Příběhy z tourbooků - 1993

Doba okolo Devotional Tour byla pro Depeche Mode pohnutým obdobím. Kapela procházela svou největší krizí a otřásala se v základech, a přesto (nebo možná právě proto) vytvářela muziku a výkony, jenž jsou některými považovány za vrchol jejich umění. Turné bylo tak dlouhé, že se stihli vydat hned dva rozdílné tourbooky. A také si máme toho hodně co vyprávět, takže si tuto část „Příběhů“ rozdělíme na dvě pokračování. První začíná právě teď… Životní osudy kapely v roce 1993 Po skončení World Violation Tour zůstal Dave Gahan žít v Los Angeles, nechaje svou maželku i syna v Anglii svému osudu. Tady v L.A. mohl žít dle svých slov „velmi sobecký životní styl“, kde obrážel večírky a nedělal si s ničím hlavu. Zde se seznámil s partenerkou Teresou Conroyovou, které drogy a podobný styl života nebyly vůbec neznámé. „Ve skutečnosti mě nenutila brát heroin, jenom mi dala příležitost ho zkusit znovu. Dohodli jsme se, že ho nikdy nebudu užívat nitrožilně. Vzhledem k tomu, že jsem byl feťák a lhář, tahle dohoda samozřejmě netrvala dlouho.“ V dubnu 1992 se rozvedl s Joanne Foxovou, a následně si vzal Teresu Conroyovou. Svatba proběhla v kýčovité plastové kapli Graceland Chapel (vše bylo umělé – dokonce i svíčky), s najatým imitátorem Elvise Presleyho. David Gahan to popisuje: „Myslel jsem si, že bude zpívat jednu nebo dvě písničky, jenže on zpíval přes půl hodiny! Nakonec jsem musel říct : "Do prdele, vyhodí ho už někdo? Já se chci oženit! A tak máma Teresy, Diane, řekla celkem slušně : "É, promiňte pane Elvis, mohl byste už přestat, protože mám pocit že se už chtějí vzít.“ A on nato : „Dóóóbře, ještě ale zazpívám jednu písničku miláčku.“ Naklonil se ke mě a zeptal se : „Urazil jsem vás nějak?“ A já : „Ani ne, jen pokračuj. Dokonči to a vodpal!“ V pozdějším rozhovoru se Davida zeptali, proč začal vlastně brát heroin. David odpověděl : „No, není žádné tajemství že piju a fetuju už dlouho – přibližně od mých dvanácti let. Začalo to máminými prášky, amfetaminem, a skončilo po letech u heroinu. Od prvního okamžiku, kdy jsem si ho píchl jsem se pořád chtěl cítit takhle, jenže to nejde. Po několika měsících se se snažil znovu tenhle stav navodit, jenže už jsem ho nenašel…“ Daniel Miller potvrdil, že braní drog u Depeche Mode nebylo žádnou novinkou. Vždy je chtěl tak trochu chránit. „Oni užívali drogy už předtím, než jsme se s nimi seznámil – děti z Essexu k tomu mají sklony. Problém byl, že oni znali můj názor na tuto věc, a dávali si pozor, aby přede mnou nic nebrali. Při jejich pobytech ve studiu toho moc nebrali, ale popravdě řečeno, když byli na cestách, bylo zjevné, že toho brali víc. Když jsem ale tehdy viděl Davea, cítil jsme, že se z toho stal opravdu velký problém. Nějakou dobu jsem ho neviděl, když žil ve Státech. Pak přišel ke mě do kanceláře a vypadal hrozně – příšerně zhubnul. Vždycky imitoval takovou tu oběť rocku, a všichni se dobře bavili. Jenže teď se jí stal doopravdy a já si to tehdy poprvé uvědomil.“ Ani Martin Gore ten rok neprožíval zrovna příjemné období. Zjistil totiž, že muž kterého považoval za svého otce, je ve skutečnosti jeho otčím. Svěřil se v jednom telefonickém hovoru jednomu kamarádovi ze školy: „Nebudeš tomu věřit, ale můj fotr je černoch! Moje máma chodila s tímhle chlápkem, nebyli svoji, a výsledkem jsem byl já!“ Nejmenovaný amarád ze školy dále vypráví : „Zajímavé na tom ale je, že na škole měl Martin přezdívku Curly – kvůli své kudrnaté kštici. A některé části těla měl odlišně barevné – na škole jsme jsme chodili plavat, a když jsme se převlíkali, tak jsem si říkal : Ty vole! Von ho má úplně jinak barevnýho! V každém případě jediným důvodem proč mu to jeho máma řekla bylo to, že jeho maželka Suzanne, která byla bílá Texasanka, čekala jeho dítě a ona nechtěla aby měli malého černouška a nevěděli proč.“ Goreův biologický otec byl americkým vojákem umístěným v Británii, kde se seznámil s Martinovou matkou. Stejný nejmenovaný zdroj odhaluje, že ačkoliv se Martin nakonec se svým otcem setkal, nebylo to za příjemných okolností. „Bydlel v šílené barabizně někde na jižním konci USA. Mám pocit že tam šlo o to, že tenhle chlápek našel svého dlouho ztraceného syna, který byl slavný a pohádkově bohatý. Pamatuju že když jsme se s Martinem jednou v opilosti bavili, já řekl : Spojil ses někdy se svým tátou znova?“. Martin odpověděl : „Ne, nějak jsem to nezvlád.“ Sám Martin Gore se pochopitelně k tomuto tématu vyjádřil stroze : „Přináší to rodinná traumata. Nedokážu uvěřit, že se to provalilo. je to jedna z věcí, o kterých bych radši nemluvil.“ Andy Fletecher v té době otevřel svou vlastní restauraci s názvem Gascoigne's v Londýně, kterou sám popsal jako „Velmi malý podnik, jenž zatím moc nevydělává. Jím tam asi 6 krát do týdne, protože bydlím odtamtud 65 metrů“. Tu a tam restauraci navštívila nějaká známá osobnost. Alan Wilder se v srpnu 1991 oženil s dlouholetou přítelkyní Jeri Youngovou a přestěhovali se do velkého statku na sussexském venkově, kde v prostorách jedné části nechal postavit nahrávací studio, které nazval „The Thin Line“. Volný čas po VW Tour pak využil, jak jinak, opět k hudebním aktivitám. Začal nahrávat třetí album projektu Recoil, a také produkaval album kapely Nitzer Ebb – Ebbhead. Člen Nizer Ebb, Bon Hariss k tomu řekl :„Začínáme se více zajímat o melodické prvky v naší hudbě, a Alan se zdá být přesně tou osobou, která má určovat směr, protože bychom se mohli velmi snadno zaplést do melodie a tak. Alan se nám zdál pro tu práci jako dobrá volba, tak jsme ho oslovili a on souhlasil.“ Davidova proměna Přeměna Davida Gahana z vykuleného nevinného mladíka v „Satanem sponzorovaného blázna“ (podle jednoho novináře z NME) byla patrně způsobena biografickou knihou „The Stones“, o kapele Rolling Stones, a obzvlášť osobou Keitha Richardse. „Keef, čéče,“ láskyplně pronesl Gahan v roce 1997, přičemž zněl podezřele, jakoby se sám v něj proměnil. „Keef byl fakt dobrej. Když se na něj teď podívám, tak ho miluju.“ Když Gahanovi kolegové nakonec spatřili svého dlouhovlasého a potetovaného zpěváka s bradkou, který vypadal a zněl každým coulem jako grungeová hvězda, jíž si tak zoufale přál být, byl to pro ně šok. David Gahan to s odstupem času popisoval : „Změnil jsem se, ale neuvědomoval jsem si to tolik, dokud jsem nestanul tváří v tvář Alovi, Martovi a Fletchovi. Ten jejich pohled mě…zdrtil.“ Andy Fletcher : „Během Violatoru to byl skvělý klučina s krátkými vlasy. Pak jsme ho neviděli asi rok. Když potom přijel do Španělska na začátek natáčení S.O.F.A.D., měl dlouhé vlasy, říkal nám že bychom se měli stát grungeovou kapelou a občas si zalezl do ložnice na čtyři dny. Takže to byla skutečně obrovská proměna.“ Alan Wilder lakonicky shrnul: „Vypadal jako po ročním pobytu v L.A.“ Martin Gore : „Byl jsem tím nejdřív trochu zmatený, ale po chvíli sis na to zvykl. Lidi mají všelijaké předsudky, jakože když jsi členem elektronické kapely, tak bys neměl mít dlouhé vlasy a tetování. Podle mě je to omyl. Způsob, jakým děláš muziku by neměl ovlivňovat to, jak vypadáš.“ Rockové písně Víry a Oddanosti První místo natáčení nového alba bylo studio kousek od Madridu, které Depeche Mode současně i obývali. Už jen toto společné bydlení a pracování začalo být pro všechny jistým způsobem frustrující, nebot se viděli téměř nepřetržitě. David Gahan se snažil, někdy i poněkud agresivně, prosazovat přitvrzení zvuku Depeche Mode, a získání rockovějšího nádechu. David :„Měl jsem pocit, že když to neuděláme, bude to na hovno, a zůstaneme stereotypní kapelou která pořád vydává to samé.“ I Alan Wilder cítil, že vydat druhý Violator by nebylo ono. Alan : „Potřebovali jsme trochu posunout hranice a zkusit dělat něco úplně odlišného.“ Producent Flood se s touto vizí také víceméně shodoval. Dohodli se, že jejich přístup bude bližší živému hraní, čímž se posunou do oblastí, které ještě neprozkoumali. A Martin Gore shodou okolností přinesl dema písní, která se k tomuto účelu hodila. Některé texty sedly zpěvákovi úplně na tělo. Například Walking In My Shoes. Dave : „Některé z veršů jako ‚I‘m not asking for absolution (nežádám o rozhřešení) / Forgiveness for the things I do (odpuštění za věci které dělám)' – je tam spousta slov, která se přesně hodila k tomu, jak jsem se cítil. A skutečně jsem pocítil, a to poprvé, že mnou ta slova procházejí, jako bych je napsal sám. Když jsem to dozpíval, a přišel do režie, tak všichni ztichli a otočili se a Flood najednou prohlásil : ‚Do prdele to bylo úžasný!‘ A Alan a všichni řekli : ‚To je asi tvůj nejlepší zpěv, jaký jsi kdy nahrál‘, a já si pomyslel : ‚Jo, je to tak‘. Úplně mě ta píseň vevnitř drásala a přitom byla skutečně optimistická a povzbuzující.“ Podobné to bylo i u Condemnation. Dave : „V téhle písni jsem opravdu zpíval z celého srdce. Skutečně jsem se cítil, že jsem na něco napojený. Stále mě ta píseň dojímá. Skoro se to dotýkalo toho, co jsem chtěl udělat, ale neměl jsem energii nebo jsem tam možná dostatečně nebyl, abych to uskutečnil“ I přes tyto některé světlé chvilky při nahrávání se stav kapely a ponorková nemoc zhoršovala každým dnem. Alan se izoloval ve studiu a nikam nechodil, David zase tu a tam zmizel na tři dny ve svém pokojíku se svíčkami, kde maloval. Jeho závislost na heroinu byla už příliš patrná, a každý se mu snažil pomoci po svém, ale vesměs nikdo neměl ponětí, co má dělat. Finální produkt, album Songs Of Faith And Devotion, odstartoval singl I Feel You, který médiím způsobil lehkou srdeční zástavu. Živé bicí, ostré kytarové riffy a ponurý klip se sexuálním nábojem natočený Antonem Corbijnem v jednom z jeho oblíbených brlohů v poušti povblíž L.A. – to všechno způsobilo různé reakce, ale vesměs se to dělilo na dva tábory : Absolutní nepřijmutí, anebo absolutní nadšení. O kolik fanoušků kapela přišla, o tolik víc nových tímto novým zvukem nalákala. Pár recenzí stojí určitě za zaznamenání : Jim Arundel (Melody Maker) : „Depeche Mode určitě chtějí být hrozně vražední, a vražedná bude i cesta I Feel You hitparádami. Tuhle skladbu určitě spíchli v době, kdy si Dave Gahan nechal ve studiu tetovat koule. Syntezátorové prdění, čvachtání a skučení, houkání komb, na pár taktů se stavil i Londýnský orchestr zubařů, a v refrénu zpívá buď : "This is the dawning Allah“, nebo : „This is the dawning Alan“, což je pravděpodobně odkaz na ‚nového kluka‘ Wildera, kterému rodiče už pouští ven déle než do devíti." David Fricke (Melody Maker) : „Časy se mění. Depeche Mode se přizpůsobili. Už nejsou jenom syntezátorovou kapelou. Jsou sice syntezátoroví, ale také velmi obratné straky, s výrazným talentem pro vykrádání žánrů a mimikry. Přezbrojili tak na devadesátá léta a studovali u nejobdivova­nějších kolegů a vytvořili duchaplnou a drze průhlednou směsku Achtung Baby od U2 a Automatic For The People od R.E.M. Je to industriální, praskající pop s temnou obsesivně zpovědnickou atmosférou.“ Alan Wilder později hodnotil toto album takto : „Absolutně nesouhlasím s tím, že S.O.F.A.D. je temné album. Je to jediné album Depeche Mode, které člověka povzbudí. I Feel You, například, nebo Higher Love a Rush – ty všechny mají silný smysl pro optimismus.“ Oproti tomu můžeme zmínit, že například píseň Judas příliš otimismem neoplývala – její téma bylo odvážné : AIDS, což Gore později okomentoval jako „protiváhu vůči jeho pěkným lovesongům.“ Nové album je na světě, kapela má tedy za sebou asi nejúmornější nahrávání, které dosud zažila. Nicméně to stále ještě není to nejhorší. Po každé nové desce totiž nastává koncertní turné, a dosavadní vývoj napovídal, že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem…Ale o tom zas příště. Fotky z prvního tourbooku 1993 (Použité materiály : J.Miller : Stripped, S. Malins : Biography DM, Sacred DM Net) Další díly seriálu „Příběhy z tourbooků“

     9 dubna 2007

    Zpět na hlavní stránku

    

SLEDUJTE NÁS:

                   


    

Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu

trevor20 :

9. dubna 2007, 20:40

ještěže mám knížku o dm doma;)

TomCZ :

9. dubna 2007, 21:20

Skvělý album,drsná doba pro DM

deepspace101 :

9. dubna 2007, 23:54

Škoda že už teď vím, jak to skončí. Ach jo… :-(

trevor20 :

10. dubna 2007, 17:45

blbě to skončí no:(((( ale v roce 97 zas bude líp;)

sinus :

10. dubna 2007, 17:47

já si snad něco přimyslím, abych vás poškádlil :)))

trevor20 :

10. dubna 2007, 19:36

jo,třeba to,že gahan ve svým drogovým delíriu nazpíval s jacksonem duet,aby to bylo zajímavější;))

Larrysbride :

11. dubna 2007, 09:19

sinus: to neuděláš…

dangerous :

17. července 2010, 15:46

„Andy Fletcher v té době otevřel svou vlastní restauraci s názvem Gascoigne's v Londýně“ opsaná chyba ze Stripped (biografie), restaurace se nejmenovala a nejmenuje Gascoigne's, ale Gascogne. Takže nikoliv podle „Gazzy“, ale podle Gaskoňska.