To už bude rok... Budapest 2010


Někdy neškodí čas od času prohrábnout archiv zápisků, fotek i videí a zavzpomínat. Nejlepší příležitostí by mohla být různá výročí. Právě dnes uplynul rok od návštěvy koncertu v Budapešti, kam se, díky blízké poloze, samozřejmě vypravilo i spoustu fanoušků z Čech...







Husté sněžení a závěje sněhu několik dní před koncertem nás znepokojilo natolik, že jsme raději vyrazili vlakem z Prahy už v pět ráno, abychom měli rezervu pro případné zpoždění. Nakonec ale vše dopadlo dobře - s přibývajícími kilometry vzdálenosti od Prahy sněhu ubývalo, a v Maďarsku už po něm nebylo ani stopy. Na teploměru příjemné plusové teploty.

Před halou se poslušně štosovaly řady fanoušků, seřazených poctivě do dvojstupů, což mě samotného překvapilo, takovou kázeň bych čekal spíše v Německu. Nicméně stačil jeden poplašný výkřik že se otevírá, a dlouhé štrůdly se okamžitě změnily v chumly před branami :). Ale byl to planý poplach - ještě dobrou hodinu nic nedělo.

Po otevření horlivě utíkáme pod pódium, až si s kamarádem Martinem říkáme jestli na to už nejsme trochu staří :). Nicméně pozice které jsme zabrali byly dobré, téměř u plotu, pod Fletchovými klávesami. Tam samozřejmě potkáváme ostříleného koncertního matadora petaka2.

Hrát se začíná celkem brzo. Nitzer Ebb představili set trvající slabou hodinku, kde kromě věcí z nové desky Industrial Complex dali k dobrému i starší fláky jako Lighting Man, I Give To You, Control I'm Here... Došlo i na píseň Once You Say, ve které jsou slyšet na albu doprovodné vokály Martina Goreho. Tak trochu jsem si říkal, že by Martin mohl udělat něco nezvyklého, a přijít se při této písni symbolicky podívat na pódium - ale toho se asi jen tak nedočkáme. Chtělo by to transparent "Once You Say - Martin, where are you?" :) Fans v kotli reagovali přívětivě - potleskem i zpěvem některých písní. I když přímo vedle mě pod plotem celou dobu ležely nějaké dvě dívčiny, vypadalo že pravděpodobně spí. Trošku tak překážely okolo se bavícím stojícím divákům, ale každý holt jde na koncert dělat jiné věci. Je jasné že většina haly přišla hlavně na Depeche Mode. Byl jsem zvědavý, jak to děvčata rozjedou až Dave zakroutí boky, to už určitě bude jiné kafe :).

A už je to tady. Písmena na velké kouli se začínají točit. Poté ze začne z koule kouřit a za pískajících tónů syntezátorů přicházejí Fletch, Mart, Christian, Peter...a nakonec Dave. Hala začíná vařit. No...celá hala ne, spíš jen sektor pod pódiem. Tribuny sedí, jen občas osamocený jedinec postává a tleská.

Dave při příchodu provede své oblíbené pukrle, a jde se na to. Trojice písní z nového alba diváky z tribun nepostavila. Čekal jsem že při Walking In My Shoes či A Question Of Time se to změní, ale stále se sedí. Raději jsem se soustředil na výhled před sebe. Zde v kotli to totiž bylo naprosto v pořádku. Dave vypadá celkem v pohodě, sice je na něm vidět že hodně dře, pot se z něj jen leje, ale hází úsměvy na všechny strany, tu a tam provede nějakou volovinku se spoluhráčem (třeba nastavuje mikrofon ke klaviatuře Petera Gordena, provádí různé tanečky s Martinem, či zase společně hází hlavami jako párek metaláků směrem k Christianovým bicím). Koncert si užívají naplno.

Při World In My Eyes Dave vychází na molo pozdravit diváky, kteří reagují jásotem a lesem napřažených rukou s foťáky. Jedna dívka hrdě vystavuje na odiv své tričko s odvážným nápisem "Dave, I have hole to feed!", ale Dave pohled nesklání - dění bezprostředně pod pódiem si zas tak nevšímá - kouká hodně do dálky a mává na celou halu.

Martin se svými akustickými písněmi opět nepřekvapil. Dvojice Insight / Home se zdá být zajetou variantou, obzvlášť když při těchto dvou písních fanoušci dozpívavají i dlouho po skončení. Při Home se zpívalo i za příchodu Davida, který chvíli s diváky notoval, a Christian s Peterem dokonce začali opět chvíli hrát. Vypadalo to pěkně, jako improvizace. Ale mám pocit že se tenhle scénář stal tradicí už při podzimních koncertech.

Dave opět rozpaluje halu písní z jeho dílny - Miles Away/The Truth Is. Poté dochází na sérii velkých hitů, stupňujících barometr atmosféry po dílkách stále směrem vzhůru. Při Enjoy The Silence si několik lidí nasazuje na hlavu královskou korunu, většinou domácí výroby - jedna byla obzvláště pěkná, v černém provedení se stříbrným emblémem "DM" v "uinverse" fontu. Přímo vedle mě měli dva lidé papírovou korunu z fast foodu Burger King, s obrázky hranolek a hamburgerů. To mě docela rozesmálo.

Při Never Let Me Down Again mě dostává dlouhé stání, žízeň a vyčerpání, a v půlce písně klesám v kolenou. Všímavá ostraha mě odvádí do jakéhosi zdravotního centra, kde mě vyšetřují a měří všechno možné, nedbajíc mé lámané angličtiny, že "jsem ok, jen mi stačí trochu vody". Nakonec dojde i na tu vodu, a zdají se být spokojení. Pouštějí mě zpět. Právě probíhá One Caress. Už nejdu do kotle, a sleduju dění z volného prostoru úplně vzadu před druhým plotem. Tady je mezi lidmi hodně místa, a tancuje se zde jako na jedné velké party. Závěr koncertu tedy byl pro mě hodně do pohody. Vystoupení končí rozezpíváním haly při Personal Jesus. Kapela se loučí. Tak tedy nashle ve čtvrtek!



-sin-


FOTKY

VIDEA



Kapela v Budapesti



Záběry koncertu z televize RTL Klub





Setlist :


In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
It's No Good
A Question Of Time
Precious
World In My Eyes
Insight
Home
Miles Away / The Truth Is
Policy Of Truth
In Your Room
I Feel You
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again

One Caress
Stripped
Behind The Wheel
Personal Jesus



Zápisník z Tour of the Universe






    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


sin :

11. ledna 2011, 09:49     

heh, ted jsem v jedné fotogalerii na maďarských stránkách objevil foto Ostraváků :)

link :

http://kepek.o­rigo.hu/…img/n002­.jpg


Peace will come to me :

11. ledna 2011, 14:27     

Nadhera, diky moc za oziveni vzpominek!:) Zadnyho fanouska tohle nemuze nechat chladnym, naopak ho musi zahrat u srdce…tak jako me!8)Az me to dojalo…diky za to!:)


DM-kosacka :

12. ledna 2011, 04:09     

jj :-)))


Krieger :

14. ledna 2011, 18:31     

Koncert v Budapešti byl pro mne ten nejlepší ze zimní části TOTU. Stál jsem na pravé straně jak jinak než před pódiem v první řadě. Atmosféra skvělá a na to že to bylo v hale tak se na mě ani nikdo moc netlačil na rozdíl od jarního koncertu z roku 2006 kdy to byl totální masakr. A to jsem tehdy měl obyč. stání.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků