Koncertní mini-turné českých fans
(12.06.2006)
V tomto článku se s vámi podělí o své zážitky
parta fanoušků z různých koutů České republiky (převážně ale
z Ostravy), která vyrazila na tři koncerty po sobě : Varšava –
Bratislava – Budapešť. O koncertu v Bratislavě bylo řečeno
již mnoho, a tak se nyní podíváme na zoubek hlavně koncertům ve Varšavě
a Budapešti. V článku jsou i vynikající fotografie od
„fotoreportéra“ výpravy Martina Maláta.
Varšava – report od Martina VH1
Další zastávkou PTA tour se stala polská Varšava, kde Depeche Mode
vystoupilo na stadionu Legia. Pro nás vše odstartovalo už ve čtvrtek
večer, když jsme se za doprovodu DM dobře naladili v jednom útulném
ostravském podniku. Po příjezdu do Varšavy už na nás čekala výborně
připravena warm up party, která začala v deset hodin dopoledne.
Přehoupli jsme se přes dlouhý den a poté vyrazili rozděleni
v několika menších skupinkách na stadion. Tam už zněly první
písně příjemné polské, dívčí předkapely. Ke slovu se ještě dostali
dva DJové, aby pak přišlo to nejdůležitější. Museli jsme si, ale
nějakou chvilku počkat než zvukaři vše doladí a i tak to ještě
nebylo úplně ono což šlo slyšet ještě při druhé písni A Question
Of Time.
DM vyběhli na podium něco kolem půl desáté a od prvních not opět
potvrzovali v jaké jsou skvělé formě. Polské publikum samozřejmě
jako obvykle taky nezůstalo pozadu a v průběhu celého koncertu své
miláčky hodně povzbuzovali. Playlist zůstal nepozměněn jako na celé
letní tour. Za zmínku stojí opravdu nádherné Stripped a Photographic.
Martin si stejně jako v Německu zazpíval tři písně: Home, It
Doesn´t Matter Two a Leave In Silence. Dave po návratu na stage opět
dirigoval publikum, kteté dozpívávalo Martinův song (nádhera) . Po
odehrání poslední Never Let Me Down Again publikum tak vřelo a žádalo
ještě o jeden přídavek, že jsem si chvíli myslel, že by mohlo
zaznít jako na předchozí části tour Goodnight Lovers. Shodli jsme se na
tom, že se jednalo o nejlepší koncert jaký jsme na téhle tour
viděli. Škoda jen, že to celé nepodtrhla následná after party, kde nebyl
příliš kvalitní DJ.
Varšava – report od ffeliny
Jako první jsme se rozhodli hledat místní klub Proxima, kde měla od
10–16h probíhat předpárty a po koncertě i afterparty.. Po cestě
občerstvení v jedné z restaurací, kde kluci nejspíš
„doživotně“ nezapomenou na místní boršč, (osobně bych to
hodnotila jako ohřátou vodu z červené řepy). Klub jsme našli ještě
před 10h., trocha mého maskérského umění udělala na jejich žádost
z kluků „přitažlivé“fanoušky DM a hurá do víru
dění…Ranní party jsme opouštěli okolo oběda ve velmi dobré
náladě, videoprojekce i hudba stály opravdu za to a postupně
přicházeli i polští fans…
Před stadionem jsme si 2h. počkali na otevření bran, doteď nechápu, jak
se nám podařilo dostat se až dopředu a s první vlnou, která vrazila
dovnitř, se vyhnout následným kontrolám pořadatelů, čímž jsme získali
čas na přeběhnutí stadionu a mně se rýsovala vidina dostat se opravdu
dopředu a užít si to „na plný pecky“…Prostor pod podiem
byl oddělen od kotle a pořadatelé nám sebrali lístky (ty už jsme bohužel
neviděli…suvenýr byl vtahu) a vpustili dovnitř… A také jsem
stála v první řadě, přesně mezi mikrofony pro Martina a Dava!!
Následovalo šílených 7hod. čekání na DM, stání doslova na jednom
místě, kdo by opustil tak „výhodnou pozici“!! Po 5 hod.
najela polská dívčí předkapela, pak ještě dva DJś ..Okolo
20,45 začali zvukaři a osvětlovači dolaďovat poslední přípravy a
úderem 21,30 se stadionem rozdunělo intro a koncert se rozjel na
plné obrátky…
Nemusím vám nikomu ani vyprávět, jaké to je užít si to z první
řady, když máte Martina po levici a Dava před sebou!! Je fakt, že když se
na vás namáčkne ten šílený dav, je to strašný pocit, ale po dvou
písničkách už „pracujete“ s davem a je to
O.K…Polští fans byli naprosto skvělí, povzbuzovali své miláčky
naprosto dokonale a tak atmosfera neměla vůbec chybu, dokonalé!! Dave je
neskutečný šoumen a jeho výkony na podiu byly obdivuhodné, dokázal
vybičovat fanoušky k úžasným výkonům! Jedna pecka za druhou,
přesně podle playlistu, zněly stadionem…A Pain That I´m Used To,
A Question Of Time, Suffer Well…videoprojekce jen dotvářela
dokonalost celého koncertu… Také Martin nezůstal v ničem pozadu
a rozhučel celý stadion svou Leave In Silence! Moc krásné, emotivní!
Kluci se shodli na tom, že to byl nejlepší koncert, jaký z této
šňůry viděli, a já když je porovnám s následujícíma dvěma
zpětně, souhlasím..Nejlepší koncert a atmosféra!
Budapest – report od Martina VH1
Tak… a je po výborné after party v Bratislavě (díky Blavo) a
zbytek naší skupinky se přesouvá na vlakové nádraží, abychom se
přemístili do dějiště dalšího koncertu Budapešti. Po příjezdu do
maďarské metropole nás čeká dost horké počasí. Vydali jsme se tedy do
města a usedli v jedné příjemné hospůdce na pivko a nějaké jídlo.
Musím tímto pochválit vynikající maďarskou kuchyni. Poté vyrážíme
pomalu před stadion, kde následuje první a v tu chvíli již nutný
odpočinek.
Na stadioně mi dochází na jaké místo v hledišti bych měl usednout
a tak se snažím vyjednávat s anglicky nemluvícím ochráncem vstupu na
stání. Na třetí pokus, ale se štěstím jsem se dostal a potkávám opět
své ostravské kolegy Jirku a Dalibora. Bohužel jsem ještě neměl zdaleka
vyhráno, jelikož se objevil další problém, jak se dostat pod podium a
opět vyjednávání s velice zkušenými hungaristy, kteří nebyli tak
vstřícní jako jejich kolega. Usoudil jsem – blbci dostali velkou
funkci, protože prostor pod podiem byl poloprázdný a jediné co jsem
z nich dostal bylo „no english a jestě že je tam full“, no
supr. Nezbylo než doufat v zázrak, který přišel chvíli po půl
deváté. Jejich šéf jim přišel říct ať pustí další lidi.
V momentě zaujímám skvělé místečko s krásným výhledem.
A je to tady, 21:20 startuje Intro a milovaní Depeche Mode postupně
vybíhají na stage. Publikum však nebylo tak fantastické jako např.
v Bratislavě. No nic, musel jsem se tlačit k lepším lidem a
blíž Davidovi a zbytku skupiny. Asi tři výborní fanoušci se přidali a
s nimi to kolem trochu víc ožilo. Neznalost angličtiny se projevila
u některých skladeb. Třeba u takového Judas publikum úplně
usnulo. Ale klasiky jako Personal…, Enjoy…, nebo Behind The Wheel
to konečně opravdu vřelo tak jak má. U Behindu jsem tentokrát zažil
tu nejlepší skákačku s bouřlivým vytleskáváním a křikem hey,
hey… ze všech koncertů . Play list zůstal beze změn, akorát Mart
zařadil již zmiňovaný Judas a vynechal It Doesn´t Matter Two.
Po koncertě jsme vyhledali after párty, kde jsme zažili něco co jsme
ještě v živote neviděli. Barák před demolicí s vymlácenými
okny na spadnutí. No vynikající místo na párty, opravdu. Vcházíme tedy a
uvnitř se velmi potichu promítá bez plátna přímo na tu zříceninu 101.
A ještě k tomu DVD se jim nějak sekalo. Doufali jsme tedy, že
v některé z místosti najdeme nějakou konečně dobře znějící
hudbu DM+parket. Opět bohužel nic. Jedna místnost perfekt hungarish karaoke,
další room šílená skupina nebo promítání vynikajících maďarských
klipů (oh, idiots). Jak jsme tam tak smutně bloudili tak jsme nalezli asi po
dvou hodinách ještě jednu, ale ukrytou místnost, kde je konečně Depeche
Mode znějící z reproduktorů. Sice mono zvuk, ale aspoň něco,
konečně můžeme zatrsat a vychutnat naší oblíbenou hudbu. Když to ale
celé tak ohodnotím, byla to ta nejhorší párty jakou jsem kdy viděl a
doufám, že už nikdy nezažiju. Ale koncert, suuupr jako vždy. Thanks DM,
great performance.
Článek : Martin VH1 , ffelina
Fotografie : MartinL
Koncertní mini-turné českých fans
(12.06.2006)
V tomto článku se s vámi podělí o své zážitky
parta fanoušků z různých koutů České republiky (převážně ale
z Ostravy), která vyrazila na tři koncerty po sobě : Varšava –
Bratislava – Budapešť. O koncertu v Bratislavě bylo řečeno
již mnoho, a tak se nyní podíváme na zoubek hlavně koncertům ve Varšavě
a Budapešti. V článku jsou i vynikající fotografie od
„fotoreportéra“ výpravy Martina Maláta.
Varšava – report od Martina VH1
Další zastávkou PTA tour se stala polská Varšava, kde Depeche Mode
vystoupilo na stadionu Legia. Pro nás vše odstartovalo už ve čtvrtek
večer, když jsme se za doprovodu DM dobře naladili v jednom útulném
ostravském podniku. Po příjezdu do Varšavy už na nás čekala výborně
připravena warm up party, která začala v deset hodin dopoledne.
Přehoupli jsme se přes dlouhý den a poté vyrazili rozděleni
v několika menších skupinkách na stadion. Tam už zněly první
písně příjemné polské, dívčí předkapely. Ke slovu se ještě dostali
dva DJové, aby pak přišlo to nejdůležitější. Museli jsme si, ale
nějakou chvilku počkat než zvukaři vše doladí a i tak to ještě
nebylo úplně ono což šlo slyšet ještě při druhé písni A Question
Of Time.
DM vyběhli na podium něco kolem půl desáté a od prvních not opět
potvrzovali v jaké jsou skvělé formě. Polské publikum samozřejmě
jako obvykle taky nezůstalo pozadu a v průběhu celého koncertu své
miláčky hodně povzbuzovali. Playlist zůstal nepozměněn jako na celé
letní tour. Za zmínku stojí opravdu nádherné Stripped a Photographic.
Martin si stejně jako v Německu zazpíval tři písně: Home, It
Doesn´t Matter Two a Leave In Silence. Dave po návratu na stage opět
dirigoval publikum, kteté dozpívávalo Martinův song (nádhera) . Po
odehrání poslední Never Let Me Down Again publikum tak vřelo a žádalo
ještě o jeden přídavek, že jsem si chvíli myslel, že by mohlo
zaznít jako na předchozí části tour Goodnight Lovers. Shodli jsme se na
tom, že se jednalo o nejlepší koncert jaký jsme na téhle tour
viděli. Škoda jen, že to celé nepodtrhla následná after party, kde nebyl
příliš kvalitní DJ.
Varšava – report od ffeliny
Jako první jsme se rozhodli hledat místní klub Proxima, kde měla od
10–16h probíhat předpárty a po koncertě i afterparty.. Po cestě
občerstvení v jedné z restaurací, kde kluci nejspíš
„doživotně“ nezapomenou na místní boršč, (osobně bych to
hodnotila jako ohřátou vodu z červené řepy). Klub jsme našli ještě
před 10h., trocha mého maskérského umění udělala na jejich žádost
z kluků „přitažlivé“fanoušky DM a hurá do víru
dění…Ranní party jsme opouštěli okolo oběda ve velmi dobré
náladě, videoprojekce i hudba stály opravdu za to a postupně
přicházeli i polští fans…
Před stadionem jsme si 2h. počkali na otevření bran, doteď nechápu, jak
se nám podařilo dostat se až dopředu a s první vlnou, která vrazila
dovnitř, se vyhnout následným kontrolám pořadatelů, čímž jsme získali
čas na přeběhnutí stadionu a mně se rýsovala vidina dostat se opravdu
dopředu a užít si to „na plný pecky“…Prostor pod podiem
byl oddělen od kotle a pořadatelé nám sebrali lístky (ty už jsme bohužel
neviděli…suvenýr byl vtahu) a vpustili dovnitř… A také jsem
stála v první řadě, přesně mezi mikrofony pro Martina a Dava!!
Následovalo šílených 7hod. čekání na DM, stání doslova na jednom
místě, kdo by opustil tak „výhodnou pozici“!! Po 5 hod.
najela polská dívčí předkapela, pak ještě dva DJś ..Okolo
20,45 začali zvukaři a osvětlovači dolaďovat poslední přípravy a
úderem 21,30 se stadionem rozdunělo intro a koncert se rozjel na
plné obrátky…
Nemusím vám nikomu ani vyprávět, jaké to je užít si to z první
řady, když máte Martina po levici a Dava před sebou!! Je fakt, že když se
na vás namáčkne ten šílený dav, je to strašný pocit, ale po dvou
písničkách už „pracujete“ s davem a je to
O.K…Polští fans byli naprosto skvělí, povzbuzovali své miláčky
naprosto dokonale a tak atmosfera neměla vůbec chybu, dokonalé!! Dave je
neskutečný šoumen a jeho výkony na podiu byly obdivuhodné, dokázal
vybičovat fanoušky k úžasným výkonům! Jedna pecka za druhou,
přesně podle playlistu, zněly stadionem…A Pain That I´m Used To,
A Question Of Time, Suffer Well…videoprojekce jen dotvářela
dokonalost celého koncertu… Také Martin nezůstal v ničem pozadu
a rozhučel celý stadion svou Leave In Silence! Moc krásné, emotivní!
Kluci se shodli na tom, že to byl nejlepší koncert, jaký z této šňůry viděli, a já když je porovnám s následujícíma dvěma zpětně, souhlasím..Nejlepší koncert a atmosféra!
Budapest – report od Martina VH1
Tak… a je po výborné after party v Bratislavě (díky Blavo) a
zbytek naší skupinky se přesouvá na vlakové nádraží, abychom se
přemístili do dějiště dalšího koncertu Budapešti. Po příjezdu do
maďarské metropole nás čeká dost horké počasí. Vydali jsme se tedy do
města a usedli v jedné příjemné hospůdce na pivko a nějaké jídlo.
Musím tímto pochválit vynikající maďarskou kuchyni. Poté vyrážíme
pomalu před stadion, kde následuje první a v tu chvíli již nutný
odpočinek.
Na stadioně mi dochází na jaké místo v hledišti bych měl usednout
a tak se snažím vyjednávat s anglicky nemluvícím ochráncem vstupu na
stání. Na třetí pokus, ale se štěstím jsem se dostal a potkávám opět
své ostravské kolegy Jirku a Dalibora. Bohužel jsem ještě neměl zdaleka
vyhráno, jelikož se objevil další problém, jak se dostat pod podium a
opět vyjednávání s velice zkušenými hungaristy, kteří nebyli tak
vstřícní jako jejich kolega. Usoudil jsem – blbci dostali velkou
funkci, protože prostor pod podiem byl poloprázdný a jediné co jsem
z nich dostal bylo „no english a jestě že je tam full“, no
supr. Nezbylo než doufat v zázrak, který přišel chvíli po půl
deváté. Jejich šéf jim přišel říct ať pustí další lidi.
V momentě zaujímám skvělé místečko s krásným výhledem.
A je to tady, 21:20 startuje Intro a milovaní Depeche Mode postupně
vybíhají na stage. Publikum však nebylo tak fantastické jako např.
v Bratislavě. No nic, musel jsem se tlačit k lepším lidem a
blíž Davidovi a zbytku skupiny. Asi tři výborní fanoušci se přidali a
s nimi to kolem trochu víc ožilo. Neznalost angličtiny se projevila
u některých skladeb. Třeba u takového Judas publikum úplně
usnulo. Ale klasiky jako Personal…, Enjoy…, nebo Behind The Wheel
to konečně opravdu vřelo tak jak má. U Behindu jsem tentokrát zažil
tu nejlepší skákačku s bouřlivým vytleskáváním a křikem hey,
hey… ze všech koncertů . Play list zůstal beze změn, akorát Mart
zařadil již zmiňovaný Judas a vynechal It Doesn´t Matter Two.
Po koncertě jsme vyhledali after párty, kde jsme zažili něco co jsme
ještě v živote neviděli. Barák před demolicí s vymlácenými
okny na spadnutí. No vynikající místo na párty, opravdu. Vcházíme tedy a
uvnitř se velmi potichu promítá bez plátna přímo na tu zříceninu 101.
A ještě k tomu DVD se jim nějak sekalo. Doufali jsme tedy, že
v některé z místosti najdeme nějakou konečně dobře znějící
hudbu DM+parket. Opět bohužel nic. Jedna místnost perfekt hungarish karaoke,
další room šílená skupina nebo promítání vynikajících maďarských
klipů (oh, idiots). Jak jsme tam tak smutně bloudili tak jsme nalezli asi po
dvou hodinách ještě jednu, ale ukrytou místnost, kde je konečně Depeche
Mode znějící z reproduktorů. Sice mono zvuk, ale aspoň něco,
konečně můžeme zatrsat a vychutnat naší oblíbenou hudbu. Když to ale
celé tak ohodnotím, byla to ta nejhorší párty jakou jsem kdy viděl a
doufám, že už nikdy nezažiju. Ale koncert, suuupr jako vždy. Thanks DM,
great performance.
Článek : Martin VH1 , ffelina
Fotografie : MartinL
(c)