Střízlivé interview s Depeche Mode


Jedna křižovatka v Holywoodu je doslova zacpaná hordami fanoušků Depeche Mode, kteří zde čekají na koncert svých hvězd v rámci pořadu Jimmy Kimmel Live. Většina je oblečená v černém – v uniformě pravého Depeche Mode devotee…





Tři členové kapely jsou rovněž, alespoň částečně, oblečeni v černé, ale jejich nálada je mnohem jasnější a veselejší, než jejich muzika i minulost.

Před třinácti lety zpěvák Dave Gahan téměř zemřel po předávkování drogami, a byl vzkříšen mezi živé díky lékařům v hotelu Sunset Marquis, nedaleko odsud. Od té doby už se drog nedotkl, a dal se na jógu, i psaní písní, které doposud bylo hájemstvím kolegy Martina Goreho. Ten mimochodem zase přestal s alkoholem. Tohle všechno změnilo dynamiku v kapele, ale tím správným způsobem – jak prohlašuje třetí člen tria – Andy Fletcher.






Když se podíváte ven z okna na ulici, vidíte tam to shromáždění 10 000 lidí?

Andy : To se nemohlo stát. To nebude mít nic co do činění s námi… U2 jsou asi ve městě…?(všichni tři se smějí).

Uzavřeli ulici kvůli koncertu tady, v Holywoodu…

Dave : Když jsme poprvé o tomhle uvažovali, měli jsme trochu obavy, jak to vlastně celé dopadne, jestli někdo vůbec přijde.

Báli jste se že přijdou jen dva lidi?

Dave : Tak nějak! Vždycky to tak máme…Dokud nevlezeme na pódium a nespatříme fanoušky.

Tomu nemůžu uvěřit – i po třiceti letech?

Dave : Myslím že třicítku máme až za rok.

Andy : Namouduši, od doby kdy jsme se poprvé potkali už to třicítka bude. Říkám si „Ježíši, to je trapné! Jsme tak strašně staří!“ Ale myslím si, že ted už jsme opravdu dostali rozum. A je to něco, na co můžeme být už celkem hrdí.

V období minulého alba (Playing The Angel) bylo mezi vámi, Davide a Martine, malé napětí – když Dave chtěl přispět na album i svými písněmi. Na S.O.T.U. už se ale zdá, že byla mnohem lepší atmosféra pro každého, kdo chtěl sdílet své skladatelské schopnosti.

Dave : Když jsem přišel s balíkem svých demosnímků, a prohlásil jsem : „chci aspoň polovinu z nich na albu“, tak to samozřejmě tak nedopadlo (na minulém albu). Byl jsem příliš sebejistý, přiznávám. Ale bylo to pro mě něco nového, skutečně vzrušujcího. Už si nedokážu představit, že bych se stáhl zpět, a nepřispíval ke skládání.

Martin : Opravdu, myslím že jeden z faktorů v Depeche Mode se stal mnohem silnějším, a lepším. Myslím že Dave je výborný frontman…

Dave : Díky chlape!

Martin:…a i při zpívání textů někoho jiného je dobrý. Ale myslím že teď se cítí mnohem více součástí skupiny. A to je to, co kapelu dělá kapelou – atmosféra mezi námi – je teď o dost lepší.

Martine, ty jsi skončil s pitím…

Martin : Jo, už to budou tři roky… Je to pěkný rozdíl.

Dave : Teď je to jiný muž. Je to odlišná stránka Martinovy osobnosti, která tu vždycky byla, ale někdy se dost zakalila, když se pití stávalo důležitější víc než cokoliv okolo. Myslím že se to dostalo do téhle fáze při minulém turné – a Martin se jednou zastavil, a řekl : „Víš co? Chci s tím skoncovat.“ Je to jen jedno z klišé, je to takový mýtus, že se říká že musíš být opravdu na dně, abys stvořil něco uměleckého…

Věříš tomu?

Dave : Jasně, chvíli jsem to tak dělal. Jo.. Ale ve skutečnosti to neprodukuje žádnou kreativitu, když jsi v háji.

Takže Andy, v současnosti tu máš vedle sebe dva střízlivé členy kapely.

Andy : Pro mě je to jen dobře! (Dave Martinem se smějí).

Martin : Teď o víkendu vyžahnul přes 50 kousků!

Andy : Vyžahnul ale…

Dave : Je teď pod tlakem…

Andy : Tyhle věci dělají lepší atmosféru…

Dave : Martin vždycky hodně tvrdě pracoval na svých písních, a vždycky je dělal výborně.

Andy : Taky hodně tvrdě pracoval s jeho popíjením (smích). Víš, když je tohle pryč, není tu tolik zábavy. Ale uvnitř ve studiu, když jsme dělali tohle album, Martin vždycky první přicházel a jako poslední studio opouštěl, a pracoval opravdu, opravdu tvrdě – byl hodně soustředěný – a to byl ohromný úspěch. Byl to výborný pocit.

Martin : Zapojoval jsem se do práce až okolo třetí odpoledne, takže jsem pak musel odcházet jako poslední!

Myslíte že je v dnešní době méně tolerance pro tenhle typ extrémního chování v muzice?

Martin : Myslím že hraní v kapele je právě o tomhle – je to práce kde jsi vyloženě podporovaný k tomu, vyrazit do společnosti a chovat se extrémně. Víš, lidé chtějí vidět kapelu kde jsou umělci na dně. A taky ti vždycky kupují drinky. Oni tohle „extrémní chování“ chtějí vidět.

No, a co jim tedy řekneš teď?

Martin : Já jen… Nechci už dneska nikam vyrazit! (všichni se smějí).

Zůstaneš doma a cvičíš s Davidem jógu že?

Dave : Zatím ne. Nedostali jsme se ještě do téhle fáze. Zní to dost šíleně – začít společně cvičit jógu!

Po třiceti letech se stanou i divnější věci…

Dave : Jo, stálo to hodně úsilí a vyžadovalo to hodně disciplíny, pokračovat dál. Musíš se nějakým způsobem naučit si to užívat. Za ty tři dekády tu byly různá období. Když jsme začínali, byli jsme ještě téměř teenageři. Samozřejmě, zažili jsme kopec srandy – řádění na parties, v klubech, barech… Ale víš, přichází čas, kdy za tím musíš udělat tečku.



Denisa Quinn, CNN

-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků