Vzpomínky na Německo : část 4. - Hamburg
Koncert v Hamburku měl být původně 2.6. , ale
z důvodu nemoci Davida Gahana byl přesunut na 1.7. Je to lepší varianta
než úplné zrušení koncertu, ale přesunutí na jiné datum mi způsobilo
docela velké komplikace – nepovedlo se mi zrušit volno v práci,
tak jsem si ho musel vybrat v původním termínu a zařídit volno ještě
jednou…
Horší to bylo z cestou. Měl jsem koupenou letenku
asi od podzimu, která nešla přebookovat, takže mi propadla. Stejně jsem
dopadl i s rezervací hotelu. Zaplacená záloha propadla. Jelikož cena
vlakové jízdenky je skoro stejná jako cena letenky, musel jsem nakonec zvolit
variantu dopravy, kterou jsem původně nechtěl a koupil jsem si jízdenku na
autobus…
Koncert byl na stadionu HSH Nordbank arena na okraji Hamburgu. Cesta
z centra trvala příměstským vlakem asi 20 minut a od zastávky
jsem šel další čtvrthodinku pěšky. Cesta byl značená ukazateli
„ARENA“, tak jsem nemusel nikde bloudit.
U brány jsem byl v 11:45 a když jsem přišel, tak tam čekalo
asi 10 lidí. V průběhu dne se trousili další lidi a já mezi nimi
poznával známé tváře z jiných koncertů. Vstupenky pod podium si asi
kupují na všechny koncerty pořád ti stejní lidi.
Stadion stál v přistávacím koridoru místního letiště a
každých 5 minut přes něho prolétalo letadlo. Od nejmenších až po ty
největší. Létaly tak nízko, že byl na podvozku vidět každý šroubek,
tak jsem si pozorováním letadel krátil čekání.
Pouštět dovnitř stadionu začali v 18 hodin. A hned
zrada. Brána u které jsem čekal, zůstala zavřená. Ze čtyř bran co
byly u mého vchodu otevřeli jen jednu. Naštěstí se mi povedlo
přeběhnout a dostal se brzy dovnitř kde mě čekalo nemilé překvapení.
Podium stálo na druhé straně obrovského stadionu. Musel jsem ho
přeběhnout. Na konci jsem musel ještě jednou ukázat vstupenku, že můžu
do stání pod podium a konečně jsem se dostal kam jsem potřeboval.
Pod podiem se už tísnil dav asi 10ti řad. To na první řadu
nevypadalo. Zkusil jsem se podívat ještě na druhou stranu mostu, který
spojuje hlavní podium s malým podiem mezi lidima. K mému
překvapení tam vůbec nikdo nestál a já si mohl vybrat místo kde budu
stát. Vybral jsem místo v rožku před Andym. Asi po 5 minutách začali
přicházet první lidi. Vůbec se mi nechce věřit, že by nikdo nevěděl,
že za mostem je ještě místo na stání.
Předkapela byl MOTOR. Už jsem je viděl několikrát a bylo to pořád
stejně hrozný. Po jejich vystoupení začal celý stadion bučet. Ale Motor si
z toho nic nedělal a zpěvák ještě lidi povzbuzoval.
Po nachystání podia a krátké pauze se na kouli uprostřed projekce
objevila známá oranžová písmena a já jsem už věděl co bude následovat.
Na podium přijde Martin, Andy, Peter a Christian spustí intro, v půlce
přijde Dave a zachvíli začne zpívat In Chains.
Ale něco se děje. Místo rockového intra s výraznýma bicíma
Christiana Eingera se ozývá jen hučení které otvírá novou desku SOTU a
kapela nikde.
V Hamburgu přišli na podiu všichni společně až po Intru, a
rovnou spustili In Chains. Takže hned na začátku překvapení. Dál už
koncert probíhal podle známého scénáře. Martin tentokrát zvolil variantu
playlistu s Little Soul a Home. A letadla nad stadionem pořád
lítala. V jedné tiché pasáži při Home dokonce řev motoru přehlušil
hudbu, ale to se stalo jen jednou během koncertu. Jinak celý koncert DM
hlasitostí nad letadly vítězili.
Při Never Let Me Down Again vypadl (stejně jako v Mnichově při
Strangelove) zvuk. Určitě to bylo na delší dobu než v Mnichově a
tentokrát si toho všimla i kapela. Zvuk vypadl na konci mezihry, ale
zvukařovi se povedlo závadu odstranit a klasické mávání na NLMDA nebylo
ohroženo.
Koncert skončil v jedenáct hodin. I když jsem jel na tento
koncert sám, užil jsem si ho nejvíc. Město se mi moc líbilo a koncert se
taky povedl. Navíc to byl můj výroční 20. koncert DM od roku 1998 kdy
jsem byl v Praze na mém prvním koncertu. Hamburg byl zároven můj
poslední koncert na letní open air části letošní šňůry, a další
koncert tohoto turné mě čeká až v zimní halové části.
FOTOGALERIE
text & foto : petak2
11 srpna 2009
Zpět na hlavní stránku
Komentáře (nové dole):
fan4dm :
11. srpna 2009, 15:20
Jestli chvílemi letadla dokonce přehlušila i hudbu, tak to rozhodně musí být slyšet a bylo zachyceno i ruchovými mikrofony pro nahrávání live záznamu. To jsem zvědavý, jestli zachovají autenticitu a nechají to na nahrávkách pro liveherenow nebo jestli tyto pasáže nahradí nějakým střihem z jiného záznamu. V tomhle ohledu (autenticity)se dá 100% věřit jen bootlegům. Pro oficiální vydání určitě záznamy více či méně upravují. I když právě vydání záznamu např. i s nějakou chybou nebo technickým problémem by tyhle live nahrávky udělalo rozhodně zajímavějšími.
sinus :
11. srpna 2009, 15:25
To by byla lahůdka do edice „Something Went Wrong“, píseň Home za zvuku hřmícího letadla. :)
Godmy :
15. srpna 2009, 18:39
Skvěly review ;) já na DM byl zatím jen nejdál v Praze, takže je perfektní číst tyto příběhy….
petak2 :
17. srpna 2009, 15:18
Tak to jsem rád,že se to někomu líbí.
Vzpomínky na Německo : část 4. - Hamburg
Koncert v Hamburku měl být původně 2.6. , ale
z důvodu nemoci Davida Gahana byl přesunut na 1.7. Je to lepší varianta
než úplné zrušení koncertu, ale přesunutí na jiné datum mi způsobilo
docela velké komplikace – nepovedlo se mi zrušit volno v práci,
tak jsem si ho musel vybrat v původním termínu a zařídit volno ještě
jednou…
Horší to bylo z cestou. Měl jsem koupenou letenku
asi od podzimu, která nešla přebookovat, takže mi propadla. Stejně jsem
dopadl i s rezervací hotelu. Zaplacená záloha propadla. Jelikož cena
vlakové jízdenky je skoro stejná jako cena letenky, musel jsem nakonec zvolit
variantu dopravy, kterou jsem původně nechtěl a koupil jsem si jízdenku na
autobus…
Koncert byl na stadionu HSH Nordbank arena na okraji Hamburgu. Cesta z centra trvala příměstským vlakem asi 20 minut a od zastávky jsem šel další čtvrthodinku pěšky. Cesta byl značená ukazateli „ARENA“, tak jsem nemusel nikde bloudit. U brány jsem byl v 11:45 a když jsem přišel, tak tam čekalo asi 10 lidí. V průběhu dne se trousili další lidi a já mezi nimi poznával známé tváře z jiných koncertů. Vstupenky pod podium si asi kupují na všechny koncerty pořád ti stejní lidi. Stadion stál v přistávacím koridoru místního letiště a každých 5 minut přes něho prolétalo letadlo. Od nejmenších až po ty největší. Létaly tak nízko, že byl na podvozku vidět každý šroubek, tak jsem si pozorováním letadel krátil čekání. Pouštět dovnitř stadionu začali v 18 hodin. A hned zrada. Brána u které jsem čekal, zůstala zavřená. Ze čtyř bran co byly u mého vchodu otevřeli jen jednu. Naštěstí se mi povedlo přeběhnout a dostal se brzy dovnitř kde mě čekalo nemilé překvapení. Podium stálo na druhé straně obrovského stadionu. Musel jsem ho přeběhnout. Na konci jsem musel ještě jednou ukázat vstupenku, že můžu do stání pod podium a konečně jsem se dostal kam jsem potřeboval. Pod podiem se už tísnil dav asi 10ti řad. To na první řadu nevypadalo. Zkusil jsem se podívat ještě na druhou stranu mostu, který spojuje hlavní podium s malým podiem mezi lidima. K mému překvapení tam vůbec nikdo nestál a já si mohl vybrat místo kde budu stát. Vybral jsem místo v rožku před Andym. Asi po 5 minutách začali přicházet první lidi. Vůbec se mi nechce věřit, že by nikdo nevěděl, že za mostem je ještě místo na stání. Předkapela byl MOTOR. Už jsem je viděl několikrát a bylo to pořád stejně hrozný. Po jejich vystoupení začal celý stadion bučet. Ale Motor si z toho nic nedělal a zpěvák ještě lidi povzbuzoval. Po nachystání podia a krátké pauze se na kouli uprostřed projekce objevila známá oranžová písmena a já jsem už věděl co bude následovat. Na podium přijde Martin, Andy, Peter a Christian spustí intro, v půlce přijde Dave a zachvíli začne zpívat In Chains. Ale něco se děje. Místo rockového intra s výraznýma bicíma Christiana Eingera se ozývá jen hučení které otvírá novou desku SOTU a kapela nikde. V Hamburgu přišli na podiu všichni společně až po Intru, a rovnou spustili In Chains. Takže hned na začátku překvapení. Dál už koncert probíhal podle známého scénáře. Martin tentokrát zvolil variantu playlistu s Little Soul a Home. A letadla nad stadionem pořád lítala. V jedné tiché pasáži při Home dokonce řev motoru přehlušil hudbu, ale to se stalo jen jednou během koncertu. Jinak celý koncert DM hlasitostí nad letadly vítězili. Při Never Let Me Down Again vypadl (stejně jako v Mnichově při Strangelove) zvuk. Určitě to bylo na delší dobu než v Mnichově a tentokrát si toho všimla i kapela. Zvuk vypadl na konci mezihry, ale zvukařovi se povedlo závadu odstranit a klasické mávání na NLMDA nebylo ohroženo. Koncert skončil v jedenáct hodin. I když jsem jel na tento koncert sám, užil jsem si ho nejvíc. Město se mi moc líbilo a koncert se taky povedl. Navíc to byl můj výroční 20. koncert DM od roku 1998 kdy jsem byl v Praze na mém prvním koncertu. Hamburg byl zároven můj poslední koncert na letní open air části letošní šňůry, a další koncert tohoto turné mě čeká až v zimní halové části. FOTOGALERIE text & foto : petak2 |
11 srpna 2009
Zpět na hlavní stránku
Komentáře (nové dole):
fan4dm : |
11. srpna 2009, 15:20 |
Jestli chvílemi letadla dokonce přehlušila i hudbu, tak to rozhodně musí být slyšet a bylo zachyceno i ruchovými mikrofony pro nahrávání live záznamu. To jsem zvědavý, jestli zachovají autenticitu a nechají to na nahrávkách pro liveherenow nebo jestli tyto pasáže nahradí nějakým střihem z jiného záznamu. V tomhle ohledu (autenticity)se dá 100% věřit jen bootlegům. Pro oficiální vydání určitě záznamy více či méně upravují. I když právě vydání záznamu např. i s nějakou chybou nebo technickým problémem by tyhle live nahrávky udělalo rozhodně zajímavějšími. |
sinus : |
11. srpna 2009, 15:25 |
To by byla lahůdka do edice „Something Went Wrong“, píseň Home za zvuku hřmícího letadla. :) |
Godmy : |
15. srpna 2009, 18:39 |
Skvěly review ;) já na DM byl zatím jen nejdál v Praze, takže je perfektní číst tyto příběhy…. |
petak2 : |
17. srpna 2009, 15:18 |
Tak to jsem rád,že se to někomu líbí. |