Koncertní mini-turné českých fans


  (12.06.2006)


V tomto článku se s vámi podělí o své zážitky parta fanoušků z různých koutů České republiky (převážně ale z Ostravy), která vyrazila na tři koncerty po sobě : Varšava – Bratislava – Budapešť. O koncertu v Bratislavě bylo řečeno již mnoho, a tak se nyní podíváme na zoubek hlavně koncertům ve Varšavě a Budapešti. V článku jsou i vynikající fotografie od „fotoreportéra“ výpravy Martina Maláta.




Varšava – report od Martina VH1

Další zastávkou PTA tour se stala polská Varšava, kde Depeche Mode vystoupilo na stadionu Legia. Pro nás vše odstartovalo už ve čtvrtek večer, když jsme se za doprovodu DM dobře naladili v jednom útulném ostravském podniku. Po příjezdu do Varšavy už na nás čekala výborně připravena warm up party, která začala v deset hodin dopoledne. Přehoupli jsme se přes dlouhý den a poté vyrazili rozděleni v několika menších skupinkách na stadion. Tam už zněly první písně příjemné polské, dívčí předkapely. Ke slovu se ještě dostali dva DJové, aby pak přišlo to nejdůležitější. Museli jsme si, ale nějakou chvilku počkat než zvukaři vše doladí a i tak to ještě nebylo úplně ono což šlo slyšet ještě při druhé písni A Question Of Time.


DM vyběhli na podium něco kolem půl desáté a od prvních not opět potvrzovali v jaké jsou skvělé formě. Polské publikum samozřejmě jako obvykle taky nezůstalo pozadu a v průběhu celého koncertu své miláčky hodně povzbuzovali. Playlist zůstal nepozměněn jako na celé letní tour. Za zmínku stojí opravdu nádherné Stripped a Photographic. Martin si stejně jako v Německu zazpíval tři písně: Home, It Doesn´t Matter Two a Leave In Silence. Dave po návratu na stage opět dirigoval publikum, kteté dozpívávalo Martinův song (nádhera) . Po odehrání poslední Never Let Me Down Again publikum tak vřelo a žádalo ještě o jeden přídavek, že jsem si chvíli myslel, že by mohlo zaznít jako na předchozí části tour Goodnight Lovers. Shodli jsme se na tom, že se jednalo o nejlepší koncert jaký jsme na téhle tour viděli. Škoda jen, že to celé nepodtrhla následná after party, kde nebyl příliš kvalitní DJ.


Varšava – report od ffeliny

Jako první jsme se rozhodli hledat místní klub Proxima, kde měla od 10–16h probíhat předpárty a po koncertě i afterparty.. Po cestě občerstvení v jedné z restaurací, kde kluci nejspíš „doživotně“ nezapomenou na místní boršč, (osobně bych to hodnotila jako ohřátou vodu z červené řepy). Klub jsme našli ještě před 10h., trocha mého maskérského umění udělala na jejich žádost z kluků „přitažlivé“fa­noušky DM a hurá do víru dění…Ranní party jsme opouštěli okolo oběda ve velmi dobré náladě, videoprojekce i hudba stály opravdu za to a postupně přicházeli i polští fans…


Před stadionem jsme si 2h. počkali na otevření bran, doteď nechápu, jak se nám podařilo dostat se až dopředu a s první vlnou, která vrazila dovnitř, se vyhnout následným kontrolám pořadatelů, čímž jsme získali čas na přeběhnutí stadionu a mně se rýsovala vidina dostat se opravdu dopředu a užít si to „na plný pecky“…Prostor pod podiem byl oddělen od kotle a pořadatelé nám sebrali lístky (ty už jsme bohužel neviděli…suvenýr byl vtahu) a vpustili dovnitř… A také jsem stála v první řadě, přesně mezi mikrofony pro Martina a Dava!!

Následovalo šílených 7hod. čekání na DM, stání doslova na jednom místě, kdo by opustil tak „výhodnou pozici“!! Po 5 hod. najela polská dívčí předkapela, pak ještě dva DJś ..Okolo 20,45 začali zvukaři a osvětlovači dolaďovat poslední přípravy a
úderem 21,30 se stadionem rozdunělo intro a koncert se rozjel na plné obrátky…

Nemusím vám nikomu ani vyprávět, jaké to je užít si to z první řady, když máte Martina po levici a Dava před sebou!! Je fakt, že když se na vás namáčkne ten šílený dav, je to strašný pocit, ale po dvou písničkách už „pracujete“ s davem a je to O.K…Polští fans byli naprosto skvělí, povzbuzovali své miláčky naprosto dokonale a tak atmosfera neměla vůbec chybu, dokonalé!! Dave je neskutečný šoumen a jeho výkony na podiu byly obdivuhodné, dokázal vybičovat fanoušky k úžasným výkonům! Jedna pecka za druhou, přesně podle playlistu, zněly stadionem…A Pain That I´m Used To, A Question Of Time, Suffer Well…videoprojekce jen dotvářela dokonalost celého koncertu… Také Martin nezůstal v ničem pozadu a rozhučel celý stadion svou Leave In Silence! Moc krásné, emotivní!

Kluci se shodli na tom, že to byl nejlepší koncert, jaký z této šňůry viděli, a já když je porovnám s následujícíma dvěma zpětně, souhlasím..Nejlepší koncert a atmosféra!


Budapest – report od Martina VH1

Tak… a je po výborné after party v Bratislavě (díky Blavo) a zbytek naší skupinky se přesouvá na vlakové nádraží, abychom se přemístili do dějiště dalšího koncertu Budapešti. Po příjezdu do maďarské metropole nás čeká dost horké počasí. Vydali jsme se tedy do města a usedli v jedné příjemné hospůdce na pivko a nějaké jídlo. Musím tímto pochválit vynikající maďarskou kuchyni. Poté vyrážíme pomalu před stadion, kde následuje první a v tu chvíli již nutný odpočinek.


Na stadioně mi dochází na jaké místo v hledišti bych měl usednout a tak se snažím vyjednávat s anglicky nemluvícím ochráncem vstupu na stání. Na třetí pokus, ale se štěstím jsem se dostal a potkávám opět své ostravské kolegy Jirku a Dalibora. Bohužel jsem ještě neměl zdaleka vyhráno, jelikož se objevil další problém, jak se dostat pod podium a opět vyjednávání s velice zkušenými hungaristy, kteří nebyli tak vstřícní jako jejich kolega. Usoudil jsem – blbci dostali velkou funkci, protože prostor pod podiem byl poloprázdný a jediné co jsem z nich dostal bylo „no english a jestě že je tam full“, no supr. Nezbylo než doufat v zázrak, který přišel chvíli po půl deváté. Jejich šéf jim přišel říct ať pustí další lidi. V momentě zaujímám skvělé místečko s krásným výhledem.

A je to tady, 21:20 startuje Intro a milovaní Depeche Mode postupně vybíhají na stage. Publikum však nebylo tak fantastické jako např. v Bratislavě. No nic, musel jsem se tlačit k lepším lidem a blíž Davidovi a zbytku skupiny. Asi tři výborní fanoušci se přidali a s nimi to kolem trochu víc ožilo. Neznalost angličtiny se projevila u některých skladeb. Třeba u takového Judas publikum úplně usnulo. Ale klasiky jako Personal…, Enjoy…, nebo Behind The Wheel to konečně opravdu vřelo tak jak má. U Behindu jsem tentokrát zažil tu nejlepší skákačku s bouřlivým vytleskáváním a křikem hey, hey… ze všech koncertů . Play list zůstal beze změn, akorát Mart zařadil již zmiňovaný Judas a vynechal It Doesn´t Matter Two.


Po koncertě jsme vyhledali after párty, kde jsme zažili něco co jsme ještě v živote neviděli. Barák před demolicí s vymlácenými okny na spadnutí. No vynikající místo na párty, opravdu. Vcházíme tedy a uvnitř se velmi potichu promítá bez plátna přímo na tu zříceninu 101. A ještě k tomu DVD se jim nějak sekalo. Doufali jsme tedy, že v některé z místosti najdeme nějakou konečně dobře znějící hudbu DM+parket. Opět bohužel nic. Jedna místnost perfekt hungarish karaoke, další room šílená skupina nebo promítání vynikajících maďarských klipů (oh, idiots). Jak jsme tam tak smutně bloudili tak jsme nalezli asi po dvou hodinách ještě jednu, ale ukrytou místnost, kde je konečně Depeche Mode znějící z reproduktorů. Sice mono zvuk, ale aspoň něco, konečně můžeme zatrsat a vychutnat naší oblíbenou hudbu. Když to ale celé tak ohodnotím, byla to ta nejhorší párty jakou jsem kdy viděl a doufám, že už nikdy nezažiju. Ale koncert, suuupr jako vždy. Thanks DM, great performance.

Fotogalerie z koncertů


Článek : Martin VH1 , ffelina
Fotografie : MartinL



    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků