Dave: Na albu bude 12 skladeb


Další várka z promo rozhovorů. Ve výběru ze tří interviews se dozvíme něco o nových skladbách na nové album, o práci s producentem Jamesem Fordem, a také třeba o tanečních vzorech, kteří inspirovali Davidovy pohyby...:)





Z rozhovoru Davida pro Gaffa.dk:


Příští rok vám vyjde nové album Spirit. Zatím o něm nemůžete mnoho mluvit, protože ještě není dokončené?

Dave: Už se blížíme ke konci. Potřebujeme ještě uspořádat pořadí písní, a některé věci doladit, ale víceméně máme hotovo. Nahráli jsme více skladeb, ale vybrali jsme dvanáct, které působí jako kompaktní celek, a myslím že k sobě skvěle zapadají. Nemám rád 18 skladbová alba, protože jsme ze staré školy, a vyrostli jsme na LP deskách, které měly svůj koncept - nějak začínaly a končily. Podobně to cítí(li) David Bowie, Nick Cave či Sigur Ros. Bylo pro nás důležité vytvořit nějaký kontext. Náš producent James Ford by to nahrál klidně i s deseti písněmi, ale trochu jsme o tom diskutovali, a nakonec to skončilo na 12 písních.

Co se týče stylu a žánru, na tiskové konferenci to vypadalo, že to chcete zatím držet v tajnosti?

Dave: Ano, pustili jsme tam kousky tří či čtyř písní. Byla tam i skladba, na které se podíleli Peter Gordeno a Christian Eigner, to bylo takové to: "bam-dang-bam-bam-dang", a potom tam byly ukázky z písní Revolution a Scum.

Jak jste vlastně přišli na producenta Jamese Forda? Přes Simian Mobile Disco?

Dave: Ano, a taky se nám líbily poslední alba Arctic Monkeys, i Florence and the Machine, které produkoval. Samozřejmě, je to úplně jiná hudba než ta naše, ale jejich produkce nás velmi zaujala. Hledali jsme někoho, kdo se hodí k našemu nahrávání, a pak také samozřejmě určitého moderátora, který nám poskytne vnější pohled, když dáváme naše nápady dohromady, a máme na to různé názory. James je skvělý hráč na různé nástroje, a zároveň se dobře vyzná ve starých syntezátorech. Umí to všechno dobře obsluhovat.



Příští rok vyrážíte na turné. Už můžete něco říct o tom, jak to bude vypadat, které hudebníky s sebou vezmete, jak bude vypadat scéna, vizuály?

Dave: Samozřejmě s námi budou Christian Eigner a Peter Gordeno, už s námi hrají téměř dvacet let. Je to dlouhá doba, a já je vidím už jako součást kapely. Depeche Mode mají dvě tváře - tu studiovou, a pak tu na turné. Obě jsou dost odlišné. Na turné je to samozřejmě více o spontánnosti, kdežto ve studiu se snažíte zachytit určitou náladu. S Christianem a Peterem jsem napsal i pár písní. A také jednu s Martinem, jmenuje se Move. Co se týče vizuálů, budeme mít v listopadu schůzku s Antonem Corbijnem v Miami, a tam budeme tak týden natáčet. Ale nebojte, nebude to nic plážového! Chce zachytit v Miami určité lokality, které nejsou tak čisté a upravené, a připomínají trochu Kubu. Bavili jsme se i o jiných městech, ale Antonovi se z nějakého důvodu líbilo Miami.

Trochu smutnější téma: počátkem roku zemřel David Bowie. Nebýt jeho písně Heroes, možná by jsi nikdy nebyl v Depeche Mode...

Dave: Ano, Bowie byl interpret, kterého máme s Martinem oba stejně rádi. Ještě tak možná Iggy Pop či Kraftwerk, ale jinak se v hudbě dost rozcházíme. Co se týče Heroes - my jsme ve studiu nahráli její coververzi, v průběhu session v New Yorku. Je to celé i natočené na videu, a možná se to někde objeví. Já s Fletchem jsme hráli na bicí automat a syntezátor, Martin na kytaru, a já jsem zpíval. Takhle jsme odehráli pár skladeb z nového alba, a potom Bowieho Heroes. Docela se to povedlo. Byl to zvláštní moment - v tu chvíli mě to vrátilo někam o 30 let zpátky...

zdroj: gaffa.dk



Z rozhovoru Martina a Fletche pro Rockol.it:


Při nahrávání nového alba jste zvolili nového producenta. Potřebovali jste změnu, či najít nový zvuk?

Fletch: U Depeche Mode je těžké mít na dlouhou dobu stejného producenta. Ta poslední tři alba byla spíš výjimka než pravidlo. Je vždy důležité, abychom měli nějaké nové, a svěží představy o zvuku. James dobře fungoval s různými jinými umělci. My, Depeche Mode, jsme ve studiu poměrně pomalí, a on je na rozdíl od nás velmi rychlý. Takže to byla zajímavá spolupráce.

Zaujaly vás nějaké jeho nahrávky?

Martin: Zaujal hlavně Daniela Millera, který nám ho doporučil. Oni spolu předtím spolupracovali, a Daniel usoudil, že by byl vhodný pro naší chemii. Pak jsme začali poslouchat nějaké jeho nahrávky, a viděli jsme, že bez ohledu na žánr, se mu vždycky podařilo získat skvělý zvuk.

Fletch: ...a v projektu Simian Mobile Disco je hodně elektroniky, ale zároveň i dost rocku... To je směs, která je přesně pro nás.

Po všech těch letech kariéry už máte tolik zkušeností - potřebujete vlastně ještě producenta?

Fletch: Vždycky je dobré mít šéfa, který nám řekne, ať jdeme makat! :)

Martin: Ano, ale žerty stranou - je důležité mít nějakého koordinátora. Máme tendenci se uzavírat do své vlastní bubliny, a vždy chceme vedle sebe mít někoho, kdo na to kouká globálně, zvenčí.



Martine, v průběhu let, změnil se nějak tvůj způsob jakým píšeš písně?

No, vlastně to vždycky přichází samo... Hraju nějaký rytmus na kytaru či klávesy, nebo mám nějakou basovou linku vytvořenou počítači... A z té atmosféry se najednou stane, že začnu zpívat, hledat melodii...

A změnil se pro vás nějak význam koncertního turné?

Fletch: Když jsme začínali dělat elektronickou hudbu, bylo pro nás důležité představit jí i na pódiu - hrát na jevišti stejně jako rockové kapely. V současné době se ekonomické váhy prodejů alb a zisků z koncertů podstatně změnily, ale to se týká spíš mladších kapel. My máme štěstí, že to máme zatím v rovnováze.

Martin: V určitém bodě jsme si řekli, že nebudeme mít tak přeplácanou stage - nebudeme tolik dávat důraz na vizuální výpravu koncertů. Třeba během Devotional Tour lidé koukali víc na obrazovky, než na nás. Takže jsme si řekli: Pojďme prostě udělat koncert kapely!

zdroj: rockol.it



...a jako bonus Dave, který se rozpovídal pro ZDF na téma "tanec"


Davide, chtěla bych se tě zeptat na tvé skvělé pohyby a tanec při koncertě?

Víš, prostě hudba ve mě vyvolává pohyb, nemohu popsat proč to tak je. Po těch letech si někdy říkám že jsem takový přeplacený striptér! (smích) Prostě si to užívám, je to zábava - a při hudbě se vždycky přesunu někam trochu na jiné místo, není to moje normální já. Hudba pro mě vždycky hrála důležitou roli. Už jako pro malé dítě. Zeptejte se mojí mámy, když v televizi běželi Rolling Stones, hned jsem byl na nohou. Už jako capart jsem imitoval Micka Jaggera. Během let jsem sledoval různé koncerty, Elvise, Davida Bowieho... A jejich způsob performance ve mě uvízl.

Takže to kroucení boky je podle Elvise?

Dave: Hele, možná že jo. Je to muzika, na kterou moje tělo nějak reaguje... Hudba je pro mě víc než život. Vždycky dokázala ovlivnit. Dokáže přesně vyjádřit jak se cítím. Dodnes, když si pustím některé nahrávky, vždycky mi dokážou zvednout náladu.

zdroj: ZDF Leute Heute



-sin-


    14 října 2016

    Zpět na hlavní stránku

    
SLEDUJTE NÁS:

                   


    




Komentáře (nové dole):







Přidej komentář :



Toto není spam.







Výpis všech článků




SLEDUJTE NÁS