Bratislava 22.6. : Radostná oslava pod uplakaným nebem


Pondělní ráno bylo plačtivé už v Čechách, a naši malou naději, že u sousedů by mohlo být lépe, zmařil vytrvalý déšť už na bratislavském nádraží. Spousta domluvených srazů typu "uvidíme se před branami", tak většinou padlo ve prospěch teplé hospůdky v okolí stadionu. "Na věc" jsme tentokrát šli až okolo šesté hodiny večerní....




To už na pódium přišla první předkapela MOTOR, se svojí směsí ruchů, skřípavých pazvuků, a vůbec zajímavým zvukovým arzenálem podpořeným monotónním rytmem elektronických padů. Docela mě to bavilo - i když to tak trochu splynulo s taneční muzikou, která se hrála v pauzách mezi předkapelami (pravděbodobně opět nějaký Martinův mix). Tak či onak - na obojí se dalo vlnit, a zkrátit si tak dlouhé stání v davu.



Druhým kouskem před Depeche Mode byla místní formace Lavagance - to už bylo trochu jiné kafe - přibylo více kytarové živelnosti - ale i s elektronickými vložkami. Kluci se snažili, zpěvák byl poměrně přesvědčivý - i když, (jak jinak u předkapely) trochu strádali ne úplně ideálním nazvučením.

A teď už přichází hlavní hvězda večera - Depeche Mode! Nastupují o mnoho dřív než obvykle - již krátce po osmé hodině. První Fletch, Christian a Peter, a nakonec Martin a Dave - který dnes vypadá v očividně dobrém rozpoložení - rozdává úsměvy a šibalsky mrká - snad při pohledu na ty všechny zmoklé fanoušky pod ním - jakoby jim chtěl tuto nepřízeň počasí vynahradit. A to se kapele daří dokonale - atmosféra (alespoň z kotle) sálá skandovanými pokřiky - především "Depeche Mode", a bezeslovného popěvku z konce písně "Waiting For The Night". Refrén domlouvaný přes internet (akce "Black Swarm v srdci Evropy") skončil, pravda, docela fiaskem, ale vypadalo, že to fans mají ta slova načtená alespon z papírků, protože při úvodu písně Hole To Feed byl refrén zpívaný tak bouřlivě, až to Dave sám ocenil krátkým "Great!."



Koncert nabral vyšší obrátky při trojici starších věcí - Walking In My Shoes, Its No Good a A Question Of Time. Nic naplat - staré klasiky na koncert prostě patří jako sůl. Ovšem na tomto turné je třeba kapelu pochválit i za osvěžující kousky jako Fly On The Windscreen, Master And Servant, Strangelove...které se již dlouho na koncertech nehrály.

Po osmi písních tradičně nastoupil Martin, aby odzpíval dvojici písní, která se koncert od koncertu obměňuje - prozatím střídá čtyři písně, ale doufejmě že by mohl v dalších koncertech nějakou novinku přidat. Pro dnešní večer zvolil Little Soul a Home. Zní to opravdu zajímavě, když se na bouřlivém pop-rockovém koncertě stadion promění v jakousi folkovou slavnost - ztichne jako jeden muž (a žena), a nechá zpívat kluka z kytarou romantickou baladu...Tohle mě na koncertech Depeche Mode vždycky fascinuje, myšleno pozitivně. No, ale abych nelhal - úplné ticho zase nebylo. Při písni Home se už obecenstvo chytalo textu a dozpívávalo s Martinem.



A pak se vrátil Dave. Pro svůj "návrat" nemohl zvolit vhodnější song, než "Come Back". Promyšleno do posledního detailu :). Naživo mi tato píseň zní poněkud rovláčně, oproti albové nahrávce. Ovšem oproti tomu Peace, mnou generálně neoblíbená písnička, se v živém provedení ukázala jako našlapaná syntezátorová hymna. Ta zase naopak (oproti albu) rázovala přidaným rytmem bicích i v těch pasážích, které jsou na albu rozvláčné. Při této písní Dave poprvé (a naposled) vychází na molo mezi diváky, a nechá je zpívat o míru přicházejícím do jejich duší.

Následuje výlet do temného období Devotional - In Your Room a I Feel You. Druhá zmiňovaná píseň zní hodně syntezátorově - s důrazem na bublající basové linky vespod. Výkonný aparát kapely byl využit v tomto ohledu výborně. Písen I Feel You je také prubířským kamenem Davidova hlasu. Tentokrát to Dave příliš na jedničku neodvedl - přeci jen u jeho polohy hlasu je každá i nepatrná odchylka hodně znát. Ne že by mě to překvapilo - už od Exciter Tour to naživo u Davida v některých obtížných momentech není hlasově úplně ono. Nicméně to vše je doháněno výbornou show a nasazením.

Mezi závěrečnými přídavky se příliš nečeká, déšt stále sílí. Ale myslím že většina diváků už si prošla takovým tím momentem, když už jim je to vlastně jedno - a možná to naopak dodalo více rozjařenosti a dobré nálady - někteří jedinci okolo mě zpívají "prší prší jen se leje", jiní zase "Oh God its raining, but I not complaining...:)". Závěrečnou Waiting For The Night absolvují Martin i Dave pod střechou na pódiu, vystoupení na molo se nekoná. Dave děkuje fanouškům za jejich statečnost. My se také loučíme, jdeme schnout na afterparty, či na hotel, a zítra see you in Budapest!


-sin-



FOTKY

VIDEA

Ohlasy z tisku :

Depeche Mode - mokrá extáza


  
 



Setlist :

In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
Its No Good
A Question Of Time
Precious
Fly On The Windscreen
Little Soul
Home
Come Back
Peace
In Your Room
I Feel You
Policy Of Truth
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again


Stripped
Master And Servant
Strangelove


Personal Jesus
Waiting For The Night



    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


Favourite Slave :

27. června 2009, 20:13     

Kdo mě s Věrkou vyfotil do novin?!:D


sinus :

28. června 2009, 14:21     

Koukal jsem tam na vás, sekne vám to ;)


Leantris :

1. července 2009, 00:51     

Bylo mokro, ale stejně úžasně..nezapo­menutelné..


Aneta :

1. července 2009, 17:41     

Ale třicet tisíc tam určitě nebylo.Vzadu na stadionu skoro nikdo nebyl.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků