Oddaná Sparta 1993 - díl 2.


Pokračujeme v seriálu, který se zabývá dobovými recenzemi na koncert Depeche Mode na Letné v roce 1993. Po vynechání Prahy v roce 1990 to bylo pro mnohé české fanoušky dlouho očekávané a vytoužené představení. Oproti tomu si nelze nevšimnout, že žádné vyprodání kapacity Letné se nekonalo…



DEPECHE MODE – DEVOTIONAL TOUR

Po pěti letech od své první návštěvy Prahy a následného koncertu při příležitosti vydání jednoho z posledních alb Music For The Masses v roce 1988 se nám opět naskytla příležitost vidět v plné síle a také k vydání nové desky Songs Of Faith And Devotion jeden z opravdu základních pojmů a domnívám se, že i institucí současné hudby.

Britská kapela Depeche Mode, dle mého názoru v současnosti jeden z nejsvébytnějších, nejpůvodnějších a nejoriginálnějších zjevů, který je možno slyšet, se ve třináctém roce svojí existence po třech dlouhých letech odpočinku a věnování se vlastním živobytím propracovala po osmiměsíční studiové práci na jmenované desce i ke světovému koncertnímu turné Devotional Tour, díky kterému se opět naskytla příležitost být svědkem hudební i vizuální prezentace hudby DM.


Koncert, konající se 18.června na pražském stadionu Sparta, byl dlouho pečlivě a obezřetně připravován jak tvůrci samotnými (kromě DM je třeba zmínit i výhradního fotografa, tvůrce image a celé show Antona Corbijna), tak organizátory a i když nedošlo k žádné ze slibovaných novináři očekávaných akcí, díky nimž bychom mohli členům DM za své čtenáře položit otázky, domnívám se, že koncert samotný byl dostatečně výmluvný a přesvědčující.

Tedy k jeho, byť jen letmému, popisu z muzikantského hlediska : DM hráli převážně skladby z posledních dvou albových projektů, letošních Songs Of Faith and Devotion, a Violatoru, vyšlého v roce 1990. Jejich nástrojové a přístrojové vybavení bylo jednak klasické – tedy tři „pracoviště“ se dvěma klávesovými nástroji (na horních pozicích byly poznány již klasické samplery E-mu Emax, dolní pozice nebyly usvědčeny), krom toho již také tradiční bílá lubová elektrická kytara Gretsch Martina Gora, bez které se nemohly obejít Personal Jesus či I Feel You, klávesista a bývalý bubeník Alan Wilder usedal asi v polovině kusů za skutečnou bicí soupravu a bušil (žádné samply, opravdové nástroje!). Jediný Andrew Fletcher vydržel po celý koncert na jednom místě u jediných kláves, naproti tomu Martin Gore usedl chvílemi i k odkudsi se vynořivšímu obřímu křídlu, a vrcholem zmíněných překvapení byl příchod dvou těžkotonážních a samozřejmě skvěle procítěně pějících černošských zpěvaček, které dříve zcela syntetickým písním dodaly další, velmi překvapivou dimenzi.


Co se týče zvuku, díky hraní na skutečné nástroje, jakým byla zejména elektrická kytara, byl zvuk mnohdy odlišný od albových a singlových verzí, ale nikoliv na škodu. Stadion byl, domnívám se, ozvučen, jak to jen šlo, ale i z mé pozice kdesi v první třetině fotbalového hřiště bylo slyšet vše čistě a téměř dokonale. Domnívám se, že koncert Depeche Mode v Praze byl jedním z vizuálně nejzajímavějším, které jsem měl možnost ať již osobně, nebo na videu či jinde vidět, zejména díky využití obrazů a fotografií a také díky více než strhujícímu výkonu zpěváka Davida Gahana, který je v nebývalé hlasové formě. Dík patří pořadatelům, pokárání managementu DM, který odmítl tiskovou konferenci i rozhovor pro Muzikus a ostatní časopisy, a tedy nezbývá nic jiného, než se těšit na další aktivity Depeche Mode a doufat se, že zasáhnou i nás, jako se tomu stalo v tomto chvályhodném případě.


Text : Marek Prchal, Foto : Petr Tolar, (Muzikus 1993)



DEPECHE MODE IN PRAGUE, aneb PĚT DLOUHÝCH LET

Jestliže jste 17. a 18.6. '93 na německých, polských a slovenských hranicích a vůbec po celých Čechách zahlédli autobusy, automobily a vlaky plné „černých“, nebojte se vpádu afrických kmenů, to se jen Depeche Mode Friends stahovali do Prahy, aby po pěti letech znovu přivítali Davida, Martina, Alana a Andyho v Praze na stadionu Sparty na Letné. Nemohu souhlasit s Vlastou R. Knittlem, který do SD psal, že tehdejší šílející patnáctky už na ten večer (11.3.88) skoro zapomněly, protože velká část publiky byly právě ony děvčátka v černém, dnes již dvaceti(a více) letá…

Krátce před 18.hodinou se organizátoři pokusili vpustit davy dovnitř, ale tento úkol na jedna nesplnili. Hysterie (či nedostatek slušného chování?) zachvátila černou masu. takže se někteří obávali toho, že ve zdraví na stadion nedolezou. Kdyby věděli, že bude poloprázdný (kapacita 30.000 lidí byla využita pouze asi na 50 %), možná by se chovali jinak. Česká Televize alespoň pořídila pár záběrů…

Předkapelou byla skupina TOYEN, kterou mnozí z nás mohli shlédnout i na MTV. Měla jsem strach, že ji fanoušci, nadržení na DM, vypískají. Ale kupodivu ji ji vzali. Přesto ale největší potlesk byl slyšet po jejich sedmé písni – protože byla poslední…

Výměna aparatury a úprava jeviště zabrala skoro další hodinu, takže DM přišli na řadu až kolem deváté. První píseň „Higher Love“, kdy nás Dave provokoval schovaný za jakousi záclonou, vystřídala Walking In My Shoes, a pak se zvedli i lidé na tribunách při Policy Of Truth. Kromě DM a jejich nástrojů mnohé překvapila i přítomnost tlustých vokalistek (ovšem s neuvěřitelným hlasovým rozsahem). Davidovo pohybové a taneční umění sice nedosahovalo kvalit 101 Tour, ale když si uvědomíme, že před sebou máme jednatřicetiletého člověka… Kromě dobrého zvuku nesmím zapomenout ani na projekční plátno a světelné efekty – ano, bylo co poslouchat i na co se dívat.

Osm písní bylo ze Songs…, přesto přesto lidem dosti chyběla Martinova sladká One Caress. Při některých písních dokonce Alan vyměnil syntíky za bicí. Z Violatoru, kromě již zmiňované Policy… měli velký úspěch i Halo a World In My Eyes. Z Music For The Masses si neodpustili Never Let Me Down Again a jednu z nejlepších DM skladeb vůbec – Behind The Wheel. Do '86 (Black Celebration) zabrousili také, a to zvláštně pojatou Fly On The Windscreen a Stripped. Jestli tento koncert někdo nahrával, může se pochlubit i dvěma novými písněmi. Kdo čeká na další hity z dřívějších let, nedočkal se. Nejstarší písní byla Everything Counts (z roku '83) odehraná při pdruhém přídavku společně s Enjoy The Silence. Dva předem naplánované přídavky, a potom nastal již definitivní konec.

Nejsem moc optimistická a nevěřím, že ještě DM někdy v Praze uvidíme, protože se v budoucnu chtějí věnovat jen studiové práci. Ale třeba budu příjemně překvapena, protože DM jsou kapela, na kterou bych šla bez rozmýšlení opět !

Alena Kučerová (Severočeský Deník 1993)




Další díly seriálu „Oddaná Sparta 1993“




    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


janruzicka.dmf :

18. června 2007, 14:45     

jsem rád,že se nenaplnily pesimistické představy autorky,že už DM v Praze neuvidíme…


sinus :

19. června 2007, 16:53     

Depeche Mode a čistě studiová práce? nesmysl, dokud budou vydávat desky, tak z pódia neslezou :)


deepspace101 :

20. června 2007, 01:55     

to sinus: no to doufám, já je chci taky vidět na vlastní oči…


DM-kosacka :

12. února 2010, 21:50     

Ten posledni odstavec je dost hustej to si cist a nevedet…tak se zcvoknu..baba jedna :-)

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků