Zápisky z turné - díl 5. (Budapešť)

  (22.03.2006)


Včerejší noc bylo pod Budínským hradem rušno. V místní Sport Aréně vystupovali Depeche Mode, a přihlíželi jsme tomu hned celá výprava z České i Slovenské Republiky, kteří jsme se sem vydali autobusovým zájezdem…

Depeche Mode vařili maďarský guláš

Zmíněná sportovní hala měla kapacitu tak okolo 15 000 diváků, a naplnila se až na pár řidších míst skoro celá. První byl samozřejmě zabraný sektor pod pódiem, a to již hodinu před koncertem (velký rozdíl např. oproti Vídni). Tedy – náš zájezd dorazil po 7 hodině a tak jsme stihli se skupinkou Ostraváků zabrat pozice poblíž druhého plotu, oddělujícího sektory stání pod pódiem a stání vzadu. I tady se začal prostor rychle zahušťovat, a vládla tu čilá nálada.


Předkapela The Bravery byla poněkud z formy – zpěvák tolik nelítal a nepadal jako v Praze či Vídni, a dokonce (!), neprováděl ani žádné nechutnosti.. Zdá se že jim to dnes tolik nesedlo. Předvedli sice (po hudební stránce) solidní výkon, ale show pokulhávala..Anebo to byl možná záměr?


Začátek koncertu odstartoval bouří diváků, a jelo se na plný plyn už od úvodních tónů intra. Žádné pomalé rozehřívání. Tribuny poblíž pódia automaticky vstaly, a spousta lidí ze vzdálenějších tribun se přelila tam, takže byly zaplněné i uličky, celé jako jednolitý dav. O to méně lidí se pak nacházelo na tribunách více vzdálených od pódia. Zdá se, že nebylo tak ostře hlídáno přecházení mezi jednotlivými sektory – trochu lehká anarchie, ale atmosféře koncertu to hodně prospělo. I když stále to ještě šlo rozproudit víc – což dokázala třetí píseń A Question Of Time, při které náhlé vlny davu trochu zamíchaly pořadím diváků okolo mě, a já se náhle ocitl úplně jinde s úplně jinými lidmi. No byl to kotel jak se patří. Ale přece jenom mi došly při Behind The Wheel síly, a úchýlil jsem se dozadu do klidnějších částí davu, kde bylo více prostoru. Mohl jsem tak z poměrného poklidu sledovat dění v celé hale.


Příjemným překvapením bylo, že více než nadpoloviční většina přihlížejících znala texty a zpívala všechny refrény. A tak nenastala hluchá místa ani při citlivých momentech, jako bylo dozpívání Everything Counts, či Just Can't Get Enough. Trochu méně příjemné bylo již zmíněné nadměrné divočení horkokrevných fans v kotli, kde v pár případech nechybělo mnoho ani k ruční výměně názorů, ale to už asi k pojmu „kotel“ prostě patří. V tomto kotli se zkrátka vařil ten pravý maďarský guláš.:-)


Další zajímavosti z koncertu bych mohl vyjmenovat : Martinovo občasné ulítnutí v kytarových partech, třeba u The Sinner In Me, kde se občas nepatrně zpozdil za doprovodem.


Před začátkem Just Can't Get Enough David cosi zamumlal, a mohlo to být docela dobře něco jako „Photographic“, a Martin to po něm zopakoval. Domnívám se, že tuto hlášku už na posledních koncertech používají jako vtípek pořád – budu rád, pokud mi to někteří vnímavější z vás potvrdí.


Zajímavý byl i průběh závěrečné Goodnight Lovers. Obvykle tuto píseň odzpívávají oba v ztichlé atmosféře a je to tak trochu piánko. Ale dnes zkusil David do této ztichlé atmosféry cosi hlasitě vykřiknout a následovala hromová ozvěna z publika. Davidovi se to patrně zalíbilo, a tak v průběhu této „ukolébavky“ vykřiknul ještě několikrát :-).


Při východu z haly byli návštěvníci obdarováni zdarma plechovkami pepsi-coly, což hodně potěšilo, zvlášt po tomto, pro některé, vysilujícím zážitku. Závěrem hodnotím Budapešt jako další vydařený koncert – jak ze strany diváků, tak i ze strany kapely.




Další díly seriálu „Zápisky z turné“

-sin-

    22 března 2006

    Zpět na hlavní stránku

    

SLEDUJTE NÁS:

                   


    

Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu