Martin: Rock Hall musí jít s dobou
Máme tu další Martinův rozhovor, tentokrát pro americkou verzi Rolling Stone. Opět vybíráme to zajímavé, co se v předchozích rozhovorech příliš neopakovalo...
Jakým směrem první track Howler udává směr celého EP?
Když jsem na té písni pracoval, nejvíc se mi na něm líbilo to, že má jakousi primární sílu. To je to, na čem jsem během celého projektu trval. Chtěl jsem tam zachovat tu provopočáteční, živočišnou energii.
Skládáš písně výhradně pomocí syntezátorů?
Všechny ty písně na EP jsou založené na syntezátorech, nemyslím, že bych na některou z nich použil kytaru. Takže vokály, syntezátor, bicí. Ale jsou další věci na kterých pracuju, se zcela odlišnou estetikou, a na ty jsem kytaru částečně používal. Ale řekl bych, že většina z nich pořád zní dost elektronicky.
Co máš z toho, že děláš takové instrumentální EP, na rozdíl od tradiční zpívané hudby?
Dají se z toho dostat různé věci. V momentě, kdy dáš na píseň zpěv, je to očividně nejdůležitější věc a všechno kolem toho musí fungovat. Když si to odmyslíš, najednou je všechno na stejné rovině. Nemusíš se bát, že ti něco pokazí vokál, nebo že nebudou slyšet slova. Je to spíš o atmosféře a o tom, co hudba vyvolává. Protože hudba je silná. A je silná s textem i bez něj. Rád pracuji oběma směry.
Obal EP maloval opičák Pockets. Máš od něj víc obrazů?
Poslali mi pět obrazů, abych si mohl vybrat. Máme od skladeb ještě spoustu remixů. Ještě nevím kdy je vydáme, ale doufejme že se použije ještě alespoň jedna další malba na obal remixového vydání. Přemýšlel jsem, že bych zbylé obrazy vydražil, a podpořil tak útulek kde Pockets žije.
Depeche Mode byli loni uvedeni do Rock Hall of Fame. Co říkáš na to, že začali uznávat i umělce, kteří hrají převážně na syntezátory?
Je v pořádku, že se otevřeli i netradičním ne-kytarovým kapelám. Už bylo na čase. Musíte jít s dobou, jinak během 50 let už nezbyde nikdo, koho byste mohli do Síně uvést.
Myslím že Kraftwerk tam ještě nebyli...
Ano, už několikrát je nominovali, ale nemyslím že se jim to někdy podaří.
Nedávno ses zmínil, že pracuješ na jiných projektech. Je to hudba pro Depeche Mode? Co tě čeká dál?
Tady opravdu záleží jen na tom, jaká bude ve světě situace. Vážně jsme o dalších plánech nemluvili, protože se to zdá být předčasné. Vakcína pravděpodobně zasáhne širokou veřejnost až v létě. Takže jako kapela zatím nic neplánujeme. Právě jsem psal a vlastně ještě píšu písně s jedním kamarádem. Zatím jsme neřešili co s tím provedeme, nemluvili jsme o vydání, či něčem podobném.
Pokud se na tom všem dá najít něco pozitivního, tak je to příležitost si vše v klidu promyslet, a rozhodnout se, co dělat dál. Protože si myslím, že svět se po tomhle změní.
-sin-
Čtěte také:
Martin: Snad si s kapelou promluvíme
Martin: Rok 2020 nás naučil neplánovat
Martin: Klidně bych dělal filmovou hudbu
Martin: Nemám trezor nevydaných skladeb
Martin: Rock Hall musí jít s dobou
|
Máme tu další Martinův rozhovor, tentokrát pro americkou verzi Rolling Stone. Opět vybíráme to zajímavé, co se v předchozích rozhovorech příliš neopakovalo...
Jakým směrem první track Howler udává směr celého EP? Když jsem na té písni pracoval, nejvíc se mi na něm líbilo to, že má jakousi primární sílu. To je to, na čem jsem během celého projektu trval. Chtěl jsem tam zachovat tu provopočáteční, živočišnou energii. Skládáš písně výhradně pomocí syntezátorů? Všechny ty písně na EP jsou založené na syntezátorech, nemyslím, že bych na některou z nich použil kytaru. Takže vokály, syntezátor, bicí. Ale jsou další věci na kterých pracuju, se zcela odlišnou estetikou, a na ty jsem kytaru částečně používal. Ale řekl bych, že většina z nich pořád zní dost elektronicky.
Co máš z toho, že děláš takové instrumentální EP, na rozdíl od tradiční zpívané hudby? Dají se z toho dostat různé věci. V momentě, kdy dáš na píseň zpěv, je to očividně nejdůležitější věc a všechno kolem toho musí fungovat. Když si to odmyslíš, najednou je všechno na stejné rovině. Nemusíš se bát, že ti něco pokazí vokál, nebo že nebudou slyšet slova. Je to spíš o atmosféře a o tom, co hudba vyvolává. Protože hudba je silná. A je silná s textem i bez něj. Rád pracuji oběma směry. Obal EP maloval opičák Pockets. Máš od něj víc obrazů? Poslali mi pět obrazů, abych si mohl vybrat. Máme od skladeb ještě spoustu remixů. Ještě nevím kdy je vydáme, ale doufejme že se použije ještě alespoň jedna další malba na obal remixového vydání. Přemýšlel jsem, že bych zbylé obrazy vydražil, a podpořil tak útulek kde Pockets žije. Depeche Mode byli loni uvedeni do Rock Hall of Fame. Co říkáš na to, že začali uznávat i umělce, kteří hrají převážně na syntezátory? Je v pořádku, že se otevřeli i netradičním ne-kytarovým kapelám. Už bylo na čase. Musíte jít s dobou, jinak během 50 let už nezbyde nikdo, koho byste mohli do Síně uvést. Myslím že Kraftwerk tam ještě nebyli... Ano, už několikrát je nominovali, ale nemyslím že se jim to někdy podaří. Nedávno ses zmínil, že pracuješ na jiných projektech. Je to hudba pro Depeche Mode? Co tě čeká dál? Tady opravdu záleží jen na tom, jaká bude ve světě situace. Vážně jsme o dalších plánech nemluvili, protože se to zdá být předčasné. Vakcína pravděpodobně zasáhne širokou veřejnost až v létě. Takže jako kapela zatím nic neplánujeme. Právě jsem psal a vlastně ještě píšu písně s jedním kamarádem. Zatím jsme neřešili co s tím provedeme, nemluvili jsme o vydání, či něčem podobném. Pokud se na tom všem dá najít něco pozitivního, tak je to příležitost si vše v klidu promyslet, a rozhodnout se, co dělat dál. Protože si myslím, že svět se po tomhle změní. -sin- Čtěte také: Martin: Snad si s kapelou promluvíme Martin: Rok 2020 nás naučil neplánovat Martin: Klidně bych dělal filmovou hudbu Martin: Nemám trezor nevydaných skladeb |
Rubriky článků:
(c)