Alan Wilder : Neposlouchám moc rádio...

Alan Wilder v rámci propagace svého nového alba poskytl několik rozhovorů pro různé časopisy, i internetové servery. Zde je jeden z nich : rozhovor pro Machine Music… MM: Proč jsme na nové album Recoilu museli čekat tak dlouho? AW: V zásadě proto, že jsem potřeboval přestávku. Po „Liquidu“ jsem se cítil docela psychicky vyčerpaný a do toho zároveň přišlo narození mého druhého dítěte – Stanleyho. Myslel jsem si, že bych měl strávit více času plněním povinností ohledně péče o děti (přestože moje žena Hep stále obstarává většinu z nich!). Zkoušel jsem si sehnat nějaký druh projektu při několika příležitostech, které se naskytly během posledních pěti let, ale nevyšlo to, tak jsem to bral jako znamení, že potřebuji strávit více času mimo studio. Nakonec, s láskyplným ale rozhodným postrčením od Hep, jsem se sebral a začal znovu doopravdy pracovat. To bylo koncem roku 2005. MM: Do jaké míry „subHuman“ následuje hudební směr, který charakterizoval alba „Liquid“ a „Unsound Methods“? AW: „subHuman“ stále nabízí mnoho typických znaků Recoilu v tom, že je poměrně temný a má silnou atmosféru – takže v tomhle ohledu jednoznačně navazuje na předchozí alba. Mé oblíbené nahrávky jsou vždy takové, které se posluchač musí „naučit“ – alba, která potřebují několikeré přehrání, aby člověk ocenil aranžmá a propracovanější prvky. Myslím si, že tohle LP je možná méně experimentální a obsahuje více zřetelné melodie, ale stále je daleko od „popu“ (To pro mě nikdy nebyl problém!). Prostě jen dělám to, co přichází přirozeně, a v tomhle případě se většina hudby, se kterou jsem přišel, stáčela k bluesovému směru – podobně jako několik skladeb, které jsem vytvořil v minulosti, nejen na “Liquidu“ a „Unsound Methods“, ale také na „Bloodline“ a dokonce v dobách s Depeche Mode. Následoval jsem to hledáním autentického bluesového zpěváka a prostřednictvím Internetu jsem přišel na Joea Richardsona. MM: Plánujete nějakou spolupráci s jinými hudebníky nebo umělci na vedlejších projektech nebo vás Recoil zaměstnává naplno? AW: Nemám v této době žádné plány spolupracovat na jakýchkoli jiných projektech. Od té doby, co jsem začal znovu pracovat, Recoil zabral všechen můj čas a doufám, že se poměrně brzy vrhnu na další album. Hádám, že budu hledat lidi, kteří by na něj přispěli, ale to je stále ještě daleko. MM: Mnoho hudebních webů popisuje hudbu Recoilu jako „elektro-blues“ nebo komplexní soundtracku podobný zvuk. Souhlasíte s tímhle označením? AW: Dobrá, dejme tomu, že je to způsob, jak ji charakterizovat, ale výsledky často přecházejí do mnoha dalších oblastí. Já rozhodně rád experimentuji se zvukem a rozmanitými žánry. Často používám kousky klasické instrumentace, stejně jako etnické nástroje a smyčky neobvyklých perkusí. Ve skutečnosti je tam daleko více živého zvuku a lidského hraní než čisté elektroniky. Konečně, pro mne není zase až tak důležité, co je ukazatelem nebo jak si lidé přejí tu hudbu charakterizovat. MM: Nevšední a unikátní skladby Recoilu nejsou moc přátelsky nakloněny hraní v rádiích nebo klubech. Chcete zůstat mimo komerční popovou scénu? AW: Pro mne je tvorba hudby téměř podvědomý proces, což znamená nezatěžovat se starostmi o komerčnosti výsledků. Jak jsem řekl, je důležité být instinktivní a mít důvěru nechat to jen tak plynout. Při použití mého pracovního postupu to, s čím skončíme, obvykle má rozpoznatelný Recoil „zvuk“ – navzdory široké paletě vokalistů a dalších spolupracovníků. Pokud jsou výsledky náhodou komerční, skvěle. Pokud ne, je to taky skvělé. MM: Pohybujete se v hudebním byznysu více než 25 let. Jaké jsou ty nejvíce důležité technické novinky v tvorbě hudby (např. v pracovních nástrojích, produkování, marketingu, inženýrském procesu atd.)? AW: Myslím, že počítače udělaly experimentování se zvuky a hlavně se strukturou mnohem jednodušší. Dovoluje vám to zkoušet věci, které by byly neuskutečnitelné ve více tradičním nahrávacím prostředí, kde všechno muselo být zaznamenáno na pásku v mnohem dřívějším stádiu. Samozřejmě, člověk vždycky potřebuje dobré nápady, ale líbí se mi představa, že to kdokoli může zkusit – a získat patřičné výsledky z pohodlí svého vlastního domova na cenově přijatelný rozpočet. MM: Jakou hudbu posloucháte v současné době? AW: Vždycky jsem se těšil z rozmanitosti mnoha oblastí hudby a nejrůznějších období. Neposlouchám moc rádio (v Anglii je to převážně sračka) nebo hudební televize (taky sračka), takže jsem pravděpodobně docela mimo současné dění – ale mám rozsáhlou sbírku cédéček a nahrávek z posledních pětatřiceti let. MM: Jakých pět CD jste si naposledy koupil nebo stáhnul? AW: Grinderman LP Jonny Greenwood (Radiohead) – „Bodysong“ Cocteau Twins – kompilace Air – „Pocket Symphony“ The Raconteurs – „Broken Boy Soldiers“ The Dears – „Gang Of Losers“ (tímhle jsem byl zklamaný – dávám přednost jejich předchozímu albu – „No Cities Left“) MM: Dáváte přednost kupování cédéček před stahováním z legálních webových stránek? AW: Mám raději zvuk vinylové desky nebo CD, který je v současné době mnohem kvalitnější než u mp3, a také pocházím z generace, která má ráda, když si může ve svých rukou podržet skutečný výrobek! Ale občas stahuji a v budoucnu budu stahovat víc, jen co se zlepší kvalita. Je to zřejmě budoucnost prodeje hudby a já vítám novou technologii. Pro umělce, jako je Recoil, je snaha nebo dokonce očekávání dostat svá CD v dnešní době do obchodů hodně neiniciující. On-line nakupování je ta správná cesta a lidé jsou mnohem ochotnější hledat vaše produkty tímhle způsobem. Představa o vyvedení obchodů a prodejen z rovnováhy je docela uspokojující. Nechejme ty zabedněnce, ať prodávají Madonnu, Eltona Johna a videohry od Nintenda, zatímco my ostatní se pohneme kupředu. Samozřejmě, záležitost stahování z Internetu ale také uvrhuje hudební průmysl do krize, jak prodeje cédéček klesají. Vydavatelské společnosti se zoufale snaží najít šikovné způsoby, kterými by se začlenily do nových nákupních trendů. MM: Hodláte natočit nějaké videoklipy? AW: Ještě si nejsem jistý. Závisí to na tom, jestli singly Recoilu vzbudí dostatečný zájem. Videa pravděpodobně tvoří největší procento z celkového rozpočtu na výrobu každého alba. Vzhledem k tomu, kolikrát se ve skutečnosti budou ukazovat, je otázkou, jestli má vůbec cenu je dělat. MM: Můžeme očekávat nějaká živá vystoupení? AW: To je nepravděpodobné. Rozhovor : AlanTheWild & Liquid (Machine Music) Překlad : deepspace101

    15 června 2007

    Zpět na hlavní stránku

    

SLEDUJTE NÁS:

                   


    

Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu

sinus :

18. června 2007, 15:02

Alane, ani česká rádia se od těch britských příliš neliší :)

deepspace101 :

18. června 2007, 23:51

A to má ještě štěstí, že nemusí poslouchat Ewu Farnou, co? ;-)

janruzicka.dmf :

21. června 2007, 09:51

české rádio mi nevadí,jen pokud hraje česky…u nás v Ově takové máme a hrajou jen české písničky,převážně opravdové umělce naší scény a ne žádné teen-idoly.

Larrysbride :

24. června 2007, 15:01

Tak to já zas nemám ráda českou hudbu… Prostě mi vadí. A co se rádia týče – to poslouchám jenom povinně v hospodách :o)