Bratislava v černém


12.6.2006

Nedělní odpoledne se stalo pro Bratislavu v dobrém slova smyslu "černým dnem". Ze všech možných koutů země, i okolních zemí se sjížděli fanoušci Depeche Mode, aby viděli kapelu naživo v open air představení na stadionu Inter Bratislava. Pojďme si připomenout tuto událost, a trochu si o ní popovídat...



Už o několik stovek kilometrů dál od Bratislavy, na autobusovém nádraží Florenc jsme mohli napočítat řadu různých depešáckých triček. Podle informací v prodejně místenek byly dnes vyprodané všechny ranní spoje Praha - Bratislava, což je v neděli ráno jev hodně neobvyklý...Ale my jsme věděli která bije..:-)

Přeskočím naše cestování, a přesuneme se rovnou k okolí stadionu, kde potkáváme stále více a více "černých" lidiček, posedávajících po hospůdkách, kavárnách, nebo jen tak na lavičkách či na trávě. Můžeme zahlédnout opět celkem slušný šatník DM triček, ale naprosto drtivou převahu měla trička s motivem Playing The Angel. Motivy ze starších období se objevovaly také, ale celkem zřídka. To může svědčit budto o mimořádné oblibě tohoto alba u fanoušků, anebo o mimořádné oblibě onoho pěkného motivu s panáčkem z peří. Je to hezký pocit, když se můžete vyhřívat na sluníčku, a vyjít jen ve svém oblíbeném tričku. Dvacetistupňový mráz před Sazkou Arenou už jen vzpomínkou. Je to také hodně znát na náladě před stadionem - fanoušci jsou v pohodě, různě spolu komunikují. Poznávám se s několika "nicky" z místního diskusního fóra. Nejvíc nedočkaví fanoušci už se štosují před branou.

Je 17:00 a brány se otevírají. Nedočkavci zahazují svou důstojnost a utíkají úprkem zabrat nejlepší pozice. My z dalších řad je následujeme. Fotbalový stadion je pokrytý jakousi černou plachtou, na které se srocují černě oblečení lidé, a do toho sluníčko, které hřálo celkem obstojně, a tak bylo na ploše na stání pěkně horko. Zatím je klid, většina lidí sedí nebo leží. Tak to je nějakou hodinku, dvě. Do tohoto klidu nastupují nenápadně Sunshine. Bez varování, jako by se nechumelilo, přišlo prostě pár týpků, popadli kytary a začali hrát. Na to už se dost lidí zvedlo. Ospalost poklidného nedělního odpoledne najednou zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. Sunshine jsem slyšel poprvé - nebylo to úplně nejhorší, ale ani žádný zázrak. Ale může to být jen tím, že tenhle druh muziky není můj šálek kávy. To Sister's Of Mercy předvedli o něco divočejší show, plnou burácivých kytarových riffů... Jestli měli za úkol probudit poslední spáče, tak se jim to povedlo.



Nad hlavy diváků se snesly ohromné černé nafukovací balóny s logem Motorola, které diváci s nadšením nad sebou pinkali sem a tam, a vypadalo to docela zajímavě. Ted už hrál Martinův DJ set, a blížila se devátá. Podle všecho na řadu mají přijít Depeche Mode. Ale tentokrát nesplnili svou anglickou přesnost, a nezačli ve 21:00. Stále se nic neděje. Nedočkavost vzrůstá, diváci si krátí čas mexickými vlnami, které obíhají celý stadion kolem dokola...Sluníčko už dávno zapadlo.

21:20 - začíná intro, které následuje hřmící úvod A Pain That I'M Used To. Obecenstvo je konečně ve varu, alespon okolo naší skupinky asi 20 metrů od pravé části pódia. Tedy - on je tenhle pocit vždycky hodně subjektivní, záleží na kterém místě stadionu se nacházíte, a jak hodně koncert prožívají diváci ve vašem okolí... Kdo stojí pod pódiem, a okolo něj je 50 skandujících fanoušků, ten má pocit že bouří celý stadion,a že atmosféra je super. Naopak - pokud někdo sedí na tribuně a okolo něj jsou lidé chladní, ten to zas vidí jako propadák. Já měl štestí, že se okolo mě zpívalo a skandovalo o sto šest.

Ze setlistu vyjmenuju jen několik momentů, které mě zaujaly :

Stripped - píseň která mě nejvíc vzala. Slyšel jsem ji živě poprvé v životě, a byl to hodně emotivní moment... Píseň byla hodně podobná originálu, a mě mimoděk přišlo líto, že nevidím Alana, jak buší do perkusí...Ale život jde dál.

I Feel You - v tomto momentě se rozjela pořádná světelná show, plně korespondující s muzikou - ono stašidelné intro s blikáním blesků přerušované ostrým a řezavým hřmotem se stroboskopy na plné obrátky, a pak zase na chvíli klid jako před bouří...Vynikající zážitek, a přiznám se že jsem skoro nesledoval kapelu, ale spíš ty světla. Taky jsem postřehl, že si trochu pohráli s některými mezihrami, které se lišily od koncertů ze zimní části turné.



Leave In Silence - Martin trefil přesně na to, co si většina diváků z této písně pamatovala, a hned v úvodu písně "rozhučel" stadion. V dalším textu už zavládl klid, jen tu a tam si některý fanda pobrukoval. Hezky udělaná verze, hodně křehká.

Samozřejmě že největší aplaus sklidily tradiční pecky Enjoy The Silence, Never Let Me Down Again a Personal Jesus. Tady jsem už pocítil syndrom "častého chození na DM srazy", neboť toto se hraje všude nejčastěji, a už jsem na tyhle hity řádil tolikrát, že už jsem to bral tak trochu jako rutinu. Ale pořád si to drželo svou sílu. Nicméně zážitku ze Stripped, či Leave In Silence se to nevyrovnalo.

David několikrát během koncertu chválil publikum "Good Bratislava", a zdálo se že si koncert užívá i s Martinem. Martin, pokud vyšel na kytarové sólo na molo do hlediště, vždy spokojeně sklidil potlesk a pak odhopkal zase rychle zpátky, jako nezbedný školák přistižený při činu. No a Fletch - ten zase zaujal tím, že když ho David šel představit divákům, schovával se mu za klávesy...:-)



Fotky od Martina Maláta

Microsite ke koncertu Depeche Mode v Bratislavě

-sin-

    12 června 2006

    Zpět na hlavní stránku

    
SLEDUJTE NÁS:

                   


    




Komentáře (nové dole):







Přidej komentář :



Toto není spam.







Výpis všech článků




SLEDUJTE NÁS