Po stopách DM II. : Písně o víře a oddanosti

Články o Depeche Mode z českých teenagerovských časopisů počátku 90.let nás inspirovaly k seriálu, který nazveme podle prvního článku „Po Stopách DM“, který zde byl před nedávnem uveřejněný. Dnes se nahlédneme do jednoho vydání dnes zaniklého časopisu FILIP pro náctileté. Píše se rok 1993… Do Prahy měla přijet na setkání s novináři aritmetická polovina skupiny DEPECHE MODE. Kdo bude tuto polovinu tvořit, se tutlalo, stejně jako místo pobytu obou Britů. První termín 5. února byl posunut na 12.2. Původně se měli setkání účastnit i fotografové, ale pozdější instrukce zněla : No Photo! Jak vysvětlil později Martin L. Gore, za jejich image, scénu a všechny fotografie zodpovídá A. Corbijn, se kterým spolupracují DM výhradně. V pátek, 12.února jsme se tedy nejprve sešli v Rock Café, kde nás Karel Peniš (doktor práv, publicista, mayolog a šedá eminence jihočeského technopopu (Oceán, Shalom, Jerusalem), ale i rapu (Rapmasters)) informoval o nepříjemné anabázi zatím dokonale utajené dvojice, kterou musela absolvovat, vzhledem k tomu že pražské letiště v Ryzyni nepříjímalo. Oba členové legendární skupiny tedy přistáli v Linci ve 20:30 a kloubovým autobusem se pak vydali přes Dvořiště, Kaplici, České Budějovice, Soběslav atd. atd. směrem na Prahu. Cesta byla „stressfull“, stresuplná, jak se později vyjádřili. V Rock Café jsme si poslechli album Songs Of Faith And Devotion, Písně víry a oddanosti, v pořadí již desáté album tohoto kvarteta. Odjezd na tiskovku, na utajené místo se stále ještě utajenou dvojicí, byl naplánován na 15:00 před hotelem Kriváň. Tady nám zástupci pořádající agentury Prach přidělili visačky s názvem časopisu a jménem novináře. Filip pro náctileté zdobilo číslo 1, jednička mezi našimi periodiky! Nastoupili jsme do autobusu a podnikli okružní jízdu Prahou. Protože jsme nevěděli, kam vlastně jedeme, zavtipkovali kolegové z Melodie, že nás vezou asi na dostavbu Temelína. Naštěstí se nakonec ukízalo, že cílem naší cesty je hotel Relax, luxusní bílé stavení uprostřed téměř ještě nedotčené přírody. Karel Peniš nás krátce přivítal a vystupňoval naši zvědavost, koho Jiří Vatka, šéf Mute CS, přivede, do těch nejvyšších obrátek. A pak se to stalo. Právník Karel Peniš pronesl zvučným hlasem „Dámy a pánové, končím úvodní povídání, protože právě přicházejí ti, o kterých byla řeč. Mr. Martin L. Gore a Mr. Andy Fletcher!! Jsou vaši na čtyřicet pět minut.“ Oba hudebníci přišli mezi novináře samozřejmě v černém, Martin dokonce s černým kulichem. („Jednou jsem si zkusil vzít barevnou košili, ale musel jsem ji zase hned sundat, jak jsem se v ní cítil nesvůj“), kterého si koncem tiskovky sundal, když se jej moderátor Voxu, Václav „Vendy“ Vaněček zeptal, jestli se pod přikrývkou hlavy neskrývá nová image. Neskrývala. Andy i Martin vypadali tak jako vždycky. Zato David Gahan si nechal narůst ježíšovský plnovous. „Přitahuje nás náboženství, jak napovídá název nového alba. A Dave prostě vypadá jako Ježíš. Je to i výraz jeho filozofie a jeho zkušeností, toho co prožil za poslední tři roky“ , vysvětlil Martin. Album SONGS OF FAITH AND DEVOTION je desátým projektem ve dvanáctileté historii skupiny. Na moji otázku, jestli bylo těžší nahrávat desáté album, než to první, odpověděl Andy, že mnohem těžší je vždycky poslední nahrávka než ty předešlé : „Stane se nám, že ve studiu něco nového zkoušíme. Jsme do práce zabráni, protože si myslíme že tvoříme nějakou novou věc. Pak zjistíme, že už jsme něco podobného nahráli třeba před pěti lety. Z tohoto důvodu musíme dávat mnohem větší pozor, a proto je pro nás příprava nového alba stále těžší.“ Skupinu Depeche Mode už netvoří bezstarostní mladíčci, ale lidé, kteří prošli v životě již nejrůznějšími událostmi. Andy Fletcher a Martin L. Gore jsou šťastně ženati, zatímco Dave Gahan zažil na vlastní kůži rodinný rozvrat. Zeptal jsem se proto martina, jestli ovliňují rodinné peripetie členů DM nějakým způsobem jejich tvorbu. Tady je jeho odpověď : „Ne, neovlivňují. Snažíme se stále udržet celkovou rovnováhu. Když se někdo rozvádí, musí se jiný zase honem oženit, abychom navenek působili naprostro vyrovnaně.“ Dále mě zajímalo, kde je zbývající polovina skupiny a čím se právě zabývá. Dozvěděl jsem se, že „Dave je v posilovně, kde si zdokonaluje svoji fyzičku, kterou bude moc a moc potřebovat pro chystané náročné turné. Alan Wilder zase pro toto turné dolaďuje organizační záležitosti, a ještě musí tvrdě pracovat na playbacích. Prostě jsme si takhle rozdělili úkoly. Polovina objíždí Evropu a propaguje chystanou desku (Vyšla 12.3.93, úvodní singl I Feel You 15.2.93 – pozn. aut.), zatímco druhá půlka má na starosti turné.“ Určitě vás, milé depešandy a milí depešáci, potěší zpráva že DM plánují koncert také v Čechách, a to na přelomu července a srpna! A na co jsme se dále ptali? Tady je stručný záznam nejzajímavějších otázek a odpovědí : Tuto desátou desku považujete za nejlepší. proč si to myslíte? Protože je to ta nejnovější! Martine, dřív jste vystupoval v dámských šatech. Jak to jednou vysvětlíte své dceři? Já jsem se oblékal tenkrát do sukní z legrace, jenomže jako legraci to lidi nepochopili. máte pravdu, že se mi to bude těžko vysvětlovat, ale myslím že jí to vysvětlit dokážu, a že to pochopí. Prozraďte co znamenají na obalu singlu ta malá číslíčka? Very secret, velmi tajné! (Karel Peniš ale dodal, že jestli se nad čísly zamyslíme, že na záhadu snadno přijdeme. Stačí prý čísla porovnat a vyhodit devatenáctku. Znáte českou hudební scénu, například Shalom nebo Oceán? Ne, ale jeich cédéčka máme v igelitové tašce a po návratu si je poslechneme. Předem se neuzavíráme před tím, že by mohli vystoupit jako naše předkapely, ale zatím je velice předčasné o tom mluvit. Na kolik se cítíte být hudebně i lidsky dospělí? Martin : Já se cítím stále jako dítě. Jak by vaši hudbu ovlivnil Vince Clarke, kdyby u vás zůstal? S Vincem se občas setkáme a popovídáme si. Není mezi námi žádná rivalita, i když se vídáme dost málo, protože všichni máme málo času. Ale co se týče jeho muziky, tak ta se nám vůbec nelíbí. Když potlesk novinářů a televizních štábů po skončené tiskovce vyprovodil obě hudební legendy na cestě do jejich pokojů, snesl se nad krajinou soumrak doprovázený pravou londýnskou mlhou. Nebylo vidět na krok, ale spokojeně plavoucím rybkám v prozářeném jezírku před hotelem to bylo očividně jedno, stejně jako to, že ve zdech Relaxu jedni z nejslavnějších světových muzikantů. Text : Milan Polák (Filip 1993) Foto : Anton X. Corbijn Další díly seriálu „Po stopách Depeche Mode“ P.S. : stále si lámete hlavu nad smyslem číslíček na obalu singlu I Feel You ? Pak vězte, že se jedná se o data narození členů kapely. P.S. 2. : Zato ale já si stále lámu hlavu nad tím, co znamenalo to X. ve jméně Antona Corbijna…Víte-li to někdo, napište do komentářů.

     4 března 2007

    Zpět na hlavní stránku

    

SLEDUJTE NÁS:

                   


    

Komentáře jsou vypnuté kvůli spamu

Larrysbride :

5. března 2007, 14:48

Dík za ta čísla, fakt jsem si nad tím lámala hlavu až do konce článku :o)) X nevím…