Stolní fotbálek máme ve studiu zakázaný


Pěkný rozhovor v pohodovém duchu přinesl německý magazín Bild. Tentokrát reportér zpovídal oba mozky Depeche Mode, Martina a Davida. Vznikly z toho zajímavé dotazy a zajímavé odpovědi...





Minulý týden byl ve znamení velkého hudebního překvapení - Depeche Mode se vrací na scénu s novým albem a turné! Obyčejná kapela by vydala pouze tiskovou zprávu, ale ne tak tyto synth popové legendy. Své budoucí plány představili při tiskové konferenci v Miláně, před zraky fanoušků a novinářů, i celého světa. BILD se setkal se dvěma zásadními muži Depeche Mode: Davidem Gahanem a Martinem Gorem...




Vítejte zpět! Davide, kde máš své zlaté boty?

Dave: Haha, no, doufal jsem že budou mít dobré přijetí. Ale nikdy jsem si nepomyslel, že až tak dobré! Každý se mě na ně ptá.

...a každý se vás taky ptá na nové album a turné?

Dave: No, pořád jsme ještě ve studiu, a album ještě není hotové. Ale už se každý s námi chce bavit o turné. Je to zvláštní situace.

Martin: Jo, to je pravda. Ale je úžasné zase jednou vylézt na denní světlo. Posledních několik měsíců jsme byli doslova zamčení ve studiu.

Co vás znervózňuje více: vydání nového alba, nebo to, že máte vyjít na pódium?

Martin: No, já jsem před koncerty vždycky trochu nervní. Ale zvykl jsem si. Kdybych nebyl nervní, bylo by něco špatně. Co se týče alba, už jsme se poučili, že se vždycky najdou lidé, kteří nemají rádi určité písně. Myslím že bych ti mohl už teď říct názvy písní z alba Spirit, které budou kritici nenávidět, ale fanoušci milovat! (smích)

Dave: Mě spíš více znervózńuje nové album. Protože když jdu na stage, mám v hlavě pouze jedinou obavu : aby mi neselhal hlas.

Jak moc jste šťastní z toho, že fanoušci po vás tolik šílí?

Martin: Vlévá to do nás energii, je to skvělý pocit.

Dave: Tak jasně, každý muzikant chce pozornost. Ale vždycky je dobré, být pár let mimo celý ten ruch. Díky tomu se umělec stává zajímavějším. A jak vidíme, nynější reakce nám to potvrzují! (smích)

Jak moc velkou odezvu potřebujete? Ta co je teď, vás uspokojila?

Martin: Ano, je to velmi hezké...(smích) Víš, když jsi ve studiu, a několik měsíců vídáš pořád ty samé tváře, tak jsi pak nakonec rád i za to, když si fanoušci postaví stany před tvým hotelem.



Ve studiu to může být pěkná nuda. Jak proti tomu bojujete?

Martin: Mívali jsme stolní fotbálek - ale ten máme už zakázaný.

Proč?

Protože jsme u něj strávili třeba dvě hodiny. Víš, trávili jsme u něj moře času. Pořádali jsme pravidelně celé turnaje. Dali jsme dohromady týmy, a hráli jsme každý proti každému. A to ráno, v poledne i večer.

To zní skvěle...

Martin: Jasně to jo... Ale s prací to vázne. My pak těžko něco nahrajeme! (smích)

Reakce na nové album byly ohromné. Jste rádi, že vaši fanoušci nechtějí slyšet jen staré hity, ale jsou hladoví i po novém materiálu?

Martin: Ano, máme kliku v tom, že s námi nejsou jen staří fanoušci, ale také přibývají noví a mladší fans.

Dave: ...protože nejezdíme jen na samotné turné, ale vždycky k němu vydáváme nové album. Kapely jako Rolling Stones to tak nedělají. Potom není divu, že fanoušci chtějí slyšet jen staré věci. Jsme po všech těch letech pořád ještě normální kapela, která nahrává alba, haštěří se nad songy, a jezdí na turné.

Jeli by Depeche Mode vůbec na turné, bez vyhlídky na nové album?

Dave: Myslím že ne. Jenom nová hudba nám dodá palivo, abychom dál pokračovali.

Peněz už určitě máte dost.

Dave: Samozřejmě, nic není zadarmo. Celé turné stojí peníze. A třeba i tahle tiskovka v Miláně stojí peníze. Třeba i ta voda, kterou piješ, stojí pět euro malá lahev. Ale máš pravdu, je to hudba, která nás dělá šťastnými, ne peníze.

Děkuji za vodu!

Dave: Rádo se stalo. Máme štěstí, že jsme v situaci, kdy si prostě můžeme dělat hudbu jakou chceme. A také, já můžu v klidu realizovat svoje sólové nápady.

Prospívají tvoje sólová alba i Depeche Mode?

Dave: Ano, moje sólová dráha ovlivňuje Depeche Mode nesmírně - protože si tak beze stresu vyzkouším různé cesty jako skladatel. Hodně se přitom naučím nového. To je pro Depeche Mode dobré.

Pokud by Depeche Mode přestali existovat, a vy byste se ráno probudili jako úplně normální týpci, co byste udělali jako první?

Dave: Byl bych smutný, že všechna ta skvělá hudba najednou zmizela. Jsem opravdu hrdý na to, co jsme vytvořili.

Martin: Já bych asi začal psát hudbu...

Začal bys znova od nuly?

Martin: To ne. Ale prostě bych dělal hudbu. Bez nějakých plánů. Hudba je můj život.



Je to někdy stresující, být slavný?

Martin: Musím říct, že dneska už ve svých osobních životech nemáme žádné problémy. Pokud zrovna nevyrazíme do Milána ohlásit nové album a turné, žijeme si své dny v pohodě. Kdybych přijel se svou rodinou do Milána soukromě, maximálně bych se čas od času někomu podepsal, nebo se s někým vyfotil.

Dave: No, my vlastně pořád na něčem pracujeme. I když o nás fans třeba tři roky neslyší, neznamená to že jenom ležíme na pláži. Navíc, já bydlím v New Yorku, a tam se nikdo o mě nestará! (smích)

Co vás motivuje i po těch letech psát hudbu a hrát?

Martin: Hudba. Velmi jednoduché. Jistě, na turné není vždycky na růžích ustláno. Jsou chvíle, kdy se mi stýská po domově - vemte si že jsem třeba šest měsíců pryč. Ale myslím že to je normální.

Je to odvrácená strana turné?

Dave: Ano, to cestování není vždycky příjemné. Ale hej, ty koncerty tě zase zpátky nakopnou.

Martin: Samozřejmě, je to velká zábava, cestovat po celém světě a hrát koncerty. No, ale jsi zase pořád daleko od rodiny.

Ale s FaceTimem, Skypem a podobně, je už dnes jednodušší zůstat v kontaktu?

Martin: Jasně. Ale mám doma sedmiměsíční dcerku. Takže v tomhle případě mi FaceTime moc platný není (smích). Ale máš pravdu. Dneska už můžeš udělat pár kliků, a být doslova ve vlastním obýváku. Dřív to bylo o hodně dál. Byli jsme úplně sami...

Máte na turné nějaké rozmary?

Dave: když jsem ještě kouřil, kupoval jsem si na turné vždycky menší krabičky cigaret. Pak mi našli tu rakovinu, a s kouřením jsem okamžitě skoncoval. Je to tak lepší (smích)

Martin: Dřív jsem na turné sbíral hudební nástroje. Kdykoliv jsme měli den volna, šel jsem někam do hudebnin, a koupil si kytaru. Ale ty časy už jsou pryč.

Proč?

Martin: Protože jsem měl plný dům kytar. Ležely pod postelí, ve skříních, všude!

To musela být žena ráda...

Martin: No to si piš! Nebyla zrovna příznivec mojí sběratelské vášně.


Ilustrační video,v úvodu je Martin a Fletch v prodejně kytar (1988)



Co se vám dvěma navzájem nejvíc líbí na tom druhém?

Martin: Na Davidovi mám rád jeho vášeň pro věc. On je tak tvrdohlavý, a vždycky chce všechno udělat dokonale. Když jsme ve studiu, cvičí zpěv každý den. Když mu pošlu dema písní, zkouší si je, a kdyby mohl, zpíval by je i ve spánku. Nevím, kolik času na tom doopravdy stráví, ale vždycky je to perfektní. Zná pak ty písně lépe než já!

Dave: Haha, díky! Na Martinovi je skvělé, že je pro mě neustále záhadou.

Jak to myslíš?

Dave: Nejsme vždycky otevření, máme mnohá tajemství. To je z hudebního hlediska výborné, protože naše pravé emoce dokážou vyplout na povrch právě prostřednictvím hudby.

A co se ti Martine na Davidovi líbí nejméně?

Martin: Jako frontman musí mít určité ego. To je důvod, proč jsme tak úspěšní. Ale někdy je to vyčerpávající.

A tobě Davide na Martinovi?

Dave: Vím že je pro něj těžké balit své pocity do slov. Je někdy velmi plachý. To je důvod, proč spolu oba nejlépe komunikujeme skrze hudbu.

Když se podívám na vaše turné, vidím že Německo tam má nejvíc koncertů. Proč?

Dave: Německo bylo už od našich prvních alb pro nás klíčovou zemí. Fanoušci tady nám vždycky rozuměli, obzvlášť naší temné straně.

Vzpomínáte si na váš první koncert tady?

Martin: Myslím že to byl Hamburk...

Dave: Hamburk, ano..

Hamburk, to zní vždycky sexy. Každá velká zahraniční kapela tu nejprve hrála v Hamburku...

Martin: Haha. Přesně tak, Beatles, Rolling Stones a samozřejmě my.

Dave: Mohl to také být Hannover. Hráli jsme tehdy hodně po vojenských základnách, protože tam bylo umístěno hodně britských vojáků.

Máte před koncerty své rituály?

Martin: Sejdeme se dohromady, společně se obejmeme, a pořádně si zařveme.

A co se stane bezprostředně po show?

Martin: Každý jde svou cestou. Dave si obleče kabát a okamžitě sprintuje do auta na hotel, do sprchy. Já jdu do zákulisí hrát stolní fotbálek.

A sprchuješ se až druhý den?

Martin: Jednou týdně je dost! (smích)

Když přijedete po dlouhém turné domů, co uděláte jako první?

Martin: Nech mě přemýšlet ... jdu nakoupit. Pak do lékárny. Já se přepnu do normálního života hodně rychle. A líbí se mi to.

Dave: Jakmile přistanu letadlem, vezmu si taxi domů, a objednám pizzu. Vždycky pizzu.


Thanks to dmtvarchives.com


-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


Kaleid :

23. října 2016, 10:27     

Haha, tak v tom je to tajemství! žádný zázračně rychlý producent, prostě vyhodili stolní fotbálek!


lee :

23. října 2016, 14:46     

Ano! Konečně Revoluce! :D :D


DMlive :

13. listopadu 2016, 21:14     

Stejně tam nějakou zábavu mají :-)

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků