Jak syntezátory dobývaly svět IV. (dokončení)


Poslední díl článku z Rock & Popu léta páně 1991 se zabývá momentem překvapení, který Depeche Mode připravili fanouškům albem Violator. Zapřísáhlá syntezátorová kapela postaví nosný rytmus největších hitů na kytaře! A to ještě netušili co přijde o pár let později...





Autor : Josef Vlček - Rock & Pop (14. únor 1991)



Umělecká metoda

Dá se po devíti letech existence očekávat, že nejlepší časy teprve přicházejí? Ve výjimečných případech asi ano. Depeche Mode mezi ně nepochybně patří. Když se v srpnu 1989 objevil jejich nový singl Personal Jesus, bylo jasné, že hlavní kariéra skupiny teprve začíná. Elektroboogie s tvrdým riffem, ba dokonce (nasamplovaná nebo opravdová?) kytara, ve svém žánru možná vůbec to nejlepší, co vzniklo. Pochopitelně svým paličským tématem navíc další provokování netolerantních ochránců víry. Ohlas písně pochopitelně obrátil zájem k výkladu skladby samé jejími autory: „Když píšu písně, nemám žádný záměr,“ tvrdí Gore. „Ale většina písní je o lidských vztazích. A určitě mě fascinuje náboženství. Chápu vztahy mezi lidmi taky jako druh náboženství. Lidi na to mohou mít různé názory. Snažím se, aby mé písně byly mnohovýznamové. Líbí se mi, když písně mají v sobě něco záhadného. Zrovna o téhle skladbě si spousta posluchačů myslela, že je o televizních evangelistech.“ Devět let předtím Dave Gahan prohlásil, že hlavním soudcem jejich písniček je jeho matka. Měřítkem kvality je podle ní, když píseň má dobrý beat a výraznou melodii. Svět čtveřice se od té doby – zdá se – přece jen o trochu rozšířil.



Na kterých kompilacích se vyskytují nahrávky Depeche Mode? Jsou to desky Some Bizzare Album (1981 - obsahuje píseň Photographic), Freebie Red Flexidisc (Flexipop Issue 11, r. 1981 - obsahuje píseň I Sometimes Wish I Was Dead) a pak velmi vzácná muťácká kompilace Mute/Tonal Evidence (1989 - obsahuje Pleasure Little Treasure - Live), za níž se nabízí v aukcích až pětadvacet liber. (Poznámka : Mute Tonal Evidence vycházela pravidelně, a DM se v ní po roce 1990 - tedy po vydání tohoto článku - objevili ještě celkem třikrát : ve vydáních s pořadovými čísly 2,3,6).



Personal Jesus však překvapil i tím, že se na něm objevila jako hlavní charakterotvorný prvek elektrická kytara. Ještě víc vyrazila dech verze, která se objevila na speciálním maxisinglu. Byla totiž úplně akustická. Kritika z toho byla málem v šoku. A Goreho komentář? „V minulosti jsme moc kytar nepoužívali, protože jsme si mysleli, že je to až příliš snadné řešení. Použít kytaru je hodně jednoduché, protože na ní víceméně můžete vytvořit cokoli chcete. Víte, ale často je daleko zajímavější s něčím si víc pohrát a sestavit něco s úplně jiným soundem. Přitom miluju kytaru a rád na ni hraju. Naučil jsem se na ni asi ve třinácti nebo tak nějak. Ráno se probudím a mám kytaru hned u postele. To je obvykle přesně ta chvíle, kdy mám největší inspiraci.“

Violator (1990) je v tvorbě Depeche Mode velmi specifické album. Americký hudebně obchodní časopis Billboard tvrdí, že jde o první systematický útok anglické čtveřice na americký trh a dává ho do souvislosti se spoluproducentem Floodem. Andy Fletcher k tomu přisvědčil: „Bylo to poprvé, kdy jsme použili opravdového producenta. A byl to někdo, koho jsme respektovali. Pro Martina to bylo o hodně těžší. "Snažili jsme se být tentokrát ve studiu mnohem spontánnější, což znamená, že skladby tentokrát nebyly tak propracované, než jsme tam přišli. V minulosti jsme vždycky před cestou do studia programovali všechno do nejmenšího detailu a nahrávání bylo otázkou zmáčknutí knoflíku. Tentokrát jsme nechali všechno otevřené a experimentovali. Trvalo to samozřejmě déle, protože některé experimenty vyšly, jiné ne.“

Flood se podílí i na řadě remixových variant z desky vyňatých singlů – po Personal Jesus následovalo totiž neméně úspěšné Enjoy The Silence a po nich World In My Eyes. Můžeme říci, že i ve světě přemíchaných tanečních skladeb jsou nové úpravy depešáckých singlů výrazně progresívním prvkem – ještě více akcentují elektronickou podobu nahrávek a přidávají cosi tajemného, jak z dob, kdy letěli Tangerine Dream.



Na americkém trhu najdeme dvě depešácké kompilace – Catching Up With Depeche Mode je hodně podobná výběru The Singles, ale obsahuje i několik B stran, zatímco People Are People pokrývá většinu singlů a jejich béček z doby okolo malých desek People Are People a Master And Servant



O kvalitní kapele, která je pohromadě takovou dobu a přejde do kategorie superhvězd, vydávajících velkou desku jen jednou za dva nebo tři roky, obvykle nebývá co psát. Pokud si ovšem nepěstuje popularitu mimohudebními skandály. Na to ovšem Depeche Mode nikdy nebyli. Snad právě proto se jejich hudba za deset let tak výrazně proměnila – od kolovrátků k temné a zvukově bohaté muzice, která má sice spoustu napodobitelů, ale je v podstatě nenapodobitelná.



Česká tečka

Není asi lepšího závěru a shrnutí než hrst citátů z časopisu Bezpečnost, ročník 42/1988, číslo 29, kde kapitán Janeček vysvětluje svým kolegům, co to vlastně Depešáci jsou. Já vím, že dnes už je to nezajímavé, ale některé věci přesto třeba čas od času připomenout, aby se už nikdy neopakovaly. „Móda 'nových romantiků', styl, který v život uvedli práve muzikanti z Depeche Mode jako nesouhlas s dnešním životem se všemi jeho negativními projevy v oblasti ekologie, hladu v Africe, zbrojení a problémy současné Velké Británie, ale i v oblasti mezilidských vztahů a lásky, je nový projev kvantitativně a kvalitativně odlišný proti 'Nové vlně, Punk-rocku', kdy již slovo Punk původně v angličtině znamenalo prohnilý, ztrouchnivělý....Móda Depeche Mode spočívá především v tom, že jejich hudba a slova nejsou nikterak provokativní a jsou bez nejmenšího náznaku podbízení, přičemž jsou prosty tradičních banalit, používaných právě stylem Punk....Nejpočetnější členskou základu těchto hudebních směrů, tedy i Depeche Mode, tvoří část učňovské mládeže a studentstva. Jedná se zejména o skupiny Garáž, Letadlo, Jasná páka, Humus, Trifidi, Suché mozky, Pumpa, Kečup, Nerez, Žabí hlen, Dingo, OZW, Gastrogel, A-65, Plexis, Halogen, Index Y, Mrtvá miminka, Ex Tip, Žlutý pes, Dvouletá fáma, Projektil, Jetti, Psí vojáci a další, přičemž jejich veřejná vystoupení nejsou většinou řádně povolena a mnohdy končí výtržnostmi.“ Depeche Mode jsou nazpátek v Londýně a Basildonu. Kdepak je asi kapitán Janeček?



Proč vznikli Depeche Mode

Všechno, co se děje (a nejen v hudbě), je následkem určitých vztahů. Ani Depeche Mode se nemohli objevit zčista jasna. Před nimi tu musely být jiné kapely, které dvacetiletým klukům z Essexu pootevřely dveře. Syntezátorový pop a rock se totiž zrodil hned s vynálezem prvních syntezátorů. Walter Carlos ještě s ohromným, neforemným vynálezem pana Moooga zkoušel hrát své adaptace J. S. Bacha, skupina The United States Of America s nimi podmalovávala své opusy o dekadenci americké společnosti. Hodně pro rozvoj nových klávesových nástrojů udělali Beatles. Na Abbey Road najdeme velmi diskrétně použité syntezátory. Pozornost se však velmi rychle obrátila na Německo, které se stalo průkopníkem v této oblasti. Použití moderní technologie se tam rozvíjelo třemi směry.



První byl více okouzlen novými barvami nástrojů a liboval si v kompozicích, navozujících vesmírné nálady, doháněl tedy na začátku sedmdesátých let ideály Pink Floyd. Jeho představitelé, mezi nimiž nejslavnější jsou Tangerine Dream, rozbili obvyklou sestavu rockové kapely s bubeníkem a baskytaristou, ale tancovat na jejich muziku se nedalo. Však se jim říkalo 'nejhorší taneční kapela na světě'.



Druhý směr byl fascinován napětím, které v hudbě vytváří rytmus. Can byli ve své době spíš hudbou pro hudebníky, ale celá depešácká generace je velmi dobře znala a z jejich hudby vycházela. Těsně před naší čtveřicí se objevila celá vlna sheffieldských a londýnských kapel, z nichž jsou dodnes nejznámější Tubeway Army a Cabaret Voltaire, které zkoušely pomocí syntezátorů hrát napjatou rockovou hudbu. Své do vývoje tohoto trendu řakli i dva američtí výtvarníci, kteří vystupovali pod jménem Suicide. Byli ponuří, hysteričtí, při poslechu jejich desek běhal mráz po těle. Klávesoví Sex Pistols. Třetí proud elektronického rocku byl konceptuální – víc než o hudbu v něm šlo o nápad. Slavná německá čtyřka Kraftwerk se sice tvářila hodně dekadentně, ale na jejich albech najdeme spoustu žertíků a hravých nápadů, které už korespondují s polohou, v níž najdeme první nahrávky Depeche Mode. Usměvaví Depešáci byli ve svých začátcích mnohem naivnější, ale odbourali to, co mnohým na Kraftwerku tolik vadilo – stylizaci lidí-robotů, kteří ovládají své nástroje. Nebo jsou jimi dokonce ovládáni?



Ale to všechno by bylo k ničemu, kdyby se intenzivně nezlevnily syntezátory. V roce 1978 už jich bylo na trhu tolik, že ve střední kategorii stály pomalu méně než kytara...



připravil : fan4dm

Další díly seriálu "Jak syntezátory dobývaly svět"



    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


janruzicka.dmf :

28. května 2007, 13:29     

Velmi se mi líbí všechny díly tohoto miniseriálu o kariéře skupiny.Ocenuju snahu člověka,který za tím stojí.


fan4dm :

6. června 2007, 09:45     

janruzicka.dmf:
Díky, to potěší, že ta práce má nějaký smysl. Obzvlášť když máš zrovna chuť se vykašlat na to s něčím se dělat, protože jsou i tací, kteří to pak jen sprostě okopírují a umístí na svůj web, aniž by alespoň uvedli zdroj odkud to zkopírovali.


housecore :

14. prosince 2007, 04:12     

fakt veľmi dobré čítanie, naozaj! díky :)


RMB :

18. března 2008, 19:31     

Díky,mám trochu víc rozšířený pohled na minulost DM,velice slušná práce:-)


Ricci009 :

18. května 2008, 20:26     

Moc děkuji za celý seriál o historii DM, nevím jak se k tomu přiznat, ale DM poslouchám od svých 12 let (ročník 1973) a až nyní jsem díky tvé práci našel odpovědi na své otázky jak o historii DM tak o významu písní (cz překlady) ,moc , opravdu moc děkuji ,ahoj Ricci009.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků