V Itálii na mě házeli mince...


Předkapely to mají u Depeche Mode složité, obzvlášť dnes, kdy je kult fanoušků rozšířený po celém světě. Jak tomu ale bylo v letech 1982–83, o tom vypráví někdejší synthypopový hudebník Matt Fretton, který v těchto letech předskakoval Depeche Mode hned na dvou šňůrách…




Čím jsi se zabýval předtím, než jsi hrál před Depeche Mode?

Hrál jsem v jedné kytarové punkové kapele, a postupně jsem propouštěl ostatní muzikanty, až jsem, v patnácti letech, byl nakonec jednočlennou kapelou. To bylo skutečně možné jen díky tomu, že syntezátory a automatický bubeník se náhle staly po roce 1980 dostupnou záležitostí. Po ukončení školy, v šestnácti, jsem odehrál řadu představení okolo Londýna. Tehdy si mě všimli Eurythmics, kteří potřebovali předskokana pro jejich úplně první turné. Jak bylo typické – Dave Stewart měl šílené vize, spolu se vším tím jejich vybavením, mixážními pulty apod. Takže potřebovali někoho, kdo nebude působit příliš usedle. Já jsem vyváděl různé kejkle s podpůrnými páskami, a tak jsem byl vybrán.

Slyšel už jsi něco od Depeche Mode, předtím než jsi u nich nastoupil jako předskokan? Cítil jsi že tvoje muzika se bude hodit k té jejich?

Věděl jsem něco o hudbě DM s Vincem Clarkem, a to mi připadalo strašné. Ale potom co odešel a Martin se stal textařem, zdálo se že začínají nabírat novou hloubku a pochmurnost. Přijmul jsem jejich nabídku, ačkoliv jsem nikdy nevlastnil nahrávku od DM.

Jak vlastně začala tvá spolupráce s DM? Kdo koho první oslovil?

V roce 1980 předskakovali myslím Blacmange, ale nemohli na několik londýnských koncertů v Hammersmith Odeon, a tak jsem byl oslovený.

Depeche Mode nemají příliš tendenci pracovat se stejnými lidmi víckrát, avšak ty jsi s nimi hrál na dvou britských turné (1982 a 1983). Jak se stalo, že jsi dostal stejnou nabídku znova?

Stali jsme se všichni docela dobrými přáteli, a myslím že si oblíbili takovou tu domácí atmosféru okolo nich. Daniel Miller byl často na turné, společně s různými přítelkyněmi. A také, moje kariéra se dobře rozbíhala – nazpíval jsem věci do chystaného alba Chrysalis, a vydal jsem svůj první singl It's So High, který dosáhl do první padesátky UK hitparády, a tak jsem považoval následující turné za dobrou volbu.

V 80.letech jsi hrál před mnoha kapelami. Jaká byla tvoje nejoblíbenější?

Nejvíc jsem si užil turné s Eurytmics, Depeche Mode a The Boomtown Rats. Ted si ještě vzpomínáam na další kapely, kde jsem předskakoval jen jednorázově (např. Billy Idol nebo Thompson Twins). Ale jet celé truné je nejlepší pro získávání zkušeností a nových přátelství.

Dnes už tu není moc fanoušků Depeche Mode z období 1982–83, a tak současní fanoušci většinou neznají tvojí muziku. Mohl bys jim jí nějak přiblížit?

Obávám se že pochmurný 80kový synthypop…

Kolik jsi toho vydal, a kde to můžeme slyšet?

Měl jsem tři singly k albu Chrysalis: ‚It‘s So High' ‚Dance It Up‘ and ‚It‘s All Over'. Potom jsem ještě udělal další singl ‚Palpitating Heart‘ a mini LP pod nezávislým labelem IDK. Nedávno jsem poslal něco z toho na Myspace. Není to chlubivost (spíš naopak), ale je to jakési splacení dluhu, vzhledem k tomu, že to nikdy nevyšlo na CD, a téměř jistě nikdy nevyjde.

Při posledních turné Depeche Mode byli fanoušci docela krutí k předkapelám. Jak reagovali tenkrát na tebe?

Ve Velké Británii byli skvělí, a měl jsem díky nim pocit že hraju mimořádně. Ale v posledním turné s DM byl měsíc koncertování po Evropě, kde bylo moje používání podpůrných pásek pro publikum nepochopitelné, a byl jsem znemožňován – skoro každý večer lítaly na pódium nějaké věci. Nenáviděl jsem to, a docela vážně jsem uvažoval o opuštění turné, ale učinit to by bylo neodpustitelné. Takže jsem v půlce rozběhlého turné šel do studia (byla to berlínská Hansa), a zkrátil podpůrné pásky asi o 15 minut. Pomohlo to, ale manažer turné nebyl příliš nadšený s takovým krátkým setem.

Byli Depeche Mode dobře přijímaní všude po Británii, nebo byly nějaké mizernější koncerty?

Když jsem s nimi byl, stávali se stále víc a víc populárnějšími, takže si myslím že byli přijímaní velmi dobře.

Máš seznam všech koncertů, na kterých jsi pře DM vystupoval?

Ne, sorry.

Spousta fanoušků považuje období 1982–83 jako obrovskou proměnu Depeche Mode. Viděl jsi velké změny na lidech, a druhu obecenstva, které přitahovali?

Byla to velká změna z rozjásaných popových songů Vince Clarka do Martinových. Porovnejme Just Can't Get Enough a Leave In Silence. To pokračovalo Master And Servant a People Are People, a dalšími temnějšími nahrávkami, díky kterým jsem přestal cítit počáteční nevoli.

Kdybys dostal od DM nabídku předskakovat ještě potřetí, přijal bys to?

Možná že evropské turné v roce 1985 bylo tou třetí nabídkou. Fletch mi posléze řekl : „Nemůžeme tě mít jako předkapelu zase, vypadalo by to, že máme jen jednu.“ Samozřejmě měl pravdu, třebaže považoval za nepříjemnost mi to sdělit.

Vlastníš nějaké nahrávky svých tehdejších vystoupení?

Ne bohužel, ale všechno to bylo na podpůrných páskách, což by se dalo do jisté míry považovat za nahrávky.

Popiš jak probíhal typický den na turné s Depeche Mode.

V podstatě jednotvárně. Bydlel jsem ve stejném hotelu se stejným příslušenstvím (přátelsky mě nechávali cestovat i s jejich tour-busem). Takže : všichni jsme vstali, nastoupili do autobusu a hodiny cestovali. Dojeli jsme na místo koncertu a DM jeli na zvukovku, což obvykle nezabralo moc času. Používali objemné podpůrné pásky na 8-trackovém přehrávači, což bylo otevřené. Nemyslím že Fletch hrál nebo zpíval, pořád něco dělal za monitory, a tak to bylo na Martinovi, Alanovi a Davidovi a podpůrných páskách. Po zvukové zkoušce se vrátili do hotelu, já jsem šel na mé vystoupení a oni se potom vrátili a hráli.

Pozoroval jsi skutečně celá vystoupení DM?

Po většinu večerů ano.

Stávalo se často, že jste pokračovali na afterparty?

Po koncertě jsme pbvykle zůstali na pár drinků v hotelu, nebo jsme se nechali nasměrovat do nějakého místního klubu.

Co ti nejvíc utkvělo v paměti z období s Depeche Mode?

Celé to období, opravdu. Bylo to dost nabuzující vidět tuto úroveň pop music, osobní uspokojení, a samozřejmě to bylo něco, čeho jsem chtěl taky dosáhnout.

Jaký vliv mělo předskakování před DM pro tvoji hudební dráhu?

Myslím že spousta lidí kteří koupili můj první singl byli fans Depeche Mode, jakož i členové mého fanclubu.

Jaká nehorší věc se stala na turné s Depeche Mode?
Evropská část turné a házení mincí na mě v Itálii. To bolelo fyzicky i psychicky (někdo z produkčního týmu je sesbíral, a já je pak používal na telefonní hovory domů).

Překvapilo tě, že DM se stali jednou z největších kapel na světě?

Odhadoval jsem to, obzvlášt jejich vliv na mladou generaci muzikantů. V mnoha ohledech nejsou typické rock'n'rollové osoby, kromě Davida, jehož nevyzpytatelný životní styl, a jeho smutný pokus stát se „důvěryhodným rockerem“ skončil mizerně. Domnívám se že muselo být pro něj těžké být tak málo obsažený v tvůrčím procesu psaní písní a nahrávání.

Co si myslíš o posledním albu Depeche Mode?

Neslyšel jsem od nich nic od dob Personal Jesus, i když Daniel Miller mi poslal Martinovo a Davidovo sólové album.

Kdy jsi se naposled potkal s Depeche Mode?

V polovině 80.let, což je hanba, do jisté míry jsem byl blízko Martina, a vídával jsem jeho a Fletche v Maida Vale. Myslím že to taky zavinila moje potřeba úspěchu v muzice. Spojení se mnou tenkrát bylo celkem vzato arogantní, což muselo každého iritovat. Chyboval jsem, hlavně u Martina a Fletche…


Autor rozhovoru : Pete © Home

www.myspace.com/mat­tfretton
Překlad : -sin- © Depeche CZ


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


Šnek production :

25. ledna 2007, 00:06     

Hmm, to teda nechápu, když řiká jak se mu s nima líbilo, že se s nima pak nikdy nesetkal nebo si aspoň neposlechl další alba.


deepspace101 :

26. ledna 2007, 05:07     

„Neslyšel jsem od nich nic od dob Personal Jesus“ – ten snad musí žít na Marsu. Je to vůbec hudebník? :-))


Black.Celebra :

28. ledna 2007, 02:43     

Já za sebe můžu jen říct,že mu stašně závidim a mít tuhle příležitost jako on,tak si toho nesmírně vážim!Ale proti gustu žádnej dišputát,no..


sinus :

30. ledna 2007, 00:24     

je to tedy trochu offtopic – ale nezdá se vám trochu vizuálně podobný Andymu Fletcherovi z období let 1983–84…?Jako jeho brácha :)


deepspace101 :

30. ledna 2007, 01:47     

Hmm, Fletchovi ani ne, ale když jsem poprvé viděla tu jeho malou fotku na úvodní stránce Novinek, tak mi trošičku připomněl Davea Gahana. Ale fakt jen na první pohled :-)

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků