Dave : Stále jsem zvědavý na budoucnost


V tomto rozhovoru se reportér Mark Schulz s Davidem Gahanem zaobírájí více osobními tématy. Na přetřes přišlo Davidovo dětství, i vize do budoucna. Potvrzuje to, co je asi nám všem jasné - žádné růžové lovesongy od Depeche Mode rozhodně nepřijdou...


Když jsme spolu naposledy mluvili, bylo to těsně potom co jsi překonal drogovou závislost, a chystal jsi se vyrazit opět na pódium.

Tak to musí už být hodně dávno.

Zhruba deset let.

Bylo to pro mě hrozné období. První vystoupení na turné, a já jsem z něj měl velký strach. Bylo to depresivní.

Bál jsi se že selžeš?

Pro mě to bylo poprvé kdy jsem měl jít na pódium absolutně střízlivý. Nepil jsem už šest měsíců, nedlouho poté co jsem skoncoval i s drogami. Ale moje duše pořád byla - jak to jen říci - pořád ještě byla bolestivá.



Rockové hvězdy a drogy - nekonečné téma. Proč?

To kdybych věděl.. Kdyby mi v mém životě nestály v cestě, bylo by to fantastické (smích). Jak víš, vyrůstal jsem bez otce. Máma neměla nikdy moc peněz. Taky se nedá říct že bych chodil do nejlepších škol. Ale moje máma dávala ze sebe to nejlepší. Dnes, kdy jsem sám otec tří dětí, oceňuji co všechno pro nás dělala.

Jsi rád, když navštíví koncert kde vystupuješ před tisíci diváky?

Ano, určitě, jsem rád kdykoliv se dnes potkám s mou matkou. Jsem jí vděčný hlavně za pochopení které pro mě měla.

Brzy budete absolvovat koncerty před 60.000 i více lidmi. Je to pro vás už běžné..?

Ne, tohle nikdy není rutina. Jsem - zejména při začátku koncertu vždy velmi nervózní. Soustředění během koncertu mi pomáhá to překonat. Někdy to chce hodně energie. Rockový koncert je, samozřejmě, v některých ohledech hodně egoistická show. Na pódiu nechávám všechno. Tohle musíte mít rádi, ale zároveň to nemůže být jediné důležité - jinak byste se propadli do propasti. Na posledním turné jsem byl celé tři měsíce od své rodiny. Jednou jsem měl mou sedmiletou dceru na telefonu - povídá mi : "Kolikrát se ještě vyspím, než budeš zase zpátky?" A já na to : "Už jen 48 krát!"

Pro dítě je to celá věčnost...

Ano, vzdalovala se mi. A to byla pro mě rána. Po turné jsem strávil dlouhý čas společně s rodinou. Nechtěl jsem abych naše vztahy ztratil. To by byla příliš velká oběť, kterou bych nikdy nechtěl dát. Protože když jsem s rodinou, mám tolik životní energie , že by vydala na několik turné.

Ostatní kolegové jednoduše vezmou své děti s sebou na turné - bylo by to řešení i pro vás?

Normálně chodí do školy... Ale někdy, když mají prázdniny, tak mě doprovázejí.

Tisíce fanoušků při koncertech napodobují vaše pohyby, mávají podle vás - dělá vám to dobře?

Myslím že to není o mě. Je to spíš o hromadné zábavě - diváci pod pódiem se cítí být jednou komunitou - součástí velkého celku který něco dělá společně.

Ale vy jste ten, kdo to spouští. Myslíte někdy na to, že máte určitou moc?

Ne, takhle jsem to nikdy necítil. Je to spíš o pocitu odpovědnosti. Když to tak vezmu - publikum, kapela, já, to všechno jsou střípky jedné skládanky, která vytváří po dvě hodiny velkou energii. Vytváří to pocit sounáležitosti.

Jste s Depeche Mode už přes 25 let. Přes 20 let se stále točíte na pódiu. Jak jste na tom teď?

Čas nám nedovoluje moc se zdržovat. Ale jasně, někdy si říkám : Budu v tomhle všem ještě za deset let? Jestli pořád ještě budu mít tu možnost a bude se mi chtít - bude to skvělé! Když jsem byl ještě školák, myslel jsem že celý život strávím mytím nádobí...Nebyl jsem ve škole moc dobrý...Většinu času jsem zíral z okna ven, a čekal, kdy život konečně začne - kdy se začne něco skutečně dít. Učitelé se mě neustále ptali "Copak tam vidíte tak zajímavého, pane Gahan?" Pomyslel jsem si "Každopádně je to tam zajímavější než to co se děje tady..." Neměl jsem ponětí co mám konkrétně dělat, ale věděl jsem že musím jít ven a hledat to. Něco z toho mi zůstalo dodnes - jsem stále otevřený a zvědavost zůstává. Dneska s potěšením sleduju jak se rozvíjejí moje děti, jsem zvědavý jak jejich životy budou probíhat.

Velké otázky života...Depeche Mode se jimi zaobírali pořád, dokonce i v raných v písních jako People Are People... Kdo jsme, odkud přicházíme, čemu věříme...?

V tomhle směru se nic nezměnilo. Můžu říct, že nové album nebude jiné.

V jedné z vašich nových písní toužíte po míru (Peace), v jiné zase vypovídáte že něco se děje okolo nás špatně (Wrong)... Měla na to vliv také i ekonomická krize dnešní doby?

Chcete-li...možná. Umění pokaždé řeší tyhle otázky : "Kde je pravda? Co se okolo mě děje? Proč jsem tady? Lovesongy o písku na pláží - věci typu "Mám rád když mě miluješ..", to nikdy nebylo pro nás. Vždy když zpíváme o lásce, tak se to zabývá spíše její temnější stranou. Hledáme něco s čím bychom se identifikovali, něco co nás bude držet ve světě který je ve stále větším nepořádku... "Peace" popisuje touhu po míru, Wrong je zase něco opačného. To jsou prostě věci, na které se ptáte, když jednou máte děti. Co je to za svět, na který jsme je přivedli?


fr-online.de

-sin-






    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků