Martin: Nemám žádný trezor nevydaných skladeb
Martin aktuálně rozdává rozhovory jako na běžícím páse, a mnoho věcí se v nich stále opakuje. V tomto interview pro magazín Clash se ale přece jen pár zajímavých vět našlo...
Spoluzakladatel Depeche Mode Martin Gore vydává 29.ledna své nové EP nazvané "Třetí šimpanz" prostřednictvím labelu Mute. Obsahuje pět skladeb hrubé, ostře řezané a překvapivé elektroniky. Ta se jen málo podobá Martinově práci v Depeche Mode, jeho sólovému albu „MG“ z roku 2015, či dvěma albům coververzí nazvaných „Counterfeit“. I přesto jsou ponuré melodie okamžitě rozpoznatelné jako jeho rukopis. EP je nazváno podle antropologického textu Jareda Diamonda o vývoji homo sapiens a jeho nejbližšího příbuzného - šimpanze - v době, kdy většina z nás žije omezený život podobný zvířatům v klecích...
Povídali jsme si s Martinem v jeho studiu v Santa Barbara.:
Martin Gore: "Jsem rád, že mám vlastní domácí studio Electric Ladyboy. Můžu sem chodit a pracovat kdy chci. Ale není to tak, že bych donekonečna něco nahrával a měl trezor s nevydanými věcmi. Dokonce i v průběhu historie Depeche Mode si pamatuju, že jsem napsal jen jednu nebo dvě skladby, které jsme nakonec nevydali. Pravděpodobně existoval velmi dobrý důvod, proč jsme to neudělali! Upřímně nemám moc nevydaných nahrávek. Když přijdu do studia a něco vytvořím, poměrně rychle se rozhodnu, jestli to funguje nebo ne. Jestli ne, tak to prostě vyhodím.
Tak trochu jsem propadl závislosti na nástrojích. Pořád mám vybavení, které pochází z doby ještě před albem "A Broken Frame". Mám toho tolik, že je to trochu zdrcující. Přijdu do studia a říkám si: "Dobře, co budu dneska dělat? Co by mě dnes mohlo inspirovat? S čím mám pracovat?" A asi tak v 3/4 případů se si vyberu něco, co nakonec skončí nezdarem. Vždycky jsem říkal, že čím víc se obklopím hudebními nástroji, tím mi to pomůže být kreativnější. Teď už vtipkuju, že už to asi zašlo dál, a moje kreativita šla opačným směrem.
Demo pro píseň Howler jsem nahrál ještě před pandemií. Když jsme skončili v karanténě a zasekli jsme se doma, necítil jsem velkou motivaci psát texty. Asi člověku trochu ovlivňuje psychiku, když je zavřený, a nevídá se s moc lidmi, nic nedělá, nikam nechodí... Možná prostě nemáte podněty k psaní slov.
S tvorbou hudby jsem to však vnímal jinak. Když už jsem měl jeden song, řekl jsem si, že bych možná měl zapracovat na dalších instrumentálních skladbách. A tak jsem začal pracovat na tom, z čeho nakonec vznikl Mandrill. Na obě skladby jsem použil svůj hlas, který je přesynchronizovaný a upravený, takže už nezní lidsky.
Celé to opičí téma podle knihy Jareda Diamonda mi přišlo jako docela dobrá koncepce. Moc se mi líbila představa té rozmazané hranice mezi opicemi a lidmi. Připadáme si, že když jsme prošli evolucí, a vyvinuli jsme se, tak jsme o tolik lepší. Ale o tom dost pochybuji. Podívejte se na současnou situaci okolo pandemie - celé to politické klima je naprosto šílené. Je tu tolik lidí, kteří věří všem těm konspiračním teoriím - kdo by si pomyslel že se dostaneme až do tohoto bodu? Tady mluvíme o devoluci! Aniž bych se výslovně vyjadřoval politicky, měl jsem pocit, že tím něco chci naznačit. Nevím, jestli si toho někdo všimne. A pokud ano, tak ano. Ale když ne, tak je to vlastně jedno. Je to hezký koncept.
Moje EP vychází na labelu Mute, a je to tak trochu návrat ke kořenům. Daniela Millera znám přes 40 let a je to můj blízký přítel. Prostě mám rád celou tu estetiku Mute. Dává to perfektní smysl, když přes ně vydávám tohle EP. Je to určité konstatování. Konstatování toho, že je mi jasné, že je to nezávislá nahrávka. S tímhle se určitě nechystám na celosvětovou nadvládu."
-sin-
Čtěte také:
Martin: Rok 2020 nás naučil neplánovat
Martin: Snad si s kapelou promluvíme
Martin: Klidně bych dělal filmovou hudbu
Martin: Nemám žádný trezor nevydaných skladeb
|
Martin aktuálně rozdává rozhovory jako na běžícím páse, a mnoho věcí se v nich stále opakuje. V tomto interview pro magazín Clash se ale přece jen pár zajímavých vět našlo...
Spoluzakladatel Depeche Mode Martin Gore vydává 29.ledna své nové EP nazvané "Třetí šimpanz" prostřednictvím labelu Mute. Obsahuje pět skladeb hrubé, ostře řezané a překvapivé elektroniky. Ta se jen málo podobá Martinově práci v Depeche Mode, jeho sólovému albu „MG“ z roku 2015, či dvěma albům coververzí nazvaných „Counterfeit“. I přesto jsou ponuré melodie okamžitě rozpoznatelné jako jeho rukopis. EP je nazváno podle antropologického textu Jareda Diamonda o vývoji homo sapiens a jeho nejbližšího příbuzného - šimpanze - v době, kdy většina z nás žije omezený život podobný zvířatům v klecích... Povídali jsme si s Martinem v jeho studiu v Santa Barbara.: Martin Gore: "Jsem rád, že mám vlastní domácí studio Electric Ladyboy. Můžu sem chodit a pracovat kdy chci. Ale není to tak, že bych donekonečna něco nahrával a měl trezor s nevydanými věcmi. Dokonce i v průběhu historie Depeche Mode si pamatuju, že jsem napsal jen jednu nebo dvě skladby, které jsme nakonec nevydali. Pravděpodobně existoval velmi dobrý důvod, proč jsme to neudělali! Upřímně nemám moc nevydaných nahrávek. Když přijdu do studia a něco vytvořím, poměrně rychle se rozhodnu, jestli to funguje nebo ne. Jestli ne, tak to prostě vyhodím. Tak trochu jsem propadl závislosti na nástrojích. Pořád mám vybavení, které pochází z doby ještě před albem "A Broken Frame". Mám toho tolik, že je to trochu zdrcující. Přijdu do studia a říkám si: "Dobře, co budu dneska dělat? Co by mě dnes mohlo inspirovat? S čím mám pracovat?" A asi tak v 3/4 případů se si vyberu něco, co nakonec skončí nezdarem. Vždycky jsem říkal, že čím víc se obklopím hudebními nástroji, tím mi to pomůže být kreativnější. Teď už vtipkuju, že už to asi zašlo dál, a moje kreativita šla opačným směrem. Demo pro píseň Howler jsem nahrál ještě před pandemií. Když jsme skončili v karanténě a zasekli jsme se doma, necítil jsem velkou motivaci psát texty. Asi člověku trochu ovlivňuje psychiku, když je zavřený, a nevídá se s moc lidmi, nic nedělá, nikam nechodí... Možná prostě nemáte podněty k psaní slov.
S tvorbou hudby jsem to však vnímal jinak. Když už jsem měl jeden song, řekl jsem si, že bych možná měl zapracovat na dalších instrumentálních skladbách. A tak jsem začal pracovat na tom, z čeho nakonec vznikl Mandrill. Na obě skladby jsem použil svůj hlas, který je přesynchronizovaný a upravený, takže už nezní lidsky. Celé to opičí téma podle knihy Jareda Diamonda mi přišlo jako docela dobrá koncepce. Moc se mi líbila představa té rozmazané hranice mezi opicemi a lidmi. Připadáme si, že když jsme prošli evolucí, a vyvinuli jsme se, tak jsme o tolik lepší. Ale o tom dost pochybuji. Podívejte se na současnou situaci okolo pandemie - celé to politické klima je naprosto šílené. Je tu tolik lidí, kteří věří všem těm konspiračním teoriím - kdo by si pomyslel že se dostaneme až do tohoto bodu? Tady mluvíme o devoluci! Aniž bych se výslovně vyjadřoval politicky, měl jsem pocit, že tím něco chci naznačit. Nevím, jestli si toho někdo všimne. A pokud ano, tak ano. Ale když ne, tak je to vlastně jedno. Je to hezký koncept. Moje EP vychází na labelu Mute, a je to tak trochu návrat ke kořenům. Daniela Millera znám přes 40 let a je to můj blízký přítel. Prostě mám rád celou tu estetiku Mute. Dává to perfektní smysl, když přes ně vydávám tohle EP. Je to určité konstatování. Konstatování toho, že je mi jasné, že je to nezávislá nahrávka. S tímhle se určitě nechystám na celosvětovou nadvládu." -sin- Čtěte také: Martin: Rok 2020 nás naučil neplánovat Martin: Snad si s kapelou promluvíme Martin: Klidně bych dělal filmovou hudbu |
Rubriky článků:
(c)