30 let Depeche Mode - díl 5.


Daniel Miller vzpomíná na události roku 1980: "Necelý měsíc po našem neslavném setkání v Rough Trade jsem je spatřil naživo, v Bridge House v Canning Town. Tehdy mi vůbec nedošlo že to byli ti chlápci co jsem je poslal do háje - šel jsem tam hlavně na koncert Fad Gadgeta, a oni byli jeho předkapelou. Do té doby jsem je nikdy nějak nesledoval...





"Ten večer si vybavuju docela dobře - vím že Fad Gadget s kapelou dokončili zvukovku, a normálně bych šel za nimi, ale z nějakého důvodu jsem zůstal a sledoval jak začíná hrát předkapela (Depeche Mode), která vypadala nebezpečně novoromanticky. Totiž abyste chápali, já nesnášel New Romantics. Ale to co se začalo linout z repráků, bylo neuvěřitelné. Myslel jsem si : "No, každý hraje vždycky to nejlepší jako první..." Ale i ty další věci pak byly lepší a lepší. Většina písní co ten večer hráli nakonec skončily na prvním albu. Zněli přímočaře a jednoduše, když si vezmete že v té době elektronická hudba byla hlavně doménou lidí (řekněme) komplikovaně-uměleckých, jako já, The Human League, Cabaret Voltaire. My všichni jsme byli ale o něco starší, a byli jsme hodně ovlivnění krautrockem.





V hlavě jsem měl takovou vizi - o mladé kapele, která vystoupí z elektronické scény, která by v podstatě splňovala koncept mojí fiktivní kapely Silicon Teens (fiktivní kapela na způsob dnešních Gorillaz). To byla taková moje představa kapely, která jako první dobude svět elektronikou. Nemusel jsem být extra myslitel, abych si spočítal, že se to povede spíše s kapelou, která prvotně hraje na syntezátory, než na kytary. Tak jsem tehdy vnímal Depeche Mode. I když v pozdější době jsem si uvědomil, že to není tak úplně pravda, a oni dokáží používat kytaru. Ale tohle byla první myšlenka, která mi uvízla v hlavě, když jsem sledoval jejich koncert."

Miller se poté s kapelou setkal v zákulisí, a řekl jim : "S vámi bych opravdu chtěl něco udělat, singl nebo tak něco..." "Byl jsem se na ně podívat ještě o týden později, jen abych se ujistil. Měl jsem s nimi další rozhovor, a vypadalo to dost dobře." Gahan na to vzpomíná : "Daniel za námi znovu přišel, a povídal že by rád udělal jednu nahrávku. Pokud bychom s ním však poté nechtěli dál spolupracovat, nemuseli bysme. To byla jedna z nejupřímnějších nabídek, kterou jsme kdy slyšeli." Vince Clarke : "Daniel nám nabídl vydání singlu. Nemohli jsme se rozhodnout, protože v té době o nás měl zájem i Stevo. Už si nevzpomenu, proč jsme nakonec šli za Danielem, ale takhle to všechno začalo."





Obě strany si potřásli rukama a neobtěžovali se zpečetit svou dohodu písemnou smlouvou. Miller a jeho label Mute měl v té době okolo sebe určitou auru nezávislosti a rebelie, neměl příliš rád když se do hudby motaly obchodní praktiky. Také je třeba vzít v úvahu že Mute teprve začínal, byl to maličký label, který v době připojení Depeche Mode měl v soupisce interpretů jen Fad Gadgeta a Non. "Tehdy jsem měl jen jednoho zaměstnance," popisuje Miller chod společnosti, "pracoval z domova, ve svém bytě v severním Londýně, v blízkosti Golders Green."

Přestože Miller a Depeche Mode uzavřeli svou neformální dohodu, druhý zájemce, Stevo, ještě zkoušel oťukávat možnosti. Sám konstatuje : "Depeche Mode byli poněkud zmatení, nejistí zda kývnout na nabídku Mute, nebo Some Bizzare, protože my (Some Bizzare) jsme měli celkem silnou pozici v médiích. Nakonec jsem to prostě rozlouskl - stalo se to tak, že jsem při jednom z těhle raných vystoupení šel dozadu do backstage, a povídám Danovi (Millerovi) : "Podívej, chci jen říct že Depeche Mode jsou výborní chlápci, a měli by jít s tebou". Ujistil jsem je, že Daniel je velmi upřímný a důvěryhodný. Do té doby jsem měl na svém labelu Soft Cell a The The, zatímco Daniel tam měl Fada Gadgeta, takž jeho umělecké srdce bylo na správném místě. Od té doby jsme se stali blízkými přáteli. Když jsem měl nějaké trable, Daniel mi vždy pomohl.

Koncem roku 1980 se Depeche Mode i Daniel Miller sešli ve studiu ve východním Londýně, aby nahráli track Photographic na Stevovu kompilaci Some Bizzare. "Chtěl jsem udělat některý opravdu dobrý song, ale ne zase nějaký úplně nejlepší," říká Miller, který při nahrávcí session zaujal funkci neformálního producenta. Kapela si přinesla všechno své vybavení a nástroje, a jejich nový mentor je vybídll aby zahráli Dreaming Of Me, Ice Machine a Photographic. Jejich vybavení tehdy zahrnovalo syntezátor Moog Prodigy, Yamaha CSS, malý syntezátor Kawai, a jednoduchý programovatelný bicí automat Dr Rhytm. Miller sám měl nějaké další syntezátory, které byly o trochu víc vybavenější, ale ne zas o moc. Například syntezátor s analogovým sekvencerem ARP 2600, který vyloženě nadchnul Vince Clarka. "Vzpomínám jak Vince řekl jenom "Wow!", když to viděl", směje se Miller. "Byl ze sekvenceru unešený, protože mohl vytvořit velice přesný a prezicní zvuk, takže jsme ho použili pro nahrání Photographic. Měli jsme to sfouknuté strašně rychle - nahrávání a mixáž proběhla během jednoho dne!"





Miller byl nadšený z objevu téhle dospívající popové kapely, která byla zároveň velmi jednoduchým, čistě elektronicky znějícím tělesem. "Na Depeche Mode bylo speciální to, že byli velmi minimalističtí, v jejich hudbě nebyl žádný zvuk či pasáž, jenž nebyla nezbytně nutná. A fungovalo to perfektně. Svým způsobem to bylo dáno tím, že jinou možnost neměli, se svým opravdu základním technickým vybavením. Znělo to monofonně, ne polyfonně - jejich syntezátory jely jednu zvukovou linku, žádné akordy, žádné složité harmonie. Ale i ze své omezené situace dokázali vytřískat maximum. V té době jsem v labelu Mute měl hromadu pásek od kapel, co vznikaly v mnohem pohodlnějších podmínkch, ale nezněly tak dobře. Takže právě to, jak si Depeche Mode dokázali poradit mě na nich nejvíc přitahovalo."

Millerovo nadšení a puristický postoj k elektronické hudbě byl částečně inspirován přístupem Kraftwerk v jejich pozoruhodně vlivných albech ze 70.let - Man Machine a TransEurope Express. Člen Kraftwerk, Ralf Hunter se v jednom rozhovovru vyjádřil: "Vyjadřujeme naše sdělení pomocí jedné, dvou not, je to lepší než hrát stovky not. S našimi hudebními nástroji (či spíše stroji) není hudba otázkou herní virtuozity, celá virtuozita je právě v těch strojích samotných, takže se snažíme pracovat velmi minimalisticky."

Na sklonku osmdesátého roku se Depeche Mode dočkávají první zmínky v tisku, když basildonský deník Evening Echo uvěřejňuje krátký článeček o místní kapele. Autor píše : "...Mnozí z navoněných futuristických fešáků téhle basildonaké čtveřici nesahají ani po kotníky.Tahle kapela ujde ještě dlouhou cestu, než jim někdo doporučí nějakého dobrého krejčího..." K tomu jen Fletch později dodával : "Tehdy jsem nosíval pumpky, fotbalové ponožky a trepky. Martin si maloval polovinu obličeje nabílo, a Vince zase vypadal jako vietnamský uprchlík. Už mu chybělo jen se opálit, obarvit si vlasy a vzít čelenku..."

Boyd Rice (kolega z Mute, hudebník z projektu Non), vzpomíná na své první setkání s Vincem : "Vypadal jko Lucille Ball!"


...nakolik se Vince této dámě skutečně podobal, to nechám na vašem posouzení :) :






Poznámky :


* Onen zmiňovaný první článek o DM jsem na internetu nedohledal, ale pro zajímavost uvádím jiný článek ze stejných novin (někdy označovaný rovněž za první zmínku o kapele), který vyšel 1.prosince 1980. Jedná se o krátkou informativní zmínku o vystoupení Depeche Mode právě v Bridgehouse, kde si symbolicky podali ruku s Danielem Millerem. Asi tak největší zajímavostí je použití původního jména "Vince Martin" (Clarke je jeho pseudonym), a rovněž označení zpěváka "David Garn". Existují dvě teorie : Buďto se Dave v začátcích pokoušel o pseudonym, anebo (což bude pravděpodobnější) došlo prostě ke zkomolení jména.

** Fad Gadget vystoupil s Depeche Mode ještě po 20 letech - pamětníci pražského koncertu v roce 2001 si jej jistě pamatují jako jejich předskokana. Tak trochu si za tu dobu vyměnili role. Krátce poté hlavní protagonista projektu, Frank Tovey ve věku nedožitých 46 let zemřel.



pokračování příště



(zdroj: Depeche Mode Biography by Steve Malins)




-sin-


Celý seriál : 30 let Depeche Mode





    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků