Touring The Angel - live in Brno 28.11.2007


Když jsem si v novinkách na Depeche.CZ přečetl článek o projektu Rockconcerts a pozvánku do malého sálu brněnského kina Art na jeho aktuální část s podtitulem Depeche Mode: Touring The Angel - Live in Milan 2006 váhal jsem jenom chvíli. Zaujalo mne už to, že autor Michael Kořínek sám projekt Rockconcerts charakterizuje jako "kombinovanou projekci videozáznamů koncertů populární hudby s komentovaným úvodem".




...Čili zřejmě žádná tradiční akce primárně cílená na více či méně "postižené" fans DM, ale akce určená i (nebo zejména?) pro širší publikum...





Zvítězila tedy zčásti moje zvědavost, jak se s problematikou autor (zjevně znalý věci, ale ne kultovní fanoušek) vypořádá (myslím si totiž, že u "DM akcí" platí dvojnásob, že od úspěchu je k propadáku velice blízko) a dalším závažíčkem na miskách vah bylo to, že jsem Live in Milan ještě neviděl a velké plátno s odpovídajícím zvukem slibovalo nevšední zážitek.


Ano, jal jsem se tedy smazat onen černý ďůbek....co ďůbek....skvrnu.....neodpustitelné obrovské mínus: "Tys ještě neviděl Miláno? Jak je to vůbec možný?!?" :o)
Z práce jsem tedy konečně po dlouhé době vypadl jako dělník z fabriky, tedy o půl třetí, nechal pro jistotu ještě přezout pokutou zavánějící gumy na autě a uháněl (jestli se tedy v 17 let starém produktu AZNP Mladá Boleslav dá vůbec uhánět, asi taky podle toho jakou má kdo fantazii.....) z venkova na Vysočině do víru velkoměsta.


Kino Art najdete snadno, ostatně Cihlářská ulice je zakreslená v každé normální mapě moravské metropole, takže to zvládnete i bez satelitní navigace. Dokonce i bez kompasu. Ovšem v kině samotném nastal problém. O akci neměl nikdo ponětí, můj dotaz zda "se tu budou dnes promítat ti DM" nikdo nedokázal zodpovědět, nikde žádný plakát, ani na webu kina Art žádná zmínka......Začínal jsem se obávat, že jsem jel zbytečně. Nicméně ujištění, že jsem tam správně a že kino bude se mi dostalo naštěstí záhy a já se nestihl otočit na podpatku. Tímto děkuji ochotným slečnám barmankám a paní pokladní, že měly trpělivost s vidiečanem. Přestal jsem zmateně pobíhat, dal si tradičního turka (ehm asi bych možná měl napsat, že lógrovatý kafe, není-liž pravda?) s mlíkem, cigaretku na uklidnění a v 18.30 jsem naklusal na místo činu. Pět a dvacet ká čé jako "příspěvek na pokrytí technické realizace" mi připadá jako cena lidovější než lidová, menší než malá....prostě symbolická.


Maskován civilem, tedy v šedých (další ďůbek...co ďůbek.....) riflích a šedé mikině jsem se uvelebil uprostřed poslední řady, a mžouraje do protivné zářivky na stropě jsem spolu s ostatními (odhaduji, že se nás sešlo zhruba 15, včetně sličných uvaděček) vyslechl stručný úvod, malé povídání autora projektu o DM, jejich tvorbě a historii, které bylo myslím docela správné a pro laika zajímavé.
Sic se mi v duchu občas ozval nějaký vnitřní hlas třeba s poznámkou: "Clarke přeci odešel až po Speak and Spell" nebo "současný koncertní bubeník se jmenuje Eigner", ale umlčoval jsem jej tím, že přeci nebudu hnidopich a sám přeci třeba taky nevím "jaký nosí Dave fusekle" nebo "jaký pije Martin pivo".
Úvod proběhl tedy v pořádku. Myslím, že ku spokojenosti všech a servírovalo se večerní menu.
Jako předkrm nám mistr šéfkuchař naservíroval Stripped, což jsem uvítal.
"Je to jedna z tvých nejoblíbenějších skladeb, po delší době se zase podíváš jak hoši demolují Žigula, Alan jak griluje televizi letlampou a poslechneš si Daveovo Porsche....." říká mi zase ten hlas v duchu.
Ale co to? Hoši sice kladívečky domlouvají nebohému vozu, Alan televizi taky griluje, ale to Daveovo Porsche má nějaký divný zvuk....
"Má to moc basů, chtělo by to přidat trochu na středech a vejškách, takhle to zní jako koule......jo, a volume trošku doprava by to taky sneslo" říká mi zase ten hlas uvnitř. Než ho stačím okřiknout, ať nerýpe, tak je po předkrmu a servíruje se hlavní chod. Intro je fuč než byste řekli "švec" a než se rozkoukám je skoro pryč i úvodní A Pain That I'm Used To a začíná John The Revelator.


"Teď tomu zase úplně chybí basy a přebejvají vejšky" zase rýpe ten uvnitř. Ale uznávám, že má pravdu. Napadne mě, že "je to teď jen takový nemastný a neslaný pidlikání, Dave sice dělá co může, Christian taky, ale jestli se nehejbne se šavlí, tak z té dnešní slavnostní večere moc nebude". Plátno je sice hezká věc, lepší než ta moje pidi TV doma (pyšnící se téměř nekonečnou úhlopříčkou 37, ano skutečně vidíte dobře, celých 37 cm.....), ale co na tom, když zvuk nestojí za nic....Chtělo by to trochu grády.... Jako by mi sám autor četl myšlenky, mizí co chvíli do promítárny, zvuk se začíná měnit (aniž si to uvědomuji), hutnět a i se mnou se začínají dít podivuhodné věci. V nohách mi to začíná cukat už při John The Revelator, Otázka času mě už úplně pohltila a já se přistihl, že na TO civím málem s otevřenými ústy. Po těle mám dávno tradiční husí kůži a zježené chlupy (tam ne - pozn. pro šťouraly), hltám každý Daveův pohyb, každý tón a každý střih najednou tak rychle ubíhajícího záznamu.
Policy Of Truth. Jako mávnutím kouzelného proutku jsou pryč VŠECHNY všední starosti. Nervy a únava z práce, účty, složenky, splátky, rozbité auto, kolabující počítače, protivní spolupracovníci, šéfové, zákazníci, obchodní zástupci, dodavatelé, protivní lidé všeobecně, nastupující předvánoční stres, přibývající vrásky a šrámy a rostoucí panděro (to hlavně :o)). Najednou jsem tu jen já, ve SVÉM světě. Tohle je to kouzlo DM. Tak těžko popsatelné, ale přesto tak zřejmé, že má člověk pocit, že si jej může schovat do dlaně, do kapsy, vzít si ho s sebou kamkoli.


"Neblbni, přeci se z toho neposadíš na zadek po tolika letech co už to posloucháš, přeci tě už jen tak něco nepřekvapí" vrací mě zpátky na zem zase ten hlas uvnitř.
"Sakra, už aby byl zase koncert" napadá mne a pro odlehčení píšu Michalovi (sinus) SMS, jestli neví něco o nové desce.....(hmmm…koho to zas čerti po sms nesou…)
Precious, Walking In My Shoes a Suffer Well mě definitivně odzbrojují a rezignovaně se nechám unášet tak, kam chtějí pánové Gahan, Gore, Fletcher, a spol....
"Kur*a drát, ale při tomhle se nedá jen tak sedět" říká mi zase ten vnitřní hlas. Dávám mu opět za pravdu.
Na moji otázku jestli jsem magor mě Michal utěšuje, že ne a prý Fletch povídal něco o turné na podzim 2008.
"To je ale hrozně daleko, Zrzku" napadá mě a trochu se zklidňuji při nastupující pomalejší sérii. (...a to ještě netušil, že ho jen utěšuju...)
Přišedší SMS od Michala a Petry (ffelina) je jen další solí do mých ran: "A to tam jako musíš sedět, jo? To musí být teda sebeovládání........pozdravujeme z hospody." "Já vám dám, dělat si ze mně ještě prdel, syčáci!" brumlám si v duchu a při Personal Jesus stavím z ovečkovských vánočních volných minut 200 km dlouhý telemost, na který je více než kladná odezva.
"Super. Zapěli jsme si, mám křeč v noze od podupávání...pozdravuj Michaela Kořínka, to je ten jak to tam pořádá...." píše mi v další zprávě Michal a já přenáším pomocí svojí stařičké Nokie 7110 (mimochodem....to je náramně užitečný přístroj, v případě potřeby je možné jej použít i jako pěstního klínu) do pražské putiky i část Enjoy the Silence. Odpovědí mi je: "Bavíme tu celou hospodu, jak naklonění u mobilu zpíváme Enjoy The Silence."
"Vida, veselo je tedy i v Praze, já mít v sobě pět piv, taky bych tu možná jen takhle neseděl" říkám si s úsměvem na rtech a dál si užívám na plátně se míhající obrázky. Tep se mi s ubíhajícím časem ustálil asi někde kolem hodnoty 200, teď už to se mnou nešlehne (...mezitím se v jedné poloprázdné pražské restauraci stáváme mírnou atrakcí pro přítomné štamgasty...). Koncert spěje pomalu, ale jistě ke konci.
Just can't get enough, Everything counts.....následované úchvatnou Never Let Me Down Again (v Praze prý dokonce poctivě mávají a vrchní se jich ptá, jestli si je může natočit) a po tom všem téměř "chilloutovou" Goodnight Lovers si opravdu vychutnávám a jsem rád a spokojený, že jsem se vydal na výlet.


Jako zákusek je nám ještě naservírováno Enjoy The Silence z Devotional Tour 1993 a Stripped z vystoupení DM na Rock Am Ring 2006.
Skončili jsme tedy tím, čím jsme začali, jen mezi jednotlivými kousky je 20 let rozdíl. Na kolik se DM za těch 20. let změnili? Tedy kromě toho, že v sestavě již dnes není Alan Wilder. Uvědomil si to vůbec někdo z přítomných? Nebo jsou DM stále takoví, ne-li ještě lepší než před 20-ti lety?
Po skončení projekce s díky odmítám pozvání na kus řeči a kávu, jen prohodíme se zúčastněnými pár vět, pánové mi roztlačí (díky!!!!) stávkující auto a hurá zpátky na zasněženou Vysočinu.


Hodnocení?


Mě tenhle záznam a takovýhle způsob prezentace nadchl a včerejší večer jsem si skvěle užil. Jak už jsem naznačil na začátku, akce nebyla určená k uspokojení kultovních fans, ale pro širší publikum. Oceňuji snahu autorů divákům nepustit jen DVD, ale i o jakýsi výklad a snahu o hlubší ponoření se do tématu. Pěkná byla rovněž výstavka těch nejzásadnějších alb DM a dalších zajímavostí. Z mojí strany naprostá spokojenost, rozhodně doporučuji potenciálním návštěvníkům další projekce. Jen je možná škoda, že akce neměla větší reklamu. A také pauzy a způsob výměny přehrávaných disků by možná bylo možné udělat kontinuálnější, aby výměna disků tolik nenarušovala průběh večera. I přesto tak dávám 10 a půl z 10, jinak bych dal rád 11. ;o)

Tak snad zase někdy příště, a třeba i v hojnějším počtu.....

...see you next time....



fan4dm

(žlutými rádobyvtipnými poznámkami opatřil sin)



    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


Alex :

29. listopadu 2007, 14:36     

Moc pěkná recenze :)


wifi :

29. listopadu 2007, 18:35     

„Najednou jsem tu jen já, ve SVÉM světě. Tohle je to kouzlo DM. Tak těžko popsatelné, ale přesto tak zřejmé, že má člověk pocit, že si jej může schovat do dlaně, do kapsy, vzít si ho s sebou kamkoli.“

moc krásně řečeno….Taky to mám tak.


Nyx :

30. listopadu 2007, 18:48     

Pěknééééééééé, a to moc!
To máš štěstí, že jsem DM poslouchala, už když ses tahal s aktovkou do první třídy, co? :-))


Ivan V. :

1. prosince 2007, 16:35     

  • to fan4dm: Hmmm, klobouk dolů před tvou krásně napsanou recenzí! Taky bych někdy rád zhlédl nějaký DM koncert (nebo jiný) v biografu.


Šnek production :

5. prosince 2007, 02:09     

Jo jo, úplně to mám všechno před očima a taky se mi zrychluje tep na 200

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků