Dave Gahan: V hledáčku byl i Brian Eno
Rozhovor Davida Gahana pro ukrajinský "Kanál 5" byl pořízený pravděpodobně při milánském promo období v říjnu, ale stanice jej zveřejnila až před týdnem. Dozvídáme se, jaké jiné varianty producentů měli v hledáčku, i další zajímavé odpovědi na různé otázky...
Když jste měli tiskovou konferenci, tvůj kolega Fletch žertoval, že vaše nové album Spirit bude "sexy". Jakými slovy bys popsal zvuk a atmosféru vaší nové nahrávky?
Dave: Byl to vtípek... Ale jo, je sexy. Zvedne tě ze židle. Je plné energie. Myslím, že po hudební i po textové stránce vzbudí tvůj zájem. Odráží se v něm to, co se v poslední době děje okolo nás. Provokuje k akci. Řekl bych, že to pro nás je důležité album.
K produkci nového alba jste si vybrali novou tvář - Jamese Forda. Jaká z jeho "variací" vás nejvíc oslovila - byl to jeho vlastní projekt Simian Mobile Disco, či práci, kterou dělal pro Florence & The Machine, Arctic Monkeys, Klaxons, Foals, The Last Shadow Puppets... Co konkrétně?
Dave: Vlastně všechno z toho. Ty jednotlivé kapely se hudebně tolik liší, takže to co nás zaujalo na Jamesi Fordovi byla jeho všestrannost. Ten způsob, jakým dokázal přepínat mezi Simian Mobile Disco a Arkctic Monkeys, či Florence & The Machine... A každý projekt, na kterém se podílel, měl excelentní zvuk, dobrou produkci. Od první do poslední písně to byla ucelená alba, kompaktní celky - nejen kolekce mnoha písní. Byl mým hlavním kandidátem pro spolupráci. A také byl hlavním kandidátem pro Daniela Millera, na tom jsme se shodli.
A můžeš prozradit, kdo další byl na seznamu kandidátů?
Dave: Figurovalo tam hodně lidí. Třeba Atticus Ross, který dělal s Trentem Reznorem. Opět tam byl Flood, samozřejmě, ten je vždycky v mém hledáčku. Hodně různých lidí - Brian Eno, Daniel Lanois... Přemýšleli jsme o producentovi, který by dokázal prezentovat hudbu Depeche Mode z nového úhlu. Který se dokáže vypořádat s úkolem dát všechny naše nápady dohromady, a udržet Depeche Mode jako jeden celistvý tým : což jsem já, Martin a Fletch ve studiu, plus programátoři a zvukaři. Je spousta věcí, které ovlivňují nahrávání, ale práce Jamese Forda se ukázala jako velmi efektivní. Měl určitou představu, jak by to mělo znít, a dokázal nás velmi dobře ponořit do písně, navodit situaci, která pro nás všechny byla maximálně komfortní, a já tak zpíval svým nejlepším způsobem, Martin zase hrál na kytaru, Fletch kontroloval syntezátory... a tak dále. Takže atmosféra byla velmi kreativní.
Koncertní verze písní Depeche Mode zněly vždy skvěle. Se starými skladbami to je jasné - vezmete je, a adaptujete do moderního zvuku. Ale jak to děláte s novými skladbami? Když je skládáte, přemýšlíte už, jak by zněly naživo?
Dave: Přesně tohle děláme, ano. Ještě než dokončíme nahrávání, už přemýšlím jak začít show. Co by se při ní mělo dít, jaké písně by byly vhodné pro Martina, a co by se hodilo na konec. Jaká píseň by byla nejlepší, když vycházím na jeviště, jaká když se na něj vracím, co by bylo nejlepší pro přídavky... Přemýšlím o tomhle všem. A když přijde na přetřes nějaká stará píseň pro koncert, vždycky porovnávám, jak bude fungovat vedle nového materiálu.
Můžeme na Global Spirit Tour očekávat něco překvapivého? Třeba nějaké opravdu zapadlé songy? Pamatuju si, jak jsi jednou řekl, před pár lety, že jste přemýšleli o nápadu zahrát na koncertech "Lie To Me". Je tady ta možnost? Nebo, řekněme "Stories Of Old"?
Dave: Vybírat písně je pěkně těžké. Některé zní skvěle na albu, ale už tolik nefungují naživo. Samozřejmě nám fanoušci říkají "Bylo by skvělé, kdybychom slyšeli na koncertě tenhle konkrétní song...", ale nemůžeme zahrát úplně všechno. Každý song musí být v rytmu, a také v souladu s aktuálními písněmi. Proto je také třeba přenést všechny skladby do současného kontextu. Některé písně z našich nahrávek - jako třeba zmiňovanou "Stories Of Old", anebo třeba "And Then" by možná mohl provést Martin. Anebo bych něco, co na albu má Martin, mohl naživo zazpívat já. Nakonec, je pár starších věcí, u kterých cítím, že dobře fungují i s novým materiálem - například "Everything Counts", "Barrel Of A Gun", "In Your Room"...
Téměř na každém turné hrajete song "Just Cant Get Enough" - je pro vás něčím speciální? Nebo je to pocta bývalému členovi a spoluzakladateli kapely, Vince Clarkovi?
Dave: Ne to ne. Nás jen baví ji hrát. Už odedávna nebylo snadné, aby fungovala v rámci setu, ale je to takový ten song, který se skvěle hodí pro přídavky, jako takový "extra" song. Bylo zajímavé jí hrát živě, i na našem posledním turné.
Před více než 10 lety Martin Gore zažil bolestivou zkušenost s rozvodem, což se jistě odrazilo i při nahrávání alba Playing The Angel, které neslo podtitul "bolest a utrpení v různých tempech". Ty působíš dojmem spokojeného muže, se šťastnými rodinnými vztahy. Jaká je pro tebe motivace, psát nové skladby?
Dave: Máme vlastně dost podobné motivace. Víš, prostě život. Vztahy. Mír. Věci, které tě každý den potkávají, dostanou se do tvé duše, inspirují tě, a nakonec najdou cestu ven ve tvých písních. A docela často, když napíšu nějakou píseň, neuvědomuju si její význam v plném rozsahu hned, ale projeví se to později. Například, když ji hraju na koncertě, najednou začnu cítit v těch slovech něco, co jsem si tam dřív nepředstavoval. Myslím že hudba a písně ti dokáží přiblížit to, co opravdu cítíš.
Kolik tvých písní asi skončí na novém albu Spirit?
Dave: Myslím že čtyři, včetně jedné, kterou jsme napsali společně s Martinem.
Mazi fanoušky se traduje známá historka z nahrávání Black Celebration. Tehdy tam prý vznikl napůl z legrace projekt Toast Hawaii, kde jste nahráli coververze svých oblíbených kapel a muzikantů. Je to pravda, a bylo to nahrané?
Dave: Legendární Toast Hawaii... Ve skutečnosti to byl jeden den, nebo jedna noc, kdy Fletch odezpíval několik coververzí, ale někdo to nahrál s nějakými nástroji co zněly hrozně.
Kdože tam zpíval?
Dave: Byl to Fletch. Ten záznam se někde bude válet, ale je to příšerné.
Daniel Miller v jednom rozhovoru připustil : "Myslím že z posledních tří alb Depeche Mode je jedna nahrávka, která mě s nejvyšší pravděpodobností těší nejméně - Sounds Of The Universe. Je to určitě dobrá práce, ale nemyslím že je stejně tak dobrá, jako Playing The Angel, nebo Delta Machine..." Máš také nějakou nahrávku kapely, anebo sólovou nahrávku, která by tě těšila méně? A existuje něco, co bys nejraději nahrál znovu?
Dave: Ja s tím docela souhlasím. Myslím že v Sounds Of The Universe jsou dobré momenty, ale podle mého názoru, Delta Machine funguje lépe. Samozřejmě, po každém albu začnu mít pocit, že bych tam něco mohl udělat jinak. Ale ty prostě v době kdy nahráváš děláš co můžeš. Víš, musíš neustále na věcech pracovat, a v určitém momentu tě hudba sama zavede na to správné místo. Každý má na to nějaký svůj názor, někomu se to líbí, někomu ne, ale my prostě jen děláme svojí práci. Někoho to osloví, někoho ne.
Depeche Mode jsou absolutním rekordmanem v počtu remixů - ať už oficiálních, či neoficiálních. V roce 2011 jsem vyzpovídal Andyho Fletchera, a on mi říkal, že si někdy poslechnete amatérské fan-remixy vašich písní, které se objevují na internetu, a některé se vám dokonce i líbí. Můžu se mýlit, ale zdá se mi že nemáte moc času, ani touhy poslouchat každý nový remix, dokonce i ten oficiální. Kdo je za to zodpovědný? Možná že to víc zajímá Martina? Daniela Millera?
Dave: Já nevím. Radši se na to zeptejte jich. Mě to moc nezajímá. Prostě na tohle nemám moc čas.
Ani na oficiální remixy?
Dave: Oficiální - to je něco jiného. Ale těch bootlegů je příliš mnoho, a kdybychom si je měli všechny poslechnout, už by nám nezbyl čas, vytvořit něco nového.
-sin-
Dave Gahan: V hledáčku byl i Brian Eno
|
Rozhovor Davida Gahana pro ukrajinský "Kanál 5" byl pořízený pravděpodobně při milánském promo období v říjnu, ale stanice jej zveřejnila až před týdnem. Dozvídáme se, jaké jiné varianty producentů měli v hledáčku, i další zajímavé odpovědi na různé otázky...
Když jste měli tiskovou konferenci, tvůj kolega Fletch žertoval, že vaše nové album Spirit bude "sexy". Jakými slovy bys popsal zvuk a atmosféru vaší nové nahrávky? Dave: Byl to vtípek... Ale jo, je sexy. Zvedne tě ze židle. Je plné energie. Myslím, že po hudební i po textové stránce vzbudí tvůj zájem. Odráží se v něm to, co se v poslední době děje okolo nás. Provokuje k akci. Řekl bych, že to pro nás je důležité album. K produkci nového alba jste si vybrali novou tvář - Jamese Forda. Jaká z jeho "variací" vás nejvíc oslovila - byl to jeho vlastní projekt Simian Mobile Disco, či práci, kterou dělal pro Florence & The Machine, Arctic Monkeys, Klaxons, Foals, The Last Shadow Puppets... Co konkrétně? Dave: Vlastně všechno z toho. Ty jednotlivé kapely se hudebně tolik liší, takže to co nás zaujalo na Jamesi Fordovi byla jeho všestrannost. Ten způsob, jakým dokázal přepínat mezi Simian Mobile Disco a Arkctic Monkeys, či Florence & The Machine... A každý projekt, na kterém se podílel, měl excelentní zvuk, dobrou produkci. Od první do poslední písně to byla ucelená alba, kompaktní celky - nejen kolekce mnoha písní. Byl mým hlavním kandidátem pro spolupráci. A také byl hlavním kandidátem pro Daniela Millera, na tom jsme se shodli. A můžeš prozradit, kdo další byl na seznamu kandidátů? Dave: Figurovalo tam hodně lidí. Třeba Atticus Ross, který dělal s Trentem Reznorem. Opět tam byl Flood, samozřejmě, ten je vždycky v mém hledáčku. Hodně různých lidí - Brian Eno, Daniel Lanois... Přemýšleli jsme o producentovi, který by dokázal prezentovat hudbu Depeche Mode z nového úhlu. Který se dokáže vypořádat s úkolem dát všechny naše nápady dohromady, a udržet Depeche Mode jako jeden celistvý tým : což jsem já, Martin a Fletch ve studiu, plus programátoři a zvukaři. Je spousta věcí, které ovlivňují nahrávání, ale práce Jamese Forda se ukázala jako velmi efektivní. Měl určitou představu, jak by to mělo znít, a dokázal nás velmi dobře ponořit do písně, navodit situaci, která pro nás všechny byla maximálně komfortní, a já tak zpíval svým nejlepším způsobem, Martin zase hrál na kytaru, Fletch kontroloval syntezátory... a tak dále. Takže atmosféra byla velmi kreativní. Koncertní verze písní Depeche Mode zněly vždy skvěle. Se starými skladbami to je jasné - vezmete je, a adaptujete do moderního zvuku. Ale jak to děláte s novými skladbami? Když je skládáte, přemýšlíte už, jak by zněly naživo? Dave: Přesně tohle děláme, ano. Ještě než dokončíme nahrávání, už přemýšlím jak začít show. Co by se při ní mělo dít, jaké písně by byly vhodné pro Martina, a co by se hodilo na konec. Jaká píseň by byla nejlepší, když vycházím na jeviště, jaká když se na něj vracím, co by bylo nejlepší pro přídavky... Přemýšlím o tomhle všem. A když přijde na přetřes nějaká stará píseň pro koncert, vždycky porovnávám, jak bude fungovat vedle nového materiálu. Můžeme na Global Spirit Tour očekávat něco překvapivého? Třeba nějaké opravdu zapadlé songy? Pamatuju si, jak jsi jednou řekl, před pár lety, že jste přemýšleli o nápadu zahrát na koncertech "Lie To Me". Je tady ta možnost? Nebo, řekněme "Stories Of Old"? Dave: Vybírat písně je pěkně těžké. Některé zní skvěle na albu, ale už tolik nefungují naživo. Samozřejmě nám fanoušci říkají "Bylo by skvělé, kdybychom slyšeli na koncertě tenhle konkrétní song...", ale nemůžeme zahrát úplně všechno. Každý song musí být v rytmu, a také v souladu s aktuálními písněmi. Proto je také třeba přenést všechny skladby do současného kontextu. Některé písně z našich nahrávek - jako třeba zmiňovanou "Stories Of Old", anebo třeba "And Then" by možná mohl provést Martin. Anebo bych něco, co na albu má Martin, mohl naživo zazpívat já. Nakonec, je pár starších věcí, u kterých cítím, že dobře fungují i s novým materiálem - například "Everything Counts", "Barrel Of A Gun", "In Your Room"... Téměř na každém turné hrajete song "Just Cant Get Enough" - je pro vás něčím speciální? Nebo je to pocta bývalému členovi a spoluzakladateli kapely, Vince Clarkovi? Dave: Ne to ne. Nás jen baví ji hrát. Už odedávna nebylo snadné, aby fungovala v rámci setu, ale je to takový ten song, který se skvěle hodí pro přídavky, jako takový "extra" song. Bylo zajímavé jí hrát živě, i na našem posledním turné.
Před více než 10 lety Martin Gore zažil bolestivou zkušenost s rozvodem, což se jistě odrazilo i při nahrávání alba Playing The Angel, které neslo podtitul "bolest a utrpení v různých tempech". Ty působíš dojmem spokojeného muže, se šťastnými rodinnými vztahy. Jaká je pro tebe motivace, psát nové skladby? Dave: Máme vlastně dost podobné motivace. Víš, prostě život. Vztahy. Mír. Věci, které tě každý den potkávají, dostanou se do tvé duše, inspirují tě, a nakonec najdou cestu ven ve tvých písních. A docela často, když napíšu nějakou píseň, neuvědomuju si její význam v plném rozsahu hned, ale projeví se to později. Například, když ji hraju na koncertě, najednou začnu cítit v těch slovech něco, co jsem si tam dřív nepředstavoval. Myslím že hudba a písně ti dokáží přiblížit to, co opravdu cítíš. Kolik tvých písní asi skončí na novém albu Spirit? Dave: Myslím že čtyři, včetně jedné, kterou jsme napsali společně s Martinem. Mazi fanoušky se traduje známá historka z nahrávání Black Celebration. Tehdy tam prý vznikl napůl z legrace projekt Toast Hawaii, kde jste nahráli coververze svých oblíbených kapel a muzikantů. Je to pravda, a bylo to nahrané? Dave: Legendární Toast Hawaii... Ve skutečnosti to byl jeden den, nebo jedna noc, kdy Fletch odezpíval několik coververzí, ale někdo to nahrál s nějakými nástroji co zněly hrozně. Kdože tam zpíval? Dave: Byl to Fletch. Ten záznam se někde bude válet, ale je to příšerné. Daniel Miller v jednom rozhovoru připustil : "Myslím že z posledních tří alb Depeche Mode je jedna nahrávka, která mě s nejvyšší pravděpodobností těší nejméně - Sounds Of The Universe. Je to určitě dobrá práce, ale nemyslím že je stejně tak dobrá, jako Playing The Angel, nebo Delta Machine..." Máš také nějakou nahrávku kapely, anebo sólovou nahrávku, která by tě těšila méně? A existuje něco, co bys nejraději nahrál znovu? Dave: Ja s tím docela souhlasím. Myslím že v Sounds Of The Universe jsou dobré momenty, ale podle mého názoru, Delta Machine funguje lépe. Samozřejmě, po každém albu začnu mít pocit, že bych tam něco mohl udělat jinak. Ale ty prostě v době kdy nahráváš děláš co můžeš. Víš, musíš neustále na věcech pracovat, a v určitém momentu tě hudba sama zavede na to správné místo. Každý má na to nějaký svůj názor, někomu se to líbí, někomu ne, ale my prostě jen děláme svojí práci. Někoho to osloví, někoho ne. Depeche Mode jsou absolutním rekordmanem v počtu remixů - ať už oficiálních, či neoficiálních. V roce 2011 jsem vyzpovídal Andyho Fletchera, a on mi říkal, že si někdy poslechnete amatérské fan-remixy vašich písní, které se objevují na internetu, a některé se vám dokonce i líbí. Můžu se mýlit, ale zdá se mi že nemáte moc času, ani touhy poslouchat každý nový remix, dokonce i ten oficiální. Kdo je za to zodpovědný? Možná že to víc zajímá Martina? Daniela Millera? Dave: Já nevím. Radši se na to zeptejte jich. Mě to moc nezajímá. Prostě na tohle nemám moc čas. Ani na oficiální remixy? Dave: Oficiální - to je něco jiného. Ale těch bootlegů je příliš mnoho, a kdybychom si je měli všechny poslechnout, už by nám nezbyl čas, vytvořit něco nového. -sin- |
(c)