Martin : Stěhování nám předpověděl věštec

Martinův dlouholetý kamarád Dave Huxtable se u něj stavil s mikrofonem, a pořídili pěkné povídání o životě. Probrali společné zážitky s jazykovými výměnnými pobyty v Německu, dojení krav, předpovědi věštců, i další zajímavé životní epizody... Ahoj Martine, jsem rád že jsi souhlasil s tímhle rozhovorem ! Martin : Jo, proč ne, tohle mě nadchlo ! Obvykle mluvím o sobě nebo o kapele... Málokdy o jiných věcech. Tohle bude mimo mojí obvyklou sféru. Známe se skoro 50 let. Je to až děsivé, když na to pomyslím ! Martin : Znal jsem tě už někdy v patnácti... Poznali jsme se ve škole. Výlety do Německa... Martin : Jo, to byla zábavná věc. Být uprostřed toho jazykového prostředí, to bylo tak trochu jako v bažině co? Když jsem zkoušel jsem mluvit a znít jako oni, trochu se mi smáli. Když se na to podívám z perspektivy učitele - tak asi 25 dětí z 30 tam vlastně vůbec nechtělo být ! Málokomu docházelo, za jakého typu školy jsme přišli. Ta úroveň (školy v Basildonu) byla, abych tak řekl, na spodních příčkách. Státní škola, nic výběrového. Zhoršilo se to tam, když jste odešli ! Martin : Jo, pokoušet se naučit cizí jazyk, to spousta našich vrstevníků odsuzovalo ! No, všeobecně : ti se moc učili, nebyli nikdy oblíbení ! Martin : Přesně ! Tehdy byl úvod do gramatiky strašně pomalý... Ve francouzštině se první rok mluvilo jen o nějaké opici... Martin : Opice Nikki ? Jo, přesně, v jedné epizodě myslím ukradla otci rodiny břitvu a oholila se ! Jo ! Co tě vlastně na jazycích zaujalo ? Martin : No, každý má na něco talent, a já měl asi pocit, že v tomhle jsem o něco lepší, než v jiných věcech. Nějakým způsobem jsem k tomu tíhl. Takhle jsme se asi poprvé potkali ? Myslím, že to bylo trochu spojené s jazykem, protože jsme byli jedni z mála na škole , kteří se skutečně zajímali o studium jazyků... Martin : Myslím že to bylo na té německé jazykové výměně... Pamatuješ si něco z toho výletu ? Já tam byl myslím dvakrát. Martin : Já tam byl třikrát. Aspoň myslím. Víckrát to škola nedělala. Tam jsem poznal taky dalšího kamaráda, Marka Cricka. Jeden z mých velmi blízkých přátel dodnes. Dělá fotografa. Zajímavé, jak náš jazykový klub drží pohromadě. Tyhle výlety jsem měl rád, protože město Basildon, kde jsme vyrůstali, nebylo příliš spojené se zbytkem vesmíru. Ale ani ne venkovské. A pak jsme se najednou ocitli v té opravdu venkovské části Německa. To bylo geniální. Martin : Jo, já původně od toho vůbec nic nečekal. A když jsme přijeli, lehce mě to šokovalo. Ráno vstaneš, a dostaneš čerstvé mléko přímo od krávy ! Podojil jsi někdy krávu ? Martin : myslím že jo, ano. Takže dojení krav, ježdění s traktorem, koupání v potoku, a přejíždění od vesnice k vesnici... My jsme oba byli ve stejné vesnici ? Martin : Ty jsi byl v Bargenu. Já byl v Erfde, ale tak trochu na okraji. Ale bylo to celkem blízko. Erfde nebyl tak úplně Manhattan, že ? Martin : Jsi ještě v nějakém kontaktu s tou rodinou, kde jsi bydlel ? Úplně jsem s nimi ztratil kontakt, ale s Ellen jsme spojení na Facebooku. Občas si přejeme k narozeninám, Vánocům a tak... Martin : Já jsem ještě v kontaktu s Uwem. Když jsme naposled hráli s Depeche Mode v Německu, byl bohužel nemocný, ale dorazila jeho žena se synem. To je skvělý ! Když se vrátím zpět ke škole - co tě přitáhlo k francouzštině a němčině ? Martin : První jsme začali s francouzštinou že ? Neřekl bych že to bylo snadné, ale určitě asi jednodušší než jiné předměty. Možná že tam byl určitý prvek evropanství, který mě přitahoval. Líbila se mi myšlenka, že bych mohl mluvit jiným jazykem, obzvlášť jiným evropským jazykem. Protože když zvládneš francouzštinu, můžeš pokračovat a učit se německy. Zdálo se mi to jako logický krok. Jo, s tím se můžu zaky ztotožnit. Ten evropanský pocit. Začal jsem se cítit mezinárodně. Víš, narodil jsem se sice v malém trojúhelníku světa, ale aspiruju na víc. Můžu objevovat větši svět okolo... Martin : Absolutní pravda. Asi naštvu spousta lidí, ale je ostuda, že jsme se (v Británii) rozhodli přestat být součástí Evropy. Jo. Takže říkáš že jsi dobrý v jazycích ? No, když říkáš "dobrý v jazycích"... Existují úrovně, kdy někdo umí plynně mluvit třeba deseti jazyky. Já v současnosti nemluvím plynně ani jedním ! V určitém obdobé mého života jsem byl v jazycích docela dobrý. Určitě jsem na tom byl lépe v 80. letech, hlavně v němčině. Ale neprocvičoval jsem to celá léta. Nemám už moc příležitostí, jak mluvit. Ty jsi nějaký čas v Německu bydlel, na to se tě chci taky zeptat. . Ale když se vrátím k pobytu ve škole, jak to bylo s hudbou ? Byl jsi dobrý v hudebce ? Martin : Nemyslím si že jsem se ve škole zapojoval do nějakých hudebních aktivit. Nepamatuji si, že by to bylo pro mě nějak zvlášť poutavé. Teď mluvím o střední škole - tam jsme pořád dělali takové věci jako hraní na zvonkohru a podobně. Jasně, na základce ťukáš do trianglu, a na střední už na zvonkohru ! Martin : Jo ! Pamatuju si, že to bylo frustrující, protože to bylo zaměřené spíš na lidi, co už soukromě hudbu cvičili a měli něco za sebou. Byl jsem ve stejném ročníku jako Rob Marlow, a ten všechno o hudbě věděl. A učitel se ptal : jaký je rozdíl mezi tónem a půltónem, a Rob to samozřejmě všechno věděl, a já nic ! Byl jsem pozadu ! Martin : Já si na hodiny hudební výchovy vlastně ani nepamatuju... Pamatuji si, že když Depeche Mode začali, moje bývalá přítelkyně dělala hudbu a studovala na A-level. A učitel hudby na naší škole povídá : "...kdo je vlastně ten Martin Gore? Vůbec si ho ze školy nevybavuju..." A to myslím o tobě hodně vypovídá ! Martin : (směje se) Spousta muzikantů, kteří později pokračovali dál, pocházelo z naší školy. A nevybavuju si, že by měli hodiny hudby. No, možná Alison (Moyet)... Martin v Berlíně, článek z Brava (1984) Pozoruhodné... Takže - žil jsi v Německu že ? Mluvil jsi německy každý den ? To bylo tuším v letech 84-85. Přistál jsem na letišti Tegel, nastoupil do autobusu, a mluvím na řidiče svojí nejlepší němčinou... A on mi okamžitě odpovídal anglicky ! Protože oni tam byli rádi za každou příležitost, kdy můžou mluvit anglicky. A stejné to bylo i v tvém společenském životě a tak...? Martin : Trochu jsem německy mluvil. Ale moje přítelkyně uměla anglicky líp než já ! Takže jsem neměl úplně mraky příležitostí, jak se v němčině opravdu zlepšit. Ale moje zkouška ohněm přišla v roce 1987, kdy jsme se s přítelkyní rozešli, a já jsem se odstěhoval někam do jiného kouta. Byl to holý byt, potřeboval rekonstrukci, a ona mi doporučila jednoho východoněmeckého stavitele, který byl, myslím, přítelem její sestry. Byl to takový všeuměl. Takže se ke mně v podstatě nastěhoval na dva roky a neuměl ani slovo anglicky. Ve východním Německu tehdy nebyla angličtina moc rozšířená... Martin: Mě vždycky zajímalo : jak se vlastně dostal do východního Německa ? Byl to rok 1987. Těsně před pádem Zdi. Asi něco přelezl, nebo podplaval... Martin : No, měl bych znát odpověď, ale nevím. Asi ti nebylo příjemné, ptát se ho na Zeď... Asi jo. Každopádně tehdy jsem byl na vrcholu mé jazykové němčiny. Protože od rána do večera jsem byl s němčinou v kontaktu. Werner, ten dělník, byl tam pořád, všudypřítomný. Pořád dělal nějaké práce na baráku. Takže jsi dospěl to toho stavu, o kterém lidé mluví : přemýšlel jsi německy, sny jsi měl v němčině...? Jo, to jsem v pohodě dokázal. Přemýšlet německy... To vlastně už musíš, když jsi to toho natolik ponořený. Víš jak jsi říkal, že já mluvím mnoha jazyky, tak ty jsi zase docela úspěšný hudebník, dá se to tak říct ? Co myslíš, jsou tyto dva druhy talentů nějak propojené ? Martin : Často by mě zajímalo, jestli tenhle jazykový aspekt nepomáhá při psaní textů. Protože tak nějak, nevím, je v tom něco, víš, myšlení v jiném jazyce nebo mluvení v jiném světle. Možná to má nějaký efekt na styl, jakým přemýšlíš když píšeš verš. Myslím že jsou tu i věci jako rytmus, intonace, které mají hudba a jazyk společné... Martin : Lidi o tom často mluví. Může tam být velmi silné spojení. Já často ani tolik nevnímám tu slovní část. Často se říká, že jazyky a matematika jsou dost propojené. A mě docela šla francouzština, němčina i matematika. Ale moje rodina se rozhodla protáhnout si dovolenou o dva týdny, zrovna když začínalo školní pololetí ! Takže jsem dorazil na matematiku o dva týdne později, a nerozuměl jsem ani jedné věci, co se tam probírala. Mám podobnou zkušenost. Chtěl jsem dělat francouzštinu, němčinu, a čistou a aplikovanou matematiku. No a první co mi řekli : nemůžeš mít ze všeho A-level ! No ale stejně jsem to zkusil. Ale pak jsem ničemu nerozuměl. Martin : Tak možná že ty moje dva prošvihnuté týdny neměly s tím nic společného. Možná jsme na tom oba stejně ! Nakonec mi řekli, že mi to stejně koliduje s němčinou. Martin : Kéž by se to tak stalo i mně. Takhle jsem promarnil zbytečně dva roky. Cože, ty jsi v té matice pokračoval ? Martin : Vůbec nevím proč ! Nemám tušení. Poslouchal jsem ta slova a čísla, a vůbec jsem tomu nerozuměl ! A předtím ti to šlo ? Martin : Nejdřív jsem v ní nebyl nijak zvlášť dobrý. Pak mi ale nějak všechno docvaklo a řekl jsem si, že to není tak špatné. Už to chápu ! Jo. A tak jsem si řekl, že když to tak dobře umím, udělám si z toho A-level. No a samozřejmě že ne. A já myslel, že jsi mohl být slavný matematik. Martin : Jasně... Kdybych byl tak asi... tisíckrát lepší ? Když se vrátíme zpátky do Erfde... Vzpomínáš, jak jsme společně přeložili pár písní Beatles do němčiny ? Martin : Tak to jsem úplně zapomněl. No jasně - asi během toulání na kolech a dojení krav jsme zpívali : "Gestern, da Lieb war so einfach ein Spiel zu spielen", což ve skutečnosti nesedělo... Což mi připomnělo, jak jsem se tě včera večer ptal, jestli bys udělal nějakou píseň v němčině, a ty jsi mi zmínil Das Lied... Martin : Das Lied vom einsamen Mädchen Jaký je okolo toho příběh ? Martin : Mám hodně rád verzi od Nico. No a ona zpívá německy. Tak jsem si pomyslel, že by mohlo být zajímavé to udělat. Mám kamarádku v Německu, je jí 84 a jmenuje se Helga, a ta mi dodnes říká, že tam nemám správnou výslovnost (smích). A ty na ní mluvíš německy ? Martin : Ne, ona hodně cestovala, žila v 70. letech v Americe, a byla hodně v zemích kde se mluví anglicky. Ale sem tam mi napíše zprávu německy. Takže jo, čas od času. Takže jsi vlastně nikdy nepřeložil svůj text do jiného jazyka. Nebo nenechal přeložit. Martin : To ne. Zdálo by se mi to trochu divné. Vím že se to hodně dělalo, třeba v 60. letech, ale vždy to bylo spíš z komerčních důvodů. Když jsem udělal Das Lied vom einsamen Mädchen, nebyl to komerční podnik. Jasně, prostě to byl song který máš rád. Předpokládám, že v 60. letech šlo o to, dostat se i na jiné trhy, kde angličtina nebyla lidem tak dostupná jako nyní... Mám rád Helden od Bowieho. Martin : Já ta je dobrá. A očividně to funguje. A bohužel Beatles by nám nikdy nevzali "Gelbes U-Boot" ! Ale myslím že vydali pár písní v němčině. Komm gib mir deine Hand myslím. Martin : To si pamatuju. Taky jsem objevil hit od Blondie : Denis. Je to předělávka. Martin : Myslím že v originále je to "Denise"... Randy and the Rainbows. To bylo snad z 50.let ? Takový skoro doo-wop. Originál jsem asi neslyšel, ale překvapil mě ten cover. Martin : (ťuká si komicky na hlavu) Ještě to tady pořád mám! Ještě jsem všechno nezapomněl. My dva jsme Britové, co žijí v Kalifornii. Pomyslel sis někdy, že budeš žít v Americe ? Martin : V určitém období mého života absolutně ne ! Pravda je, že ta myšlenka přišla asi tak dva roky před mým přestěhováním. Možná rok a půl. Nebylo to moc dlouho. Moje bývalá žena si ráda nechávala věštit. A v Los Angeles byl jeden takový chlápek - věštec. Moje starší děti k němu taky rády chodily. Zřejmě měl úžasně přesné předpovědi. Já si říkal : kašlu na to, k němu se nikdy nepřiblížím! Jednou se žena vrátila a povídá, že předpověděl, že se budeme stěhovat do Kalifornie. Já reagoval : " sni dál ! Hele, možná mu to doteď vycházelo, ale něco ti řeknu : tohle se nestane..." No a asi tak tři měsíce potom, co jsem už tady bydlel, jsem se jednoho rána probudil, a pomyslel jsem si : "...no jo, ten chlap říkal, že se přestěhujeme do Kalifornie. Páni !" Co se změnilo? Martin : V té době jsme už měli dvě mladší děti. Myslím že jsem se snažil udržet manželství pohromadě. A moje bývalá žena se chtěla přestěhovat zpět do Ameriky. Byla Američanka. Takže si myslím, že jsem jen souhlasil s většinou. Osobně by to pro mě asi nebyla první volba. Ale nelituješ...? Martin : Můžu ti říct - tady v Santa Barbaře - je to tu ráj. Pokud teda zrovna nejsou lesní požáry, sesuvy půdy, nebo záplavy... Kdyby se tyhle věci neděly, je to skvělé místo ! A co tvůj britský přízvuk, neztratil si ho ? Martin : No, neřekl bych... Ale někteří lidé přízvuk změní drasticky. Vždycky mi to přijde zajímavé. Máš nějakou teorii ? Martin : Já vlastně nemám americké občanství - dost jsem se tomu bránil. Takže jsem tady trvalý cizinec. No, rezidentní cizinec. Nejsem ten typ cizince, kterého by mohli brzy vykopnout (smích). Takže jsem možná k tomuhle rezistentní. Myslím že když se cítíš dobře ve své vlastní kůži, možná necítíš tolik potřebu tolik sem zapadat. Takže předpokládám, že záleží na tom, do jaké míry se chceš přizpůsobit. Martin : Jo, a částečně to může souviset s tím, že tu mají Brity docela rádi. A máš nějaká slova, u kterých jsi změnil výslovnost ? Martin : Takhle z hlavy mě nic nenapadá... Ale občas si všímám, velmi příležitostně, že Američané tu pro některé věci mají mnohem lepší výrazy než my ! Napadá tě příklad ? Martin : Nejlepší je třeba : Sunscreen ! (opalovací krém) Aha. A my tomu říkáme jak ? Suntan lotion ? Martin : Ano. A to je přesně to, co to není! Zní to jako nějaký magický krém, který si namažeš a budeš opálený! To je hodně dobré! A něco dalšího ? Martin : Tohle je první co se mi vybaví v hlavě. Ale po čase přijdeš na další a další. Očividně je toho hodně. Třeba my říkáme "hit the nail on the head" (uhodit hřebíček na hlavičku) a pro ně je to něco naprosto šíleného. Jsou nějaké amerikanismy, které bys nikdy nevypustil z úst ? Martin : Hmmm.... Aluminum. Proč se tam v půlce cesty ztratí to "I" ? Jo to je zajímavé. Všechny ostatní kovy končí na -IUM, jenom hliník na -UM. Vyndat "I" u jednoho kovu je fakt divné. No a třeba dnes ráno jsem si objednal "laté" a "crosant", protože nedokážu vyslovit "láátééj" a "kroasáán"... Martin : Já říkám "láátééj"... To je americky? Ó né ! Můj bože ! (chytá se za hlavu). Ale to dneska už můžeš pochytit i v Británii. Martin : Jojo, lidi to říkají... Jeden čas jsem žil v Itálii. Tam když řekneš "láátééj", tak tě mají za blázna. Martin : To tě tam budou mít stejně. Oni moc často nepijí laté. A co říkáš na to, že se princ Harry dostal do problémů s britským tiskem, když v jedné americké talk show hovořil o "windshield wipers" (stěrače čelního skla). A Daily Mail ho osočil, že se předvádí, a snaží se znít americky. Protože my přece říkáme : "windscreen wipers" ! Byla to napínavá story. Martin : Tohle mi celé uniklo. Taková kontroverze ! A já o to přišel ! (smích) Máš něco dalšího, co jsi adoptoval z americké angličtiny ? Martin : Občas potřebují říct, víš, když jsem v restauraci, a potřebuju jít na záchod. Měl bych tedy říct "Promińte, kde tu máte "restroom" ?". Jasný, protože "toalet" je tady neslušné... Martin : Jo, zdá se mi, že to tady lidi neříkají. Myslím, že je to jako eufemismus pro toaletu a koupelnu a že je to, jako byste nechtěli říct záchod. Martin : Jo, jakoby jsi tam šel dělat něco příšerného ! Jednou jsem udělal video o tom, proč někteří britští zpěváci zpívají s americkým akcentem. A spousta lidí mi říkalo : "Tohle Depeche Mode nedělají!". Taky myslím že Depeche Mode většinou ne. A Ed Sheran taky ne. I když občas jo, ale moc mu to nejde. Bylo to pro vás někdy jako vědomé rozhodnutí ? Totiž, víš jak to bylo, tehdy byla doba, kdy skoro všechny britské popové kapely zpívaly s falešným americkým přízvukem. Martin : Jo, myslím že to dělali i chvíli po 80 letech... Tehdy to znělo normálně. Třeba Stones to dělali, protože začínali jako bluesová cover kapela. Poslouchali bluesové desky. V době, kdy jsme přišli, to vypadalo přirozeněji. Ale my jsme byli Angličané. Chtěli jsme zpívat s anglickým přízvukem. Lidi mi na to často reagovali, že to dělají z komerčních důvodů a kdesi cosi, ale já jim vždycky oponuju : Ale lidi si takhle zpívají i ve sprše ! Myslím že to má co dělat s žánrem muziky, jak jsi říkal, jestli je to blues, nebo něco jiného... Martin : Jo, no, pokud píseň, kterou zpíváte ve sprše, zpívá Američan, pak vás možná bude lákat to napodobovat. Určitě je přirozenější a trénovat přízvuk při zpěvu písní - víc si to užiješ ! -sin-

    21 ledna 2025

    Zpět na hlavní stránku

    

SLEDUJTE NÁS:

                   


    

Komentáře jsou uzavřeny