Martin: Fanoušci mě dokázali uzdravit!
V dnešním rozhovoru se zaměříme pro změnu na Martina. Irskému rádiu Nova Rock a švédskému deníku Dagens Nyheter prozradil, že fanoušci na něj mají léčivou moc, zavzpomíná na berlínské časy s pšeničným pivem, i další zajímavosti...
Ahoj Martine rád tě poznávám! Jsme tady v Berlíně, což je město které má pro kapelu velký význam. A to už od vašich prvních dnů. Je to něco jako váš duchovní domov že?
Ano, jasně. Přišli jsme sem poprvé nahrávat v roce 1983 do studia Hansa. Byl to pro nás sen, pracovat na stejném místě jako Bowie a Iggy Pop. A pak jsme se sem vrátili znovu v letech 84 a 85. A taky jsem tady pár let v osmdesátých letech bydlel. Vždycky nám tady bylo skvěle. Fanoušci jsou tady pěkní blázni! Takže jo, připadá mi to trochu jako náš duchovní domov.
Je fantastické vidět vaše fanoušky protože jsou všech věkových kategorií. A stále jsou mezi nimi opravdu zapálení!
Víme o tom. Hlavně v Evropě to vídáme. Během turné se poflakují okolo hotelů kde bydlíme. A jsou tam vedle sebe normálně děcka, stejně jako čtyřicátníci či padesátníci.
Dnes jste oznámili dvě věci : nové album a turné. Co ti z tvého pohledu dává větší vzrušení? Je to vydání nového materiálu a sledování reakcí fanoušků... Nebo všechen ten ruch okolo koncertů? Co preferuješ víc?
Nemám vyloženě preference. Rád píšu písně. Mám rád vydávání alb a prostě jen koukat jak jsou přijímána. A vyrazit na turné je taky opravdu speciální věc. Víš každý náš koncert je něco jako oslava. Je to úžasné cítit tu energii která do nás jde od diváků.
Stala se mi taková věc, na posledním turné. Zkrátka jsem se necítil nějak dobře, a povídám manažerovi: "Nevím jestli to dneska večer zvládnu. Cítím se jako bych byl sjetý, nemám žádnou energii!" Ale pak jsem nakonec na to pódium vylezl a koncert jsme odehráli. Po skončení show jsem si najednou uvědomil, že už je mi fajn. Prostě mě to vyléčilo!
Fanoušci tě uzdravili!
Přesně!
Martin během show v Denveru, 5/2017
Protože jsem z Irska, musím se tě zeptat na vaši show v Irsku. Bude to poprvé venku, a vaše dosud největší show u nás...
...chystáš se mě varovat, že bychom tam radši neměli hrát? (smích)
Vůbec ne, bude to trhák! Bude to jedna z největších show, kterou jste tam kdy dělali.
Jojo. Těším se na to. Za ty roky jsme se tam mockrát nedostali, Ale pokaždé, když jsme tam byli, byl to skvělý zážitek. Je to vtipné, myslím si že v Irsku to máme stejně jako v Anglii, víš, jsme tady populární až asi tak posledních 10 let. Před 10 lety nebyl myslitelné abychom hráli v Twickenhamu, či Olympic Stadium.
Je to tedy pro vás výjimečné. Asi jste nemohli ve svých začátcích tohle vůbec předvídat. Myslím tím, že vydržíte tak dlouho.
Tak to vážně ne! Když jsme zkoušeli v mládežnickém centru v Basildonu, tak jsme si opravdu nemysleli, že tu budeme ještě 40 let.
Teď, když vydáváte nové album, cítíš na sobě nějaký tlak? Myslím jestli splníte očekávání. Jestli bude přijato alespoň jako to poslední? Víš takové ty obavy, jestli ještě budete na špici?
Určitým způsobem trochu. Ale pomohla nám paradoxně pandemie. Měli jsme víc času na psaní, a máme víc z čeho vybírat. A když i přesto všechno to nedopadne dobře... Tak si za to zkrátka můžeme sami! (smích)
Zmínil jsi, že spoustu písní vzniklo během pandemie. Odrazilo se to nějak na jejich obsahu ovlivnilo tě nějak to prostředí? Bude album díky těm všem událostem temnější? Co můžou fanoušci očekávat?
Některé písničky se dotýkají smrti, ale nemyslím si, že je to depresivní. Když si poslechneš ukázky, které jsme hráli během dnešní tiskové konference, je tam jedna z nich,kterou jsme ještě nedokončili říkáme jí zatím "Ghosts Again". Je opravdu povznášející a radostná, když si to poslechneš. I když se to jmenuje Ghosts Again.
Ano, slyšel jsem ten kousek, bylo to fantastické!
Myslím že v našich písních je vždycky nějaký prvek radosti. V naší hudbě je vždycky snaha lidem pozvednout náladu.
Martin na terase berlínského studia Hansa, 1984
Pamatuješ si na něco ze svého pobytu tady v Berlíně v osmdesátých letech?
No, že tu byla pěkná zima! Mnohem chladněji než v Anglii. Poflakoval jsem se sám po barech a pil hodně pšeničný pivo. Vzpomínám si, jak jsem se s někým pohádal a on mě přitlačil ke stěně tágem od kulečníku. Tehdy tu byla hodně unikátní atmosféra.
Narodil ses stejně jako Berlínská zeď: 1961.
Jo. A taky jsem úplně stejně zchátralý!
Nějakých 25 let zpátky jsem dělal rozhovor s tebou a Fletchem ve Stockholmu. Zeptal jsem se Fletche na jeho roli v kapele a on řekl, že je to důležitější než kdy jindy, protože odešel Alan. Říkal že ty a Dave byste nikdy nepracovali jako duo. No a teď jste duo.
Hele, to už je dávno. Věci se mění. Už jsme bohužel starší. Ale s věkem přichází moudrost a myslím, že jsme se naučili v našem vztahu lépe orientovat. Teď jsme si s Davem mnohem blíž.
Kdy jsi naposledy mluvil s Fletchem?
Dva týdny předtím, než zemřel. Mluvili jsme o tom, že se brzy uvidíme a natočíme novou desku. Byl tak nedočkavý. Vtipné je... Vlastně, vůbec to není vtipné, ale měl jsem pak schůzku s naším společným účetním. Povídal mi: "Minulý týden jsem potkal Andyho, vypadá skvěle!" No a druhý den byl Andy mrtvý.
Téma "Memento Mori" se dá najít i v mnoha tvých starších písních. Třeba "Fly On The Windscreen". Budete jí hrát na turné?
Ještě jsme neřešili které písně budeme hrát. Ale budu to mít na paměti.
Prosím, vzpomeňte si na ní!
"Death's Door" by by taky mohla fungovat.
Kde vidíš Depeche Mode za 20 let? Budete koncertovat jako Rolling Stones nebo se necháte nahradit hologramy jako Abba?
Doufejme že za 20 let už bude něco lepšího než hologramy!
-sin-
Další rozhovory z období Memento Mori (rozcestník)
Martin: Fanoušci mě dokázali uzdravit!
|
V dnešním rozhovoru se zaměříme pro změnu na Martina. Irskému rádiu Nova Rock a švédskému deníku Dagens Nyheter prozradil, že fanoušci na něj mají léčivou moc, zavzpomíná na berlínské časy s pšeničným pivem, i další zajímavosti...
Ahoj Martine rád tě poznávám! Jsme tady v Berlíně, což je město které má pro kapelu velký význam. A to už od vašich prvních dnů. Je to něco jako váš duchovní domov že? Ano, jasně. Přišli jsme sem poprvé nahrávat v roce 1983 do studia Hansa. Byl to pro nás sen, pracovat na stejném místě jako Bowie a Iggy Pop. A pak jsme se sem vrátili znovu v letech 84 a 85. A taky jsem tady pár let v osmdesátých letech bydlel. Vždycky nám tady bylo skvěle. Fanoušci jsou tady pěkní blázni! Takže jo, připadá mi to trochu jako náš duchovní domov. Je fantastické vidět vaše fanoušky protože jsou všech věkových kategorií. A stále jsou mezi nimi opravdu zapálení! Víme o tom. Hlavně v Evropě to vídáme. Během turné se poflakují okolo hotelů kde bydlíme. A jsou tam vedle sebe normálně děcka, stejně jako čtyřicátníci či padesátníci. Dnes jste oznámili dvě věci : nové album a turné. Co ti z tvého pohledu dává větší vzrušení? Je to vydání nového materiálu a sledování reakcí fanoušků... Nebo všechen ten ruch okolo koncertů? Co preferuješ víc? Nemám vyloženě preference. Rád píšu písně. Mám rád vydávání alb a prostě jen koukat jak jsou přijímána. A vyrazit na turné je taky opravdu speciální věc. Víš každý náš koncert je něco jako oslava. Je to úžasné cítit tu energii která do nás jde od diváků. Stala se mi taková věc, na posledním turné. Zkrátka jsem se necítil nějak dobře, a povídám manažerovi: "Nevím jestli to dneska večer zvládnu. Cítím se jako bych byl sjetý, nemám žádnou energii!" Ale pak jsem nakonec na to pódium vylezl a koncert jsme odehráli. Po skončení show jsem si najednou uvědomil, že už je mi fajn. Prostě mě to vyléčilo! Fanoušci tě uzdravili! Přesně!
Martin během show v Denveru, 5/2017 Protože jsem z Irska, musím se tě zeptat na vaši show v Irsku. Bude to poprvé venku, a vaše dosud největší show u nás... ...chystáš se mě varovat, že bychom tam radši neměli hrát? (smích) Vůbec ne, bude to trhák! Bude to jedna z největších show, kterou jste tam kdy dělali. Jojo. Těším se na to. Za ty roky jsme se tam mockrát nedostali, Ale pokaždé, když jsme tam byli, byl to skvělý zážitek. Je to vtipné, myslím si že v Irsku to máme stejně jako v Anglii, víš, jsme tady populární až asi tak posledních 10 let. Před 10 lety nebyl myslitelné abychom hráli v Twickenhamu, či Olympic Stadium. Je to tedy pro vás výjimečné. Asi jste nemohli ve svých začátcích tohle vůbec předvídat. Myslím tím, že vydržíte tak dlouho. Tak to vážně ne! Když jsme zkoušeli v mládežnickém centru v Basildonu, tak jsme si opravdu nemysleli, že tu budeme ještě 40 let. Teď, když vydáváte nové album, cítíš na sobě nějaký tlak? Myslím jestli splníte očekávání. Jestli bude přijato alespoň jako to poslední? Víš takové ty obavy, jestli ještě budete na špici? Určitým způsobem trochu. Ale pomohla nám paradoxně pandemie. Měli jsme víc času na psaní, a máme víc z čeho vybírat. A když i přesto všechno to nedopadne dobře... Tak si za to zkrátka můžeme sami! (smích) Zmínil jsi, že spoustu písní vzniklo během pandemie. Odrazilo se to nějak na jejich obsahu ovlivnilo tě nějak to prostředí? Bude album díky těm všem událostem temnější? Co můžou fanoušci očekávat? Některé písničky se dotýkají smrti, ale nemyslím si, že je to depresivní. Když si poslechneš ukázky, které jsme hráli během dnešní tiskové konference, je tam jedna z nich,kterou jsme ještě nedokončili říkáme jí zatím "Ghosts Again". Je opravdu povznášející a radostná, když si to poslechneš. I když se to jmenuje Ghosts Again. Ano, slyšel jsem ten kousek, bylo to fantastické! Myslím že v našich písních je vždycky nějaký prvek radosti. V naší hudbě je vždycky snaha lidem pozvednout náladu.
Martin na terase berlínského studia Hansa, 1984 Pamatuješ si na něco ze svého pobytu tady v Berlíně v osmdesátých letech? No, že tu byla pěkná zima! Mnohem chladněji než v Anglii. Poflakoval jsem se sám po barech a pil hodně pšeničný pivo. Vzpomínám si, jak jsem se s někým pohádal a on mě přitlačil ke stěně tágem od kulečníku. Tehdy tu byla hodně unikátní atmosféra. Narodil ses stejně jako Berlínská zeď: 1961. Jo. A taky jsem úplně stejně zchátralý! Nějakých 25 let zpátky jsem dělal rozhovor s tebou a Fletchem ve Stockholmu. Zeptal jsem se Fletche na jeho roli v kapele a on řekl, že je to důležitější než kdy jindy, protože odešel Alan. Říkal že ty a Dave byste nikdy nepracovali jako duo. No a teď jste duo. Hele, to už je dávno. Věci se mění. Už jsme bohužel starší. Ale s věkem přichází moudrost a myslím, že jsme se naučili v našem vztahu lépe orientovat. Teď jsme si s Davem mnohem blíž. Kdy jsi naposledy mluvil s Fletchem? Dva týdny předtím, než zemřel. Mluvili jsme o tom, že se brzy uvidíme a natočíme novou desku. Byl tak nedočkavý. Vtipné je... Vlastně, vůbec to není vtipné, ale měl jsem pak schůzku s naším společným účetním. Povídal mi: "Minulý týden jsem potkal Andyho, vypadá skvěle!" No a druhý den byl Andy mrtvý. Téma "Memento Mori" se dá najít i v mnoha tvých starších písních. Třeba "Fly On The Windscreen". Budete jí hrát na turné? Ještě jsme neřešili které písně budeme hrát. Ale budu to mít na paměti. Prosím, vzpomeňte si na ní! "Death's Door" by by taky mohla fungovat. Kde vidíš Depeche Mode za 20 let? Budete koncertovat jako Rolling Stones nebo se necháte nahradit hologramy jako Abba? Doufejme že za 20 let už bude něco lepšího než hologramy! -sin- Další rozhovory z období Memento Mori (rozcestník) |
Rubriky článků:
(c)