31.01. - Stockholm



Z ohlasů v médiích :

Syntezátorová legenda jménem Depeche Mode pokračuje a slaví úspěchy na probíhajícím světovém turné.

Dave Gahan - ta roztomilá dětská tvářička, která kdysi v roce 1981 zpívala "Stále nemám dost" se nyní proměnila ve větry ošlehaného potetovaného mazáka. Když si člověk uvědomí co všechno má za sebou v daleké i čerstvé minulosti, neubrání se pochybám. Jakmile však vykročil na jeviště v hale Globe a předvedl pár otoček, bylo jasné, že předvede přesně to, co od něj diváci očekávají.

Depeche Mode jsou hýčkáni svými fanoušky už celá desetiletí. Všechny očarovaly jejich na povrchu jemné popové melodie, prokládané kovovými zvuky, provokujícími aranžemi, a především schopnost kombinovat dvě věci : chladnou a precizně přesnou elektroniku se stadionovou rockovou živelností. V neděli to platilo více než kdy jindy. Do opakujících se chladných electro rytmů se vkrádaly špinavé kytarové akordy a akcenty, které povýšily koncertní zážitek na vyšší level.

Zdá se že 47-letý Dave Gahan a jeho kapela si stále udržují vitalitu. Tak ať je to co nejdéle. Doufejme že po koncertě pili výhradně vodu, a šli brzo spát.

unt.se/pages


Depeche Mode se stihli stát pro generaci lidí narozených v sedmdesátých letech tím samým, co Rolling Stones pro generaci ročníků z let čtyřicátých. Kapelou hrající show "zlatých starých fláků". Mají málo ambicí?

Letos si zvolili stejnou předkapelu jako v roce 1988. A Nitzer Ebb nabízejí pořád stejný hutný materiál - trvanlivý jako boty Martens. Po monumentální "Control I'm here" si dokážu představit, že ve stejném stavu budou i za 20 let. Asi naivní naděje.

Depeche Mode naštěstí z playlistu od léta vypustili téměř "beatlesáckou" Peace, či "Come Back". Tuhle radost ale zase zkazilo vypuštění klasik jako "Strangelove", či "Fly On The Windscreen". Myslím že největší problém setlistu není nedostatek písní let osmdesátých, ale zoufale málo písní z předposledního alba Playing The Angel, které před pěti lety revitalizovalo kapelu.

Dave Gahan je určitě zdravější než loni v létě, kdy prodělal operaci. Předvádí své typické Freddy Mecury-ovské držení těla či Elvisovské otočky. Škoda že začal svůj platonický vztah s Christianem Eignerem. Když kapela tohoto rakouského bubeníka najala v roce 1997, byl jistě postradatelný, ale zůstal asi zpěvákovi pod kůží. Nyní společně píší písně. Bohužel proto, že Christianovy bicí při koncertě až příliš hyzdí minimalistické detaily písní, a s úspěchem bortí písně jako Policy Of truth či World In My Eyes. Pokud jste příznivci úhledných mixů Françoise Kevorkiana z alba Violator, bude pro vás skličující slyšet nové živé verze těchto písní.

Na druhou stranu, rockovějším skladbám to sluší. Martinovy sólově podané balady zase přenesou na koncert trochu dramatické atmosféry dob minulých. Na plátně u některých písní probíhají projekce Antona Corbijna. Tento člověk, označovaný za pátého člena Depeche Mode, tyto videa dělal asi narychlo levou rukou. Teď stojí v hale Globe kousek od mixážního pultu a listuje ve své kolekci "En Händig Man" pro Pera Gessleho. Možná se cítí být více třetím členem Roxette.

Depeche Mode by klidně měli na to zkonstruovat stejně impozantní scénu jako U2, hrát stejně masivní electro-beaty jako Daft Punk, či mít stejně nepředvídatelný seznam skladeb jako Metallica. Ale na tomto turné nedošlo ani k jednomu.

hdn.se/kultur-noje


Další recenze (švédsky) :

expressen.se



FOTKY

VIDEA






Setlist :


In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
It's No Good
A Question Of Time
Precious
World In My Eyes
Insight
Home
Miles Away / The Truth Is
Policy Of Truth
In Your Room
I Feel You
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again

Dressed In Black
Stripped
Behind The Wheel
Personal Jesus


Zpět na seznam koncertů


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.