Oddaná Sparta 1993 - díl 3.


Je na čase oprášit některý ze seriálů, a tak pokračujeme třetím dílem v dobových reportážích na pražský koncert Depeche Mode v roce 1993. Čekají nás tři články, každý pojatý trochu jiným způsobem. Ze všech je ale cítit jedno společné : velké překvapení...



Mistři popu na stadionu mistrů fotbalových

text: Roman Jireš, foto: Ondřej Pýcha


Na fotbalovém stánku našeho mistra Sparty Praha se sešlo přibližně tolik divákú, jako před pěti lety. Nutno však podotknout, že tehdy bylo žádostí o vstupenky desetkrát více, než dovolovala kapacita Sportovní haly, kde se první vystoupeni Depeche Mode v Praze konalo. Slabší návštěva byla možná trochu zklamáním a nocování nejvěrnějších fans Depeche Mode před branami stadionu a pozdější proražení bezpečnostních zátarasů tak dostalo trochu komický nádech.

Nic z toho neměni na skutečnosti, že koncert přinesl perfektní show s ukázkou současného vrcholného popu podpořeného skvělými technickými zpestřeními, zejména světly. Depeche Mode hráli hlavně skladby ze svých posledních dvou desek a až v přídavku došlo na staré klasiku Fly On The Windscreen, resp. Everything Counts.

Celkově koncert potvrdil příklon kapely k rockovějšímu pojetí, na jevišti se objevila dříve nemyslitelná kytara (Martin L. Gore) a dokonce i bicí, za které usedl Alan Wilder.Ani tak však Depeche Mode neztratili ze svého křehkého kouzla a osobitosti. Věřím, že málokdo z patnáctitisícového publika ztratil viru a oddanost v jejich nevšední produkci.





Show, na které se nezapomíná

Marie Stracenská, Jiří Punčochář, Lubomír Ben Muller


"Jako elektroničtí puristé jsme se drželi víceméně v jedné rovině a deska Violator je vrcholem toho, co jsme mohli v dané době dokázat. Ale pokročili jsme od toho času o něco dál a nová deska Songs Of Faith And Devotion je dalším krokem kupředu," říká Martin Gore ze skupiny Depeche Mode, která v rámci turné Devotional Tour zavítala 18. června do Prahy (poprvé zde Depeche Mode vystoupili již v roce 1988).

Jedna z nejobdivovanějších a zároveň nejkritizovanějších světových kapel překonala vnitřní krizi posledních let a opět naplňuje sály a stadiony. Také ten pražský, na Letenské pláni,je brzy obležený fanoušky, kterých se sem sjelo na třicet tisíc.

Prolomit po netrpělivém několikahodinovém čekání bariéry není pro ně problém, vbíhají do turniketů a zaplňují plochu před pódiem. Další čekání, zpestřované pouze „občerstvováním" vodou vylévanou na ně pořadateli, nevydrželo několik konfliktních jedinců, a tak ostatní s ulehčením kvitují nástup předkapely, pražských Toyen. Skupina je přijata dobře, ale skanduje se přece jenom Depeche Mode, Depeche Mode....

Přesně ve 21 hodin a 31 minut zazní tóny písně Higher Love a za čtyřmi oponami se zjeví obrovská silueta frontamana kapely Dave Gahana. Fanoušci se dočkali, šílí nadšením. Hrají se songy z desky Violator. Na pěti menších a dvou obrovských plátnech se promítá speciální video připravené pro toto turné. Scéna se místy stává jen těžko vnímatelnou - na forbíně se pohybuje Gahan, nad ním za klávesami zbyli hráči, po stranách vokalistky, tmu prořezávají lasery a baterie světel a na každém plátně odlišná videoprojekce. Málokdo stačí vnímat navíc i slova.

Největší ohlas mají samozřejmě starší skladby, byť přearanžované. Gore se objevuje s kytarou, rezervovaného Fletchera jako by se show ani netýkala a perfekcionista Wilder dokonce usedá za bicí soupravu (to tu ještě nebylo!).

Tempo sloupá, také přívaly vody na hlavy fanoušků se neustále stupňují a Gahan strhává i ty nejapatičtější posluchače. Přichází Rush, blíží se konec vystoupení. S přáním dobré noci mizejí Depeche Mode v útrobách pódia, aby se ale ještě dvakrát vrátili a přidali čtyři písně. Závěrečnou Everything Counts zpívají společně se všemi fanoušky. Potom už ale snahy o další přídavek vyznívají do prázdna...

Členové kapely se krátce občerstvují a odjíždéjí v obrovském autu do hotelu, kde spí pod falešnými jmény. Rozhovory? Ani nápad! O image skupiny pečuje hned několik „tour managerú" a ti nepustí ke hvězdám ani myš!

Zatímco technici bourají scénu, několik fanynek se stále pere o Gahanem vhozený ručník a zbytky návštěvníků berou útokem stánky se suvenýry a občerstvením. Okolo stadionu stojí ještě dlouho do noci černooděnci s vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy. Na show svých miláčků dlouho nezapomenou....



Gahan dospělý - ztratil ženu i syna, hudba zůstala



Jeden velký superklip

Tomáš Nohejl, Stanislav Pecháček


Po pěti letech vystoupili v pátek v Praze podruhé ve své historii (i tentokrát je pozval Pragokoncert) britští králové industriálního technopopu - DEPECHE MODE. Na stadion Sparty na Letné přišlo oproti očekávání jen něco kolem 17 000 diváků. Viděli nádherný spektakulární polyekran hudby, barev, nápaditých projekcí - prostě veliký skvěle výtvarně pojatý videoklip. Režisér celé show, jinak také hlavní fotograf DM - Anton Corbijn, mohl být znovu spokojen.

Úloha předskokanů byla svěřena pražským TOYEN, jejímž členům se naplnil po natočení dvou alb, absolvování koncertního turné po »Státech« a vysílání klipu na MTV, další hudební sen. V pětatřicetiminutovém bloku zazněly svižné, víceméně taneční skladby z desek Following the Disapeared Railrouds a Last Free Swans...Přijemný sound, nevzrušili, ale svoji úlohu splnili.

Ve 21.29 se nad pódiem začalo hřmít, průvan rozvlnil záclonovou oponu, za níž se míhaly černé stíny. S posledními tóny Higher Love vystoupil z rudofialové mlhy Dave Gahan a - tribuny šílely. Víra a oddannóst! Široké bílé kalhoty, blýskavé černé sáčko a bílá košile s fižím. Černá kůže zapomenuta, ale po nějaké uhlazenosti ani stopy. Naopak, Dave je mnohem živější a některé jeho lascivní pózy se stojanem mikrofonu připomínají Freddie Mercuryho. Vysoko nad ním jako nehybné sochy čnějí za klávesami jeho spoluhráči.

Následuje druhý singl poslední desky - Walking in My Shoes s nádhernými obrazy v pozadí, "violatorský" hit Policy of Truth. Střídají se pomalejší a rychlejší bloky, počítačově čistý zvuk je slyšet na všech místech stadionu. Never Let Me Down Again! Zhruba v poloviné programu se vynořují dvě černé sboristky, jejichž služeb se dosud DM zříkali. Prostor dostávají i dvě věci z Black Celebration, na všech šesti plátnech píše ruka na ženské břicho Stripped. Dvakrát se dostává ke slovu i melancholický Martin Gore. S kytarou mu to jde ale výrazně lépe, což dakazuje hned za chvíli v Rush a I Feel You. Hity z Songs of Faith and Devotion skvěle graduJí koncert. Publikum nechce své idoly pustit ani po druhém přídavku, zakončeném dnes už klasikou - Everything Counts. Škoda, jen Some Great Reward jsme se nedočkali.

"Před pěti lety tady byla všude kolem mlha. Dnes vidíme jasno." shrnul atmosféru oblíbeného města klávesista DM Andrew Fletcher.



-sin-


Další díly seriálu "Oddaná Sparta 1993"





    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


sinus :

5. listopadu 2007, 12:43     

Zajímavé, že jeden zdroj hovoří o 30 000 divácích, druhý o 16 000, a dobové zprávy v televizi o 10 000 :))) A když se kouknu na video bootleg, vidím prázdné tribuny, ale narvanou plochu na stání. Ovšem ten kotel stál za to…škoda že jsem jen pouhým divákem, a ne někdejším účastníkem :(


dave :

6. listopadu 2007, 03:17     

bylo tam 15 000. Kotel neuvěřitelný. Aspoň pod podiem, kdo nezažil, neuvěří…jak to tam při tom horku „odcházelo“…


TomCZ :

6. listopadu 2007, 18:30     

Pamatuju si na borce co nás tam kropil vodou a ještě jednou mu děkuju nebýt jeho tak bych tam snad hexnul:)


fan4dm :

6. listopadu 2007, 22:24     

Moje řeč. V kotli to bylo vážně smrtící. Pamatuju si, že před začátkem koncertu si lidi solidárně posílali kelímky s vodou i do zadních řad, při koncertu byl div, když člověk urval pár kapek z vyprazdňující se PET lahve. Ale je fakt, že pořadatleé se snažili co mohli aby alespoň prvním řadám to peklo trochu ulehčili. Kupodivu jsem to ustál, ale měl jsem namále ;o)


David :

7. listopadu 2007, 17:34     

Bylo mi 15 let a do smrti budu litovat toho že jsem tam s vámi nemohl být!!!


Simona :

10. listopadu 2007, 09:25     

Byla jsem v první řadě,sem tam v druhé(podle toho, kam mě dav skvělejch fanoušků odhodil).Byla jsem ve prostřed podia, takže Dave zpíval
přímo nade mnou.
Hned po narození mého syna,byl to ten nejkrásnější zážitek v mém životě.Depeche Mode :„děkuju“!


piki :

21. října 2008, 20:38     

kdo tam nebyl neuveri jak moc jsou fakt dobry.uz 20.let je miluju


sisa :

1. července 2009, 01:42     

bola som tam aj ja, stála som hneď pod pódiom,bol to môj 1. koncert a do smrti naň nezabudnem, bolo to niečo úžasné, nezdalo sa mi, že by tam bolo tak málo ľudí, tiež ich počúvam 20 rokov


DM-kosacka :

12. února 2010, 22:53     

Me bylo 11..:-( taky nic..ale nejlepsi je:Okolo stadionu stoji jeste dlouho do noci cernoodenci s vytrestenyma ocima a otevrenymi usty ua ua bombaa


ribl :

8. srpna 2011, 10:48     

Ten koncert bol niečo skvelé. Stál som s partiou niekde medzi pódiom a vežou pre mix a osvetlenie, každý chvílu sme lietali kade-tade, kam si dav zmyslel :-D, ale nezabudnem na prvé tóny Higher Love, až vtedy som si uvedomil, kde to vlastne som, a slzičky keď spustili Walking…, no a potom až do rána čakanie na stanici na vlak, neskutočná atmoška vo vlaku, keď na jednom konci niekto zakričal o cigaretu, a tá mu prišla asi cez 100 rúk na druhý koniec vagóna, toto sú zážitky na celý život, ďakujem páni z DM za tento jedinečný a nezabudnuteľný zážitok.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků