Jak jsme se poprvé potkali...
Anton Corbijn a David Gahan. Jeden je uznávaný fotograf a hudební režisér, autor nezapomenutelných klipů a grafických ztvárnění Depeche Mode, U2, Nirvany a dalších. Druhého pána snad není třeba na těchto stránkách představovat :). Jaké jsou jejich vzpomínky na vzájemné první setkání...?
(překlad článku od Roba Sharpa pro Independent, 8/2007)
ANTON O DAVIDOVI:
Myslím že to bylo někdy v roce 1981, dělal jsem obálku pro NME. Setkal jsem se tehdy s Depeche Mode v nahrávacím studiu v Londýně. Byla to barevná momentka, kde jsem měl Davida v popředí před ostatními členy kapely. Zaostřoval jsem na ně, nikoliv na Davida. Oni byli zabraní dost ostře - zatímco on byl spíš rozmazaný růžový flek (měl na sobě jásavě růžovou košili). Myslím že to asi Dave nečekal.
Po této foto session jsem s nimi odmítal jakoukoliv možnost spolupráce - protože jsem je považoval za strašný popík - nebyla to muzika která by se mi líbila. Ale v roce 1986 se podstatně změnili, takže když jsem byl dotázán zda s nimi nenatočím video, jel jsem to provést. Vlastně pro mě bylo nejdůležitější, že jsem se chtěl podívat do Ameriky :)
Určitě jsem chtěl to video natočit ve Státech a rychle jsem přišel na nápad. Bylo to k singlu A Question Of Time. Obsahovalo to jízdu motorky na dálnici, protože jsem tam chtěl mít silnici. Měly tam být i prosřihy z koncertů. Jejich živé vystoupení mě docela zaujalo - jak jsem tam tak pobíhal s kamerou. David už byl trochu unavenější, jak asi může být frontman kapely ke konci turné. Přesto si pamatuju, že se neustále chechtal.
Potom jsem o nich neslyšel asi devět měsíců. Ale pak jsme se začali navzájem mít celkem rádi, a skončilo to následnou spoluprací - byli jsme spolu více a více propojení.
Dave byl vždycky hodně otevřený - jednou v hovoru poznamenal, že už tu nebude dlouho. Plánoval odejít na nějaké opravdu zlé místo. Pamatuju si, že mi volal Michael Stipe (zpěvák REM) a říká že potkal Davida a že bych udělat něco s jeho duševním stavem. To bylo týden před tím předávkováním.
Po té drogové epizodě se to s ním hodně zlepšilo. Změnil se. Ted se více zajímá o zdravý způsob života. Je příjemné ho vidět, jak se mění. A také jsme začali spolu mnohem víc komunikovat. Cítil jsem se nakonec něco jako člen kapely.
Dave vypadá znamenitě - je těžké se ním společně fotit, protože si vedle něj připadáte jako troska :). Je bezvadné, že máme navzájem vřelý vztah. Je velká osobnost na pódiu, a já si uvědomuju jeho herecký potenciál - on je už od přírody dobrý v interpretování věcí. Jsem překvapený, že ještě neudělal duet třeba s Bonem (U2), nebo Stipem (REM). Tam by mohla vyniknout síla jeho hlasu.
DAVID O ANTONOVI:
Když jsem poprvé potkal Antona, v jednom fetish baru v Hamburku, neznal jsem ho doopravdy, jen jsem o něm slyšel. Bylo to v 80 roce a on byl vystrojený jako transvetita...
Ne, žertuju :). Fotil s náma na obálku NME. Byli jsme na nějakém veslařském člunu. Potom s námi ještě udělal pár fotek ve studiu a u kostela (poznámka : fotografie z této session byly použité v bookletu na remaster edici Speak & Spell - najdete je třeba tady). Měl jsem na sobě takovou růžovou košili, která mě totálně pohřbila. Zabíral mě na fotografii, stojícího před kapelou. Když jsem to pak viděl na obálce NME, všichni byli zabraní ostře a já byl rozmazaný flek! Takovým způsobem udělal obálku k časopisu!
Byl velmi přátelský, a dokázal nás naladit tak, abysme se cítili příjemně. Měli jsme z něj poprvé trochu nahnáno - tou dobou byl fotograf NME. Měli jsme matnou představu že by to mělo být na první straně nového čísla. Po té session se Anton od nás distancoval. Přes 4 roky jsme společně nic neudělali. Ale to už je pryč. Teď je situace jiná - už dávno patří téměř do rodiny.
Dal nám vizuální podobu, kterou jsme předtím neměli. Myslím, že přišel v tu pravou chvíli do správné doby. Už od začátku jsme se s ním cítili naprosto spokojeně. V dobách před Antonem jsme natočili pár hrozných videí s několika momentálními režisérskými hvězdami - oni měli nějaký koncept a něco co chtěli s náma udělat. Ale my jsme neměli ani potuchy, jak bysme měli v klipech vypadat. Anton nám v tomhle směru poskytl určitou školu. Objasnil nám, jak na to. Jeho originální formát Super 8, to byla jen jedna z drobností. Všechno co přišlo neočekávaně, mu nedělalo problém. A ted je Anton v roli režiséra a já se chystám na jeho film do New Yorku. (Poznámka - jednalo se o Antonovu režisérskou celovečerní prvotinu Control).
Nevím jestli jsi někdy viděl Antona tancovat. Dělá takové pohyby...je to docela zajímavé...Je hodně živý. Ale zatímco nás například rozesmívá, dokáže naprosto seriózně a soustředěně fotit. To je vlastnost, která ho dělá v tomhle oboru tak dobrým.
-sin-
Jak jsme se poprvé potkali...
|
Anton Corbijn a David Gahan. Jeden je uznávaný fotograf a hudební režisér, autor nezapomenutelných klipů a grafických ztvárnění Depeche Mode, U2, Nirvany a dalších. Druhého pána snad není třeba na těchto stránkách představovat :). Jaké jsou jejich vzpomínky na vzájemné první setkání...?
(překlad článku od Roba Sharpa pro Independent, 8/2007) ANTON O DAVIDOVI: Myslím že to bylo někdy v roce 1981, dělal jsem obálku pro NME. Setkal jsem se tehdy s Depeche Mode v nahrávacím studiu v Londýně. Byla to barevná momentka, kde jsem měl Davida v popředí před ostatními členy kapely. Zaostřoval jsem na ně, nikoliv na Davida. Oni byli zabraní dost ostře - zatímco on byl spíš rozmazaný růžový flek (měl na sobě jásavě růžovou košili). Myslím že to asi Dave nečekal.
Po této foto session jsem s nimi odmítal jakoukoliv možnost spolupráce - protože jsem je považoval za strašný popík - nebyla to muzika která by se mi líbila. Ale v roce 1986 se podstatně změnili, takže když jsem byl dotázán zda s nimi nenatočím video, jel jsem to provést. Vlastně pro mě bylo nejdůležitější, že jsem se chtěl podívat do Ameriky :) Určitě jsem chtěl to video natočit ve Státech a rychle jsem přišel na nápad. Bylo to k singlu A Question Of Time. Obsahovalo to jízdu motorky na dálnici, protože jsem tam chtěl mít silnici. Měly tam být i prosřihy z koncertů. Jejich živé vystoupení mě docela zaujalo - jak jsem tam tak pobíhal s kamerou. David už byl trochu unavenější, jak asi může být frontman kapely ke konci turné. Přesto si pamatuju, že se neustále chechtal. Potom jsem o nich neslyšel asi devět měsíců. Ale pak jsme se začali navzájem mít celkem rádi, a skončilo to následnou spoluprací - byli jsme spolu více a více propojení. Dave byl vždycky hodně otevřený - jednou v hovoru poznamenal, že už tu nebude dlouho. Plánoval odejít na nějaké opravdu zlé místo. Pamatuju si, že mi volal Michael Stipe (zpěvák REM) a říká že potkal Davida a že bych udělat něco s jeho duševním stavem. To bylo týden před tím předávkováním.
Po té drogové epizodě se to s ním hodně zlepšilo. Změnil se. Ted se více zajímá o zdravý způsob života. Je příjemné ho vidět, jak se mění. A také jsme začali spolu mnohem víc komunikovat. Cítil jsem se nakonec něco jako člen kapely. Dave vypadá znamenitě - je těžké se ním společně fotit, protože si vedle něj připadáte jako troska :). Je bezvadné, že máme navzájem vřelý vztah. Je velká osobnost na pódiu, a já si uvědomuju jeho herecký potenciál - on je už od přírody dobrý v interpretování věcí. Jsem překvapený, že ještě neudělal duet třeba s Bonem (U2), nebo Stipem (REM). Tam by mohla vyniknout síla jeho hlasu. DAVID O ANTONOVI: Když jsem poprvé potkal Antona, v jednom fetish baru v Hamburku, neznal jsem ho doopravdy, jen jsem o něm slyšel. Bylo to v 80 roce a on byl vystrojený jako transvetita... Ne, žertuju :). Fotil s náma na obálku NME. Byli jsme na nějakém veslařském člunu. Potom s námi ještě udělal pár fotek ve studiu a u kostela (poznámka : fotografie z této session byly použité v bookletu na remaster edici Speak & Spell - najdete je třeba tady). Měl jsem na sobě takovou růžovou košili, která mě totálně pohřbila. Zabíral mě na fotografii, stojícího před kapelou. Když jsem to pak viděl na obálce NME, všichni byli zabraní ostře a já byl rozmazaný flek! Takovým způsobem udělal obálku k časopisu! Byl velmi přátelský, a dokázal nás naladit tak, abysme se cítili příjemně. Měli jsme z něj poprvé trochu nahnáno - tou dobou byl fotograf NME. Měli jsme matnou představu že by to mělo být na první straně nového čísla. Po té session se Anton od nás distancoval. Přes 4 roky jsme společně nic neudělali. Ale to už je pryč. Teď je situace jiná - už dávno patří téměř do rodiny. Dal nám vizuální podobu, kterou jsme předtím neměli. Myslím, že přišel v tu pravou chvíli do správné doby. Už od začátku jsme se s ním cítili naprosto spokojeně. V dobách před Antonem jsme natočili pár hrozných videí s několika momentálními režisérskými hvězdami - oni měli nějaký koncept a něco co chtěli s náma udělat. Ale my jsme neměli ani potuchy, jak bysme měli v klipech vypadat. Anton nám v tomhle směru poskytl určitou školu. Objasnil nám, jak na to. Jeho originální formát Super 8, to byla jen jedna z drobností. Všechno co přišlo neočekávaně, mu nedělalo problém. A ted je Anton v roli režiséra a já se chystám na jeho film do New Yorku. (Poznámka - jednalo se o Antonovu režisérskou celovečerní prvotinu Control).
Nevím jestli jsi někdy viděl Antona tancovat. Dělá takové pohyby...je to docela zajímavé...Je hodně živý. Ale zatímco nás například rozesmívá, dokáže naprosto seriózně a soustředěně fotit. To je vlastnost, která ho dělá v tomhle oboru tak dobrým. -sin- |
(c)