Martin: Připadám si jako guru nějaké sekty
Při dalším probírání aktuálních Martinových rozhovorů jsme vybrali pár zajímavých vět z polských médií (Wyborcza a Newsweek)...
Jak vzpomínáš na rok 1980, kdy vznikla vaše kapela?
Bylo mi 19 let, a svět jsem znal prakticky jen z televize. Devatenáctileté děcko s duší šestnáctiletého. Vůbec jsem nevěděl co se sebou, kam se vydat, a pro co se rozhodnout... Dnes bych svému já řekl: "Poznej trochu svět !", protože svět byl tehdy pro mě tehdy neuvěřitelně malý - jen mé rodné město. Řekl bych mu: "Rozhlédni se, a začni žít. No tak, čekají na tebe dobrodružství!"
Jak se stane, že jeden z neplodnějších autorů ztratí inspiraci?
Po tom co jsem složil hudební podklad pro první píseň, začal jsem přemýšlet o textu. A najednou se celý svět vypnul. Byl to šokující zážitek. Tolik, že mi došla slova. Asi jsem podcenil, jak moc potřebuju ten svět okolo. Vše se najednou zmenší na čtyři zdi, na malou skupinu lidí, s nimiž udržuju kontakt. Jsem doma, nechodím ven, nikoho nevídám, nenavštěvuju, necestuju. Je to obtížné, ale také velmi inspirativní. Jen možná ještě nedokážu popsat slovy, co se stalo. Chtěl jsem tvořit, hudba mi hrála v hlavě. A tak jsem si řekl: "Dobře. Budu se toho držet, a uvidím, kam mě to zavede."
Každopádně, na celé té pandemii a uzavření je něco zajímavého. Najednou si začínám cenit těch běžných věcí, kterých jsem si dřív nevšímal. Kolik najednou pro mě znamená setkávat se s lidmi! Vždycky jsem si myslel, že inspirace pochází z nějakého podivného spojení toho co je uvnitř a vně. Občas někam zajdu, a někoho potkám, ale jsou dny, kdy mě to přemůže, deprimuje, bez konkrétního důvodu. Mám pocit, že všechno, co se teď děje, na mě působí kreativně. Ale zatím nemohu najít slova, abych to všechno popsal. “
Co říkáš na prezidentské volby USA?
Amerických voleb jsem se hodně bál. Byl jsem přesvědčen, že bez ohledu na to, kdo vyhraje, skončí v ulicích krveprolitím. Jsem ale mile překvapen, že to nebylo tak zlé, i když se Trump snažil tento oheň založit. On by snad radši způsobil občanskou válku, jen aby zůstal v Bílém domě, než aby v klidu odešel. Takový je to narcis.
Za poslední čtyři roky nikdo nebral Ameriku vážně. Takže ať už Joe Biden udělá cokoli, dá se předpokládat, že to bude krok správným směrem. Jsme terčem vtipů, a americká reakce na pandemii koronaviru se stala příkladem pro mnoho zemí, jak se v téhle krizi nechovat. Snažím se ale být optimistou a myslet pozitivně. Doufám, že jsme nyní v bodě, kdy se všechno otočí. Snad se svět začíná točit správným směrem, a až se vrátí do normálnějšího stavu, budeme my lidi k sobě lepší.
Kult okolo vás je neuvěřitelný. Fanoušci Depeche Mode jsou něco jako fotbaloví chuligáni, jen bez té agresivity...
(dlouhý a hlasitý smích) Kdybysme znali recept, jak stvořit kultovní kapelu, pravděpodobně už bychom nekoncertovali, a každý z nás by byl manažer, který by za spoustu peněz ukazoval ostatním kapelám, jak to dělat. Ale neznáme to kouzlo - prostě se to náhodou stalo. Jo, máš pravdu, máme okolo sebe armádu oddaných fanoušků. Někdy se cítím jako guru nějaké sekty. Ale nemyslím to špatně - naši fans se k nám chovají s respektem, neobtěžují nás. Občas mě na ulici někdo pozná, a je vždy přátelský - požádá o podpis nebo fotku, řekne pár fajn slov, a je to. Nepamatuji si žádné nepříjemné události. A už jsem si zvykl na to, že se potloukají před hotely, kde na turné nocujeme. Beru to jako kompliment.
Chybí ti to moře lidských hlav na vašich koncertech?
Spíš než zaplněné velké haly mi chybí obyčejný lidský kontakt. Pandemie prokázala, že člověk je stádní tvor, a tak dlouhá izolace je proti naší přirozenosti. Víš že jsem před tímhle rozhovorem měl trému? Po mnoha měsících kontaktu jen s rodinou jsem si nebyl jistý, jestli ještě vůbec budu schopný dávat rozhovory. Pamatuju si ještě, jak se konverzuje? (smích)
-sin-
Čtěte také:
Martin: Mám pár věcí napsaných pro kapelu
Martin: Rok 2020 nás naučil neplánovat
Martin: Klidně bych dělal filmovou hudbu
Martin: Nemám trezor nevydaných skladeb
Martin: Připadám si jako guru nějaké sekty
|
Při dalším probírání aktuálních Martinových rozhovorů jsme vybrali pár zajímavých vět z polských médií (Wyborcza a Newsweek)...
Jak vzpomínáš na rok 1980, kdy vznikla vaše kapela? Bylo mi 19 let, a svět jsem znal prakticky jen z televize. Devatenáctileté děcko s duší šestnáctiletého. Vůbec jsem nevěděl co se sebou, kam se vydat, a pro co se rozhodnout... Dnes bych svému já řekl: "Poznej trochu svět !", protože svět byl tehdy pro mě tehdy neuvěřitelně malý - jen mé rodné město. Řekl bych mu: "Rozhlédni se, a začni žít. No tak, čekají na tebe dobrodružství!" Jak se stane, že jeden z neplodnějších autorů ztratí inspiraci? Po tom co jsem složil hudební podklad pro první píseň, začal jsem přemýšlet o textu. A najednou se celý svět vypnul. Byl to šokující zážitek. Tolik, že mi došla slova. Asi jsem podcenil, jak moc potřebuju ten svět okolo. Vše se najednou zmenší na čtyři zdi, na malou skupinu lidí, s nimiž udržuju kontakt. Jsem doma, nechodím ven, nikoho nevídám, nenavštěvuju, necestuju. Je to obtížné, ale také velmi inspirativní. Jen možná ještě nedokážu popsat slovy, co se stalo. Chtěl jsem tvořit, hudba mi hrála v hlavě. A tak jsem si řekl: "Dobře. Budu se toho držet, a uvidím, kam mě to zavede." Každopádně, na celé té pandemii a uzavření je něco zajímavého. Najednou si začínám cenit těch běžných věcí, kterých jsem si dřív nevšímal. Kolik najednou pro mě znamená setkávat se s lidmi! Vždycky jsem si myslel, že inspirace pochází z nějakého podivného spojení toho co je uvnitř a vně. Občas někam zajdu, a někoho potkám, ale jsou dny, kdy mě to přemůže, deprimuje, bez konkrétního důvodu. Mám pocit, že všechno, co se teď děje, na mě působí kreativně. Ale zatím nemohu najít slova, abych to všechno popsal. “
Co říkáš na prezidentské volby USA? Amerických voleb jsem se hodně bál. Byl jsem přesvědčen, že bez ohledu na to, kdo vyhraje, skončí v ulicích krveprolitím. Jsem ale mile překvapen, že to nebylo tak zlé, i když se Trump snažil tento oheň založit. On by snad radši způsobil občanskou válku, jen aby zůstal v Bílém domě, než aby v klidu odešel. Takový je to narcis. Za poslední čtyři roky nikdo nebral Ameriku vážně. Takže ať už Joe Biden udělá cokoli, dá se předpokládat, že to bude krok správným směrem. Jsme terčem vtipů, a americká reakce na pandemii koronaviru se stala příkladem pro mnoho zemí, jak se v téhle krizi nechovat. Snažím se ale být optimistou a myslet pozitivně. Doufám, že jsme nyní v bodě, kdy se všechno otočí. Snad se svět začíná točit správným směrem, a až se vrátí do normálnějšího stavu, budeme my lidi k sobě lepší. Kult okolo vás je neuvěřitelný. Fanoušci Depeche Mode jsou něco jako fotbaloví chuligáni, jen bez té agresivity... (dlouhý a hlasitý smích) Kdybysme znali recept, jak stvořit kultovní kapelu, pravděpodobně už bychom nekoncertovali, a každý z nás by byl manažer, který by za spoustu peněz ukazoval ostatním kapelám, jak to dělat. Ale neznáme to kouzlo - prostě se to náhodou stalo. Jo, máš pravdu, máme okolo sebe armádu oddaných fanoušků. Někdy se cítím jako guru nějaké sekty. Ale nemyslím to špatně - naši fans se k nám chovají s respektem, neobtěžují nás. Občas mě na ulici někdo pozná, a je vždy přátelský - požádá o podpis nebo fotku, řekne pár fajn slov, a je to. Nepamatuji si žádné nepříjemné události. A už jsem si zvykl na to, že se potloukají před hotely, kde na turné nocujeme. Beru to jako kompliment. Chybí ti to moře lidských hlav na vašich koncertech? Spíš než zaplněné velké haly mi chybí obyčejný lidský kontakt. Pandemie prokázala, že člověk je stádní tvor, a tak dlouhá izolace je proti naší přirozenosti. Víš že jsem před tímhle rozhovorem měl trému? Po mnoha měsících kontaktu jen s rodinou jsem si nebyl jistý, jestli ještě vůbec budu schopný dávat rozhovory. Pamatuju si ještě, jak se konverzuje? (smích) -sin- Čtěte také: Martin: Mám pár věcí napsaných pro kapelu Martin: Rok 2020 nás naučil neplánovat Martin: Klidně bych dělal filmovou hudbu Martin: Nemám trezor nevydaných skladeb |
Rubriky článků:
(c)