Toulky historií : Fletch v Praze (6/2000)


Redaktorka Bongu (oficiální fan-zin DM – pozn. překladatele) Michaela Olexová tráví den s Fletchem a několika přáteli v Praze. V dalším vydání Bongu samozřejmě nechyběla reportáž z tohoto dne...




Není velmi časté aby jste obdrželi e-mail že je Fletch na cestě do Prahy a že by byl rád kdyby jste mu zavolali do jeho hotelu. Je to obvyklé pro foto session, turné, promo nebo fotbalový zápas, kdy hraje Chelsea (oblíbený fotbalový klub Andyho Fletchera - pozn. překladatele), ale tentokrát to bylo jiné. A tak zrušíte všechny vaše předešlé schůzky (které rozhodně v každém případě nebyly tak naléhavé) a vytočíte číslo…


Michaela Olexová: „Ahoj Andy, to jsem já. Jak jde život?“


Andy: „Oh, ahoj! Jsem rád, že tě slyším.“


Michaela Olexová: „Kdy jsi přijel? Jak dlouho tu budeš?


Andy: „Dobře, jenom na tři dny. Jsem tu s mým kamarádem Robem. Myslíš si, že by bylo možné, aby ses s námi setkala a provedla nás po městě?“


Michaela Olexová: „Ano, proč ne. Naschle asi za půl hodiny.“


„Ahoj Praho! Tady je Andy Fletcher z Depeche Mode! Pojďme rozjet rock’n’roll!“ Zdá se, že to bude ještě další vzrušující zážitek. Neděláme si těžkou hlavu a směřujeme si to do centra města, kde stojí všechny historické památky a budovy. Není žádný způsob, abychom propásli příležitost dát si ranní kávu v uměleckém nouveau café k diskuzi o plánech pro zbytek dne.


Zde je vždy čas na trochu nakupování mezi přestávkami na vypití šálku kávy. Dnes je trochu chladno, ale to nás nezastaví, abychom šli do Starého Města Pražského a potulovali se malými uličkami, které nabízí přibližně všechno, co by turisté jako Andy a Rob mohli hledat, včetně dřevěných loutek a proslulého zeleně zbarveného nápoje Absint. Ruské dřevěné panenky jsou také velmi oblíbené, ačkoli nemají nic společného s českou historií. Ale nyní je dostanete oblečené / namalované jako politiky nebo fotbalisty, to je pravděpodobně důvod Andyho zájmu.


Chůzí trávíme v centru asi hodinu, začneme přemýšlet o nějakém obědu. Navrhuji několik míst, kde se můžeme najíst a je proveden výběr. Rovněž Andy se tím zdál být docela šťastný...


Není tu nic lepšího než české pivo v tradiční české hospodě se sládkem jen u vašeho stolu. Ano, věřte mi! Nemnoho Čechů sem přijde tak jak to je vždycky, shluknutí s turisty a toto byla ve skutečnosti také má vůbec první návštěva. Jestliže nejste vegetarián, tak se cítíte jako v nebi a tak navrhuji Andymu jít pro pečenou kachnu s knedlíky. Je tu dost času mluvit o nahrávání nového materiálu a basildonské konvenci, zatímco čekáme na naše jídlo. Je legrační kolik vzpomínek se vám vybaví, když potřebujete na…


Jsme přecpaní a připravení znovu vyrazit na cestu. Nikdy jsem se nenachodila tolik, přinejmenším v několika posledních měsících – myslím si, že Andy a Rob to pociťují stejně! Není žádný způsob, abych je nechala opustit Prahu bez překřížení famózního Karlova mostu, který poskytuje velkolepý výhled na Pražský hrad a většinu dalších historických míst. Jsem si jista, že tu Andy nebyl od fotografování s Antonem Corbijnem v roce 1988 pro knihu „Strangers“. Je pozdní odpoledne a začíná mrholit. Andy se rozhodne dát si padla a setkat se později večer na večeři – potom, co jsme všichni měli hodně potřebného odpočinku.


George z místní Mute pobočky organizuje večeři v 8 večer, tak se s ním setkávám já, Andy a Rob v hezké a útulné restauraci s výběrem z mezinárodních jídel. Andy oznamuje, že to bude „pánská noc“ a tak musím strpět nějaké „pánské žerty“. Kromě toho je řeč o hudbě, nových albech, lásce, fotbalu a životě obecně.. Když dojíme naše moučníky je navrhovaný noční podnik a tak si chytneme taxi a vypravíme se na naši cestu do Radosti, což je klub navštívený Depeche po jejich vystoupení v Praze během Devotional Tour. Tak máme taneční parket pro sebe…ještě pár drinků, než si řekneme „dobrou noc“. To byl ale den!!!





 
 
 
 
 
 




Bong 44, červen 2000
text a fotografie: Michaela Olexová


překlad : Ivan V.




    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


paytheprice :

8. února 2007, 15:19     

Co se vlastně s Míšou Olexovou stalo?

Míša byla vlastně jediný člověk z ČR,kterému se dostalo oficiálního poděkování od Depeche Mode na bookletech jejich alb počínaje Songs of Faith and Devotion…


sinus :

8. února 2007, 15:37     

Osobně jsem Míšu neznal, takže netuším…

Jinak super článek, díky Ivane.


Šnek production :

8. února 2007, 17:57     

Já to poděkování na SOFADu nevidim…


sinus :

8. února 2007, 18:10     

Nebylo to jen na nosičích, které vyšly pod (dnes neexistujícím) labelem Mute CS..?


Ivan V. :

8. února 2007, 19:51     

Není zač Michale. Naopak já děkuju za uveřejnění článku.
M. Olexovou taky v bookletu SOFADu uvedenou nemám, CS Mute verzi nevlastním. Jinak by mě taky zajímal její další osud, myslím tím, čemu se věnovala a věnuje od té doby, co byl zrušen BONG (2002), jestli je pořád v kontaktu s DM… Ale asi to bude nejspíš novinařina.


sinus :

8. února 2007, 20:17     

mrkněte sem, do sekce „zvláštní díky“ :
http://cs.wiki­pedia.org/wiki­/Ultra


Dáša :

9. února 2007, 16:46     

Jestli si dobře pamatuju, tak Míša po návratu z Anglie pracovala jako manažerka pro Bontonland. Pamatuji si, jak do Anglie odjížděla a pak začala pro Bong pracovat, psaly jsme si tenkrát, byla to supr doba. Několikrát jsme se setkaly, vzpomínám si na sraz v Lucerně nebo na SOFAD tour v Praze, kde přímo pro DM fotila do časopisu, vyšlo tam spoustu jejích fotek a pod nima její jméno. Poděkování M. Olexové je na obalu SOFAD kazety.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků