho žena žádá o krátkou diskusi ohledně rodinných záležitostí, jenž nesnesou odklad. Martin sice drží ruku na mikrofonu, přesto si útržky dialogů najdou cestu přes Atlantik. Pak ještě krátce štěkne pes a rozhostí se konečně ticho.
Na internetu koluje krásná černobílá fotka z jejich svatby v roce 2014. Martin přivedl do rodiny tři dospělé děti, a s Kerrilee mají společné další dvě dcery: 3 a 4 roky. Je až překvapivé, jak ochotně tatínek Mart vypráví o svých dvou nejmenších. Například o tom, že už nesledují animáky, ale dívají se na filmy hrané skutečnými lidmi. "Myslím že je to skvělé," říká obdivně Martin, "Už jsem neměl chuť se nechat unést tím Disneyovským kresleným světem." Každopádně obě vykazují vlastnosti, které se projevují obvykle u starších dětí, jak pokračuje hrdý otec: "Obě hodně tancují, a mají velmi dobrý smysl pro rytmus. To určitě nemají po mě, ale po matce." Martin by v tomto ohledu nemusel být tak skromný - jeho nové sólové skladby totiž ukazují, že i mistr melancholické melodie ví, jak produkovat beaty. Nedávno vaší kapelu uvedli do Rockové Síně slávy, a nyní se chystáš vydat elektronické EP. Obsahuje „The Third Chimpanzee“ taky trochu rock'n'rollu ? To bychom si museli nejdřív ujasnit, co je to rock'n'roll. To co Depeche Mode z větší části předvádějí na stadionech. Tím bys staré rockery rozesmál. Tak jinak: hlasitá hudba, která rozhýbe tělo. Tak to pro mě funguje. Rytmus je hlavním tématem nových skladeb. Tentokrát nebyla základem melodie, jak je tomu obvykle u mých písní, ale rytmus. Posunul každou píseň správným směrem. Co je podle tebe dobrý rytmus? Musí to s tebou pohnout. Hlava, nohy, tělo... Beaty, které nezpůsobují nic fyzického, nefungují. Beaty v Mandrill zní jako výstřely. Vážně? Tak jsem to nezamýšlel.
Celé nové EP zní velmi industriálně, jako zvuk, který v osmdesátých letech Depeche Mode razili na albech jako Black Celebration. Rozdíl je v tom, že díky novým techologiím jsou možnosti zvuků mnohem větší. Lákalo by tě jít s Depeche Mode znovu tímto směrem? To je jeden ze způsobů, jak bychom mohli pokračovat, ano. Ale je tolik různých cest. Kterou nakonec zvolíme? Uvidíme. Je jasné, že Martin Gore se této otázce vyhýbá. Ví, jak moc fanoušci dychtí, aby se dozvěděli něco nového o Depeche Mode. Přijde v roce 2021 nové album? Martin jednou prohlásil, že podle čtyřletého cyklu vydávání alb si můžete nastavit hodinky. Tak to bylo plánováno i tentokrát. Ale jak nyní říká: "Jestli nás rok 2020 něco naučil, pak to, že žádné plány bychom neměli brát příliš vážně." Pánové Gahan, Gore a Fletcher se objevili ve streamu při předávání Rock Hall Of Fame, všichni ve výborné náladě plné vtipů, až to bylo téměř s ironickým podtónem. "Tady ve Státech berou tu Síň Slávy velmi vážně", vysvětluje Martin, "je to důležitá instituce, důležitá část americké kultury. Národ nemá o mnoho více než toto kulturní dědictví, ale my Britové to cítíme trochu jinak, proto jsme do toho vnesli trochu lehkomyslnosti." To ovšem neznamená, že by Martin Gore nebral obrovské dědictví klasického rock'n'rollu vážně. Opak je pravdou. Už od dětsví chodil mámě na gramodesky. Hromada starých singlů od Elvise, Chucka Berryho a dalších průkopníků - to byla počáteční jiskra. "Přehrával jsem ty desky znovu a znovu, až se staly součástí mojí DNA, stejně jako jsou součástí DNA celé rockové a popové kultury. Ale nebylo to jen o hudbě. Jistě: to byla první věc, která mě popadla - když jsi teenager, tak ti nejdřív na textu vůbec nezáleží. Ale to se rychle změnilo... Kdo na tebe v tomto ohledu udělal zvláštní dojem? Říká se, že Chuck Berry byl první básník mezi rock'n'rollovými umělci, a já s tím mohu jen souhlasit: jeho texty mě ohromně zasáhly, Vyprávěly věci, o kterých jsem ještě neměl ani tušení, ale chtěl jsem je poznat co nejdříve. Na novém EP jsi odpovědný za hudbu i produkci sám. Máš více, či méně práce, než když tvoříte s Depeche Mode? Spíš jde o to, že jako sólový umělec se nechci vzdát žádného nápadu. U Depeche Mode máme producenty, kteří odvádějí hodně práce. Stává se, že uděláme svojí práci, a pak producenti nejsou celé dny vidět, protože makají na detailech. Jsou to také oni, kteří nám říkají : "Dílo je hotové!". Pak si to poslechneme - a často s tím souhlasíme. U sólové práce je to jiné, protože tam si ten konečný bod musím stanovit sám. Což u elektronické hudby není snadné, protože ta pořád může růst a růst.
Jak jsi přišel na název "The Third Chimpanzee," který odkazuje známou knihu? Když bylo jasné, že Pockets udělá obal, přemýšlel jsem, jak do EP zapojit to opičí téma. Vzpomněl jsem si na tu knihu, kterou jsem četl na počátku 90. let. Jared Diamond tam popisuje co odlišuje lidi od jejich blízkých příbuzných, šimpanzů. Zkoumá otázku, jak je možné, že na jedné straně jsme schopní vytvářet umění, kulturu, jazyk - ale také máme tendenci se navzájem vyhladit, ať už válkami, nebo změnou klimatu. Kniha je skoro 30 let stará. Jak moc je teď aktuální? Podtitul je „Evoluce a budoucnost lidského zvířete“ a je zajímavé si položit otázku, zda tato evoluce probíhá. Vyvíjíme se dál jako lidé - a pokud ano, jakým směrem? Je to nadčasová otázka. Dal ti na to rok 2020 odpověd? Byl to spíš rok nejednoznačností, než odpovědí. To se ukázalo velmi jasně, zejména v USA. Na jedné straně nebyl Trump zvolen prezidentem, což tady v Kalifornii vyvolalo úlevu mnoha lidí. Ale bylo to o fous. Kdyby nedošlo k pandemii - a nedošlo by k vraždě George Floyda, myslím, že Trump by tuto volbu vyhrál. To je hrozná představa. Jak zažíváš Ameriku během pandemie? To je taky ambivalentní. Je tu mnoho ohleduplnosti a zodpovědného chování. Jsou zde však i miliony lidí, kteří bez mrknutí oka kladou svůj pocit svobody nad ochranu životů druhých. Vidí svojí svobodu v ohrožení pokud mají nosit masku, nebo se nemůžou zúčastnit některých událostí. Podařilo se vyvinout vakcínu proti viru. Jedná se o lékařský a vědecký triumf umožněný lidmi. Těmi samými tvory, jejichž genetika je podobná těm, kteří odmítají nosit masku. Tento rozdíl je pozoruhodný! Pokud by došlo na další remake Planety Opic, nechtěl bys k němu napsat hudbu? To ne, původní hudba je tak dobrá, že bych to nepředělával. Nebyla by ale poslední skladba EP: "Howlers End" ideálním soundtrackem k legendární závěrečné scéně z filmu, ve které Charleton Heston objeví zbytek Sochy svobody, a pochopí, že tento příběh není na jiné planetě, ale na Zemi? Možná. Je však třeba dávat pozor, aby hudba neutopila poslední slova, která Heston adresuje lidstvu. Protože jsou příliš důležitá: "Vy maniaci! Všechno jste zničili! Zatraceně! Do pekla s vámi!" -sin- Čtěte také: Martin: Nemám trezor nevydaných skladeb Martin: Snad si s kapelou promluvíme Martin: Klidně bych dělal filmovou hudbu |
14 ledna 2021
Zpět na hlavní stránku
SLEDUJTE NÁS:
Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu
|
Petr : |
15. ledna 2021, 11:23 |
|
Lidi necítěj ohrožení svobody, protože nemůžou na koncert. Spíš jim krachujou dlouho budovaný živnosti, a končí na pracáku. Martina mám rád jako hudebníka, určitě je i hodnej, pomáhá charitě a tak. Ale je prostě v jiný bublině než obyčejný lidi. |
|
quillity : |
15. ledna 2021, 23:57 |
|
… žiaľ,Petr, je to realita… Spoločnosť je taká vyspelá, ako sa dokáže postarať o najslabších… Nedávno vaší kapelu uvedli do síne slávy.. |
Rubriky článků:
(c)