Příběhy z tourbooků - 1987
(28.06.2006)
Přinášíme další díl Příběhů, ve kterém se posouváme na sklonek 80.let. Depeche Mode vydávají album s původně ironicky myšleným názvem "Hudba Pro Masy", ale tato ironie se nakonec proměnila v holou skutečnost. Depeche Mode se ocitli ve zvláštní situaci : ačkoliv zrovna nelámali první příčky hitparád, ani se nehráli extrémně často v rádiích, přesto prodávali miliony desek a na svém turné vyprodávaly stadiony...
Kapela odpočívá, Alan začíná s Recoil
Po Black Celebration Tour si kapela dala nějaký čas na odpočinek. Martin Gore vyměnil svou dekadentní zálibu v berlínském nočním životě za bydlení v Londýně s jeho novou přítelkyní - Grainne Mullernovou, a v klidu psal další písničky na nové album. David a Joanne Gahanovi se těšili na svého prvního potomka. Alan Wilder využil volna ke spřádání svých vlastních hudebních plánů, a k počátkům tvorby svého sólového projektu Recoil. Výsledkem bylo mini-album 1+2, které původně nebylo určeno k vydání. jak vysvětlil Alan : "1+2 byl výsledek mých domáckých experimentů. Bylo to demo nahrané na čtyřstopý kazeťák Fostex nebo Tascam, které bylo nakonec vydáno poté, co jsem ho přehrál Danielovi Millerovi. On mi řekl . "mohl bys to předělat?". Neměl jsem vůbec čas to udělat pořádně, takže jsme se rozhodli, že to vydáme nenápadně, a nebudeme to moc řešit. 1+2 byla pomalá instrumentální nahrávka, na které je možno zaslechnout hromadu zručně upravených depešáckých samplů a dalšího materiálu, vytvořeného pomocí smapleru Emulator a syntezátorů Roland Jupiter 8 a PPG Wave.
Music For The Masses
Natáčení nového alba Music For The Masses přineslo změny v obsazení producenta. Jak se již dalo čekat po trochu napjatém nahrávání Black Celebration, Daniel Miller se rozhodl tentokrát nespolupracovat s kapelou, a Gareth Jones se věnoval jiným projektům (Nitzer Ebb, Wire). A tak přišel nový člověk - Dave Bascombe, který měl dobrou reputaci mj. i od kapely Tears For Fears. Na jeho adresu byl prohlášen výrok : "Je to zcela zásadní zvukový inženýr a producent, který je štasten, když může strávit nepřetržitě 14 dní nad jedním zvukem." Do týmu Depeche Mode celkem zapadl - i když trochu jinak než předchozí producenti. Nejlépe vystihl jeho úlohu Alan Wilder : " Ze všech alb jsme si Music For The Masses produkovali sami. Při vší úctě byl Dave Bascombe spíš dobrý zvukař než producent. Abyste rozuměli : hudební producent je něco jako filmový režisér. Je to někdo, kdo má celkovou vizi desky, kdo se snaží vydolovat z materiálu, který mu předal umělec, úplně to nejlepší a někdo, kdo má obvykle poslední slovo v tom, jak má výsledný produkt znít. Jejich přístup se velmi liší : Od těch, kteří chtějí mít ve všem prsty a hrají dokonce na nějaký nástroj až k těm, kteří jsou naprosto nemuzikální, ale z nějakých důvodů mají skvělé nápady. Role zvukaře je realizovat producentovi a umělcovi nápady z technického hlediska.
Producent : "Chci aby ten zvuk peruánský flétny zmizel do ztracena a pak explodoval"
Zvukař : " Já vím, pokusím se ho poslat skrz delay 163457B a pak ho přigatovat ke kopáku zkresleném přes kombo Leslie za použití tří mikrofonů D72 umístěných v různých vzdálenostech"
Producent : " Nevytahuj se tu na mě, mladej. Jestli to bude znít na hovno, tak to zruším!"
Zvukař : "Jak si přejete pane!"
Producent :"To je ono. Mladej! Udělej mi čaj a jdi mi koupit tartanovou barvu....a když budeš přitom, tak vyluxuj strop."
Název alba: Music For The Masses (Hudba pro masy) byl tak trochu sarkastickým vtípkem. Depeche Mode totiž při Black Celebration byla v médiích vyčítána přílišná nekomerčnost. Andy Fletcher to popisuje . "Všichni nám říkají, že bychom měli dělat komerčnější hudbu. Tak jsme zvolili tenhle název." Této myšlence odpovídá i obal alba : obrázek megafonů, které šíří hudbu na jakési pustině - tedy na místě, které nemá s masami nic společného. autorem obrázku je Martyn Atkins, který poté spolupracoval i na videoklipech - byl autorem americké verze klipu Strangelove, a také klipu Little 15.
Když jsme u videoklipů - největší režisérský podíl měl v tomto období samozřejmě Anton Corbijn. Vyvrcholením jeho tvůrčí práce pak byla kompilace videoklipů "Strange" , popsaná jako "sbírka klipů o lásce, životě, chtíči nebo o ničem zvláštním" . Klipy jsou točeny výhradně na temný a zrnitý černobílý kinofilm typu Super 8, na kterém se vyskytují typická Corbijnova témata té doby : postavy osudových žen (zpravidla z Itálie), moped, a všudypřítomné megafony. Ve srovnání s běžnými klipy tehdejšího hudebního průmyslu to bylo něco jako zjevení.
Dokončovací práce při natáčení alba proběhly ve studiu PUK, schovaném na jednom místě v dánském venkově, odlehlém od civilizace. Jednalo se opět o špičkové studio té doby, kromě technického zázemí nabízelo i bazén, saunu, tělocvičnu i kulečníkový stůl... Natáčení se tak stalo i příjemným zážitkem.
Na albu Music For The Masses se přejvapivě objevily dvě verze jedné písně. jednalo se o To Have And To Hold. Alan vysvětluje : " Martin přinesl jako obvykle demo, a i když se mi ta píseň líbila, její původní idea byla na můj vkus a náladu alba trošku lehkonohá, tak jsem jí potemnil, a vytvořil větší atmosféru. Vznikla tak verze, která byla vždycky primárně určená na album. Martin se ale zamiloval do své popovější verze a prohlásil, že ji chce taky natočit - a tak vznikla Spanish Taster. Nebylo to tak, že bychom kvůli tomu spolu bojovali, šlo jen o to, že Martin viděl tu písničku jinak než já. A chtěl, aby se jeho demo objevilo na albu. myslím že neexistuje dokonalejší příklad hudebních rozdílů mezi mnou a Martinem."
Depeche Mode se stále snažili o posouvání hranic samplovaného zvuku. Zvláštní "milostné vzdychání" použité v úvodu skladby I Want You Now vzniklo nasamplováním zvuku naplnění a vyprázdnění komory akordeonu bez stisknutých kláves. Nebo na již zmiňované To Have And To Hold se projevila asociativní síla mluveného slova : do úvodu byl nasamplován hovor v ruštině, který v překladu znamená : "Tyto zprávy pojednávají o vývoji nukleárních zbraní a sociálně psychologických problémech spojených se závody ve zbrojení." Výstižný dobový úryvek, který podpořil temnou hudební náladu, jíž chtěl Wilder dosáhnout. Dalším velice dovedně skrytým poselstvím je závěr instrumentálky Agent Orange - pípání morseovky, které znamená : "If anybody can hear this, please help me"
(Jestli někdo slyšíš tuto zprávu, prosím zachraň mě). Pro vysvětlenou : Agent Orange byl název pro chemikálii, kterou používala USA ve válce ve Vietnamu. Armáda USA nasadila v jižním Vietnamu více než 80 miliónů litrů chemikálií, včetně Agent Orange. Snažila se tak bojovat v hornatých lokalitách proti partyzánské válce komunistických jednotek.
Ale pojdme k o něco bezstarostnějším tématům - asi největší hit alba byla Never Let Me Down Again, která se dočkala i maratonské devítiminutové verze "Split Mix", s neopakovatelným prodloužením klipu, kde se objevují boty samochodky. Tento remix byl současně posledním remixem, který si dělala kapela sama. Poté se stalo nepsaným pravidlem, že se remixování zadávalo jiným lidem, kteří k věci mohli zaujmout jiný, svěžejší přístup. Alan Wilder to komentuje s odstupem času (rok 1997) : "Ke konci nahrávání jsme byli vždy dost vyčerpaní, takže nám to vyhovovalo. Když se ale podívám na výsledky remixérů za posledních deset let, jsem dneska toho názoru, že jsme to tenkrát dělali dobře a že je asi lepší, když si vlastní věci remixujete sami."
Turné pro masy
9.ledna 1988 odstartovali Depeche Mode v Evropě své další turné, které se stalo velmi úspěšným, a "hudba pro masy" se stala pojmem do slova a do písmene. A právě 11.března 1988 zavítali i k nám, do tehdejšího Československa. Tuto kapitolu si ale necháme až na závěr článku. Po Evropě (a čtyřech koncetech v Japonsku) pokračovali velmi ambiciózním turné po Americe. Plány a obsazení velkých stadionů byly docela odvážné, obzvlášť v takové nevyzpytatelné zemi, jakou je Amerika. Ale tento riskantní podnik se povedl, závěrečným legendárním koncertem v Pasadeně před 72 000 diváku skupina dobyla USA. K tomuto koncertu se váže několik historek. Těsně před začátkem koncertu měl David Gahan trochu trému, a řešil nepředstavitelné dilema, když přemýšlel, jak má pozdravit publikum :
David : "Myslím že bych neměl říkat Pasadeno.Přemýšlím o tom už několik dní.Furt mi to vrtá hlavou."
Alan : "Dave, nech to plavat."
David: "Myslím, že bych měl říct : Dobrý večer všem."
Andy Franks : "Tak řekni třeba : Dobrý večer všem. Vítejte na koncertě pro masy."
David : "A kdo myslíčš že jsem? Nákej zasranej Wordsworth?! Já to myslím vážně. Co myslíš, že mám říct? Pasadeno, nebo Rose Bowl?"
A dokončení již znáte z živáku 101 - ono legendární "Good Evening Pasadena" s roztomilým přeskočením v hlase.
Další zajímavý moment údajně nastal při písni Blasphemous Rumours, ve které se v textu David rouhá Bohu. Bůh zde přichystal scénografickou vložku a přesně ve chvíli, kdy se z reproduktorů ozve "...then came the rain... " (...a pak začalo pršet...), se strhne neuvěřitelná bouřka. Alan Wilder : "Promluvili jsme si s ním, tam nahoře." Richard Blade vzpomíná na tu zvláštní podívanou : "Právě hráli Blasphemous Rumours (Rouhavé Řeči), když najednou začalo hřmít a pršet. Víte jak zřídka v LA v polovině července prší? Jako další song hráli Sacred (Posvátné) a déšt ustal. Bylo to fakt zvláštní."
Když byl později Gahan dotázán, zda by v paměti našel nějaký okamžik, kterým by shrnul celé své působení v Depeche Mode, bez váhání odpověděl : "Pro mě je to Rose Bowl. Když jsme hráli Never Let Me Down Again, vyskočil jsem na jednu podestu a všiml jsem si, že pár lidí v obecenstvu mává rukama ze strany na stranu, tak jsem se k nim přidal, a najednou vidím, že sedmdesát tisíc lidí dělá totéž ! Hrozně mě to dojalo, cítil jsem, že se mi chce brečet a po tváři mi stékal pot, ale byl to pocit štěstí! Říkal jsem si : Nic lepšího už nemůžu zažít. Bylo to úžasné - kluk z Basildonu to zvládl.
Alan Wilder : jsem si si jistý, že to mávání rozpouta Dave. Podle mě se to po uvedení filmu 101 stalo naší živou značkou.
Dokumentární, nebo chcete-li "rockumentární" film 101 byl natočen ze záběrů z turné po USA, z koncertu v Pasadeně, a z všudypřítomné kamery, která natáčela tlupu teenagerů cestujících ve zvláštním autobuse spolu s kapelou po turné. Do jaké míry to byli fanoušci DM se nedá říct - zvlášt zajímavá byla hláška jednoho z nich "Cože, oni jsou z Ostrovů?Fakt jo?" , nicméně smysl pro zábavu a legraci jim rozhodně nechyběl. Film se setkal sice ze začátku s ohromným zájmem médií, ale ve své době poměrně rychle zapadl. Někdy se o něm hovoří přímo jako o propadáku. To se ovšem nedá říci o nahrávce koncertu v Pasadeně, která je dodnes zlatým klenotem v pokladnicích fanoušků. Tenhle koncert působil zlomově - byl to živoucí důkaz toho, že i kapela hrajíci výhradně na elektronické instrumenty dokáže udělat srovnatelnou (ne-li lepší) show jako rockové skupiny.
Na sklonku roku 1988 přišla ještě další zajímavá událost. Martin Gore využil chvíle klidu po mamutím turné, a nahrál materiál pro svou krátkou sólovou desku, která obsahovala šest předělaných skladeb, jako pocta Martinovým oblíbeným hudebníkům. Deska, která nikoho neurazila. Ačkoliv nevznikla za komerčním účelem, mohl ji Martin L. Gore považovat za úspěšná experiment.
Depeche Mode v Praze 1988
"Černá móda ve Zlaté Praze" - tak hlásá název audio bootlegu z tohoto koncertu. Nutno říci, že v tu dobu, ještě za totality nebyla Praha zas tak úplně zlatá. Nemohu mluvit o svých zkušenostech, neboť v době revoluce jsem byl ve školce, ale napíšu sem alespoň pár poznámek od pamětníků, a můžete si přečíst dobové články z tisku.
"Tenkrát jsem si obarvil bílý doktorský plášt celý na černo, a byl to problém. Stačilo přejít jen Václavské Náměstí od Můstku na Muzeum, a mohli jste si být jistí, že vám alespon třikrát zastaví strážníci VB. Koncert byl zážitek - pořadatelé byli většinou starší lidi a zapřísáhlí straníci, na kterých byla cítit vyloženě nenávist k nám, co sem taháme ty výdobytky Západu. Pamatuju si, že na začátku hodně lidí zapálilo prskavky, a jeden můj kamarád ji taky zápalil. Měl ale smůlu, že byl u kraje, a tak ho jeden pořadatel vytáhl ven, a chtěli ho odvést na policii, aby z kocertu nic neměl, ale on se jim vytrhl a zmizel v davu. " (Petr Š. , jeden ze zakladatelů DMF)
"Na koncert do Prahy jsme jeli celá parta z Českých Budějovic - a jeden můj kamarád měl puštěný kazeťák. Policie ho (místo aby nás chránila), odvedla do cely předběžného zadržení, a z koncertu neměl nic" (Petr Muk - zpěvák).
Historické centrum Prahy inspirovalo Antona Corbijna k nafocení několika zajímavých fotografií z pobytu kapely v tomto městě :
DM PRAHA 88
Články z tisku - březen 1988 :
Rudé Právo
Svět v obrazech
Mladá Fronta
FOTOGRAFIE Z TOURBOOKU "MUSIC FOR THE MASSES TOUR" (1988).
Použité materiály : Jonathan Miller - Stripped, Jurgen Seibold - Depeche Mode, Roman Šustek - 25 rokov viery a oddanosti (DVD), internet
Spolupráce na článku : vulcanos , Rome
Další díly seriálu "Příběhy z tourbooků"
28 června 2006
Zpět na hlavní stránku
SLEDUJTE NÁS:
Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu
demo :
10. prosince 2007, 14:55
Ako sa mu mohlo podariť nafotit v Prahe fotky DM bez fanúšikou?
depesak :
1. srpna 2010, 00:38
jo hezky uz konecne vim po roce co rika Dave na zacatku koncertu good evening ale vubec to tak nezni. good evening Passadena vzdycky u behind the wheel na konci to pretocim aspon 5× abych si to poslech.
depesak :
1. srpna 2010, 00:42
jo a existuje na DVD 101 ze vsemi pisnicky Sacred,people are People,A question of time,NOTHING, atd.
????????????
ETS :
30. června 2012, 17:40
depesaku , taky to nechapu ale neexistuje
Příběhy z tourbooků - 1987
(28.06.2006)
| Přinášíme další díl Příběhů, ve kterém se posouváme na sklonek 80.let. Depeche Mode vydávají album s původně ironicky myšleným názvem "Hudba Pro Masy", ale tato ironie se nakonec proměnila v holou skutečnost. Depeche Mode se ocitli ve zvláštní situaci : ačkoliv zrovna nelámali první příčky hitparád, ani se nehráli extrémně často v rádiích, přesto prodávali miliony desek a na svém turné vyprodávaly stadiony... Kapela odpočívá, Alan začíná s Recoil Po Black Celebration Tour si kapela dala nějaký čas na odpočinek. Martin Gore vyměnil svou dekadentní zálibu v berlínském nočním životě za bydlení v Londýně s jeho novou přítelkyní - Grainne Mullernovou, a v klidu psal další písničky na nové album. David a Joanne Gahanovi se těšili na svého prvního potomka. Alan Wilder využil volna ke spřádání svých vlastních hudebních plánů, a k počátkům tvorby svého sólového projektu Recoil. Výsledkem bylo mini-album 1+2, které původně nebylo určeno k vydání. jak vysvětlil Alan : "1+2 byl výsledek mých domáckých experimentů. Bylo to demo nahrané na čtyřstopý kazeťák Fostex nebo Tascam, které bylo nakonec vydáno poté, co jsem ho přehrál Danielovi Millerovi. On mi řekl . "mohl bys to předělat?". Neměl jsem vůbec čas to udělat pořádně, takže jsme se rozhodli, že to vydáme nenápadně, a nebudeme to moc řešit. 1+2 byla pomalá instrumentální nahrávka, na které je možno zaslechnout hromadu zručně upravených depešáckých samplů a dalšího materiálu, vytvořeného pomocí smapleru Emulator a syntezátorů Roland Jupiter 8 a PPG Wave. Music For The Masses Natáčení nového alba Music For The Masses přineslo změny v obsazení producenta. Jak se již dalo čekat po trochu napjatém nahrávání Black Celebration, Daniel Miller se rozhodl tentokrát nespolupracovat s kapelou, a Gareth Jones se věnoval jiným projektům (Nitzer Ebb, Wire). A tak přišel nový člověk - Dave Bascombe, který měl dobrou reputaci mj. i od kapely Tears For Fears. Na jeho adresu byl prohlášen výrok : "Je to zcela zásadní zvukový inženýr a producent, který je štasten, když může strávit nepřetržitě 14 dní nad jedním zvukem." Do týmu Depeche Mode celkem zapadl - i když trochu jinak než předchozí producenti. Nejlépe vystihl jeho úlohu Alan Wilder : " Ze všech alb jsme si Music For The Masses produkovali sami. Při vší úctě byl Dave Bascombe spíš dobrý zvukař než producent. Abyste rozuměli : hudební producent je něco jako filmový režisér. Je to někdo, kdo má celkovou vizi desky, kdo se snaží vydolovat z materiálu, který mu předal umělec, úplně to nejlepší a někdo, kdo má obvykle poslední slovo v tom, jak má výsledný produkt znít. Jejich přístup se velmi liší : Od těch, kteří chtějí mít ve všem prsty a hrají dokonce na nějaký nástroj až k těm, kteří jsou naprosto nemuzikální, ale z nějakých důvodů mají skvělé nápady. Role zvukaře je realizovat producentovi a umělcovi nápady z technického hlediska. Producent : "Chci aby ten zvuk peruánský flétny zmizel do ztracena a pak explodoval" Zvukař : " Já vím, pokusím se ho poslat skrz delay 163457B a pak ho přigatovat ke kopáku zkresleném přes kombo Leslie za použití tří mikrofonů D72 umístěných v různých vzdálenostech" Producent : " Nevytahuj se tu na mě, mladej. Jestli to bude znít na hovno, tak to zruším!" Zvukař : "Jak si přejete pane!" Producent :"To je ono. Mladej! Udělej mi čaj a jdi mi koupit tartanovou barvu....a když budeš přitom, tak vyluxuj strop." Název alba: Music For The Masses (Hudba pro masy) byl tak trochu sarkastickým vtípkem. Depeche Mode totiž při Black Celebration byla v médiích vyčítána přílišná nekomerčnost. Andy Fletcher to popisuje . "Všichni nám říkají, že bychom měli dělat komerčnější hudbu. Tak jsme zvolili tenhle název." Této myšlence odpovídá i obal alba : obrázek megafonů, které šíří hudbu na jakési pustině - tedy na místě, které nemá s masami nic společného. autorem obrázku je Martyn Atkins, který poté spolupracoval i na videoklipech - byl autorem americké verze klipu Strangelove, a také klipu Little 15. Když jsme u videoklipů - největší režisérský podíl měl v tomto období samozřejmě Anton Corbijn. Vyvrcholením jeho tvůrčí práce pak byla kompilace videoklipů "Strange" , popsaná jako "sbírka klipů o lásce, životě, chtíči nebo o ničem zvláštním" . Klipy jsou točeny výhradně na temný a zrnitý černobílý kinofilm typu Super 8, na kterém se vyskytují typická Corbijnova témata té doby : postavy osudových žen (zpravidla z Itálie), moped, a všudypřítomné megafony. Ve srovnání s běžnými klipy tehdejšího hudebního průmyslu to bylo něco jako zjevení. Dokončovací práce při natáčení alba proběhly ve studiu PUK, schovaném na jednom místě v dánském venkově, odlehlém od civilizace. Jednalo se opět o špičkové studio té doby, kromě technického zázemí nabízelo i bazén, saunu, tělocvičnu i kulečníkový stůl... Natáčení se tak stalo i příjemným zážitkem. Na albu Music For The Masses se přejvapivě objevily dvě verze jedné písně. jednalo se o To Have And To Hold. Alan vysvětluje : " Martin přinesl jako obvykle demo, a i když se mi ta píseň líbila, její původní idea byla na můj vkus a náladu alba trošku lehkonohá, tak jsem jí potemnil, a vytvořil větší atmosféru. Vznikla tak verze, která byla vždycky primárně určená na album. Martin se ale zamiloval do své popovější verze a prohlásil, že ji chce taky natočit - a tak vznikla Spanish Taster. Nebylo to tak, že bychom kvůli tomu spolu bojovali, šlo jen o to, že Martin viděl tu písničku jinak než já. A chtěl, aby se jeho demo objevilo na albu. myslím že neexistuje dokonalejší příklad hudebních rozdílů mezi mnou a Martinem." Depeche Mode se stále snažili o posouvání hranic samplovaného zvuku. Zvláštní "milostné vzdychání" použité v úvodu skladby I Want You Now vzniklo nasamplováním zvuku naplnění a vyprázdnění komory akordeonu bez stisknutých kláves. Nebo na již zmiňované To Have And To Hold se projevila asociativní síla mluveného slova : do úvodu byl nasamplován hovor v ruštině, který v překladu znamená : "Tyto zprávy pojednávají o vývoji nukleárních zbraní a sociálně psychologických problémech spojených se závody ve zbrojení." Výstižný dobový úryvek, který podpořil temnou hudební náladu, jíž chtěl Wilder dosáhnout. Dalším velice dovedně skrytým poselstvím je závěr instrumentálky Agent Orange - pípání morseovky, které znamená : "If anybody can hear this, please help me" (Jestli někdo slyšíš tuto zprávu, prosím zachraň mě). Pro vysvětlenou : Agent Orange byl název pro chemikálii, kterou používala USA ve válce ve Vietnamu. Armáda USA nasadila v jižním Vietnamu více než 80 miliónů litrů chemikálií, včetně Agent Orange. Snažila se tak bojovat v hornatých lokalitách proti partyzánské válce komunistických jednotek. Ale pojdme k o něco bezstarostnějším tématům - asi největší hit alba byla Never Let Me Down Again, která se dočkala i maratonské devítiminutové verze "Split Mix", s neopakovatelným prodloužením klipu, kde se objevují boty samochodky. Tento remix byl současně posledním remixem, který si dělala kapela sama. Poté se stalo nepsaným pravidlem, že se remixování zadávalo jiným lidem, kteří k věci mohli zaujmout jiný, svěžejší přístup. Alan Wilder to komentuje s odstupem času (rok 1997) : "Ke konci nahrávání jsme byli vždy dost vyčerpaní, takže nám to vyhovovalo. Když se ale podívám na výsledky remixérů za posledních deset let, jsem dneska toho názoru, že jsme to tenkrát dělali dobře a že je asi lepší, když si vlastní věci remixujete sami." Turné pro masy 9.ledna 1988 odstartovali Depeche Mode v Evropě své další turné, které se stalo velmi úspěšným, a "hudba pro masy" se stala pojmem do slova a do písmene. A právě 11.března 1988 zavítali i k nám, do tehdejšího Československa. Tuto kapitolu si ale necháme až na závěr článku. Po Evropě (a čtyřech koncetech v Japonsku) pokračovali velmi ambiciózním turné po Americe. Plány a obsazení velkých stadionů byly docela odvážné, obzvlášť v takové nevyzpytatelné zemi, jakou je Amerika. Ale tento riskantní podnik se povedl, závěrečným legendárním koncertem v Pasadeně před 72 000 diváku skupina dobyla USA. K tomuto koncertu se váže několik historek. Těsně před začátkem koncertu měl David Gahan trochu trému, a řešil nepředstavitelné dilema, když přemýšlel, jak má pozdravit publikum : David : "Myslím že bych neměl říkat Pasadeno.Přemýšlím o tom už několik dní.Furt mi to vrtá hlavou." Alan : "Dave, nech to plavat." David: "Myslím, že bych měl říct : Dobrý večer všem." Andy Franks : "Tak řekni třeba : Dobrý večer všem. Vítejte na koncertě pro masy." David : "A kdo myslíčš že jsem? Nákej zasranej Wordsworth?! Já to myslím vážně. Co myslíš, že mám říct? Pasadeno, nebo Rose Bowl?" A dokončení již znáte z živáku 101 - ono legendární "Good Evening Pasadena" s roztomilým přeskočením v hlase. Další zajímavý moment údajně nastal při písni Blasphemous Rumours, ve které se v textu David rouhá Bohu. Bůh zde přichystal scénografickou vložku a přesně ve chvíli, kdy se z reproduktorů ozve "...then came the rain... " (...a pak začalo pršet...), se strhne neuvěřitelná bouřka. Alan Wilder : "Promluvili jsme si s ním, tam nahoře." Richard Blade vzpomíná na tu zvláštní podívanou : "Právě hráli Blasphemous Rumours (Rouhavé Řeči), když najednou začalo hřmít a pršet. Víte jak zřídka v LA v polovině července prší? Jako další song hráli Sacred (Posvátné) a déšt ustal. Bylo to fakt zvláštní." Když byl později Gahan dotázán, zda by v paměti našel nějaký okamžik, kterým by shrnul celé své působení v Depeche Mode, bez váhání odpověděl : "Pro mě je to Rose Bowl. Když jsme hráli Never Let Me Down Again, vyskočil jsem na jednu podestu a všiml jsem si, že pár lidí v obecenstvu mává rukama ze strany na stranu, tak jsem se k nim přidal, a najednou vidím, že sedmdesát tisíc lidí dělá totéž ! Hrozně mě to dojalo, cítil jsem, že se mi chce brečet a po tváři mi stékal pot, ale byl to pocit štěstí! Říkal jsem si : Nic lepšího už nemůžu zažít. Bylo to úžasné - kluk z Basildonu to zvládl. Alan Wilder : jsem si si jistý, že to mávání rozpouta Dave. Podle mě se to po uvedení filmu 101 stalo naší živou značkou. Dokumentární, nebo chcete-li "rockumentární" film 101 byl natočen ze záběrů z turné po USA, z koncertu v Pasadeně, a z všudypřítomné kamery, která natáčela tlupu teenagerů cestujících ve zvláštním autobuse spolu s kapelou po turné. Do jaké míry to byli fanoušci DM se nedá říct - zvlášt zajímavá byla hláška jednoho z nich "Cože, oni jsou z Ostrovů?Fakt jo?" , nicméně smysl pro zábavu a legraci jim rozhodně nechyběl. Film se setkal sice ze začátku s ohromným zájmem médií, ale ve své době poměrně rychle zapadl. Někdy se o něm hovoří přímo jako o propadáku. To se ovšem nedá říci o nahrávce koncertu v Pasadeně, která je dodnes zlatým klenotem v pokladnicích fanoušků. Tenhle koncert působil zlomově - byl to živoucí důkaz toho, že i kapela hrajíci výhradně na elektronické instrumenty dokáže udělat srovnatelnou (ne-li lepší) show jako rockové skupiny. Na sklonku roku 1988 přišla ještě další zajímavá událost. Martin Gore využil chvíle klidu po mamutím turné, a nahrál materiál pro svou krátkou sólovou desku, která obsahovala šest předělaných skladeb, jako pocta Martinovým oblíbeným hudebníkům. Deska, která nikoho neurazila. Ačkoliv nevznikla za komerčním účelem, mohl ji Martin L. Gore považovat za úspěšná experiment. Depeche Mode v Praze 1988 "Černá móda ve Zlaté Praze" - tak hlásá název audio bootlegu z tohoto koncertu. Nutno říci, že v tu dobu, ještě za totality nebyla Praha zas tak úplně zlatá. Nemohu mluvit o svých zkušenostech, neboť v době revoluce jsem byl ve školce, ale napíšu sem alespoň pár poznámek od pamětníků, a můžete si přečíst dobové články z tisku. "Tenkrát jsem si obarvil bílý doktorský plášt celý na černo, a byl to problém. Stačilo přejít jen Václavské Náměstí od Můstku na Muzeum, a mohli jste si být jistí, že vám alespon třikrát zastaví strážníci VB. Koncert byl zážitek - pořadatelé byli většinou starší lidi a zapřísáhlí straníci, na kterých byla cítit vyloženě nenávist k nám, co sem taháme ty výdobytky Západu. Pamatuju si, že na začátku hodně lidí zapálilo prskavky, a jeden můj kamarád ji taky zápalil. Měl ale smůlu, že byl u kraje, a tak ho jeden pořadatel vytáhl ven, a chtěli ho odvést na policii, aby z kocertu nic neměl, ale on se jim vytrhl a zmizel v davu. " (Petr Š. , jeden ze zakladatelů DMF) "Na koncert do Prahy jsme jeli celá parta z Českých Budějovic - a jeden můj kamarád měl puštěný kazeťák. Policie ho (místo aby nás chránila), odvedla do cely předběžného zadržení, a z koncertu neměl nic" (Petr Muk - zpěvák). Historické centrum Prahy inspirovalo Antona Corbijna k nafocení několika zajímavých fotografií z pobytu kapely v tomto městě : DM PRAHA 88
Články z tisku - březen 1988 : Rudé Právo Svět v obrazech Mladá Fronta FOTOGRAFIE Z TOURBOOKU "MUSIC FOR THE MASSES TOUR" (1988).
Použité materiály : Jonathan Miller - Stripped, Jurgen Seibold - Depeche Mode, Roman Šustek - 25 rokov viery a oddanosti (DVD), internet Spolupráce na článku : vulcanos , Rome Další díly seriálu "Příběhy z tourbooků" |
28 června 2006
Zpět na hlavní stránku
SLEDUJTE NÁS:
Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu
|
demo : |
10. prosince 2007, 14:55 |
|
Ako sa mu mohlo podariť nafotit v Prahe fotky DM bez fanúšikou? |
|
depesak : |
1. srpna 2010, 00:38 |
|
jo hezky uz konecne vim po roce co rika Dave na zacatku koncertu good evening ale vubec to tak nezni. good evening Passadena vzdycky u behind the wheel na konci to pretocim aspon 5× abych si to poslech. |
|
depesak : |
1. srpna 2010, 00:42 |
|
jo a existuje na DVD 101 ze vsemi pisnicky Sacred,people are People,A question of time,NOTHING, atd. |
|
ETS : |
30. června 2012, 17:40 |
|
depesaku , taky to nechapu ale neexistuje |
(c)