Samplování je upírská práce (1988)


V roce 1988 Depeche Mode překvapovali svět svojí tak trochu zvláštní show : tři muži stojící chladně za syntezátory, a v popředí frontman, který měl do rockových orgií daleko, a přesto z pódia energie jen sršela. V následujícím rozhovoru Alan nechává trochu nahlédnout do soustrojí jejich koncertní mašiny..




S Alanem v zákulisí

Autor : Chris Jagger, Backstage 1988


V poslední době se zdá, že většina hudebních kritiků se zajímá jen o staré bluesové klasiky, či dávné rockové legendy. Myslím že je načase zkusit něco "absolutně odlišného". Myslím že nastal čas pohovořit si s Depeche Mode!

Tito syntezátoroví kouzelníci jsou ojedinělou bílou vránou na rockové scéně. Pány Davida, Martina, Alana a Fletche jsem zastihl při jejich posledním evropském turné které bylo kompletně vyprodané. Navštívil jsem jeden jejich koncert, mimo jiné i proto, abych si s nimi popovídal. Nakonec jsem udělal interview s Alanem Wilderem, kterého znám už delší dobu, ještě než byl členem Depeche Mode.




Viděl jsem v tvém obýváku klavír Steinway Grand Piano. Máš v plánu zkusit v blízké budoucnosti sólové turné?

Ne, to opravdu ne. Jen si znovu nastudovávám některé starší kompozice. Je to celkem zajímavé, ale taky zatraceně pracné. Začínal jsem se učit na klavír v osmi letech. Tohle cvičení mi dalo dobrý základ pro pozdější kariéru v showbusinessu. Navzdory tomu, že používáme spoustu moderní techniky a syntezátory, pořád si rád zahraju na staré dobré piáno...

Hraješ i klasiku?

Jasně, samozřejmě! Úplně miluju Mahlera a skladatele typu Philip Glass, kteří dokáží balancovat mezi populární muzikou a klasikou.

A co starší klasiky elektroniky? Třeba Edgar Varese?

Abych byl upřímný, předtím než jsem se stal členem Depeche Mode, nezajímal jsem se moc o elektroniku. Byl to až Daniel Miller (šéf Mute), kdo mi ukázal celou tu elektronickou scénu a dal mi poslechnout kapely jako Kraftwerk a podobné jiné. Daniel je mimochodem výborný hráč na klávesy.

Jaký byl tvůj první synťák?

Byl to Mini-Moog, nejlepší nástroj co jsem doposud měl. Pořád ho ještě používáme na některé basové party.

Jak jsi se dostal k Depeche Mode?

Odpověděl jsem na jejich inzerát v Melody Makeru.

Typické...Musel jsi skládat nějakou zkoušku?

Ano. Kapela měla zrovna dost divné období. Byli hodně mladí a úspěšní. Byli dohromady sotva rok, a už skórovali v hitparádách. Pak je opustil jejich skladatel Vince Clarke a v tisku se začaly objevovat titulky typu "Konec Depeche Mode". To ale pro ně působilo jako velký stimul, a Martin se rozhodl ujmout se skládání. Ale potřebovali hráče na klávesy pro turné. Takže můj první rok s Depeche Mode jsem strávil víceméně v roli "zaměstnance", který hrál při koncertech. Plným členem Depeche Mode jsem se stal až později.

Proč myslíš že vybrali zrovna tebe?

Většinou se jim na zkoušky hlásili lidi, kteří byli jejich fanoušci. Já jsem je moc neznal, a tu mou lhostejnost zřejmě Dave, Martin a Andrew oceňovali. Navíc jsem s nimi mohl začít hrát prakticky okamžitě. Martin byl v pohodě, ale ještě jsem se nemohl podílet při práci ve studiu. Naštěstí už předpokládali, že se po turné stanu jejich členem. Jinak bych je asi po pár měsících opustil.



Je při koncertě těžké rozdělit co kdo má hrát za party?

Ani ne, nevěnujeme tomu zas tolik pozornosti. Není pro nás tak podstatné jak si rozdělíme role, ani pro publikum ne. Protože jsme na podiu bez bubeníka, pokoušíme se hrát naživo jak je to jen možné. Sám si nakládám docela dost práce. Po nahrávání desky předělávám vícestopé bicí linky a reformuju v podstatě celou strukturu písní tak, aby se to hodilo více na živé hraní. Všechny důležité melodie rozdělím mezi mě a Martina. Nejvíc používáme E-Max a Emulator - u něj si můžeme klaviaturu rozdělit na šest částí a hrát tak z každé jiný zvuk - tedy šest různých zvuků. Každé turné vyžaduje spoustu příprav, ale když to doděláme, tak pak všechno šlape pěkně. I veškeré perkusní nástroje jsou propojené s E-Maxem. Zatím jsme nezažili nějaký zásadnější technický problém, ale vždycky se může něco stát..Proto máme i rezervní podpůrnou pásku, může se stát že třeba spadne harddisk nebo se něco přehřeje... Většinu syntezátorových zvukových linek také máme samozřejmě na záložní kazetě.

Vypadá to, jako byste byli úplně odkázaní na technologie. Je možné během show třeba změnit program, či zahrát píseň jinak, v jiné verzi?

Máme alternativní set, který hrajeme když máme více koncertů na stejném místě. V tomto druhém setu je mnohem víc prostoru pro změny, experimenty, nebo třeba prodloužení nějaké písně, když to atmosféra vyžaduje.

Dnes si syntezátor může pořídit už skoro každý. Co bys poradil člověku, který si chce nějaký koupit?

Pro většinu syntezátorů platí : vzhled a první zdání klame. Když na něj poprvé zahrajete, zvuk se zdá velkolepý. Po chvíli ale zjistíte, že se s ním toho nedá moc dělat. Jste omezeni jen v oblasti továrně přednastavených zvuků. Je mnohem lepší koupit si dobrý, ale nepříliš komplikovaný analogový syntezátor, který umožňuje vytváření vlastních zvuků. Sampler může být také dobrým řešením. V každém případě prostě musíte mít možnost být kreativní. Pro lidi, kteří nechtějí vyloženě hrát v kapele, je pokles cen docela zajímavý. Zakrátko už bude domácí 8-stopý rekordér dostupný pro každého.

Co si myslíš o přímém samplování?

Bezpochyby je to dobrá věc. Se samplerem můžete získat pozoruhodné zvuky docela jednoduchým způsobem. Pokaždé, než jdeme nahrávat do studia, strávíme pár dní samplováním zvuků přidáváme je do zvukové databanky. Někdy prostě jdeme jen s mikrofonem a rekordérem, a nahráváme některé opravdu magické a tajemné zvuky v odpadové žumpě :). Potom ve studiu zkoušíme, které zvuky by se nejlépe hodily do různých písní. Za celou tu dobu s kapelou už jsme hodně naexperimentovali. Někdy se i stalo že z náhodného zvuku vznikl nápad na melodii. Samplování je tak trochu "upírská" práce. Prostě vysáváte z okolí to co potřebujete, a zbytek zahazujete. Třeba jsme osvěžili sampl Beasty Boys od Led Zeppelin. Tahle hravá imitace myslím celkem zdravý způsob kopírování.

Abychom to uzavřeli - hlavní argumet proti elektronice je, že v hudbě může zabít emoce. V některých případech to tak být může. Ale já myslím, že elektronika ti dává v podstatě jen další nástroj, jakousi další ruku, kterou můžeš dirigovat svou kreativitu na mnohem více úrovních. Jsou tu prostě tyhle nové možnosti, a muzikanti by je měli naplno využít...



-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


al :

19. dubna 2009, 19:33     

Tento rozhovor mne utvrdil v tom, že pokud mi teď něco v DM chybí, tak je to právě Wilder…..

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků