Po stopách DM V. : Martin šokuje Ameriku (1984)


Rok 1984 znamenal pro Depeche Mode první větší průlom do zámoří. Mohla za to především nadupaná People Are People. Ne všechno ale probíhalo hladce - přece jen, zkuste přijít do USA jako muž převlečený do ženských šatů, a psát texty plné ironických poznámek k Bohu...A ještě ke všemu si dovolíte něco, co neodpouští ani ten nejtolerantnější kritik - máte s tím úspěch!



Martin Gore právě procházel zvláštním obdobím tzv. "pozdní puberty", a velice rád šokoval svým zjevem, malováním, koženými oblečky..atd. Vystihuje to David Gahan : „Mart propásl své dospívání, chození ven, vídání se s různýma holkama každý večer a neustálé opíjení – ta bezstarostná léta. Každý by si měl tou fází projít. Osobně si myslím, že dělá všechny ty věci, které jsem já dělal v šestnácti. Chodil jsem do klubů s lidmi, kteří byli mnohem starší než já. Nosil sem tuny make-upu a taky ženské šaty!“

Být v jakékoliv šedivé popíkové kapela, asi by dávno zapadl, ale podstatné bylo to, že Depeche Mode nebyli jen prazvláštní image, ale hlavně a především neotřelá a originální muzika plná nových nápadů. Ještě pořád nebyli dospělí, ale bylo znát, že se rodí něco velkého...

Přibližme si tuto "nedospělou dobu" dvěma dobovými články z německých Bravíček, léta páně 1984.





Martin šokuje Ameriku! (Bravo 1984)

Dave Gahan v rozhovoru : "Pro stydlivé američany jsme rudým šátkem. Martin Gore objevil úplně novou věc, Američany! Šest týdnů turné po Americe získává DM stále nové fanoušky. Martin dělá zase nové kousky na ulici ve svém divadelním kostýmu. Prochází se po jednom z jejich měst turné : kožené sukně, krátké vlasy načesané nahoru a silně nalíčený - a to za bílého dne! Po prvním šoku před čtyřmi roky, když s Boyem Georgem dobyl hitparádu muž oblečený v ženských šatech , bojí se teď Amerika Martina Goreho, jako zkázy mládeže. Američtí rodiče teď vidí své děti oblečené do černé kůže.

Všechno, co Martin vyvede se hodí kritikům do krámu. V USA dělala DM starosti zlá krev, hlavně kvůli jejich textům. "Všechno to začalo před více pár lety, to se zrovna prodávala naše první deska. Okamžitě na nás začala štvanice." Se zásahy do úspěchu černé oblečené kapely měla hodně společného jedna komise na vysokém morálním místě. Konzervativní politici a všichni lidé s dětmi ve věku 15 až 25 letými na tom začali pracovat. Musí ochránit americkou mládež před "škodlivými deskami". Také DM si zahrávají s ohněm. Ve svých vystoupeních je propagováno příliš mnoho sexu.

"Právě že Američani by měli být v tomhle ohledu snášenliví" pokračuje Dave Gahan, "když se podívám jak američtí televizní kazatelé prodávají boha jako nějaké zboží..." "Víra je ro nás zrovna tak podstatné a citové téma jako sex. Musí se s nimi zacházet opatrně. V jednom songu je o tom velmi decentně pojednáno (Blasphemous Rumours).

Depeche Mode stoupají v Americe na popularitě ve všech směrech. Po svých 85. koncertech získávají stále více fanoušků, zrvna tak na koncertech jako na deskách. I když u DM mají větší úspěchy právě koncerty, snad pro jejich excentrické vystoupení. Jejich vystoupení se přirovnávají k hororovým filmům, ale to nemůžeme Martinovi vytýkat.



Tady si neodpustím jednu poznámku - možná se vám z dnešního pohledu bude zdát divné, že by koncerty Depeche Mode měly připomínat hororové filmy. Ale pokud někdo v té době byl navyklý na běžný pop té doby, a na klasické koncerty, toho mohlo možná kapku vyděsit, když na koncertě Depeche Mode všichni na pódiu mlátili do plechů a kladivy jako o život, lítaly jiskry, a navíc tehdejší hlasový projev Davida Gahana byl velice energický. Zkuste posoudit sami na těchto příkladech :

Master And Servant (live 1984)

Told You So (live 1984)








Martin Gore : Intimní rozhovor (Bravo 1984)



Bravo : Odkdy máš tak silný zájem o Německo?

Martin : Ze svých školních let. Byl jsem ve Schleischvicku-Holštýnsku jako student. Německo bylo vlastně dost nudné, ale život na statku byl skutečně vzrušující. Dokonce jsme se učil dojit krávy.

Bravo : Byl jsi hodné dítě?

Martin : Vzpomínám si že jsem do svých pěti let byl hodný chlapec. Potom jsem měl takovou fázi, ve které jsem byl stále se svými kamarády bit. Jednou byl otec naštvaný a řekl mi, at už se nikdy neodvažuju někoho uhodit. To bylo právě poté, co jsem jednoho z nás praštil do hlavy. Od té doby už je to v pořádku.

Bravo : Byl jsi dobrý školák?

Martin : V němčině a ve francouzštině jsem byl dobrý, ale v matematice to bylo mizerné. Když jsem ukončil školu, byl jsem správně vyšokovaný, jednoduše jsem něvěděl co dál. Nejraději bych se zas vrátil do školy, nějak jsem tam prostě chyběl.

Bravo : Co bylo tvoje první povolání?

Martin : Chtěl jsem dělat něco s jazyky. Ale překladatel bylo dost těžké povolání. Rok a půl jsem pracoval v jedné bance. Stupidní práce.

Bravo : Na jevišti nosíš dívčí šperky. Kupuješ si něco extra?

Martin : Částečně. Moje přítelkyně a já často měníme šperky a make-up, proč ne? Nic na tom nehledám. Je úplně normální, když mi lidé říkají, že se procházím jako dívka.

Bravo : Jsi fetišista na kůži?

Martin : Svoji první koženou bundu jsem si koupil v 18 letech. Od té doby jsem našel zalíbení v černé kůži, ačkoliv vím, že v hloubi svého srdce takový jako ta kůže nejsem. Právě tak jako Alan jsem vegetarián - ze zdravotních a etických důvodů. Ale černá kůže je pro mě vhodná a zrovna tak i pro image. Kožený fetišista snad také proto, že ho ze mě udělal Marlon Brando ve svém filmu "The Fugitive Kind".

Bravo : Jezdíš ve velkém autě?

Martin : Ne, nenávidím auta. Jsou nemorální.

Bravo : Proč jsi si našel byt právě v Berlíně?

Martin : protože tam bydlí i moje přítelkyně. Kromě toho se mi líbí toto město a celých 24 hodin se tam stále něco děje. Mám rád když můžu celou noc někde vyvádět. A potom je to z letiště v Berlíně do Basildonu jen 2 hodiny.

Bravo : Na co jsi nejvíce nazlobený?

Martin : Moje matka před léty vyhodila všechny moje desky. To jí nemůžu zapomenout.





-sin-





Další díly seriálu "Po stopách Depeche Mode"



    23 července 2007

    Zpět na hlavní stránku

    
SLEDUJTE NÁS:

                   


    




Komentáře (nové dole):




sinus :

24. července 2007, 00:19     

ehm, to vystoupení „Master and servant“ nebylo zas tak „live“, trošku playback, já vím. Ale líbily se mi tam ty efekty ;)


janruzicka.dmf :

24. července 2007, 06:34     

To období se mi hodně líbilo…Jestli tuším správně,tak bušení kladiv o kovadliny skončilo po Black Celebration Tour???


sinus :

24. července 2007, 08:13     

Na BC Tour používali už takové ty „umělečtější“ perkuse, do kterých řezali tyčkama, a na MFTM Tour už neměli nic – jen hradby kláves.


dangerous :

24. července 2007, 08:22     

to sinus: viděl si film 101? To je z období Music for the Masses Tour a Alan tam předvádí jisté údery do plechové desky, které přirovnává k dalším klávesám… a nádherně do nich mlátěji během koncertu třeba při Stripped, a to je naprosto skvělá verze této skladby, doporučuji…


sinus :

24. července 2007, 08:56     

No vidíš to, to bych zapoměl. Tak jo – perkuse ještě měli aj při té 101. A mám takový pocit že zrovna kopie těchto „101“ perkusí používali na pár koncerttech i DM Revival z Ústí :).


fan4dm :

24. července 2007, 10:38     

Řekl bych, že to jsou bicí „pady“ nebo jak to nazvat. Prostě deska, na kterou úderem sepnete spínač, který přes nějaký modul nebo synťák spustí naprogramovaný zvuk. V podstatě úderem paličkou nahrazujete zmáčknutí klávesy, nebo (chcete-li) příkaz sequenceru.
Stripped ze 101 je asi nejlepší live verze! Miluju tyhle kovový zvuky. Na můj vkus by jich mohli používat i víc :o)


sinus :

24. července 2007, 10:56     

Jednou jsem něco podobného měl čest vyzkoušet u bráchy – bylo to fakt vychytané – když se do toho jen tuklo, udělalo to slabý zvuk, a když řízlo, tak zas dělovou ránu… No v podstatě elektronické bicí. U nás tím proslul Honza Vozáry z Oceánů – ty první si za totáče prý postavil sám.


deepspace101 :

24. července 2007, 11:22     

to fan4dm: myslím, že jsi to popsal naprosto přesně. Nejsi náhodou Alan Wilder? Nebo dokonce sám Chuck Norris???


fan4dm :

24. července 2007, 14:29     

deepspace101: Ale neééé. :o)
Jen jsem před pár lety na nějakou dobu trochu čuchnul k muzice a v souvislosti s tím vstřebal nějaké informace :o)
Shodou okolností jsem „čuchnul“ k syntezátorové kapele, takže jsem měl možnost si něco zkusit brnknout i na pár mechanizmezečků, které používají DM, něco se naučit a vyzkoušet o tvorbě tohoto druhu muziky, „live“ hraní apod. Byla to fajn doba….žádný peníze, hodně zábavy, zkoušení, pařeb do rána, pár koncertů. V podstatě se mi vlastně splnil takový pubertální sen, resp. dokonce se mi nikdy nesnilo, že zrovna já budu stát někdy na pódiu a už vůbec ne, že před několika tisíci lidmi :o))
Bylo to super!! :o)


fan4dm :

24. července 2007, 14:34     

Málem bych zapomněl, ještě sbírání nejrůznějších samplů, apod. Já jsem vlastně zažil něco podobného jako DM za mlada, akorát jsem to „nedotáhl“ tak daleko. :o))))) Ale je to vážně fine. Ten život je o něčem jiném. S muzikou je život celkově o něčem jiném. A když může být člověk při její přípravě, je to o to hezčí. Vážím si toho, co jsem mohl zažít a někdy mi to asi ještě ani nedochází. Bylo taky spousta problémů, existenčních potíží, někdy i hádek a tak, ale na to člověk časem zapomene a ty skvělé vzpomínky se jen tak nevytratí. :o)


sinus :

24. července 2007, 14:57     

Ty jsi hrál v Nebozízku? :o


fan4dm :

24. července 2007, 15:17     

Takové štěstí jsem bohužel neměl. :o( Nebozízek forever!!! :o)


sinus :

24. července 2007, 17:13     

Když se tak bavíme o roce 84 – napadlo mě, že by EMI místo nějakých Best Ofek mohli raději konečně vydat živák Hamburg 84 i na DVD.. je to ostuda že je to jen na videokazetě :(. Údajně to plánují, ale čertví kdy…


fan4dm :

27. července 2007, 01:50     

Nebo něco z World Violation tour. Pořás se o tom mezi fandy hodně mluví, ale asi nebudou mít dost materiálu aby z toho mohlo být „koncertní“ DVD. Jinak by to už myslím EMI vydalo. I když kdoví s čím přijdou před Vánoci. To se vždycky vyrojí takových nových desek….





Přidej komentář :



Toto není spam.







Výpis všech článků




SLEDUJTE NÁS