Zápisky z turné - díl 2. (Fairfax)
(16.12.2005)
V dnešním pokračování zamíříme do Fairfaxu ve státě Virginia. Depeche Mode vystupovali v poněkud menší hale, pro 8000 lidí, ale podle reportů se zdá, že atmosféře to neubralo. V článku najdete dvě recenze z místních zdrojů.
Depeche mode ve Fairfaxu
autor: Melissa Ruggieri (timesdispatch.com)
David Gahan v průběhu show asi ve čtyřech písních učinil něco neslýchaného.
Smál se!
Nebyl snad seznámen s tím, že podle "Oficiální Příručky Depresivního Techno-Popu 80.let" není toto v pražádném souladu s pravidly?
Ale Gahan má na tomto turné dost důvodů k úsměvům - to že je živý, a že je v začátcích další nové práce. Po velkou část existence Depeche Mode byl zpěvák provázen problémy s drogami a různými depresemi. Ovšem nynější poslední vydané album Playing The Angel bylo doprovázeno nadšenými ohlasy, a utišilo hlasy fanoušků, volající po návratu oné temné elektroniky z nejlepšího období 80.let.
Všechna čest, opravdu.
Novinka "A Pain That I'm Used To" (poznámka překladatele : v originále název písně poněkud zkomolili na "A Pain That I Used to Know", ale znáte novináře :-)), uvedla zhruba dvouhodinový koncert společně s nápisy jako "anguish" (bolest), "revelation" (zjevení,odhalení), "agony" (agónie), "bitterness" (hořkost), které se otáčely okolo gigantického stříbrného vánočního stromku - nebo snad možná kosmické lodi..? Také jsme mohli číst i vzkazy typu : "sex" (nemusím překládat že? :) , "pain" (bolest) , "angel" (anděl) a "love" (láska).
Nebyli by štastní, kdyby jste je nemohli uvidět naživo.
Během prvních několika písní byl Gahan velmi čilý, a okamžitě propotil svou černou vestu. Chvíli tomu vzdoroval za mikrofonem, až jí nakonec zahodil. Rychlé otočky a kroužení se stojanem od mikrofonu podtrhovaly už tak dravou "John The Revelator" , a pak Gahan vybídl vyprodanou osmitisícovou halu k doprovodnému zpěvu. Tady ukázal svůj, již výše zmiňovaný smích. Přestože toho přetrpěl hodně, byl to velmi vřelý pocit vidět jeho (a také duši Depeche Mode - Martina Goreho, vyparáděného opeřenými černými křídly), zpět na pódiu znovu po čtyřech letech. Jeho hloubavý hlas zněl hebce a čistě při starých klasikách "Policy Of Truth", "Behind The Wheel", stejně jako při temném žalozpěvu "Precious", který by mohl být servírován méně šťastným lidem, místo toho aby baštili Prozac (poznámka překladatele : Prozac je druh léku proti depresím).
Většina z písní kapely se nese v jednoduchém, monotónním tempu a třech opakujících se klávesových partech, které občas najdou svou cestu k zpívanému refrénu, jenž se možná skládá ze čtyř not. Ale to může být řečeno všeobecně o kompletním techno-popovém žánru, který se vždycky hodil spíš pro zástupy černě nalíčených fanoušků. Toto obecenstvo, jakkoliv vypadalo jako kdyby sledovalo roh Tysonova ringu, než nějaký underground, toto obecenstvo je produktem 25leté historie kapely.
Ale kapela si stále libuje v této temnotě, nabízí dupavé rytmy jako "Suffer Well", což není nic jiného, než modulovaná basová linka a temné syntezátory. A "I Feel You", která vybuchuje s ostrými bílými světly, útočícími na vaši oční sítnici.
Právě když se koncert ponořil do největší zasmušilosti, Gahan odhalil svou horní část těla s tetováním na rukou a na zádech, připomínajícím jeho dřívější horší časy, a poté zaútočil s prověřenými depešáckými hity "Personal Jesus" a "Enjoy The Silence."
Depeche Mode jsou kapelou, která stále bude charakterizována uhlazenými a konzervativními osobnostmi, které se ale přesto stále udržují svěží a čerstvé. Jednoho dne možná tito chlapci přijmou, že je to celkem O.K., usmívat se častěji.
Depeche Mode představili hudbu pro masy
autor : Emily Gilmore (fredericksburg.com)
Během přestavení kapely ve Fairfaxu zpěvák Depeche Mode, David Gahan bez větší námahy pohupoval publikem ve svém rytmu. Dokonce i po 25 letech jsou Depeche Mode stejně přitažliví, jako kdy jindy.
Britští techno-synth-rockeři hráli před vyprodanou halou Patriot Center před publikem, které bylo , s výjimkou dívek hrajících si na černé andílky, více ponuré než při koncertech gotických kapel.
Začátek s "A Pain That I Am Used To" a "John the Revelator" z jejich nové desky rozjel více než 20 písní , popisujících téměř celou úspěšnou dráhu kapely. Nový materiál , který se setkal s nadšenými, až fantastickými ohlasy, byl celkem citlivě zamíchaný mezi starší kousky typu "Walking In My Shoes", "Home", či "Behind The Wheel".
A i když některé písně nebyly tolik skličující, jako je jejich zvykem, přesto jsme mohli vidět taková slova jako "woe" (žal), "torment" (mučení), "bitterness" (hořkost), "malaise" (malátnost) běžící na malých obrazovkách vestavěných do sebe do tvaru stříbrné koule, kroužící nad pódiem.
Gahan se ukázal být suverénním frontmanem, omezeným pouze okraji pódia. No - řekněme si, že je dobrý vynález, mít bezdrátový mikrofon. Bez ostychu hleděl upřeně do moře těl pod ním, a vyzýval fanoušky ke zpěvu. Obecenstvo bylo šťasné, když mu v tom mohlo vyhovět. O to větší radost byla znát i na samotném zpěvákovi.
Řádná hrací doba skončila dvěma hity : "Personal Jesus", který si užil nové popularity díky předělávce Marylina Mansona z loňského roku, a asi nejvíce rozpoznatelně "depešáckou" písní "Enjoy The Silence".
Oddaní diváci stále i po hodině a půl koncertu stáli na nohou a dožadovali se přídavku. Nedočkali se jednoho, ale hned dvou : smutné balady "Somebody" a taneční "Just Can't Get Enough." Nakonec koncert dostal korunu v podobě "Goodnight Lovers" v podání dvojky David Gahan - zpěv a Martin Gore - kytara.
Navzdory nepokojným zprávám kolujícím okolo existence Depeche Mode v posledních letech, předvedla kapela působivou show, znásobenou úspěchem jejich posledního alba. Doufejme že je to předzvěstí dalších dobrých věcí v budoucnu.
Fotky z Fairfaxu #1
Fotky z Fairfaxu #2
Další díly seriálu "Zápisky z turné"
Zápisky z turné - díl 2. (Fairfax)
(16.12.2005)
| V dnešním pokračování zamíříme do Fairfaxu ve státě Virginia. Depeche Mode vystupovali v poněkud menší hale, pro 8000 lidí, ale podle reportů se zdá, že atmosféře to neubralo. V článku najdete dvě recenze z místních zdrojů.
Depeche mode ve Fairfaxu autor: Melissa Ruggieri (timesdispatch.com) David Gahan v průběhu show asi ve čtyřech písních učinil něco neslýchaného. Smál se! Nebyl snad seznámen s tím, že podle "Oficiální Příručky Depresivního Techno-Popu 80.let" není toto v pražádném souladu s pravidly? Ale Gahan má na tomto turné dost důvodů k úsměvům - to že je živý, a že je v začátcích další nové práce. Po velkou část existence Depeche Mode byl zpěvák provázen problémy s drogami a různými depresemi. Ovšem nynější poslední vydané album Playing The Angel bylo doprovázeno nadšenými ohlasy, a utišilo hlasy fanoušků, volající po návratu oné temné elektroniky z nejlepšího období 80.let. Všechna čest, opravdu. Novinka "A Pain That I'm Used To" (poznámka překladatele : v originále název písně poněkud zkomolili na "A Pain That I Used to Know", ale znáte novináře :-)), uvedla zhruba dvouhodinový koncert společně s nápisy jako "anguish" (bolest), "revelation" (zjevení,odhalení), "agony" (agónie), "bitterness" (hořkost), které se otáčely okolo gigantického stříbrného vánočního stromku - nebo snad možná kosmické lodi..? Také jsme mohli číst i vzkazy typu : "sex" (nemusím překládat že? :) , "pain" (bolest) , "angel" (anděl) a "love" (láska). Nebyli by štastní, kdyby jste je nemohli uvidět naživo. Během prvních několika písní byl Gahan velmi čilý, a okamžitě propotil svou černou vestu. Chvíli tomu vzdoroval za mikrofonem, až jí nakonec zahodil. Rychlé otočky a kroužení se stojanem od mikrofonu podtrhovaly už tak dravou "John The Revelator" , a pak Gahan vybídl vyprodanou osmitisícovou halu k doprovodnému zpěvu. Tady ukázal svůj, již výše zmiňovaný smích. Přestože toho přetrpěl hodně, byl to velmi vřelý pocit vidět jeho (a také duši Depeche Mode - Martina Goreho, vyparáděného opeřenými černými křídly), zpět na pódiu znovu po čtyřech letech. Jeho hloubavý hlas zněl hebce a čistě při starých klasikách "Policy Of Truth", "Behind The Wheel", stejně jako při temném žalozpěvu "Precious", který by mohl být servírován méně šťastným lidem, místo toho aby baštili Prozac (poznámka překladatele : Prozac je druh léku proti depresím). Většina z písní kapely se nese v jednoduchém, monotónním tempu a třech opakujících se klávesových partech, které občas najdou svou cestu k zpívanému refrénu, jenž se možná skládá ze čtyř not. Ale to může být řečeno všeobecně o kompletním techno-popovém žánru, který se vždycky hodil spíš pro zástupy černě nalíčených fanoušků. Toto obecenstvo, jakkoliv vypadalo jako kdyby sledovalo roh Tysonova ringu, než nějaký underground, toto obecenstvo je produktem 25leté historie kapely. Ale kapela si stále libuje v této temnotě, nabízí dupavé rytmy jako "Suffer Well", což není nic jiného, než modulovaná basová linka a temné syntezátory. A "I Feel You", která vybuchuje s ostrými bílými světly, útočícími na vaši oční sítnici. Právě když se koncert ponořil do největší zasmušilosti, Gahan odhalil svou horní část těla s tetováním na rukou a na zádech, připomínajícím jeho dřívější horší časy, a poté zaútočil s prověřenými depešáckými hity "Personal Jesus" a "Enjoy The Silence." Depeche Mode jsou kapelou, která stále bude charakterizována uhlazenými a konzervativními osobnostmi, které se ale přesto stále udržují svěží a čerstvé. Jednoho dne možná tito chlapci přijmou, že je to celkem O.K., usmívat se častěji. Depeche Mode představili hudbu pro masy autor : Emily Gilmore (fredericksburg.com) Během přestavení kapely ve Fairfaxu zpěvák Depeche Mode, David Gahan bez větší námahy pohupoval publikem ve svém rytmu. Dokonce i po 25 letech jsou Depeche Mode stejně přitažliví, jako kdy jindy. Britští techno-synth-rockeři hráli před vyprodanou halou Patriot Center před publikem, které bylo , s výjimkou dívek hrajících si na černé andílky, více ponuré než při koncertech gotických kapel. Začátek s "A Pain That I Am Used To" a "John the Revelator" z jejich nové desky rozjel více než 20 písní , popisujících téměř celou úspěšnou dráhu kapely. Nový materiál , který se setkal s nadšenými, až fantastickými ohlasy, byl celkem citlivě zamíchaný mezi starší kousky typu "Walking In My Shoes", "Home", či "Behind The Wheel". A i když některé písně nebyly tolik skličující, jako je jejich zvykem, přesto jsme mohli vidět taková slova jako "woe" (žal), "torment" (mučení), "bitterness" (hořkost), "malaise" (malátnost) běžící na malých obrazovkách vestavěných do sebe do tvaru stříbrné koule, kroužící nad pódiem. Gahan se ukázal být suverénním frontmanem, omezeným pouze okraji pódia. No - řekněme si, že je dobrý vynález, mít bezdrátový mikrofon. Bez ostychu hleděl upřeně do moře těl pod ním, a vyzýval fanoušky ke zpěvu. Obecenstvo bylo šťasné, když mu v tom mohlo vyhovět. O to větší radost byla znát i na samotném zpěvákovi. Řádná hrací doba skončila dvěma hity : "Personal Jesus", který si užil nové popularity díky předělávce Marylina Mansona z loňského roku, a asi nejvíce rozpoznatelně "depešáckou" písní "Enjoy The Silence". Oddaní diváci stále i po hodině a půl koncertu stáli na nohou a dožadovali se přídavku. Nedočkali se jednoho, ale hned dvou : smutné balady "Somebody" a taneční "Just Can't Get Enough." Nakonec koncert dostal korunu v podobě "Goodnight Lovers" v podání dvojky David Gahan - zpěv a Martin Gore - kytara. Navzdory nepokojným zprávám kolujícím okolo existence Depeche Mode v posledních letech, předvedla kapela působivou show, znásobenou úspěchem jejich posledního alba. Doufejme že je to předzvěstí dalších dobrých věcí v budoucnu. Fotky z Fairfaxu #1 Fotky z Fairfaxu #2 Další díly seriálu "Zápisky z turné" |
(c)