Depeche Mode: Někdy si prostě všechno sedne
Martin a Dave poskytli rozhovor pro rádio KROQ, kde je zpovídal Kevin Klein. Část rozhovoru se věnovali tomu, jak vidí jejich pozici v nových médiích, a události typu "The Last Of Us"...
Dave Gahan, Martin Gore, Depeche Mode ! Je mi ctí, že můžu říct, že i ve vaší páté dekádě tu máme vaši novou hudbu, kterou můžeme hrát na rádiu KROQ! Máme spolu už mimořádný vztah.
Když mluvíme o kapelách které vás inspirovaly, určitě tam bude v mnoha směrech Bowie, určitě po emocionální stránce. A naopak - mnohé kapely, co tu pravidělně na KROQ pouštíme, ať už Killers, Nine Inch Nails, Muse, Coldplay... Ti zase zmiňují, že jste je inspirovali vy.
A já si vždycky říkám, co když tohle slyšíte od kapely kterou nemáte moc rádi? Říkáte si : ne, ne, tohle na nás není dobré...? Nebo si říkáte : Wow, to je skvělé, že jsme hráli nějakou roli pro vznik takové kapely?
Dave: Nám to vlastně vždycky spíš zalichotí.
Martin: Ano...
Dave: Pokud někoho inspirujeme k tvorbě hudby, nebo alespoň k tomu, aby zkusil něco jinak, musí na naší práci být něco dobrého. My to v začátcích měli také stejně. Jo, mluvil jsi o Bowiem, tam jsme chtěli vždycky patřit do "jeho klubu".
Slyšíte se někdy v některých kapelách? Pomyslíte si někdy : "přál bych si abysme takhle zněli"?
Martin: Ukradli nám zvuk, a udělali to líp než my ! (smích) Ale ne, víte, hodně kapel tvrdí, že je inspirujeme, a je to sice lichotivé, to jo, ale nemyslím si že opravdu znějí jako my.
Dave: Myslím že je na tom právě zajímavé, že většinou se naopak nesnaží znít jako my. Je to spíše o tom, že máme vlastní přístup k práci, všechno si tak nějak děláme po svém. Nakonec s pomocí lidí jako jsou z vašeho rádia, se dostala naše hudba ven alternativním způsobem. To tehdy vůbec nebylo samozřejmé. Depeche Mode nepatřili do kategorie "normálních kapel". I s pomocí ostatních, lidí jako Daniel Miller a různých našich producentů, jsme vytvořili něco, co se stalo naším osobitým zvukem.
A já myslím že právě touhle myšlenkou jsou někteří umělci inspirovaní, že chtějí jít vlastní cestou. Všichni jim budou říkat : musíte udělat tohle a tohle, jít tímhle směrem, abyste měli velký hit, ale to nebyla nikdy cesta, kterou jsme chtěli jít.
Když vydáte novou věc, býváte nervózní? Říkáte si, jak se to bude prodávat? Sledujte bedlivě žebříčky, prodeje, a tyhle věci? Nebo vás to vůbec nezajímá?
Martin: Samozřejmě, že nás to zajímá. Teď nás manažer rychle ujistil, že vše jde skvěle. Je to neuvěřitelné - lístky mizí, a nový singl má taky úžasnou odezvu. Možná se to všechno sešlo ve správnou chvíli. Teď jsme vydali věc, co je trochu komerčnější, což jsme dlouho nevydali, a přišlo to ve chvíli, kdy se děly všechny ty věci na sociálních sítích, "Enjoy" se stala trendem TikToku (...a následně pobyla po 33 letech několik týdnů v německé prodejní hitparádě), "Never" byla v seriálu The Last Of Us... A nakonec se to celé sešlo najednou.
A vynechal jsi tu nejdůležitější věc, což je film "Medvěd na koksu"! Vaše hudba tam hraje ne? (ve filmu byla použita píseň Just Cant Get Enough)
Martin: Zrovna jsem o tom slyšel.
Dave: Fakt tam jsme?
Takže o tom slyšíte poprvé ?
Dave: Ten název mě zaujal. Chci to vidět!
Já ho viděl. Je to úžasný film, vaše písnička se okamžitě stala hitem, víte tohle dokáže hudba udělat, když přijde ve správný okamžik, je to magické. Prostě za doprovodu hudby "Ještě nemám dost" je méďa který má čumák celý od kokainu! To je prosně krásný moment!
Dave: Ta píseň už byla použita v tolika různých metaforách, v tolika formách... Ale medvěd, co má hubu v míse kokainu, no to musí být lahůdka!
Je to vlastně legrační, protože teď vás objevují všechna ta děcka co koukají na HBO, a pak vidíte dvanáctiletého kluka nosit tričko Depeche Mode! To musí být zvláštní pocit, když si pomyslíte : vznikli jsme v 1980, a on nás objevil až teď. Dokonce jsem slyšel někoho říkat : "Ta nová kapela zní fakt dobře". A já na to: jaká nová kapela? A pak mi došlo že mluví o Depeche Mode!
Dave: To je jedna z hodně zajímavých věcí, která se okolo Depeche Mode točí, třeba na posledním turné jsme byli ohromeni. Na nás chodí nejen stejní lidé celých těch 40 let, ale vždycky je v publiku i spousta nových mladých lidí. Nevím jestli to je tím, že jsou to generace rodin, a ti mladí jsou prostě nuceni doma poslouchat DM, nebo jestli nás zkrátka nově objevují.
Někdy když se stane taková věc jako The Last Of Us, kdy se objeví jedna písnička, a druhý den jsou z toho lidi prostě paf. Myslím že na Twitteru, nebo Shazamu nejvíc hledané bylo: co je to za kapelu? V jednom momentu to byl nejhledanější výraz. To se někdy stává, pokud vydržíte ve zkoušce času, a my máme v sobě něco z rokenrolové kapely, nebo jak nás chceš nazývat, je to jedno, ale určitých momentech si to prostě vše správně sedne.
Nevím přesně, co se právě děje, ale máme s Martinem docela štěstí, obzvlášť po loňsku, kdy jsme toho prožili fakt hodně, a pořád tím vším ještě procházíme. Když jsme ztratili Fletche, věci se změnily, něco se posouvá jinam, a my teď vlastně pořádně nevíme, co se bude dít dál.
Když jsi dostal tu smutnou zprávu, pomyslel sis že je to konec Depeche Mode? Nebo jste cítili něco jako povinnost, pokračovat dál, a zachovat odkaz Fletche? Vím že písně vznikly už dřív, ale jaké to pro vás bylo?
Martin: Samozřejmě to bylo velmi tvrdé. Už jsme měli rozvrh, a Fletch se měl k nám přidat. Všichni jsme měli začít nahrávat album. Rozhodli jsme se, že pro nás bude lepší pokračovat v tom rozvrhu, a soustředit na hudbu, je to něco, do čeho jsme oba zapálení a něco, v čem jsme se mohli oba ztratit. Myslím, že nám to v té době opravdu pomohlo dostat se přes Andyho ztrátu.
Dave: Dostalo nás to na nohy. Víš, když někoho ztratíš, je to něco, s čím se naučíš nějak vypořádat, ale ve skutečnosti se přes to nikdy nepřeneseš. S Fletchem jsem strávil nejlepší část mého dospělého života, den za dnem, někdy i celé roky spolu v určitém čase. A tohle se už navždycky změnilo. Myslím, že se stále učíme, jak se s tím vyrovnat.
Jak to myslíš ?
Dave: Hudba - ta mi, jako u čehokoliv v životě, opět pomohla. Je součástí té změny a přijetí nové životní cesty. Hudba je něco, co je pro Martina a pro mě velmi důležité po celý náš život.
-sin-
Další rozhovory z období Memento Mori (rozcestník)
Depeche Mode: Někdy si prostě všechno sedne
|
Martin a Dave poskytli rozhovor pro rádio KROQ, kde je zpovídal Kevin Klein. Část rozhovoru se věnovali tomu, jak vidí jejich pozici v nových médiích, a události typu "The Last Of Us"...
Dave Gahan, Martin Gore, Depeche Mode ! Je mi ctí, že můžu říct, že i ve vaší páté dekádě tu máme vaši novou hudbu, kterou můžeme hrát na rádiu KROQ! Máme spolu už mimořádný vztah. Když mluvíme o kapelách které vás inspirovaly, určitě tam bude v mnoha směrech Bowie, určitě po emocionální stránce. A naopak - mnohé kapely, co tu pravidělně na KROQ pouštíme, ať už Killers, Nine Inch Nails, Muse, Coldplay... Ti zase zmiňují, že jste je inspirovali vy. A já si vždycky říkám, co když tohle slyšíte od kapely kterou nemáte moc rádi? Říkáte si : ne, ne, tohle na nás není dobré...? Nebo si říkáte : Wow, to je skvělé, že jsme hráli nějakou roli pro vznik takové kapely? Dave: Nám to vlastně vždycky spíš zalichotí. Martin: Ano... Dave: Pokud někoho inspirujeme k tvorbě hudby, nebo alespoň k tomu, aby zkusil něco jinak, musí na naší práci být něco dobrého. My to v začátcích měli také stejně. Jo, mluvil jsi o Bowiem, tam jsme chtěli vždycky patřit do "jeho klubu". Slyšíte se někdy v některých kapelách? Pomyslíte si někdy : "přál bych si abysme takhle zněli"? Martin: Ukradli nám zvuk, a udělali to líp než my ! (smích) Ale ne, víte, hodně kapel tvrdí, že je inspirujeme, a je to sice lichotivé, to jo, ale nemyslím si že opravdu znějí jako my. Dave: Myslím že je na tom právě zajímavé, že většinou se naopak nesnaží znít jako my. Je to spíše o tom, že máme vlastní přístup k práci, všechno si tak nějak děláme po svém. Nakonec s pomocí lidí jako jsou z vašeho rádia, se dostala naše hudba ven alternativním způsobem. To tehdy vůbec nebylo samozřejmé. Depeche Mode nepatřili do kategorie "normálních kapel". I s pomocí ostatních, lidí jako Daniel Miller a různých našich producentů, jsme vytvořili něco, co se stalo naším osobitým zvukem. A já myslím že právě touhle myšlenkou jsou někteří umělci inspirovaní, že chtějí jít vlastní cestou. Všichni jim budou říkat : musíte udělat tohle a tohle, jít tímhle směrem, abyste měli velký hit, ale to nebyla nikdy cesta, kterou jsme chtěli jít.
Když vydáte novou věc, býváte nervózní? Říkáte si, jak se to bude prodávat? Sledujte bedlivě žebříčky, prodeje, a tyhle věci? Nebo vás to vůbec nezajímá? Martin: Samozřejmě, že nás to zajímá. Teď nás manažer rychle ujistil, že vše jde skvěle. Je to neuvěřitelné - lístky mizí, a nový singl má taky úžasnou odezvu. Možná se to všechno sešlo ve správnou chvíli. Teď jsme vydali věc, co je trochu komerčnější, což jsme dlouho nevydali, a přišlo to ve chvíli, kdy se děly všechny ty věci na sociálních sítích, "Enjoy" se stala trendem TikToku (...a následně pobyla po 33 letech několik týdnů v německé prodejní hitparádě), "Never" byla v seriálu The Last Of Us... A nakonec se to celé sešlo najednou. A vynechal jsi tu nejdůležitější věc, což je film "Medvěd na koksu"! Vaše hudba tam hraje ne? (ve filmu byla použita píseň Just Cant Get Enough) Martin: Zrovna jsem o tom slyšel. Dave: Fakt tam jsme? Takže o tom slyšíte poprvé ? Dave: Ten název mě zaujal. Chci to vidět! Já ho viděl. Je to úžasný film, vaše písnička se okamžitě stala hitem, víte tohle dokáže hudba udělat, když přijde ve správný okamžik, je to magické. Prostě za doprovodu hudby "Ještě nemám dost" je méďa který má čumák celý od kokainu! To je prosně krásný moment! Dave: Ta píseň už byla použita v tolika různých metaforách, v tolika formách... Ale medvěd, co má hubu v míse kokainu, no to musí být lahůdka! Je to vlastně legrační, protože teď vás objevují všechna ta děcka co koukají na HBO, a pak vidíte dvanáctiletého kluka nosit tričko Depeche Mode! To musí být zvláštní pocit, když si pomyslíte : vznikli jsme v 1980, a on nás objevil až teď. Dokonce jsem slyšel někoho říkat : "Ta nová kapela zní fakt dobře". A já na to: jaká nová kapela? A pak mi došlo že mluví o Depeche Mode! Dave: To je jedna z hodně zajímavých věcí, která se okolo Depeche Mode točí, třeba na posledním turné jsme byli ohromeni. Na nás chodí nejen stejní lidé celých těch 40 let, ale vždycky je v publiku i spousta nových mladých lidí. Nevím jestli to je tím, že jsou to generace rodin, a ti mladí jsou prostě nuceni doma poslouchat DM, nebo jestli nás zkrátka nově objevují. Někdy když se stane taková věc jako The Last Of Us, kdy se objeví jedna písnička, a druhý den jsou z toho lidi prostě paf. Myslím že na Twitteru, nebo Shazamu nejvíc hledané bylo: co je to za kapelu? V jednom momentu to byl nejhledanější výraz. To se někdy stává, pokud vydržíte ve zkoušce času, a my máme v sobě něco z rokenrolové kapely, nebo jak nás chceš nazývat, je to jedno, ale určitých momentech si to prostě vše správně sedne. Nevím přesně, co se právě děje, ale máme s Martinem docela štěstí, obzvlášť po loňsku, kdy jsme toho prožili fakt hodně, a pořád tím vším ještě procházíme. Když jsme ztratili Fletche, věci se změnily, něco se posouvá jinam, a my teď vlastně pořádně nevíme, co se bude dít dál. Když jsi dostal tu smutnou zprávu, pomyslel sis že je to konec Depeche Mode? Nebo jste cítili něco jako povinnost, pokračovat dál, a zachovat odkaz Fletche? Vím že písně vznikly už dřív, ale jaké to pro vás bylo? Martin: Samozřejmě to bylo velmi tvrdé. Už jsme měli rozvrh, a Fletch se měl k nám přidat. Všichni jsme měli začít nahrávat album. Rozhodli jsme se, že pro nás bude lepší pokračovat v tom rozvrhu, a soustředit na hudbu, je to něco, do čeho jsme oba zapálení a něco, v čem jsme se mohli oba ztratit. Myslím, že nám to v té době opravdu pomohlo dostat se přes Andyho ztrátu. Dave: Dostalo nás to na nohy. Víš, když někoho ztratíš, je to něco, s čím se naučíš nějak vypořádat, ale ve skutečnosti se přes to nikdy nepřeneseš. S Fletchem jsem strávil nejlepší část mého dospělého života, den za dnem, někdy i celé roky spolu v určitém čase. A tohle se už navždycky změnilo. Myslím, že se stále učíme, jak se s tím vyrovnat. Jak to myslíš ? Dave: Hudba - ta mi, jako u čehokoliv v životě, opět pomohla. Je součástí té změny a přijetí nové životní cesty. Hudba je něco, co je pro Martina a pro mě velmi důležité po celý náš život. -sin- Další rozhovory z období Memento Mori (rozcestník) |
Rubriky článků:
(c)