Dave: Snažím se vzdorovat gravitaci
Výběr zajímavých otázek a odpovědí Davea Gahana z rozhovorů pro britskou mutaci Rolling Stone, a pro pořad BBC2 Piano Room, kde Depeche Mode představili tři písně s orchestrem...
Jaký byl tvůj vklad do alba?
Napsal jsem Wagging Tongue. Zpočátku nápady pocházely ode mě, ale pak Martin velkou měrou přispěl, takže jsme jí nakonec prohlásili za společnou. Pak je tam Before We Drown, ke které zase přispěli Christian a Peter. Moc rád bych řekl, že jsem napsal My Cosmos Is Mine, ale ne - byla to jedna z Martinových písniček. V tuhle chvíli je to asi můj nejoblíbenější kousek z desky. Perfektně nastavuje začátek. A Speak To Me, která je zase moje, perfektně album uzavírá. Cítil jsem, že bych měl dát kredit i Christianovi, protože mi opravdu pomohl dostat píseň tam, kde v té době potřebovala být. Měl jsem kytarový part a pod melodií mi chyběl jeden akord. Zavolal jsem mu na FaceTime a zazpíval mu to. On si sedl ke svým varhanům a něco vymyslel. Když jsme pak byli ve studiu, James a Marta tu písničku zase povýšili ještě dál. Text a melodie zpěvu zůstaly v podstatě stejné, i když došlo k několika drobným změnám. To jsou tři skladby, které vzešly v první řadě ode mě. Ale musím říct, že mě nesmírně baví spolupracovat!
Memento Mori je úvaha o životě a smrti. Myslíš, že tě ovlivnila šedesátka?
Jsem požehnaný úžasným životem, který teď mám. Je to víc, než jsem si kdy ve svých 18-19 letech dokázal představit. Měl jsem velké štěstí. Jo, mám pocit, že šedesátka je něco velkého. V mé mysli je mi často nějakých 25 let, a snažím se něco pořád řešit... Ale víš, je tu část mého já, která je vlastně se vším spokojená - s tím kým právě teď jsem. S tím co dělám, s kým trávím čas - všechny tyhle věci jsou pro mě důležité. Nemyslím si, že jsem to tak měl když mi těch 25 bylo. Přichází změny.
I když teď tvrdě makám na tom, abych si byl jistý, že jsem připravený vrátit se na turné, moje tělo mi občas říká něco jiného! Je to jako : "Počkej, co tím myslíš? Tohle nemůžeš dělat!" Miluju ale tyhle situace, kdy dokážu překvapit sám sebe. Snažím se vzdorovat gravitaci! (směje se).
Je nějaká píseň, se kterou ses obzvlášť spojil, když jsi ji poprvé poslouchal?
Ghosts Again. Když jsem poprvé slyšel demo, cítil jsem se šťastný. Udělalo mi to radost. Píseň se samozřejmě postupně vyvíjela, jak jsem jí zpíval. Takže teď je jiná, než jak mi ji Martin poprvé přehrál, ale ne zas tak moc. Ta podstata písně tam byla. Je to jeden z těch songů, se kterými můžeš produkčně dělat absolutně cokoliv co tě ve fantazii napadne, ale ta píseń prostě zůstane onou písní. Melodie má určitou příchuť gotické temnoty, ale zároveň přináší hravost a téměř humor. A o tom je život !
Jak jsi k novému albu přistupoval jako vokální interpret?
Vytvořil jsem si za ta léta určitý způsob práce. Ať už jsem pracoval s Richem Machinem ze Soulsavers nebo teď s Depeche Mode : trávím hodně času s písněmi v jejich demo podobě, s jejich původní myšlenkou. Vytvořím si takové místo, kde mi naběhne určitá vizuální atmosféra, ve které žiju, když se snažím ty songy ztělesňovat. Za ty roky se to stalo mojí součástí, ve které cítím velkou sílu. Baví mě to. Vím co chci dělat, a jak chci znít.
Nalezení vlastního hlasu mi zabralo roky a roky pokusů, omylů a zklamání. Často jsem si říkal "Ach jo, mohl jsem to udělat lépe..." Byl to pozvolný proces. Myslím že je dobře, že stále dokážu najít to místo, tu polohu ve které se dokážu cítit komfortně, a zní to velmi upřímně, opravdově. I když samotné téma někdy působí morbidně. Ghosts Again je dokonalý příklad - smutek i radost zároveň. Je to poloha, kde jsem rád, protože život je plný melancholie, smutku a zklamání, ale je tam i radost ! A tu musíte hledat a najít. Někdy v hudbě, v písni, v melodii, v něčím hlase. Slyšet, cítit...
Těšíš se, až zase pojedete na turné?
Některé dny se strašně těším, a někdy zase mám chuť zalézt pod kámen a schovat se ! (směje se). Ale většinou cítím, že jsem připravený... Skoro připravený do toho jít ! (směje se).
Váš nádherný song "Walking In My Shoes" už má 30 let. Pamatuješ si na jeho nahrávání?
Moc vzpomínek na to nemám. Není mi to příjemné, ale opravdu si z toho nahrávání příliš nevybavuju. Bylo to období, kdy jsme si mimo kapelu užívali hodně zábavy, což na nás mělo dopady. Ale tahle skladba je z těch, které nikdy nezestárnou. Když jí hrajeme naživo, neustále se vyvíjí. U dobrých písní to je tak, že pokaždé když je hrajete, dokážou pro vás mít jiný význam, podle toho, co se právě aktuálně ve vašem životě děje. A tahle k nim jednoznačně patří. V našem setlistu jí stále držíme.
Věděl jsi o tom, že Bono měl právě "Walking" na seznamu 60 skladeb, které mu zachránily život? (celý seznam zde)
Tohle jsem přímo nevěděl, ale vím že se mu ta píseň hodně líbí. S U2 se nám za ty roky zkřížily cesty mnohokrát. Využili jsme služeb stejného producenta Flooda. Před pár lety jsme nacvičovali na turné v New Yorku, a právě jsme hráli "Walking In My Shoes". Bono se tam tehdy zrovna objevil, a já na něj v úžase koukal, že si tu skladbu opravdu upřímně užíval. Pak jsme hodili na chvíli řeč, a o mi prozradil, že "Walking" byla jednou z těch písní, kterou by si přál napsat.
Udělali jste i předělávku - konkrétně "Sundown" od Scotta Walkera. Proč jste si vybrali právě tuhle píseň?
Tuhle píseň jsem přehrával klukům během našeho zkoušení na turné. Aktuáně hodně jedu tuhle vlnu, poslouchám zpěváky jako je Scott Walker, Tim Buckley... Dnes již zesnulý Mark Lanegan mi poslal playlist skladeb, které by se mu líbily v mém podání. Byla na něm i právě tahle píseň "Sundown". Takže za tímhle výběrem skladby je hned několik důvodů. Píseň má v něčem docela blízko k Depeche Mode - myslím po textové stránce, svým temným obsahem.
-sin-
Další rozhovory z období Memento Mori (rozcestník)
Dave: Snažím se vzdorovat gravitaci
|
Výběr zajímavých otázek a odpovědí Davea Gahana z rozhovorů pro britskou mutaci Rolling Stone, a pro pořad BBC2 Piano Room, kde Depeche Mode představili tři písně s orchestrem...
Jaký byl tvůj vklad do alba? Napsal jsem Wagging Tongue. Zpočátku nápady pocházely ode mě, ale pak Martin velkou měrou přispěl, takže jsme jí nakonec prohlásili za společnou. Pak je tam Before We Drown, ke které zase přispěli Christian a Peter. Moc rád bych řekl, že jsem napsal My Cosmos Is Mine, ale ne - byla to jedna z Martinových písniček. V tuhle chvíli je to asi můj nejoblíbenější kousek z desky. Perfektně nastavuje začátek. A Speak To Me, která je zase moje, perfektně album uzavírá. Cítil jsem, že bych měl dát kredit i Christianovi, protože mi opravdu pomohl dostat píseň tam, kde v té době potřebovala být. Měl jsem kytarový part a pod melodií mi chyběl jeden akord. Zavolal jsem mu na FaceTime a zazpíval mu to. On si sedl ke svým varhanům a něco vymyslel. Když jsme pak byli ve studiu, James a Marta tu písničku zase povýšili ještě dál. Text a melodie zpěvu zůstaly v podstatě stejné, i když došlo k několika drobným změnám. To jsou tři skladby, které vzešly v první řadě ode mě. Ale musím říct, že mě nesmírně baví spolupracovat! Memento Mori je úvaha o životě a smrti. Myslíš, že tě ovlivnila šedesátka? Jsem požehnaný úžasným životem, který teď mám. Je to víc, než jsem si kdy ve svých 18-19 letech dokázal představit. Měl jsem velké štěstí. Jo, mám pocit, že šedesátka je něco velkého. V mé mysli je mi často nějakých 25 let, a snažím se něco pořád řešit... Ale víš, je tu část mého já, která je vlastně se vším spokojená - s tím kým právě teď jsem. S tím co dělám, s kým trávím čas - všechny tyhle věci jsou pro mě důležité. Nemyslím si, že jsem to tak měl když mi těch 25 bylo. Přichází změny. I když teď tvrdě makám na tom, abych si byl jistý, že jsem připravený vrátit se na turné, moje tělo mi občas říká něco jiného! Je to jako : "Počkej, co tím myslíš? Tohle nemůžeš dělat!" Miluju ale tyhle situace, kdy dokážu překvapit sám sebe. Snažím se vzdorovat gravitaci! (směje se). Je nějaká píseň, se kterou ses obzvlášť spojil, když jsi ji poprvé poslouchal? Ghosts Again. Když jsem poprvé slyšel demo, cítil jsem se šťastný. Udělalo mi to radost. Píseň se samozřejmě postupně vyvíjela, jak jsem jí zpíval. Takže teď je jiná, než jak mi ji Martin poprvé přehrál, ale ne zas tak moc. Ta podstata písně tam byla. Je to jeden z těch songů, se kterými můžeš produkčně dělat absolutně cokoliv co tě ve fantazii napadne, ale ta píseń prostě zůstane onou písní. Melodie má určitou příchuť gotické temnoty, ale zároveň přináší hravost a téměř humor. A o tom je život !
Jak jsi k novému albu přistupoval jako vokální interpret? Vytvořil jsem si za ta léta určitý způsob práce. Ať už jsem pracoval s Richem Machinem ze Soulsavers nebo teď s Depeche Mode : trávím hodně času s písněmi v jejich demo podobě, s jejich původní myšlenkou. Vytvořím si takové místo, kde mi naběhne určitá vizuální atmosféra, ve které žiju, když se snažím ty songy ztělesňovat. Za ty roky se to stalo mojí součástí, ve které cítím velkou sílu. Baví mě to. Vím co chci dělat, a jak chci znít. Nalezení vlastního hlasu mi zabralo roky a roky pokusů, omylů a zklamání. Často jsem si říkal "Ach jo, mohl jsem to udělat lépe..." Byl to pozvolný proces. Myslím že je dobře, že stále dokážu najít to místo, tu polohu ve které se dokážu cítit komfortně, a zní to velmi upřímně, opravdově. I když samotné téma někdy působí morbidně. Ghosts Again je dokonalý příklad - smutek i radost zároveň. Je to poloha, kde jsem rád, protože život je plný melancholie, smutku a zklamání, ale je tam i radost ! A tu musíte hledat a najít. Někdy v hudbě, v písni, v melodii, v něčím hlase. Slyšet, cítit... Těšíš se, až zase pojedete na turné? Některé dny se strašně těším, a někdy zase mám chuť zalézt pod kámen a schovat se ! (směje se). Ale většinou cítím, že jsem připravený... Skoro připravený do toho jít ! (směje se). Váš nádherný song "Walking In My Shoes" už má 30 let. Pamatuješ si na jeho nahrávání? Moc vzpomínek na to nemám. Není mi to příjemné, ale opravdu si z toho nahrávání příliš nevybavuju. Bylo to období, kdy jsme si mimo kapelu užívali hodně zábavy, což na nás mělo dopady. Ale tahle skladba je z těch, které nikdy nezestárnou. Když jí hrajeme naživo, neustále se vyvíjí. U dobrých písní to je tak, že pokaždé když je hrajete, dokážou pro vás mít jiný význam, podle toho, co se právě aktuálně ve vašem životě děje. A tahle k nim jednoznačně patří. V našem setlistu jí stále držíme. Věděl jsi o tom, že Bono měl právě "Walking" na seznamu 60 skladeb, které mu zachránily život? (celý seznam zde) Tohle jsem přímo nevěděl, ale vím že se mu ta píseň hodně líbí. S U2 se nám za ty roky zkřížily cesty mnohokrát. Využili jsme služeb stejného producenta Flooda. Před pár lety jsme nacvičovali na turné v New Yorku, a právě jsme hráli "Walking In My Shoes". Bono se tam tehdy zrovna objevil, a já na něj v úžase koukal, že si tu skladbu opravdu upřímně užíval. Pak jsme hodili na chvíli řeč, a o mi prozradil, že "Walking" byla jednou z těch písní, kterou by si přál napsat. Udělali jste i předělávku - konkrétně "Sundown" od Scotta Walkera. Proč jste si vybrali právě tuhle píseň? Tuhle píseň jsem přehrával klukům během našeho zkoušení na turné. Aktuáně hodně jedu tuhle vlnu, poslouchám zpěváky jako je Scott Walker, Tim Buckley... Dnes již zesnulý Mark Lanegan mi poslal playlist skladeb, které by se mu líbily v mém podání. Byla na něm i právě tahle píseň "Sundown". Takže za tímhle výběrem skladby je hned několik důvodů. Píseň má v něčem docela blízko k Depeche Mode - myslím po textové stránce, svým temným obsahem. -sin- Další rozhovory z období Memento Mori (rozcestník) |
Rubriky článků:
(c)