Dave: Snažím se doslova stát písní

Po premiéře filmu "Depeche Mode : M" proběhla zhruba třicetiminutová debata s Martinem, Davem a režisérem filmu Fernandem Fríasem, kterou moderoval hudební žurnalista Bilge Ebiri. V článku najdete přepis zajímavých pasáží... Moderátor : Nejprve bych se chtěl zeptat na tu píseň, kterou jsme mohli slyšet v závěrečných titulcích ? Měl jsem možnost ten film vidět o trochu dřív, a když jsem to slyšel, zkoušel jsem najít přes Shazam, co to vlastně je song, a ono nic ? Je to ještě nevydaná nahrávka, je to tak ? Martin : Před nějakým časem jsme zmínili, že máme ještě čtyři extra songy navíc, které jsme nahráli během Memento Mori sessions. No a od té doby se mě celou dobu všichni ptají : Kde jsou? Kdy to vyjde ? No... a tohle je jedna z nich. Kdy vyjdou ty další tři, to nemám ponětí. Poznámka : Skladba se jmenuje "In The End", a tady je její amatérský záznam. Máme rovněž info alespoň o názvu další skladby, která by se měla jmenovat "Life 2.0" (Martin se o tom prokecl v tomto rozhovoru). Dave : Ještě v průběhu natáčení jsme měli možnost shlédnout film v různých fázích. A ten konec tam byl dodaný vlastně až při v posledních úpravách, do titulků. Když jsem ty titulky prvně viděl, pomyslel jsem si... ten song odněkud znám ! Fakt mi zabralo nějakou chvilku, než mi došlo že je to vlastně naše ! Jak to přišlo, že jste se rozhodli natočit film v takovémto konceptu ? Dave : No, abych byl upřímný, nebýváme příliš ochotní jít do filmování, ale tady se naskytla určitá příležitost v Mexico City, a celý ten koncept je Fernandův nápad. Sice je tam spousta našich písní, ale není to úplně celá show - ta trvá 2 hodiny a 15 minut, a to by mohlo někoho nudit, aspoň já bych určitě odešel ! (smích) Takže spousta z toho bylo vyřazeno, ale to co tam je - písně, texty, živé provedení... to vše doplňuje ten jeho koncept. Poznámka : podle titulků na konci filmu by měl snímek obsahovat tyto písně : MY COSMOS IS MINE WAGGING TONGUE IT'S NO GOOD EVERYTHING COUNTS MY FAVORITE STRANGER SISTER OF NIGHT SPEAK TO ME SOUL WITH ME A PAIN THAT I'M USED TO WRONG STRIPPED WORLD IN MY EYES ENJOY THE SILENCE CONDEMNATION NEVER LET ME DOWN AGAIN PERSONAL JESUS GHOSTS AGAIN IN THE END Jak jste se cítili když jste se dívali na film? Samozřejmě, nejen to, že sledujete sami sebe - ale také je to něčí umělecká intepretace vyšeho výkonu. Jaký to byl pocit ? Martin : Hned první shlédnutí mě nadchlo. Hodně jsem se dozvěděl. Ty verše v tom se mi moc líbily, a neměl jsem tušení kdo je složil. Takže jsem přesvědčil našeho manažera Jonathana, aby kontaktoval Fernanda a ten mi to všechno řekl. Bylo to pro mě takové velké poučné dobrodružství. Pověz nám Fernando, jak jsi vlastně shromáždil všechny ty myšlenky, lidi, básně... Fernando : Tohle všechno obvykle přichází za pochodu, a u dokumentu obzvlášť. Měli jsme jasné určité body. Nechtěli jsme jen rozhovory s fanoušky, jako se to obvykle dělá. A taky jsem poslouchal ty písně a...prostě mě napadlo udělat dokument inspirovaný hudbou. Nejdůležitěší byla myšlenka Memento Mori - což znamená : pamatuj že musíš zemřít. Ta myšlenka, že život, tak jak ho známe, je něco omezeného... Každá píseň má svůj určitý styl, svojí osobnost. Bylo opravdu těžké rozhodnout, které nechat bokem. Takže jsme to hodně probírali a navzájem se v tom pomáhali orientovat... Užili jsme si spoustu zábavy, i při editaci, střihu, i hraní si s určitými nepřesnostmi. Mám totiž pocit, že žijeme v době, kdy všechno musí být propočítané a přesné, ale život sám o sobě takový není. Takže jsem si s těmito koncepty chtěl hrát a reprezentovat energii hudby. Muselo to pro vás znamenat i výzvu po technické stránce - nahrát správně zvuk hudby, do toho zvuk publika... ? Fernando : Byly to tři koncerty, a tedy tři šance pro nás, jak se poučit, a udělat to co nejlíp. Třeba naše kamery, aby se nepletly s live kamerami co běžně snímají koncert na projekci, nebo jak správně vyvážit mikrofony aby šum publika nepřehlušil hudbu a naopak - museli jsme si s tím hodně pohrát Myslím že to fungovalo dobře, protože ten dav lidí cítíme po celou dobu filmu - doslova jako bysme tam byli. A za to děkujeme samozřejmě vám, lidi... Dave : Myslím že tam byla většina lidí tady ! I když většina filmu jsou záběry na vás, na vaše hraní, celkově to působí opravdu jako kolektivní zážitek. Dav, publikum, jsou součástí show, stejně jako jsou součástí našeho zážitku... Dave : Řekl bych, že tohle zachytit je opravdu těžké. A já a Martin jsme opravdu spokojení s tím, jak se to Fernandovi podařilo. Z naší perspektivy, když stojíme na pódiu - jedna z věcí co je pro koncerty Depeche Mode typická, je jakýsi komunitní zážitek. Myslím že je strašně obtížné to zachytit. Je velmi málo koncertních záznamů, kde se to povedlo - a to jsem shlédl spousty různých živáků - jsem fanda do hudebních filmů. Ale bylo jich opravdu jen několik, kde tohle jde pocítit. Samozřejmě, z našeho pohledu - sledovat sami sebe je trochu bolestivé... Ale nedokážu přesně vysvětlit, co se to děje, když vystupujeme. Je to taková zvláštní spirituální zkušenost. A děje se to proto, že jsme spolu, že společně nějakým způsobem komunikujeme. Skrz hudbu. Je to neuvěřitelná věc. A tahle zkušenost, ten zážitek - mění se to v průběhu let ? Mění se váš vztah k publiku ? Přeci jen, hrajete tak dlouho... Dave : Je to mnohem větší ! Hrávali jsme pro 20 lidí, a možná tam byl jeden nebo dva psi ! (smích) No ale myslím, že velké stadiony jsou ohromující. Ve filmu je několik záběrů, kde Fernando natáčí celek, kde je vidět to ohromné množství lidí, a v tu chvíli se mi normálně zježily chlupy na ruce, a říkal jsem si : Wow ! Jo, vypadalo to že na váš přišlo celé Mexiko. Martin : Byla tam šťastná souhra několika věcí. Hráli jsme v Mexico City po měsíční přestávce, takže jsme byli celkem čerství. A také jsme tam hráli poblíž svátku Dne mrtvých. Nemyslím že by o tom někdo nějak zvlášť přemýšlel - je to tak Jonathane ? Prostě to musela být šťastná náhoda ! Když jsme mluvili o vašem vztahu k publiku : Dave, tvůj taneční styl je tolik energický, extravagantní.. Bylo to tak vždycky ? Myslím, za ty roky, dokážeš se víc otevřít ? Dave : Já se vždycky snažím tak říkajíc stát se písní. Za ty roky nabereš zkušenosti, a je to víc přirozené. Pokud skutečně ztělesňuju tu píseň, a samozřejmě s odezvou všech v publiku, je to pro mě snazší. Pak to plyne samo, je to skvělé, a fakt si vystoupení užívám. Dělal jsem si poznámky, koho že mi připomínáš, a bylo tam : Mick Jagger, James Brown... Dave : Mám v sobě kousek z každého... No a pak jsem si uvědomil, že mi připomínáš vířícího derviše, který jsou unášený duchem a hudbou. Dave : Je to trochu nad tím vším... Myslím tím, jak život a smrt jsou si tak blízko, je to tak prchavé... A když vystupuju na pódiu, a Martin bude určitě souhlasit, žiju prostě pro tenhle okamžik. A koneckonců, je to vlastně všechno, co opravdu máme, že? Depeche Mode jsem vždycky považoval za kapelu nakloněnou technologiím. Děláte hudbu a vystupujete už dlouhou dobu, a moje staré kazety, LP a dnes i CD jsou pro moho lidí zastaralé... Chci říct že je je fascinující vidět váš film. Jaký to byl pocit, když jste se na to dívali ? Martin : To že jsme tu už opravdu dlouho, to si samozřejmě velmi dobře uvědomujeme. A za tu dobu se změnilo absolutně všechno, a ještě několikrát ! Memento Mori Tour bylo ohromné - bylo to 112 zastávek, a více než rok. Jak si udržejete pořád tu energii ? Jak to udržujete v chodu ? dlouhé ticho Fernando : Teď si se zeptal na tajnou věc ! Red Bull...? Dave : Asi tohle téma opustíme. Ale před takovýmhle turné se musíš dostat do formy ne ? Dave : Vůbec ! (smích) Ale jo, trochu... Říkal jsi, že jsi shlédl hodně koncertních filmů. Byl mezi nimi nějaký, který tě dovedl inspirovat ? Dave : Těch bylo hodně, každé trochu z jiných důvodů... Od Sigur Ros po Rolling Stones. Jsem doslova posedlý starýma nahrávkama Stones, starých bluesových chlápků, a podobnými záležitostmi. Jeden z nejlepších živáků je pro mě od "The Last". Je to briliantně udělané, jak to zobrazuje chaos, a někoho, kdo se ho snaží zvládat. Dnes už je sice hodně nových technologií, které dokáží vytvořit iluzi, ale zachytit to pravé není vůbec snadné. My se o to pokoušíme. Každou noc se to mění. Držíme se sice plánu, ale všechno záleží na tom, jak se večer cítíš. To se mění každý den, po celý ten rok a půl, co jsme na turné. Uvědomuješ si ty kamery okolo sebe ? Párkrát jsem si všiml dronů, když byly ode mě opravdu blízko ! Prostě jako "Hej, nevidím!" Jednou z věcí co jsme chtěli, aby bylo opravdu zachyceno to, co se děje na pódiu mezi kapelou. Protože tam je opravdu hodně legrace ! Když vše funguje, je to opravdu zábava, a jsme napojení jeden na druhého - hudebně i lidsky. Ale víš, není snadné toho dosáhnout. V některých momentech filmu jste vypadali doslova jako komická dvojka... Vaše vzájemné interakce... Dave : Je tam hodně interních vtípků ! Ale tím tě nebudu zatěžovat. Fernando : První den, kdy jsem věděl že budu vaši show natáčet, kouknul jsem se na YouTube, a tam normálně fanoušci dokázali z různých kousků natočených na iPhone poskládat celou show, kdesi v Evropě. To muselo zabrat tolik práce ! To byla první příležitost, kdy jsem mohl vidět celý váš koncert. Dave : Takže jsi to šlohnul! To je to co nám chceš říct ? (smích) Fernando : Já ne, já ne, to nahrál někdo jiný ! Dave : V pohodě, to je u nás vždycky. Martin : My jsme nahráli hodně živáků, nejvíc z Evropy, něco v Americe. Ale myslím že bylo hodně důležité natočit to i zde v Mexiku, kde máme po celé ty roky tak velkou podporu ! Díky všem ! -sin-

    12 června 2025

    Zpět na hlavní stránku

    

SLEDUJTE NÁS:

                        


    

Komentáře jsou uzavřeny