Po Stopách DM III. : Zvuky Berlína (1984)
Píše se rok 1984 a na pultech obchodů se objevuje nový singl
People Are People. Tady v Čechách se většině fanoušků může jenom
zdát o originálních nahrávkách DM, či nedejbože rozhovoru
s někým z kapely v tisku. Jiné to bylo v západním
Německu, které si tou dobou zamiloval Martin Gore. Připomeňme si jeden
z jeho rozhovorů pro německé Bravo…
People Are People katapultoval Depeche Mode do popředí zájmu – ne
že by použití industriálních prvků bylo úplnou novinkou, ale bylo to
poprvé, kdy to někdo použil v popové muzice a měl s tím
úspěch. Slovy Jurgena Seibolda (autora jedné z biografií DM)
„zasáhli nerv doby“.
Citace : „Více než kdy předtím spojil skladatel Martin L.
Gore (na seriózně působící "L“, zkracující druhé křestní jméno
Lee, kladl Gore od roku 1983 dost důraz) všechny stylové prvky skupiny
Depeche Mode : hypnoticky dusavý beat pro zuřivé tanečníky, zálibně do
detailu vymalované zvukové obrazy pro fandy Hi-Fi, neobvyklé zvukové úryvky
pro hudební kolegy nadšené elektronikou, sociálně angažované texty pro
své přemýšlivější fanoušky a prostou, snadno zapamatovatelnou melodií
pro hitparády."
Tady bych jen trochu upřesnil, že lví podíl na zvuku People Are People
měl i mistr zvukových aranží a atmosféry, Alan Wilder. Teď už ale
pojďme na zmíněný rozhovor…
Váš nový singl „People Are People“ je prozatím to
nejtvrdší co jsme mohli od Depeche Mode slyšet. Stojíte před velkou změnou
hudebního kursu?
Nepokoušíme se o nějaký velký zásah do hudby, kterou jsme
hráli už před dvěma lety – ale je samozřejmé, že se musíme
vyvíjet a měnit. Přesto jsme dost překvapení tím, že ten singl má
takový velký úspěch. Počítal jsem spíše s tím, že tenhle song
propadne. Nevěřil jsem, že by si příznivci mohli tak rychle zvyknout na ten
netradiční zvuk. Díky bohu jsem se zklamal.
Můžeme tedy v budoucnu očekávat každou novou desku jako
velké překvapení?
Nevím. Rádi bychom si zachovali jistou volnost – tedy vlastně
překvapovat s naší hudbou, jít novými cestami.
Nezměnili jste se ovšem jen hudebně a zvukově. Kravaty a
vyžehlené límce nahradily černé obleky přístavních dělníků a také
vaše texty vypovídají o méně příjemných věcech. Co je za tím
vším?
Když jsme v roce 1980 začínali, tak se dá říct, že jsem
byl malý kluk, který neznal nic jiného než školní lavici a pár filmů,
které promítali v Basildonu. Když se podíváš na fotky z roku
1981, musíš se divit, jak jsme tehdy vypadali bezstarostní a rozesmátí.
Když se dívám, jak jsme se za ty dva roky změnili… Díky
uskutečněným akcím a cestování po světě jsem poznal hodně lidí.
A myslím si, že jsem viděl více těch špatných věcí než těch
pozitivních. Pravý šok jsem zažil při našem loňském turné po Asii. Tady
jsem se poprvé na vlastní kůži setkal s velkou bídou, ve které žije
větší část obyvatelstva naší planety. Ta bída nás čeká také, pokud
konečně nedostaneme rozum. Tady končí jakákoliv legrace. Proto jsem to
také přenesl do některých svých písní.
Je pravda že nechceš nic mít s mladými fanoušky, kteří
požadují jen dobrý zvuk a trochu zábavy, ale chceš hrát jen pro lidi nad
dvacet let, kteří už mají stejný názor jako vy?
Samozřejmě že to přináší hodně radosti, když hrajeme,
i když z našich písní to nevychází tak najevo. Není to otázka
stáří, ale spíš ochoty přicházet na jiné myšlenky. nemám žádné
pochopení pro hysterické zbožňování. Příznivci, kteří za námi putují
přes celou Evropu nebo stojí celý den ve sněhu či dešti kvůli jedinému
podpisu nebo stisku ruky, ti u mě vyvolávají skutečný strach. Jejich
představy o nás jsou zcela nerealistické a nadsazené. Takoví lidé
nevidí skutečnost. S těmi si nechci nic začínat.
Proč natáčíte nové desky právě v Berlíně?
Klokotající atmosféra v tomto uzavřeném městě mi vždy
přináší hodně nápadů. Kromě toho jsem nadšený příznivec Německa.
Německy se i trochu domluvím – ve škole jsem se němčinu učil
šest let a jeden můj velmi blízký přítel bydlí na statku ve Flenburgu.
Tam trávím vždy svou dovolenou.
Kdo je ti ve skupině nejblíž?
Nejlépe znám Fletche. Mnoho lidí si myslí, že je to takový ospalec,
který jen leží v knihách, nebo dělá jen něco podobně nudného.
Všechno špatně – Andy je fascinující typ plný nápadů.
Nejpevnější osobnost ve skupině. Bez něj bychom už dávno utratili
všechny vydělané peníze!
Proč byla předchozí deska (Construction Time Again) tak temná
a agresivní?
Počítám s nejhorším. Zemi a větší části obyvatelstva
dávám jen málo let, než se nějakým způsobem sami zničí. Vše, co nám
do té doby leželo těžce na duši, jsme dali do té desky. Udělalo nám to
zatracenou radost. Osm měsíců jsme pracovali na nahrávání. Do Pipeline
jsme nacpali pomocí synclavieru zvuky tří aut…
použité zdroje:
Bravo 1984, Mute Magazín (překlad rozhovoru), Biografie Depeche Mode
(Jurgen Seibold)
Další díly
seriálu „Po stopách Depeche Mode“
13 března 2007
Zpět na hlavní stránku
SLEDUJTE NÁS:
Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu
deepspace101 :
13. března 2007, 19:42
Vidím, že Martin je ještě větší optimista než já :-))
Btw. dík za tu zmínku o Alanovi, jsem ráda, že se na jeho přínos nezapomíná.
trevor20 :
13. března 2007, 19:54
people are people je super song a hlavně má strašně zajímavej klip na ty vojensky lodi…
deepspace101 :
13. března 2007, 20:50
Mně se ten klip vůbec nelíbí. Připadá mi to jako nějaká zahraniční verze Československého filmového týdeníku :-)
trevor20 :
13. března 2007, 20:56
cha,československy film.týdeník:) ale jo,je docela slušnej…
Po Stopách DM III. : Zvuky Berlína (1984)
Píše se rok 1984 a na pultech obchodů se objevuje nový singl
People Are People. Tady v Čechách se většině fanoušků může jenom
zdát o originálních nahrávkách DM, či nedejbože rozhovoru
s někým z kapely v tisku. Jiné to bylo v západním
Německu, které si tou dobou zamiloval Martin Gore. Připomeňme si jeden
z jeho rozhovorů pro německé Bravo…
People Are People katapultoval Depeche Mode do popředí zájmu – ne
že by použití industriálních prvků bylo úplnou novinkou, ale bylo to
poprvé, kdy to někdo použil v popové muzice a měl s tím
úspěch. Slovy Jurgena Seibolda (autora jedné z biografií DM)
„zasáhli nerv doby“.
Citace : „Více než kdy předtím spojil skladatel Martin L.
Gore (na seriózně působící "L“, zkracující druhé křestní jméno
Lee, kladl Gore od roku 1983 dost důraz) všechny stylové prvky skupiny
Depeche Mode : hypnoticky dusavý beat pro zuřivé tanečníky, zálibně do
detailu vymalované zvukové obrazy pro fandy Hi-Fi, neobvyklé zvukové úryvky
pro hudební kolegy nadšené elektronikou, sociálně angažované texty pro
své přemýšlivější fanoušky a prostou, snadno zapamatovatelnou melodií
pro hitparády."
Tady bych jen trochu upřesnil, že lví podíl na zvuku People Are People
měl i mistr zvukových aranží a atmosféry, Alan Wilder. Teď už ale
pojďme na zmíněný rozhovor…
Váš nový singl „People Are People“ je prozatím to
nejtvrdší co jsme mohli od Depeche Mode slyšet. Stojíte před velkou změnou
hudebního kursu?
Nepokoušíme se o nějaký velký zásah do hudby, kterou jsme
hráli už před dvěma lety – ale je samozřejmé, že se musíme
vyvíjet a měnit. Přesto jsme dost překvapení tím, že ten singl má
takový velký úspěch. Počítal jsem spíše s tím, že tenhle song
propadne. Nevěřil jsem, že by si příznivci mohli tak rychle zvyknout na ten
netradiční zvuk. Díky bohu jsem se zklamal.
Můžeme tedy v budoucnu očekávat každou novou desku jako
velké překvapení?
Nevím. Rádi bychom si zachovali jistou volnost – tedy vlastně
překvapovat s naší hudbou, jít novými cestami.
Nezměnili jste se ovšem jen hudebně a zvukově. Kravaty a
vyžehlené límce nahradily černé obleky přístavních dělníků a také
vaše texty vypovídají o méně příjemných věcech. Co je za tím
vším?
Když jsme v roce 1980 začínali, tak se dá říct, že jsem
byl malý kluk, který neznal nic jiného než školní lavici a pár filmů,
které promítali v Basildonu. Když se podíváš na fotky z roku
1981, musíš se divit, jak jsme tehdy vypadali bezstarostní a rozesmátí.
Když se dívám, jak jsme se za ty dva roky změnili… Díky
uskutečněným akcím a cestování po světě jsem poznal hodně lidí.
A myslím si, že jsem viděl více těch špatných věcí než těch
pozitivních. Pravý šok jsem zažil při našem loňském turné po Asii. Tady
jsem se poprvé na vlastní kůži setkal s velkou bídou, ve které žije
větší část obyvatelstva naší planety. Ta bída nás čeká také, pokud
konečně nedostaneme rozum. Tady končí jakákoliv legrace. Proto jsem to
také přenesl do některých svých písní.
Je pravda že nechceš nic mít s mladými fanoušky, kteří
požadují jen dobrý zvuk a trochu zábavy, ale chceš hrát jen pro lidi nad
dvacet let, kteří už mají stejný názor jako vy?
Samozřejmě že to přináší hodně radosti, když hrajeme,
i když z našich písní to nevychází tak najevo. Není to otázka
stáří, ale spíš ochoty přicházet na jiné myšlenky. nemám žádné
pochopení pro hysterické zbožňování. Příznivci, kteří za námi putují
přes celou Evropu nebo stojí celý den ve sněhu či dešti kvůli jedinému
podpisu nebo stisku ruky, ti u mě vyvolávají skutečný strach. Jejich
představy o nás jsou zcela nerealistické a nadsazené. Takoví lidé
nevidí skutečnost. S těmi si nechci nic začínat.
Proč natáčíte nové desky právě v Berlíně?
Klokotající atmosféra v tomto uzavřeném městě mi vždy
přináší hodně nápadů. Kromě toho jsem nadšený příznivec Německa.
Německy se i trochu domluvím – ve škole jsem se němčinu učil
šest let a jeden můj velmi blízký přítel bydlí na statku ve Flenburgu.
Tam trávím vždy svou dovolenou.
Kdo je ti ve skupině nejblíž?
Nejlépe znám Fletche. Mnoho lidí si myslí, že je to takový ospalec,
který jen leží v knihách, nebo dělá jen něco podobně nudného.
Všechno špatně – Andy je fascinující typ plný nápadů.
Nejpevnější osobnost ve skupině. Bez něj bychom už dávno utratili
všechny vydělané peníze!
Proč byla předchozí deska (Construction Time Again) tak temná
a agresivní?
Počítám s nejhorším. Zemi a větší části obyvatelstva
dávám jen málo let, než se nějakým způsobem sami zničí. Vše, co nám
do té doby leželo těžce na duši, jsme dali do té desky. Udělalo nám to
zatracenou radost. Osm měsíců jsme pracovali na nahrávání. Do Pipeline
jsme nacpali pomocí synclavieru zvuky tří aut…
použité zdroje:
Bravo 1984, Mute Magazín (překlad rozhovoru), Biografie Depeche Mode
(Jurgen Seibold)
Další díly
seriálu „Po stopách Depeche Mode“
13 března 2007
Zpět na hlavní stránku
Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu
|
deepspace101 : |
13. března 2007, 19:42 |
|
Vidím, že Martin je ještě větší optimista než já :-)) |
|
trevor20 : |
13. března 2007, 19:54 |
|
people are people je super song a hlavně má strašně zajímavej klip na ty vojensky lodi… |
|
deepspace101 : |
13. března 2007, 20:50 |
|
Mně se ten klip vůbec nelíbí. Připadá mi to jako nějaká zahraniční verze Československého filmového týdeníku :-) |
|
trevor20 : |
13. března 2007, 20:56 |
|
cha,československy film.týdeník:) ale jo,je docela slušnej… |
(c)