Oddaná Sparta 1993- díl 1.


Recenze na koncerty umělců bývají různé - kladné či záporné, ale vždy vyjadřují osobní pohled a názor daného recenzenta. Někdy bývá problém, že čtenáři-fanoušci kapely nedokážou pochopit, že onen recenzent má třeba jiný vkus a vidí věci prostě jinak než oni. U fanoušků Depeche Mode toto nepochopení bývá někdy až nepříjemně extrémní...



Příkladem toho byl v 90.letech dnes již legendární "souboj" fanoušci DM versus novinářka Jana Kománková. Odstartovala to jedna trochu ostřejší kritika koncertu v roce 1993...Právě tato recenze vyvolala bouři nevole mezi tehdejšími (ještě vesměs náctiletými) až příliš oddanými depešáky, a následovala lavina nelichotivých ohlasů na adresu recenzentky. Pro zajímavost si tuto pověstnou recenzi zopakujeme, a necháme na vás, jak se s tím poperete :).

Vítejte v novém seriálu "Oddaná Sparta 1993", který vás bude provázet dobovými recenzemi na tehdejší pražský koncert.


Depeche Mode, Toyen

Definitivní rozhodnutí o tom, že předkapelou Depeche Mode budou Toyen, způsobilo v řadách redakčních kolegů lehké pozdvižení. Sama jsem si nebyla jista, jak že to bude vypadat a hlavně znít - kytarová kapela čerpající z něčeho úplně jiného než elektroničtí (ať si říkají co chtějí, kytara a živé bicí jsou skutečně jen podpůrným a zvuk ozvláštňujícím elementem) Depeche Mode. Nakonec to nedopadlo zase až tak podivně. Toyen hráli několik desítek minut (úplný začátek jsem nestihla, ale odezněly Flowers Inside, stará Myji si ruce, Don't Turn Away, Y a ke konci jedna z jejich nejpěknějších věcí, old gold Po stopách zmizelých železnic) s nasazením hodným velkého množství lidí a s evidentní radostí z toho, že prý, jak se pan Šimeček svěřil redaktorce Večerníku Praha, Depeche Mode řekli, že se jim muzika Toyen líbí.

Pak přestávka pomalu stejně dlouhá, jako produkce Toyen. Ke koupi nealkoholické nápoje v neškodných papírových kelímcích, koláčky atd. Na skvostné zelené trávě leží pásy z igelitu, takže snad fotbalový porost nedostává příliš zahulit. Siluety střech přilehlých domů nejsou tvořeny rovnými čarami, ale hlavičkami neplatících diváků - oproti džínové modři kopců v Brně na Metallice ale nic moc.

Pódium je zakryto oponou, za níž Depeche Mode odehrají/odzpívají podstatnou část úvodní Higher Love. Je vidět jen siluetu Davida Gahana, občas zpoza opony vykoukne ručička-hůlčička či útlé ramínko, až ke konci skladby je vidět všechny členy kapely celé. Vypadají, alespoň co je vidět z dálky, pořád jako na fotkách, Gahan je vlasatý a hubený, ty tam jsou časy vypouklých tvářiček. Bílé kalhoty a blyštivé sáčko - odkud to jen známe? Následuje Policy Of Truth, lidé chycení už od začátku, se přidávají a hlasitě se radují i při World In My Eyes.



Při následujícím kusu Walking In My Shoes, kde se Martin Gore chápe kytary, začíná promítání - na počátku skladby kentaurističtí ptakolidé - lidoptáci přikráčejí na několikametrové promítací plochy (snad obrazovky), před nimiž se pohybuje David Gahan (zbytek skupiny je po většinu času na obrovitém stojanu, jehož jsou obrazovky stěnami) a při závěru se zase rozcházejí k okrajům.



Pak se Depeche Mode opět noří do nehlubokých vod minulosti a hitují Behind The Wheel. Chvíli nato se ruka, promítaná na další, ještě větší plochu za kapelou, dává do psaní slova Stripped, a přípomíná tak název písně pro ty, co jej snad zapomněli. Promítá se také pupek. Pak tma, ticho, jen písmena "d" a "m" po stranách pódia září - vznosné a výnosné. Kdo očekává klidnou, k duši směřující píseň, je na správné adrese - Condemnation z poslední desky. Návodně sepjaté ruce na promítací ploše. David Gahan ale umí zpívat slušně a naléhavě, následují však dvě věci zpívané Martinem Gorem a to je tedy soda. První z nich je Judas, ještě nevýraznější a nijačejší než na desce. Na promítací ploše se třepetá pozpátku puštěná hořící svíčka. Neshledávám nic pravdy na tom, že Goreova činnost tohoto druhu je jakkoli interesantní. Je to pomalé, ale nemá to lutr nic, ani stavbu, ani melodii, ani nápad. Nemohu se zbavit dojmu, že Martin Gore si s ne právě velkou dávkou talentu vyzpívává mindráky malého člověka. Škoda zapalovačů, které byly při těchto písních vypáleny. Kytaru Martin Gore nepouští ani při Mercy In You, zpívá ale naštěstí opět David Gahan. Následuje největší hit z posledního alba I Feel You v obrazově i zvukově ne nezajímavé tříštivé verzi, stále Goreova kytara plus slibované živé bicí. Třináctá věc je jedním z nejlepších momentů večera - Never Let Me Down Again. Začíná lehce poprchávat. David Gahan fotografuje řady fanoušků. Při Rush se dávají do pohybu světelné rampy i četná srdce, zklidnění přichází až při In Your Room. A ještě jedna věc, promítání černobílých obličejů, které během skladby různě mění mimiku (vypadá to hodně dobře) a první přání dobré noci.

Fu - fu, je to on, Personal Jesus a v závěsu slavná Enjoy The Silence. Druhou dobrou noc. Ještě se však Sparta dočká dvou kusů. Tím druhým je Everything Counts - v tušení poslednosti lidé extaticky zpívají a David Gahan za odměnu shazuje sáčko. Joj, to by se žilo, kdyby ten život byl takhle depešácky průhledný a jednoduchý.


Text : Jana Kománková, Foto : Daniel Vojtíšek, (C) Rock & Pop, 6/1993

Za poslání článku děkujeme Dáše B.


Další díly seriálu "Oddaná Sparta 1993"


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


trevor20 :

3. dubna 2007, 15:23     

No,škoda,že mi v době tohoto koncertu bylo 6 let,co mi vyprávěl můj bratr,který tam byl mi řekl,že tento koncert byl jeden z nejlepších na českém území…alespon,že si to můžu pustit na dvd…


sinus :

3. dubna 2007, 15:34     

pozn. : v dalších dílech seriálu budou recenze vesměs pozitivnější :)


fan4dm :

3. dubna 2007, 16:04     

Podle mě to ta redaktorka docela vystihla. Judas na mě působí stejně jako zřejmě zapůsobil i na ni, tedy nuda a nic než nuda a Martin na tom se zpěvem nebýval moc dobře. V poslední době se hodně zlapšil, ale v té době to tedy žádný zpěvák nebyl :o)


Avin :

3. dubna 2007, 16:38     

Nechapu tu nevoli, kterou recenze vyvolala. Podle me je dobra. To akorat nekteri fans zrejme maji problem prijmout jakykoli jiny nazor nez ten, ze DM jsou nejuzasnejsi skupina vsech dob.


sinus :

3. dubna 2007, 17:02     

Dnes jsou většina fans mezi 20–40, a jsou v názorech již objektivnější. Já si myslím, že 90 procent těch hanlivých dopisů bylo od 13 letých děcek… Vemte si že jdete v pubertě na koncert svých idolů, je to pro vás super, a pak si za pár dnů přečtete v novinách, že to vlastně bylo o ničem.. Ale je to samozřejmě jen můj dojem, nevím jak to bylo doopravdy. To už je vykopávání mrtvoly.

Každopádně – Judas mě v živé verzi (DVD Devotional) úplně pohlcuje tou atmosférou…:) Ovšem z Prahy nevím, mám to v tak mizerné kvalitě, že těžko soudit.


TomCZ :

3. dubna 2007, 17:05     

S tím Martem možná trošku souhlasím,ale ta poslední věta je více než trapná.Jinak toho osudného večera to bylo opravdu moc a moc dobrý:))


dave :

3. dubna 2007, 17:06     

to taky jsou ;-) já tam byl


cwapinka :

3. dubna 2007, 17:55     

Kománková rulezzz-Recenze psaná přesně v jejím kousavém stylu,člověk by její recenze měl brát trochu s rezervou,nicméně Kománková patří mezi moje oblíbené hudební novináře.Tanhle recenze je fakt klenot:)Věřím že tenkrát to muselo vzbudit vášnivé emoce ze strany oddaných fanoušků,nevim jak se s tim Kománková tenkrát poprala:)


paytheprice :

3. dubna 2007, 18:42     

byla z toho dobrá „přestřelka“ právě v rock a popu, někdo psal, že se zapomněla asi u stánku s koláčky a občerstvením, někdo něco ostřejšího…ale nutno připomenout, že to co dnes většina fans považuje za vrchol Depeche Mode, bylo bráno v tom 93 dost jinak, na DM se tenkrát vytisklo 32 000 lístků a prodala se jich sotva polovina…byl to dost smutný pohled na poloprázdný stadion..DM v té době rozhodně nebyli No.1, takže i další recenze v Rock a popu od Martiny Kotrbové (z koncertu v hale Forum/LA – 1993) nešetřila vtipnými hláškami jako „zatuchlý závan z osmdesátých let“..atd..


cwapinka :

3. dubna 2007, 18:49     

Zajimavý..čekala bych naopak velkej zájem na začátku devadesátejch let…Na co se teda chodilo?Že by na Nedvědy..?:)


sinus :

3. dubna 2007, 19:03     

já bych to tipoval, že Dave s dlouhými vlasy a album se zvuky kytar spoustě „DM modelům“ asi moc nesedělo, a tak přesedlali na něco jiného…


Avin :

3. dubna 2007, 19:04     

DM byli na vrcholu v obdobi Violatora. V roce 1993 uz zacinali byt prece jen ponekud out – asi i diky tomu, ze v te dobe vznikala spousta novych zajimavych smeru (grunge, tanecni hudba…). Navic SOFAD se zrovna moc nepovedla a mnozi fans byli rozcarovani z toho co slyseli.


paytheprice :

3. dubna 2007, 19:54     

no hlavně bylo období Seattle..Nirvana, Soundgarden, etc..

Bylo to docela zvláštní protože na jarní DM sraz v Lucerně 93 přišlo přes 1000 lidí což bylo fantastické a na koncert o 3 měsíce později se čekalo vyprodáno.. jenže nás tam bylo „pár“… dost fanoušků právě odradil nový styl skupiny.. který prakticky poprvé od roku 83 nebyl progresivní.. I feel you a rockové spodky dalších skladeb se vážně vezli na vlně kytarových skupin.. ale koncert v Praze aspoň pro nás co jsme byli pod podiem byl úžasný… neskutečný..


Zero202 :

3. dubna 2007, 20:07     

Odporucam celkom fajne video, ktore bolo z tohoto koncertu zaznamenane :-)
Ako DVD si ho mozete stiahnut na:
http://zstudi­o.phormer.org/proj1/

(taka mensia reklama :-D)

.. a k teme.. skoda, ze v tej som mal len 3 roky :-( no co uz.


TomCZ :

3. dubna 2007, 22:51     

For Avin:To nemůžeš myslet vážně,že se SOFAD nepovedl,pokud vím byli se SOFADem číslo 1.ve Velký Británii,Němec­ku,Švýcarsku a Itálii.V první pětce byli v dalších čtyřech zemích a v první dvacítce v jiných čtyřech zemích!A v USA?Z nuly rovnou do čela a tomu říkáš neuspěch?Neberu Ti Tvůj názor,ale já jsem to teda viděl pod pódiem úplně jinak :)


fan4dm :

4. dubna 2007, 03:09     

Já si nemyslím, že by SOFAD byl vrchol DM (každý za něj považuje jiné album), ale rozhodně to také nebyl propadák. Osobně jsem byl taky trochu rozčarovanej z té „brutální“ změny, ale asi to tak mělo být :o) Myslím, že prodejnosti SOFAD hodně pomohl úspěch Violatora a očekávání ještě něčeho lepšího. A taky tříletá pauza mezi Violatorem a SOFAD udělala své a po DM byl tedy obrovský hlad. Jinak v 93 na Spartě jsem byl taky úplně u pódia a můžu potvrdit, že to bylo super. Pamatuju se, jak jsme se během koncertu doslova rvali o každou kapku vody. Taky, že před začátkem se tam rozdávala vata do uší (asi aby někomu nepraskly bubínky), ale moc lidí tuhle nabídku nevyužilo. :o)


trevor20 :

4. dubna 2007, 10:31     

Ale stejně,dokázal bych si ten koncert představit na strahově,či letenský pláni ale na spartě???pořad ještě ted mi vrta hlavou,jak tam mohli koncertovat,jak jste se tam mohli vejit či dm se svojí aparaturou..Ale zas na druhou stranu tam muselo bejt nemaly peklo co,když je sparta tak uzavřenej stadion…????


Avin :

4. dubna 2007, 11:09     

For TomCZ: myslim uplne vazne, ze se SOFAD moc nepovedl, koneckoncu Gore s odstupem casu prohlasil totez. A hitparadove umisteni nevypovida o kvalite desky a dokonce ani o jeji prodejnosti. Violator se umistil na nizsich pozicich a presto byl uspesnejsi. V USA se SOFAD jako jedina deska dostala na prvni misto, ale nakonec se jej tam prodalo mene nez Violatora, MFM a SGR. Jinak me se ten koncert tehdy taky libil, ale kdyz se na to divam s odstupem casu, tak se tomu jenom smeju. To rockerstvi jim proste neverim.


paytheprice :

4. dubna 2007, 11:13     

no ještě dlouho po koncertě byly na trávníku na Spartě stopy po konstrukci podia… :)

Koncert byl úžasný..většina fanoušků nás tam byla od časného rána, bylo to něco jako before party.. fantastická atmosféra, lidé z tramvají nechápali co se děje (protože všude kolem Letné bylo černo..tenkrát se koncert DM totiž ještě chodilo v černém :)

No a okamžik kdy Dave Gahan vylezl během Higher Love zpoza závěsu.. to byla neskutečná síla..něco úžasného.. každý se jak smyslu zbavený tlačil k podiu…

Co se týče Songs Of Faith And Devotion.. to dokonce týden po vydání vyhrálo současně v jednom týdnu UK a US charts, což se naposledy povedlo Beatles..ale o kvalitě alba to přece nic neříkalo..všichni byli prostě zvědaví co přichází po Violatoru..


Larrysbride :

4. dubna 2007, 13:39     

to Avin: tak s tím já naprosto nesouhlasím… SoFaD je dokonce moje nej album. A koncert taky. Devotional je podle nejlepší turné, jaké jsem viděla.


sinus :

4. dubna 2007, 13:47     

Tady je krásně vidět, jak jsme každý z jiného těsta, a vidíme tu muziku jinak. Pro mě byl první poslech S.O.F.A.D. rozpačitý, nějak mě to nebralo…Ale něco mě lákalo si to pustit znova a znova, až to nějak uzrálo, a pak mi to najednou sedlo a hodnotím to jako výbornou věc.


paytheprice :

4. dubna 2007, 14:34     

ale jistě, z dnešního pohledu jsou skladby ze Songs.. perfektní…ale tehdy příklon k rocku znamenal velmi výrazný odvliv příznivců této kapely..ale zase to album přivedlo i pár nových :)
mimochodem Daniel Miller na dokumentu k Songs..přiznává, že z těch písní nedostali vše, co v nich bylo..


Avin :

4. dubna 2007, 15:50     

Jak uz jsem rikal, tak i Gore pozdeji prohlasil, ze to album se nepovedlo. Ja nemam nic proti rocku, ale takovy pompezni rock k DM proste nesedi. A koncerty, kde Gahan predvadi stagediving uz vubec ne. Nehodi se to k nim, nejsou to oni. Na predchozich deskach definovali svuj vlastni jedinecny svet no a najednou kdyz zacala letet Nirvana, tak se z romantiku najednou stali grungeri (a gospelari – kdyz uz se ten Personal Jesus tak dobre uchytil na tom americkem trhu tak proc to nezopakovat s necim podobne americkym). Je to asi tak, jako kdyby dnes prisli s hiphopovym albem a oblekli se do teplaku a ksiltovek. Nebo jako kdyby Michal David najednou zacal delat hardcore, uverili byste mu to?
Mne osobne se SOFAD nelibilo ani tehdy, ani dnes (s vyjimkou tak 3–4 skladeb).


TomCZ :

4. dubna 2007, 17:01     

For Avin:To už tu asi všichni víme,že se ti SOFAD nelíbí.Já osobně ho mám moc rád a je to pro mě vrchol.A jestli někde Mart řekl,že se to LP nepovedlo bylo to nejspíš kvůli jeho zpěvu na koncertech:)A co se týče Nirvany byli DM vzorem pro ně jako něco nekonvenčního a „svého“.Ale jak už jsem jednou psal je to Tvůj názor budiž.


Avin :

4. dubna 2007, 17:14     

TomCZ: o tom, ze DM inspirovali Nirvanu k tomu, aby delali alternativni hudbu jsem taky cetl. Nicmene je inspirovali prave ti elektronicti (a tedy svebytni) DM. Pokud jde o mou (ne)oblibu SOFAD, tak ja se hlavne snazim rict, PROC se mi ta deska a cele to obdobi nelibi. Neni to tim, ze bych byl nejaky fanaticky depesak v krivaku a ostrihany na jezka, ktery nevydejchal Gahanovu bradku. Neni to tim, ze by mi k DM nesedely kytary (treba Useless se mi libi hodne). Jde mi o to, ze ta deska mne osobne proste pripada trapna (ale jak rikas je to jen muj nazor). Nejlepsi veci (IYR a WIMS) jsou ve stylu Violatoru. Sklaby jako Condemnation, Judas nebo GRWM osobne radim k tomu nejhorsimu co kdy udelali.


TomCZ :

4. dubna 2007, 17:29     

Avin:Je to věc názoru:)Depeche Mode 4ever :)


Paytheprice :

4. dubna 2007, 17:38     

„Sklaby jako Condemnation, Judas nebo GRWM osobne radim k tomu nejhorsimu co kdy udelali“ s tím naprosto souhlasím, ale zase naopak Walking, In your Room, Rush, Higher Love patří vůbec mezi to nejlepší co kdy udělali..


trevor20 :

5. dubna 2007, 00:16     

Nn,ja zase radim Condemnation k nej songum a treba ten klip,kdy dave je jako jezis??To je neskutecny!!!A taky si myslim,ze SOFAD je mnohokrat lepsi,nez dejme tomu exiter…A hlavne konecne taky zacli vice pouzivat bici,coz je treba taky super


raveboy :

10. dubna 2007, 15:59     

Mě příjde docela zajímavý, že Gore je ve skutečnosti duší bluesman a né elektronik. Do toho elektronickýho pláště depešáky oblíknul starej industriálista Miller. „Counterfeit“ 1 i 2 jsou ve skutečnosti mnohem Goreovštější než DM.
Mě se tehdá taky SOFAD strašně nelíbilo, ale to bylo proto, že jsem v tý době nesnášel kytary, protože sem byl mladej technopubescent.
Rozhodně bych tedy netvrdil, že DM se svezli na grunge vlně. Spíš se pomocí grunge mohli líp dostat k tomu, co je jim vlastní.
Si myslim.


Marcus :

5. května 2007, 01:08     

Nemohu si pomoci, ale sám sem tam byl a oddaně pozoroval onu posvátnost jedinečných okamžiků…. Jeden z nejlepších koncertů DM!


dandy :

30. října 2007, 02:18     

miluji vas


Lukas :

6. listopadu 2007, 01:49     

můj první koncert DM,naprosto supr,pak už nešlo nevynechat vůbec nic


Mgr.Kelley :

19. prosince 2007, 12:55     

tenkrát mě bylo 20. nejlepší koncert-nejenergičtější. poslouchám je furt, jsou lepší a lepší…


Hanulak :

11. února 2008, 00:09     

Depesaky posloucham od 1986.Nikdy jsem nevidel vic charismatickou kapelu nez je.Byl jsem na vsech koncertech a to jak Dave dokaze strhnout vsechny lidi neumi nikdo jinej.Kazdej koncert byl jedinecnej.Pos­loucham je 22let a nikdy nebudu litovat.


bm :

27. dubna 2008, 02:41     

bylo mi 12 a na konzert mi vzala segra. nejlepsi zazitek, super. ano zpetne mi vadi jak moc pouzivali hodne playback, ale i tak dotvareli hudbu sami. album je dle me dobre, pro ne maopak zacly byt nepopularni dalsi alba bez wildera….


stano :

13. ledna 2009, 20:48     

MILUJEM DEPECHE MODE A TEŠÍM SA AKO DECKO NA JÚNOVÝ KONCERT V BLAVE!VIVA LA DEPECHE MODE!


PETA FIALKA :

21. února 2009, 21:55     

BYL SEM TAM BYLA TAM NADHERNA ATMOSFERA PRIPADALO MI ZE SE VSICHNI NAVZAJEM ZNAME.DODNES MAM SCHOVANY KOUSEK LATKY CO BYVALA VLAJKA KTEROU DRZEL DAVE V RUKACH A PAK JI HODIL MEZI NAS.V MOMENTE BYLA ASI NA TISIC KUSU.JEDEN Z NICH MAM…


fdm86 :

27. října 2009, 21:24     

to PETA FIALKA : ...mám část té polské vlajky:-))


pítrs :

8. ledna 2010, 16:15     

v tomto roce se mi narodil syn dnes je mu 16 byl to neskutečný koncert D. Gahan vystupoval ve fialovém flitrovém saku, v bílých kalhotách s hřívou za kterou by se nemusel stydět ani metalový zpěvák do dnes si pamatuji tu obrovskou atmosféru. Ve čtvrtek se na kluky anglické těším už jsme trošku zestárli, ale duši mám pořád černou.


františek olšovský :

13. listopadu 2010, 09:53     

bol to môj prvý koncert DM a nikdy na to nezabudnem.Ten deň bol pre mňa plný zážitkou.


rudifeller :

20. ledna 2011, 19:29     

já jsem na tom podobně ,byl to taky muj první koncert a zaroven asi poslední dm v srdci jsem zustal jejich fanda a zároven je to jedna z hudby která mě vždycky roztancuje tehda jsem v tom roce narukoval na podzim


Malevile :

3. února 2011, 00:24     

Dle mého názoru – nejlepší koncert měli u nás v ´88 (Music for the masses), ten z ´93 nebyl dobrý, drogy umělecký projev, dlouhé vlasy to nebyli DM tahle vývojová cesta byla slepá. Nic méně jsem měl to štěstí dostat se na 14.ledna 2010 do O2 arény a tam mě opět nadchli…..


loofler :

3. září 2011, 10:27     

byl to úžasný koncert,bylo mi 18 let,nikdy na to nezapomenu.Hlavně u toho byl Alan Wilder,který mi u Depeche Mode moc chybí,jak hudebně tak vizuelně.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků