Anton: V Depeche Mode bych hrál na bicí
V magazínu Rolling Stone France vyšel rozhovor s Antonem Corbijnem, kde ho zpovídali ohledně jeho nové spolupráce s Depeche Mode...
Jak probíhalo znovushledání s kapelou?
Jako s rodinou! Naše setkání jsou vždycky pohodová a přátelská. Když jsem se však loni v červenci s Davem a Martinem potkal, museli jsme se vypořádat s odchodem jednoho ze členů kapely. Andy už znal název alba Memento Mori. A Dave a Martin se rozhodli nic neměnit a jít dál. Důležité bylo najít správný přístup. Během fotografování jsme všichni cítili že někdo chybí. Ale snažili jsme se zůstat soustředění na práci, aby z toho vyšly dobré fotky. Přesto všechno to nakonec proběhlo v celkem dobré atmosféře.
Jak jsi přistupoval ke konceptu „Memento Mori“?
Snažil jsem se zachytit myšlenku prázdného místa. Pojem Memento Mori je v malbě často reprezentován lebkou, doplňkem, který jsem použil pro některé záběry souběžně s hrou stínů. Tohle album jsou čistí Depeche Mode. Ale také má v sobě velmi přemýšlivou a hlubokou stránku. Na jednu stranu nevím jak budou lidé reagovat, až uvidí fotky a klip. Ale to je pro mě ta nejmenší starost! Pokud jde o mě, musím mít pocit, že jsem na správné cestě a že tuto společnou vizi sdílíme s Davem a Martinem. A upřímně řečeno, pokud bysme poslouchali všechny negativní názory a komentáře, nemohli bychom vůbec pracovat. Je to jejich problém, ne můj.
Není na tomto albu kromě morbidního aspektu také trochu ironie? Něco jako způsob, jak se vzepřít smrti?
Samozřejmě že je. Ale vidím v tom spíš černý humor. Dave byl prohlášen za klinicky mrtvého (v roce 1996) a podívejte se na něj teď. To je prostě bláznivé! Jsem o něco starší než oni. Vím, že musíme přijmout život a přijmout tento velmi jednoduchý princip: pro každého existuje jen jedna cesta ven! (smích)
Poslouchal jsi skladby předtím, než ses pustil do této spolupráce?
Normálně se účastním nahrávání ve studiu. Tentokrát ne, ale kapela mě donutila poslechnout si vše, co bylo k dispozici. Dávají si záležet na tom, abych byl vždy velmi dobře informován o průběhu jejich práce.
Je to hudba, která tě inspiruje v tvojí práci?
Spíše díky ní zachycuji celkovou atmosféru. Někdy mě inspirují místa natáčení nebo lidé, někdy samotná tvorba kapely - jako například u alba Spirit, kde jsem použil obraz ruské revoluce pro jednu z jejich písní.
Někdy taky jednoduše čerpám inspiraci z nějakého ze svých aktuálních zájmů. Obvykle je to směs všeho zmíněného. Pro Memento Mori jsme použili pár mých drobných nápadů. Nešlo o to, vytvořit stoprocentně "temnou" atmosféru. Chtěl jsem ukázat Davea a Martina jako přeživší, silné a odolné!
Martin Gore nám řekl, že se mu na obálce líbí koncept andělských křídel, který připomíná Playing The Angel. Jak jsi na ten nápad přišel ?
Pohřební křídla z květin se liší od těch z peří, která byla použita pro Playing the Angel. Když jsem v New Yorku hledal místo pro natáčení, narazil jsem na ta křídla v květinářství poblíž hřbitova a okamžitě jsem je chtěl použít. Jen jsem se řídil svým instinktem.
Jak vznikl koncept videoklipu "Ghosts Again"?
Je inspirován filmem Sedmá pečeť švédského režiséra Ingmara Bergmana (1957). Dva lidé hrají šachy a čekají, až si pro ně přijde smrt. Vše ostatní se odehrává na hřbitově, který jsme vytvořili ve studiu v New Yorku.
Zachováte tento nápad i pro scénografii turné?
Ve videoprojekcích nějaké prvky z klipu Ghosts Again použiju, ale pro scénu připravuju něco velmi moderního, co bude obsahovat typografické prvky.
Dave a Martin nám řekli, že je ovlivnilo dosažení šedesátky. Zohlednil jsi to ve svém vizuálním přístupu?
Ano, možná nevědomky. Bude mi 68 let. Jsem daleko před nimi oběma! Vstupem do klubu šedesátníků jsem skutečně pocítil, že je to v životě zlomový okamžik. Vidět Fletchera odcházet v 60 letech tak náhle a nečekaně, aniž bychom měli možnost se s ním rozloučit, to bylo pro nás všechny velmi těžké. Tohle turné bude opravdu jiné. Bude nám chybět. Jistě, nebyl lídrem na pódiu, ale byl to Fletch, nenahraditelný prvek skupiny!
Často jsi označován za "čtvrtého nebo pátého člena Depeche Mode". Co si o tom myslíš?
Klidně jím budu, když mi za to náležitě zaplatí! (smích). Ale v tom případě bych hrál na bicí. Přijde mi to hezké a lichotivé, ale to co dělám, dělám pro ně. Oni nedělají hudbu pro můj vizuál. To já vytvářím vizuály pro jejich hudbu. Takže pokud existuje nějaká hierarchie, jsou logicky na prvním místě oni.
#POZNÁMKA : Anton Corbijn se za bicí při vystoupení Depeche Mode při dvou příležitostech skutečně posadil, a to za éry Ultra. Úvodní dvě televizní vystoupení na podporu singlu Barrel Of A Gun byla v Británii, pro pořad BBC Top Of The Pops. Za klávesami se připojil producent alba Tim Simenon (kterému Martin před příchodem na pódium řekl : "Je ti jasný, že teď budeš hrát s kapelou, která už není v kurzu?"). A za bicí se posadil sám Anton Corbijn. Byl to jeho splněný sen. Fletch prozradil jednomu novináři: "Anton na bicí pilně cvičil. Řekl mi, že tohle byl jeho nejštastnější okamžik za posledních 10 let...".
Tak se na ten "nejšťastnější okamžik" podívejme:
-sin-
Anton: V Depeche Mode bych hrál na bicí
|
V magazínu Rolling Stone France vyšel rozhovor s Antonem Corbijnem, kde ho zpovídali ohledně jeho nové spolupráce s Depeche Mode...
Jak probíhalo znovushledání s kapelou? Jako s rodinou! Naše setkání jsou vždycky pohodová a přátelská. Když jsem se však loni v červenci s Davem a Martinem potkal, museli jsme se vypořádat s odchodem jednoho ze členů kapely. Andy už znal název alba Memento Mori. A Dave a Martin se rozhodli nic neměnit a jít dál. Důležité bylo najít správný přístup. Během fotografování jsme všichni cítili že někdo chybí. Ale snažili jsme se zůstat soustředění na práci, aby z toho vyšly dobré fotky. Přesto všechno to nakonec proběhlo v celkem dobré atmosféře. Jak jsi přistupoval ke konceptu „Memento Mori“? Snažil jsem se zachytit myšlenku prázdného místa. Pojem Memento Mori je v malbě často reprezentován lebkou, doplňkem, který jsem použil pro některé záběry souběžně s hrou stínů. Tohle album jsou čistí Depeche Mode. Ale také má v sobě velmi přemýšlivou a hlubokou stránku. Na jednu stranu nevím jak budou lidé reagovat, až uvidí fotky a klip. Ale to je pro mě ta nejmenší starost! Pokud jde o mě, musím mít pocit, že jsem na správné cestě a že tuto společnou vizi sdílíme s Davem a Martinem. A upřímně řečeno, pokud bysme poslouchali všechny negativní názory a komentáře, nemohli bychom vůbec pracovat. Je to jejich problém, ne můj. Není na tomto albu kromě morbidního aspektu také trochu ironie? Něco jako způsob, jak se vzepřít smrti? Samozřejmě že je. Ale vidím v tom spíš černý humor. Dave byl prohlášen za klinicky mrtvého (v roce 1996) a podívejte se na něj teď. To je prostě bláznivé! Jsem o něco starší než oni. Vím, že musíme přijmout život a přijmout tento velmi jednoduchý princip: pro každého existuje jen jedna cesta ven! (smích)
Poslouchal jsi skladby předtím, než ses pustil do této spolupráce? Normálně se účastním nahrávání ve studiu. Tentokrát ne, ale kapela mě donutila poslechnout si vše, co bylo k dispozici. Dávají si záležet na tom, abych byl vždy velmi dobře informován o průběhu jejich práce. Je to hudba, která tě inspiruje v tvojí práci? Spíše díky ní zachycuji celkovou atmosféru. Někdy mě inspirují místa natáčení nebo lidé, někdy samotná tvorba kapely - jako například u alba Spirit, kde jsem použil obraz ruské revoluce pro jednu z jejich písní. Někdy taky jednoduše čerpám inspiraci z nějakého ze svých aktuálních zájmů. Obvykle je to směs všeho zmíněného. Pro Memento Mori jsme použili pár mých drobných nápadů. Nešlo o to, vytvořit stoprocentně "temnou" atmosféru. Chtěl jsem ukázat Davea a Martina jako přeživší, silné a odolné! Martin Gore nám řekl, že se mu na obálce líbí koncept andělských křídel, který připomíná Playing The Angel. Jak jsi na ten nápad přišel ? Pohřební křídla z květin se liší od těch z peří, která byla použita pro Playing the Angel. Když jsem v New Yorku hledal místo pro natáčení, narazil jsem na ta křídla v květinářství poblíž hřbitova a okamžitě jsem je chtěl použít. Jen jsem se řídil svým instinktem. Jak vznikl koncept videoklipu "Ghosts Again"? Je inspirován filmem Sedmá pečeť švédského režiséra Ingmara Bergmana (1957). Dva lidé hrají šachy a čekají, až si pro ně přijde smrt. Vše ostatní se odehrává na hřbitově, který jsme vytvořili ve studiu v New Yorku.
Zachováte tento nápad i pro scénografii turné? Ve videoprojekcích nějaké prvky z klipu Ghosts Again použiju, ale pro scénu připravuju něco velmi moderního, co bude obsahovat typografické prvky. Dave a Martin nám řekli, že je ovlivnilo dosažení šedesátky. Zohlednil jsi to ve svém vizuálním přístupu? Ano, možná nevědomky. Bude mi 68 let. Jsem daleko před nimi oběma! Vstupem do klubu šedesátníků jsem skutečně pocítil, že je to v životě zlomový okamžik. Vidět Fletchera odcházet v 60 letech tak náhle a nečekaně, aniž bychom měli možnost se s ním rozloučit, to bylo pro nás všechny velmi těžké. Tohle turné bude opravdu jiné. Bude nám chybět. Jistě, nebyl lídrem na pódiu, ale byl to Fletch, nenahraditelný prvek skupiny! Často jsi označován za "čtvrtého nebo pátého člena Depeche Mode". Co si o tom myslíš? Klidně jím budu, když mi za to náležitě zaplatí! (smích). Ale v tom případě bych hrál na bicí. Přijde mi to hezké a lichotivé, ale to co dělám, dělám pro ně. Oni nedělají hudbu pro můj vizuál. To já vytvářím vizuály pro jejich hudbu. Takže pokud existuje nějaká hierarchie, jsou logicky na prvním místě oni. #POZNÁMKA : Anton Corbijn se za bicí při vystoupení Depeche Mode při dvou příležitostech skutečně posadil, a to za éry Ultra. Úvodní dvě televizní vystoupení na podporu singlu Barrel Of A Gun byla v Británii, pro pořad BBC Top Of The Pops. Za klávesami se připojil producent alba Tim Simenon (kterému Martin před příchodem na pódium řekl : "Je ti jasný, že teď budeš hrát s kapelou, která už není v kurzu?"). A za bicí se posadil sám Anton Corbijn. Byl to jeho splněný sen. Fletch prozradil jednomu novináři: "Anton na bicí pilně cvičil. Řekl mi, že tohle byl jeho nejštastnější okamžik za posledních 10 let...". Tak se na ten "nejšťastnější okamžik" podívejme: -sin- |
Rubriky článků:
(c)