Z ohlasů v tisku...

Jasně, nejsem úplně pravověrný fanoušek Depeche Mode. Celkem vzato, ani jsem neznal většinu písní, při kterých zbytek publika sborově zpíval, což mi naznačovalo, že jsem ztratil s kapelou krok už po jejich megahitovém albu Violator . Snáším to celkem v klidu. Nedovedu ale říci, jestli mě v klidu ponechal nedostatek depešáckých klasik při jejich sobotním koncertu.

Depeche Mode se pustili do opravdu dobré show. Já, který je dosud neviděl živě, jsem byl překvapený energií, kterou dokáží působit jejich vesměs temné tóny. Dave Gahan byl na pódiu doslova všude, a svým tancem a pohyby si získal publikum. Jeho jevištní show je srovnatelná i s takovými jako David Bowie, či Freddie Mercury - dav pod podiem doslova hltal každý jeho pohyb, každé slovo. Nehýřil zrovna konverzací, ale dav bouřil i při jeho jednoduchých "Yeeaah" či "Hey Dallas!".

Martin Gore je přesný protiklad Gahana. Oproti Gahanovu neustálému pohybu a křepčení stojí zakotvený na jednom místě se svou velikou kytarou. Nedá se říci, že by byl méně zajímavý. Na tomto muži je něco, díky čemu je těžké spustit z něj oči. Jeho kudrnaté blond kadeře neustále vlajou když zpívá, a jeho oči jsou pořád ztrápené. Je možná jedním z mála muzikantů, jejichž vystupování vám v hlavě stále vyvolává otázky, o čem vlastně přemýšlí.

Videoprojekce byly kapitolou samy pro sebe. Depeche Mode jako astronauti, siluety ala "James Bond girl" byly úžasné, ale byla to část koncertu, která mi trochu zamotala hlavu. Kamery snímající akci na pódiu vysílaly obraz přímo na projekci. Někdy jsem měl pocit, jako bych sledoval nahrávku z DVD, ale vše bylo snímáno živě. Když záběr vyplnil celou obrazovku, bylo grandiózní sledovat detail Gahanova obličeje a výraz jeho tváře. Práce kamery nádherně připomínala staré záběry Doors, či ošuntělé televizní nahrávky ze 60.let, avšak obohacené o velkou dávku energie a efektů.

Depeche Mode se snažili o dojem, že pro ně nejsme jen jedna z mnoha zastávek na turné. Ale nemohu se ubránit zklamání z naprostého nedostatku pilířů Depeche Mode. Personal Jesus, Enjoy The Silence či Never Let Me Down Again byli výjimkou, ale nedostatek hitů byl příliš markantní. Bylo téměř rouháním, že nazahráli Master And Servant či People Are People. Po celou show kolísali mezi pomalými a rychlými songy, a stejně tak i v přídavcích. Našláplou Personal Jesus vystřídala pohřební Waiting For The Night. Čekali jsme s nadějí, že by mohli udeřit se Strangelove, písní kterou každý vyvolával a zdála se nejvíce pravděpodobná. Ale nedošlo k ní - byl to opravdu konec koncertu.

Publikum tleskalo a aplaudovalo. Vesměs nebyli nějak zklamaní, i když jsem slyšel různé diskuse o chybějících písních. Jasně, show byla dost dobrá a zanechala silný dojem. Byl jsem schopný jít domů, pustit si ty songy které nehráli, a představovat si : "co kdyby...?".

RICH LOPEZ (dallasvoice.com)


Další report (AJ) : dallasnews.com


Novinka v playlistu - Judas (acoustic)









FOTKY

VIDEA

Setlist :

In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
It's No Good
A Question Of Time
Precious
Fly On The Windscreen
Jezebel
Judas
Miles Away / The Truth Is
Policy of Truth
In Your Room
I Feel You
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again

Somebody
Stripped
Behind The Wheel

Personal Jesus
Waiting For The Night