Martin: Už s někým dělám další projekt
Martin Gore byl včera hostem Ralpha Moora na Worldwide FM rádiu. Řeč se točila okolo Síně slávy, nudě v lockdownu, vyhlídkách do budoucna co zatím nelze uskutečnit, a samozřejmě o opicích :)
Ahoj Martine, jak se máš?
Ahoj, dobře! Tedy vzhledem k okolnostem.
Skvělé! Ale než se budeme bavit o nové hudbě, chtěl bych se zmínit o Rock and Roll Hall Of Fame. Když jsme viděli vaší děkovnou řeč, myslím že všechny napadlo to samé co mě. Prostě: tohle nejsou Eagles, tihle kluci se mají opravdu rádi. Chápeš co myslím? Byla na vás vidět taková vzájemná empatie! Řekl vám to už někdo?
Ano, dostávali jsme pozitivní reakce. Víš, všichni ostatní to brali tak vážně. A my jsme to vůbec nebrali vážně! Ale myslím že to hrálo v náš prospěch, že to prostě vypadalo, že jsme si tu chvíli užili jak to jen šlo.
Počkej, takže co tím chceš říct: potěšilo vás že jste to ocenění dostali?
No jasně! Samozřejmě, je to čest. I když, abych byl upřímný, nevím jak moc to znamená v Evropě.
Rozumím, ve Státech je to větší záležitost.
Ano, oni tu mají Síň Slávy skoro na všechno. Myslím že když se dostanete do Síně slávy, vypadá to, jako by někdo měl veké ambice. Samozřejmě pro nás, co jsme vyrůstali v Anglii to tolik neznamená, ale jasně že si uvědomujeme že to je velká čest. Já byl vychovaný na rock'n'rollu! Objevil jsem ho v mámině sbírce desek. A je mi ctí být tam lidmi jako Elvis, Chuck Berry, a všemi těmi dalšími, na kterých jsem vyrůstal.
Ok. Pojďme k hlavnímu důvodu proč jsi tady. Aktuálně vydáváš nový song nazvaný Mandrill, který bude následovat EP nazvané "The Third Chimpanzee". Vím že bylo inspirované knihou...Ale lepší bude když to vysvětlíš ty.
Vzniklo to když jsem nahrával první píseň z EP. Tam jsem resyntetizoval svůj hlas, a potom už to neznělo lidsky. Připomínalo mi to nějakého primáta. Tak jsem to nazval Howler (Vřešťan), protože to fakt znělo jako vřeštění. To mi vnuklo myšlenku, že by ten nápad se syntézou měl pokračovat i dál, u dalších písní. Tak jsem to takhle udělal. Všechny písně tam mají tehnhle prvek, resyntetizovaný vokál, který nezní úplně lidsky. Pak jsem si vzpoměl na knihu, kterou jsem četl v 90. letech, od Jareda Diamonda, a jmenovalo se to "The Rise and Fall of the Third Chimpanzee" (Vzestup a pád Třetího Šimpanze). A úplně to dávalo smysl, protože on tam nazývá lidský druh jako "Třetího šimpanze".
Ta kniha ti musela uhodit na strunu, když říkáš že jsi jí četl v 90. letech, a stále tě inspiruje v hudbě. Co tě na té knize tehdy zaujalo?
Nějak se mi to spojilo v hlavě - když jsem pojmenoval všechny songy po opicích, a zároveň mi došlo, že tu hudbu stvořila, slovy Jareda Diamonda, také vlastně opice, tedy Třetí šimpanz. Ale bez toho aby to bylo zjevně zřejmé, protože tam nejsou žádné texty. Líbí se mi, jak to rozmazává ty hranice mezi opicemi a lidmi, protože to někdy vypadá že jsme se od nich příliš dál nevyvinuli, a snažili se rozmazat tu linii ještě víc. Když došlo na obal alba, během minuty jsem si vzpomněl, že existují opice které skutečně malují. Zajímalo mě, jestli bych vůbec mohl takovou malbu dostat na obal alba, takže jsem začal googlovat, a našel jsem jeden útulek v Kanadě, kde mají kapucínskou opici, které říkají Pockets Warhol, a dělá malby. Kontaktoval jsem je, a tak vznikl obal alba.
Takže jsi to měl promyšlené skrz naskrz.
Jo, ale tohle přišlo až mnohem později, až když jsem uvažoval o obalu alba.
Každopádně, když mluvíme o lidech - jsou dvě věci ve kterých jsi excelentní: jedna je psaní písní, a druhá je zpěv. A na tomhle EP ty vůbec nezpíváš. Takže tě nelákalo tam zpívat, nebo by to nezapadalo do pointy nahrávky?
O to vlastně nešlo. Ale na té desce jsou zvuky podobné primátům, které vznikly z mého hlasu, takže svým zvláštním způsobem tam zpívám, ale nejsou to žádná slova. Je to něco jako poslední uvolnění energie.
Můžu se jen domnívat, že jsi rozumně využil lockdown. Bylo to pro tebe těžké, nebo to jen znamenalo, že ses víc zaměřil na práci ve studiu? Předpokládám že máš domácí studio, kam se můžeš uchýlit, když se cítíš kreativně...?
Jo, je to zvláštní, opravdu, protože ono to vypadá že to bude období, kdy bys měl být extrémně kreativní. Ale zjistil jsem, že i když jsem tohle ještě nedokončil, a už jsem začal pracovat na dalším projektu s někým jiným, tak se vlastně necítím přehnaně kreativní. Připadá mi že uběhly celé roky, a přitom je hotových jen pár kousků toho či onoho. A domnívám se, že to je tím, že my všichni vlastně nemůžeme nic pořádně dělat. Jeden den splývá s druhým. A to není zrovna inspirující. Já sotva vycházím z domu. Mám doma studio, takže chodím do studia. Ale nemyslím že tohle je jedna z nejinspirativnějších situací.
Teď mě napadlo - někdy v minulosti jsem četl, že si jdeš rád zahrát fotbálek. No minule jsem tu za hosta měl Romy z kapely The XX, která si taky ráda zakope. A ona povídá, že : "skvělá věc na fotbalu je, že když hraju, nikdo se nestará o to, jaké písničky jsem napsala". Máš to taky podobně?
Hrával jsem, ale už nehraju. Přestal jsem někdy když mi bylo kolo 52. Jedním z důvodů bylo, že jsem se špatně střetl se spoluhráčem, upadl jsem a narazil si žebra. Nikdy jsem tohle neřešil, ale tohle bolelo asi tři měsíce, než jsem se dostal do normálu. A pak jsem si řekl: proč to vlastně dělám? Nikdy nevyhraju Premier League, a jen se zraním! (směje se)
Jasně. Takže jsi tak trochu částečně v důchodu?
Jo, jsem napůl v důchodu. Možná bych se nechal přemluvit, a vrátil bych se z penze, na nějakou jednorázovku.
Dnes jsem si uvědomil, že jsem poprvé potkal tebe a Fletche v roce 2001, když vám vyšla deska Exciter. Příští rok to bude dvacet let. Máte nějaké plány na připomenutí té desky?
(První reakce byla smích) V tuhle chvíli nic neplánuju, v tenhle moment je to prostě nemožné. Teoreticky je tady čtyřicáté výročí kapely. Možná by bylo hezké udělat něco, co by to připomnělo. Vývoj vakcíny vypadá velmi slibně, ale nevím jak dlouho bude trvat, než to vláda rozjede. A pro nás takové turné vyžaduje hodně plánování dopředu. A je hloupé chystat něco dopředu, když nevíte, jestli k tomu vůbec dojde. Je těžké dělat nějaké konkrétní plány.
Obzvlášť když jsi pořád zavřený doma.
Jojo. Chodím si párkrát týdně zaběhat. Ale kromě toho chodím ven velmi zřídka.
Chtěl bych se tě zeptat na něco od fanoušků - mimochodem, byl jsem dnes zaplaven dotazy od fanoušků z Jižní Ameriky a Mexika - máte tam neuvěřitelně nenasytnou a loajální základnu fans, která chce vědět o všem! Jedna z otázek, kterou jsem chtěl vědět, byla : "V průběhu let se stal váš remixový katalog naprosto ukázkový. Když jste vybírali remixéry jako Shep Pettibona, Ricardo Villalobose, Kruder & Dorfmeistera, fungoval tam nějaký scénář? Byli jste u kulatého stolu a vybírali? Byla to kapela samotná, nebo kapela a Daniel Miller, kdo rozhodoval?
Byla to kombinace všeho. Vždycky jsme se snažili držet prst na tepu doby, být v obraze v tom, co se děje v elektronické hudbě. Obvykle jsme přinesli do Mute hromadu návrhů na remixéry, a pak oni přišli se svým seznamem. Nakonec jsme to zúžili na pár jmen, a ty jsme pak oslovili. Takhle to vždycky fungovalo.
Máš nějakého favorita, ke kterému se z nějakých důvodů vracíš? Vzpomínám si, že Fletch takhle mluvil o Just Cant Get Enough. Jak jsi na tom ty?
Nechci vyzdvihovat nějakou jednotlivou píseň, ale dá se říct že ta remixová alba co jsme vydali jsou výběrem toho našeho oblíbeného. Myslím že jsme dokázali občas oslovit na remix nějakého umělce, o kterém nikdo předtím moc nevěděl, a poté se stal známý - napadá mě třeba Air.
Díky moc za tvůj čas Martine, a budeme spolu ještě brzy mluvit!
Díky, uvidíme se, ahoj!
-sin-
Martin: Už s někým dělám další projekt
|
Martin Gore byl včera hostem Ralpha Moora na Worldwide FM rádiu. Řeč se točila okolo Síně slávy, nudě v lockdownu, vyhlídkách do budoucna co zatím nelze uskutečnit, a samozřejmě o opicích :)
Ahoj Martine, jak se máš? Ahoj, dobře! Tedy vzhledem k okolnostem. Skvělé! Ale než se budeme bavit o nové hudbě, chtěl bych se zmínit o Rock and Roll Hall Of Fame. Když jsme viděli vaší děkovnou řeč, myslím že všechny napadlo to samé co mě. Prostě: tohle nejsou Eagles, tihle kluci se mají opravdu rádi. Chápeš co myslím? Byla na vás vidět taková vzájemná empatie! Řekl vám to už někdo? Ano, dostávali jsme pozitivní reakce. Víš, všichni ostatní to brali tak vážně. A my jsme to vůbec nebrali vážně! Ale myslím že to hrálo v náš prospěch, že to prostě vypadalo, že jsme si tu chvíli užili jak to jen šlo. Počkej, takže co tím chceš říct: potěšilo vás že jste to ocenění dostali? No jasně! Samozřejmě, je to čest. I když, abych byl upřímný, nevím jak moc to znamená v Evropě.
Rozumím, ve Státech je to větší záležitost. Ano, oni tu mají Síň Slávy skoro na všechno. Myslím že když se dostanete do Síně slávy, vypadá to, jako by někdo měl veké ambice. Samozřejmě pro nás, co jsme vyrůstali v Anglii to tolik neznamená, ale jasně že si uvědomujeme že to je velká čest. Já byl vychovaný na rock'n'rollu! Objevil jsem ho v mámině sbírce desek. A je mi ctí být tam lidmi jako Elvis, Chuck Berry, a všemi těmi dalšími, na kterých jsem vyrůstal. Ok. Pojďme k hlavnímu důvodu proč jsi tady. Aktuálně vydáváš nový song nazvaný Mandrill, který bude následovat EP nazvané "The Third Chimpanzee". Vím že bylo inspirované knihou...Ale lepší bude když to vysvětlíš ty. Vzniklo to když jsem nahrával první píseň z EP. Tam jsem resyntetizoval svůj hlas, a potom už to neznělo lidsky. Připomínalo mi to nějakého primáta. Tak jsem to nazval Howler (Vřešťan), protože to fakt znělo jako vřeštění. To mi vnuklo myšlenku, že by ten nápad se syntézou měl pokračovat i dál, u dalších písní. Tak jsem to takhle udělal. Všechny písně tam mají tehnhle prvek, resyntetizovaný vokál, který nezní úplně lidsky. Pak jsem si vzpoměl na knihu, kterou jsem četl v 90. letech, od Jareda Diamonda, a jmenovalo se to "The Rise and Fall of the Third Chimpanzee" (Vzestup a pád Třetího Šimpanze). A úplně to dávalo smysl, protože on tam nazývá lidský druh jako "Třetího šimpanze". Ta kniha ti musela uhodit na strunu, když říkáš že jsi jí četl v 90. letech, a stále tě inspiruje v hudbě. Co tě na té knize tehdy zaujalo? Nějak se mi to spojilo v hlavě - když jsem pojmenoval všechny songy po opicích, a zároveň mi došlo, že tu hudbu stvořila, slovy Jareda Diamonda, také vlastně opice, tedy Třetí šimpanz. Ale bez toho aby to bylo zjevně zřejmé, protože tam nejsou žádné texty. Líbí se mi, jak to rozmazává ty hranice mezi opicemi a lidmi, protože to někdy vypadá že jsme se od nich příliš dál nevyvinuli, a snažili se rozmazat tu linii ještě víc. Když došlo na obal alba, během minuty jsem si vzpomněl, že existují opice které skutečně malují. Zajímalo mě, jestli bych vůbec mohl takovou malbu dostat na obal alba, takže jsem začal googlovat, a našel jsem jeden útulek v Kanadě, kde mají kapucínskou opici, které říkají Pockets Warhol, a dělá malby. Kontaktoval jsem je, a tak vznikl obal alba.
Takže jsi to měl promyšlené skrz naskrz. Jo, ale tohle přišlo až mnohem později, až když jsem uvažoval o obalu alba. Každopádně, když mluvíme o lidech - jsou dvě věci ve kterých jsi excelentní: jedna je psaní písní, a druhá je zpěv. A na tomhle EP ty vůbec nezpíváš. Takže tě nelákalo tam zpívat, nebo by to nezapadalo do pointy nahrávky? O to vlastně nešlo. Ale na té desce jsou zvuky podobné primátům, které vznikly z mého hlasu, takže svým zvláštním způsobem tam zpívám, ale nejsou to žádná slova. Je to něco jako poslední uvolnění energie.
Můžu se jen domnívat, že jsi rozumně využil lockdown. Bylo to pro tebe těžké, nebo to jen znamenalo, že ses víc zaměřil na práci ve studiu? Předpokládám že máš domácí studio, kam se můžeš uchýlit, když se cítíš kreativně...? Jo, je to zvláštní, opravdu, protože ono to vypadá že to bude období, kdy bys měl být extrémně kreativní. Ale zjistil jsem, že i když jsem tohle ještě nedokončil, a už jsem začal pracovat na dalším projektu s někým jiným, tak se vlastně necítím přehnaně kreativní. Připadá mi že uběhly celé roky, a přitom je hotových jen pár kousků toho či onoho. A domnívám se, že to je tím, že my všichni vlastně nemůžeme nic pořádně dělat. Jeden den splývá s druhým. A to není zrovna inspirující. Já sotva vycházím z domu. Mám doma studio, takže chodím do studia. Ale nemyslím že tohle je jedna z nejinspirativnějších situací. Teď mě napadlo - někdy v minulosti jsem četl, že si jdeš rád zahrát fotbálek. No minule jsem tu za hosta měl Romy z kapely The XX, která si taky ráda zakope. A ona povídá, že : "skvělá věc na fotbalu je, že když hraju, nikdo se nestará o to, jaké písničky jsem napsala". Máš to taky podobně? Hrával jsem, ale už nehraju. Přestal jsem někdy když mi bylo kolo 52. Jedním z důvodů bylo, že jsem se špatně střetl se spoluhráčem, upadl jsem a narazil si žebra. Nikdy jsem tohle neřešil, ale tohle bolelo asi tři měsíce, než jsem se dostal do normálu. A pak jsem si řekl: proč to vlastně dělám? Nikdy nevyhraju Premier League, a jen se zraním! (směje se) Jasně. Takže jsi tak trochu částečně v důchodu? Jo, jsem napůl v důchodu. Možná bych se nechal přemluvit, a vrátil bych se z penze, na nějakou jednorázovku. Dnes jsem si uvědomil, že jsem poprvé potkal tebe a Fletche v roce 2001, když vám vyšla deska Exciter. Příští rok to bude dvacet let. Máte nějaké plány na připomenutí té desky? (První reakce byla smích) V tuhle chvíli nic neplánuju, v tenhle moment je to prostě nemožné. Teoreticky je tady čtyřicáté výročí kapely. Možná by bylo hezké udělat něco, co by to připomnělo. Vývoj vakcíny vypadá velmi slibně, ale nevím jak dlouho bude trvat, než to vláda rozjede. A pro nás takové turné vyžaduje hodně plánování dopředu. A je hloupé chystat něco dopředu, když nevíte, jestli k tomu vůbec dojde. Je těžké dělat nějaké konkrétní plány. Obzvlášť když jsi pořád zavřený doma. Jojo. Chodím si párkrát týdně zaběhat. Ale kromě toho chodím ven velmi zřídka. Chtěl bych se tě zeptat na něco od fanoušků - mimochodem, byl jsem dnes zaplaven dotazy od fanoušků z Jižní Ameriky a Mexika - máte tam neuvěřitelně nenasytnou a loajální základnu fans, která chce vědět o všem! Jedna z otázek, kterou jsem chtěl vědět, byla : "V průběhu let se stal váš remixový katalog naprosto ukázkový. Když jste vybírali remixéry jako Shep Pettibona, Ricardo Villalobose, Kruder & Dorfmeistera, fungoval tam nějaký scénář? Byli jste u kulatého stolu a vybírali? Byla to kapela samotná, nebo kapela a Daniel Miller, kdo rozhodoval? Byla to kombinace všeho. Vždycky jsme se snažili držet prst na tepu doby, být v obraze v tom, co se děje v elektronické hudbě. Obvykle jsme přinesli do Mute hromadu návrhů na remixéry, a pak oni přišli se svým seznamem. Nakonec jsme to zúžili na pár jmen, a ty jsme pak oslovili. Takhle to vždycky fungovalo. Máš nějakého favorita, ke kterému se z nějakých důvodů vracíš? Vzpomínám si, že Fletch takhle mluvil o Just Cant Get Enough. Jak jsi na tom ty? Nechci vyzdvihovat nějakou jednotlivou píseň, ale dá se říct že ta remixová alba co jsme vydali jsou výběrem toho našeho oblíbeného. Myslím že jsme dokázali občas oslovit na remix nějakého umělce, o kterém nikdo předtím moc nevěděl, a poté se stal známý - napadá mě třeba Air. Díky moc za tvůj čas Martine, a budeme spolu ještě brzy mluvit! Díky, uvidíme se, ahoj! -sin- |
Rubriky článků:
(c)