Nejbizarnější smrt v dějinách rock'n'rollu


Před dvěma týdny byli Martin s Peterem hosty v show své kamarádky Eriky Anderson, která jim předskakuje na aktuálním turné s projektem EMA. Jelikož se znají z turné, konverzace probíhala velmi uvolněně, ale také otevřeně...







Erika: Ahoj pánové, jak se máte? Jste právě na turné, a už je to docela dlouho že?

Martin: Ano, už koncertujeme docela dlouho, od loňského května. A předtím jsme ještě dělali pár měsíců promotion. Takže jsme doma nestrávili moc času.

Erika: A domov je pro vás momentálně kde?

Peter: Já bydlím v Londýně... Martin tam taky dřív bydlel, ale teď už je jinde... Kde to bydlíš Martine?

Martin: Já už jsem 18 let v Santa Barbaře.

Erika: Wow, takže máš rád Kalifornii?

Martin: Jo, je tu skvěle. Až na nějaké ty lesní požáry, sesuvy půdy, občasné zemětřesení a hrozbu tsunami je to docela pěkné místo na žití ! (smích).

Erika: Jsem ráda že že jste přišli do mé show! Myslím že bude docela poetické, když jako první song pustím demo verzi Enjoy The Silence. Když jsem se tak rozhlížela po internetu po demech některých známých písní, viděla jsem na Youtube doslova tuny různých raných verzí. Co na to říkáte?

Martin: No, to záleží jak hodně daleko do minulosti se vracíš. Tehdy jsme nahrávali velmi jednoduše. Myslím že jsem pro nahrávání tracků používal diktafon Tascam, nebo něco podobného, nahrávali jsme to na kazety s úplně obyčejným vybavením.

Erika: Nahrával jsi tedy prostě někde u sebe v pokoji...?

Martin: To bylo v těch úplných začátcích. Doma to nešlo - bydlel jsem ještě s rodiči - bylo mi 19, když jsme se dali dohromady. Když Vince po prvním roce opustil kapelu, pronajal jsem si pokoj u jednoho kamaráda - protože měli větší dům, a já jsem si mohl do jedné ložnice natahat svoje vybavení. Takže tam vznikala moje první dema.

Erika: Jo, mám je moc ráda, protože mají takovou úžasnou atmosféru. Nevadí vám, že jsou na internetu volně dostupná - co na to říkáte?

Martin: Já se snažím je moc nehledat. Víš, když moc hledáš, moc toho najdeš! A můžeš najít hodně špatných věcí. A ty asi chceš právě o nějakých takových vyprávět že? (smích).

Peter (šeptem k Emě): Povím ti o nich později...(smích).

Martin: ...ale díkybohu už jsem opustil to paření po koncertech. Protože znáš dnešní dobu - každý má v ruce smartphone s kamerou. Takže jsem v tomhle ohledu měl celkem štěstí.

Peter: Jo, ale byl jsem tam já! A umím docela pěkně malovat, takže jestli chceš, můžu ti to nakreslit !(smích)

Erika: Mohlo by to zdobit něčí dům jako malba !

Peter: Pamatuju si jeden hotel v Londýně, kde býval Martin ubytovaný. Co je zvláštní - potom tam najednou začali mít potřebu zveřejnit upozornění : "Zákaz nahoty ve veřejných prostorách". Ale Martin tvrdil, že to s ním nemělo nic společného, že to jen nějaká shoda okolností! Byla s ním legrace když pil, tedy po určitou dobu. Byl zábavný, i když to vlastně nebyla zas taková legrace, a naštěstí s tím přestal. A je tu stále s náma, což je skvělá věc.

Martin: Nechodil jsem pokaždé nahý... Ale nejspíš jsem jsem takhle rád jistým způsobem byl v kontaktu s mým vnitřním hippie.

Peter: Aha, tak takhle mu říkáš...(smích)

Erika: Tohle na vás musím obdivovat, a jsem na stejné vlně - taky jsem docela dost popíjela před každým koncertem, a celkem nedávno jsem to utnula. A myslím že si to teď užívám o dost víc - prostě potom co sejdu z pódia, cítím se dobře, a ne takový ten pocit : sakra, co se to právě stalo? Chtěla bych se vás zeptat - čím myslíte že to je, že tolik muzikantů projde tím těžkým obdobím alkoholu a drog? Myslíte že je to životním stylem během turné, nebo je to tak běžné?

Martin: Částečně to tak je. Myslím že kreativní lidé mají tendenci žít trochu na hraně. A taky myslím, že podlehnou falešnému dojmu, že nedokážou být kreativní bez drog a alkoholu. Víš, já když jsem se zříkal pití, byl jsem vždycky hrozně vyděšený. Bál jsem se že nenapíšu už žádný další song.

Erika: Vážně? Ale ty jsi psal, jen když jsi pil?

Peter: Ano, skoro všechny písně... (smích)

Martin: To ne. Tedy několik jsem jich možná takhle napsal, ale nebylo jich moc. Tady jde ale spíš o to, že žiješ určitý životní styl, víš, celou dobu visíš v určitém druhu prostoru.

Erika: Jasně, alkohol i jiné věci ti dodávají to drama, které v životě potřebuješ.

Martin: Přesně tak.

Peter: Myslím že je až s podivem, v kolika různých profesích převládá sklon k nadměrnému pití - je to v celé řadě oblastí, v mnoha různých oborech... Ale prostě se to častěji stane spíše špičkovému muzikantovi, někomu jako je Martin...než třeba někomu kdo dělá účetního.

Martin: A taky když piješ na veřejnosti, a jsi přístupný člověk, láká to lidi za tebou chodit a zvát tě na další drinky, nebo ti nabízí drogy. To se účetnímu nestane. Tomu nikdo drogy nenabízí! (smích)

Erika: To asi ne.

Peter: Ta příležitost dělá hodně. A lidi prostě mají chuť s tebou pařit. Pokušení je na každém rohu, a ďábel se někde schovává, a čeká na tebe...

Martin: Vždycky se objevil v pondělí, kdy jsem ho nejméně očekával! (smích)





Erika: Chtěla bych probrat jednu věc, a možná o ní nebudete chtít mluvit.. Ale jednou jste se zmiňovali o tom, že Martin málem zemřel jednou z nejbizarnějších smrtí v dějinách rock'n'rollu... Nevím jestli chcete o tom povědět víc...?

Peter: Čí verzi chceš slyšet, mojí, nebo Martinovu?

Martin: (na Petera): Myslím že ty to řekneš líp než já...

Peter: Jo, jasně, ty si vlastně z toho moc nebudeš pamatovat (smích). Kdy to bylo...když Fletch slavil čtyřicetiny?

Martin: Ano, byla to společná narozeninová party mě i Fletche, protože my to máme jen 14 dní od sebe.

Peter: Jojo. Byli jsme v New Orleans, a byla to lehce bláznivá noc, se spoustou divokých drinků. No a další den jsme vyrazili na výlet, k nějakému močálu. No, nikdo z nás nevypadal dobře, i když myslím že Martin byl v pohodě..?

Martin: Nikdy bych do toho nešel, kdybych nebyl pořád ještě nakalený! Musel jsem být očividně opilý, když jsem souhlasil s tím, že půjdeme někam k bažině!

Peter: No, takže jsme sedli na loďku, a jeli k tomu močálu, kde obvykle všude kolem lezou aligátoři. No a normálně jsme se o něčem bavili - Martin říkal něco jako : "Co by sis dal dneska k večeři, nějaké kari?", a já na to: "jo, jasně, dáme něco indickýho..."

Na chvíli jsem se otočil jinam, a když jsem se zas na Martina ohlédl, tak stál na kraji lodi, začal zvláštně koulet očima, a vypadal nějak divně. Říkal jsem si : Co to sakra dělá? To není normální? No a on pak dostal nějaký záchvat a upadl na podlahu - později jsem se dozvěděl, že tyhle záchvaty měl i předtím - ale vypadalo to dost divně - kroutil se a točil dokola, a choval se fakt bizarně. Naštěstí tam s náma byl jeden fanoušek kapely, který měl zdravotnický kurz, a zachytil ho na lodi - jinak by se mohlo stát, že spadne do té vody plné aligátorů. Což by byla vážně spektakulární rock'n'rollová smrt!

No a taky to byl velký test našeho přátelství. Víte kdyby spadl do toho jezera plného aligátorů, asi bych měl pro něho skočit a vytáhnout ho, ale já nevěděl co mám dělat! Moje reakce byla příliš pomalá.

Martin: Prostě mě nechytil! (smích)

Erika: Vážně ne?

Peter: No, byl jsem v šoku, zmohl jsem se jen na to pomyslet si: Co to s ním je? Proč je na zemi?

Erika: Říkal sis: Proč je tak naštvaný kvůli kari..? (smích)

Peter: Jo tak nějak! No ale vážně, bylo to docela děsivé. Když na to vzpomínáme, tak to zní legračně, ale nikdy jsem předtím neviděl někoho mít záchvat... Tekla mu krev z nosu... A pak se probral a nic si nepamatoval. Vstal a řekl: "Tak se jdeme najíst ne?" A já mu povídám: "Spíš bychom tě měli odvézt do nemocnice Martine..."

Ema (káravě): Chlapi!

Martin: Potom si většinou nic nepamatuješ. Víš, někdy si ani nevzpomeneš co je za rok, po nějakou chvíli si nevzpomínáš vůbec na nic. Chvilku trvá, než se ti všechno zas postupně vrátí.

Erika: Takže jsi nakonec rád, že jsi nebyl sežrán aligátory... Teď ale vypadáš skvěle! Myslím že celá kapela vyzařuje spoustu energie. Víte, já jsem po několika koncertech už unavená, ale vy chlapci, každý večer jdete a předvedete úžasnou show! V čem to vězí?

Peter: Jsme dvakrát starší než ty, a hrajeme dvakrát delší set!

Erika: Jo, já vím!

Martin: Nevím jestli to má cenu rozebírat, protože je to vlastně docela nudné...





Dokončení rozhovoru zde





-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků