Rozhovor se Simonem Heyworthem


  (26.04.2006)


Pete z Empty World 3 strávil nějaký čas s člověkem, který stojí za celou remasterskou prací na zmíněných albech : se Simonem Heyworthem. Simon dal Petovi hodně podrobných informací o práci ve studiu, o jeho zákulisí i mnohem víc…





Můžeš povědět něco o sobě, a jak jste se původně dostal do hudebního byznysu?


Začínal jsem při budování The Manor Studios v Shipton on Cherwell Oxfordshire v roce 1970. Byl to venkovský dům patřící Richardu Bransonovi. Já a jeden můj kamarád jsme ho přesvědčovali, aby změnil původně squashový kurt , který byl v takové krásné staré barabizně, na náhrávací studio. Richard souhlasil. Ukázalo se to být báječný nápad, umístění daleko od ruchu Londýna, ale dostatečně přitažlivé pro „hvězdy“ tehdejší doby. Zatímco probíhala výstavba studia, kterou jsme většinou prováděli my sami, mladý muzikant jménem Mike Oldfield se s námi sešel, a chvíli nám přehrával některá jeho dema.


Učil jsem se všemi způsoby o akustice četbou různé odborné literatury, a v reálu to používal při budování The Manor Studios. Pracoval jsem tam jako „tape operator“ a učil se všechno – jak se nahrává, techniku mikrofonů, mixáž… V počátcích jsme mysleli, že bychom mohli udělat 8 stopé studio, ale potom se stalo zřejmé, že budeme muset mít 16 stopé, ale nemohli jsme si dovolit velké studiové vybavení – tak jsme si vybrali americké zařízení Ampex 1000. Myslím že tehdy byl asi jen jeden jediný kus na celých Britských Ostrovech, a bylo poměrně obrovské. Postupem času jsem převzal kontrolu nad nahráváním a mixováním a pracoval jsem tam do roku 1976. Udělal jsem si tam částečně své jméno, a pak se rozhodl dělat na volné noze.


V dalších letech jsem se pohyboval v různých sortách nahrávacích studií, dokonce i navrhováním studia ve Stockholmu. Nakonec jsem zakotvil v Russel Street v Londýně a vybudoval tam Matrix Studios, spolu s přítelem který dělal vrchního inženýra v Trident Studios. Strávili jsme úžasné tři roky nahráváním všech možných druhů zajímavé muziky. Poté jsem na krátký čas odešel do Ridge Farm, a pokračoval cestováním po Evropě při produkování a řízení zvuku východoevropských rockových kapel. Někdy okolo roku 1982 jsem se rozhodl vystoupit z šera uzavřených studií , a dal se do branže produkování filmové muziky. To obnášelo společnou práci s režiséry a filmovými producenty na jejich hudebních vizích, a proměňování těchto vizí v realitu. Bylo to vzrušující období..Pracoval jsem s Jerry Goldsmithem, Merchant Ivory Films, a s mnohými dalšími. Když chcete hodně muziky za málo peněz, měli byste zkusit jet do Budapešti, Prahy, Irska – kamkoliv kde je to lacinější než v Londýně. V průběhu tohoto období v pozdních 80.letech nastávaly pokroky v technologiích , a já zjišťoval, že svět nahrávacích procesů může být jednoho dne „nelineární“, a zmocní se ho počítače. Někteří z mých přátel již vlastnili vybavení pro digitální záznam a editaci, a já jsem je spojil dohromady ve společnosti s názvem „Chop Em Out“ . Vždycky jsem se zajímal o proces „stříhání“ zvuku z vinylů, a vždycky jsem chodil „stříhat“, kdykoliv jsem skončil s mixováním nějakého alba, a tak jsem už znal , a skutečně doceňoval hodnotu a obratnost této části procesu. Chtělo se začít s masteringem. Mohl bych se vždy podívat na kazetu s páskou, a říci : " Á, já vím co to znamená, jaký druh pásky je v kazetě, studio ve kterém byla nahraná, možná i producenta a technika…Neměl jsem žádné obavy z pásek a nových páskových přehrávačů, a tak jsme jsme šli kupředu s oborem Mastering…. Koupili jsme dvě platformy na editaci a mastering od Sonic Solutions na první digital-audio pracoviště. Také jsme měli „No Noise“, což byl jeden z prvních softwarů na odstraňování šumů, praskání a syčení, opět od Sonic Solutions. Tahle společnost byla založená v Kalifornii , a vyrostla nahoru díky Lucas Film, ve kterém experimentovali s něčím, co se nazývalo „Edit Droid“ – což byla velmi raná verze digitálního editování filmu. Chlapci, co tehdy pracovali na zvukové stránce poté přešli do první formy Sonic Solutions. Fungují stále dodnes, a jsou pravděpodobně lépe známí jako dodavatelé autoringových nástrojů pro DVD. Část této společnosti zabývající se zvukem se nyní jmenuje Sonic Studio a máme dva plně vytížené systémy pro Super Audio Mastering.



Máš raději obojí: Stereo a Surround zvuk, nebo raději upředňostňuješ jeden z nich?


Já samozřejmě mám raději Surround – je o něco více komplikovanější , ačkoliv zase o něco více shovívavější než Stereo, protože tady je mnohem více prostoru pro muziku. Ale poslouchání nějakého dobrého vystoupení, nebo mixu v Surroundu může být báječný požitek. Je to jako když máte umělce přímo ve své místnosti – obzvlášťě při přehrávání s vybavením SACD, protože digitální rozlišení je hodně detailní, a zvuk je hodně uvolněný, a čistý jako dobré analogové nahrávky. Mastering ve Stereu je přirozeně více přímočarý (není tolik upravený), ale může s tím být také hodně tvrdá práce. Nemyslím, že bych ho upředňostňoval.

Můžeš nás provést stručnými základy toho co děláš, když remastruješ album?


První věc je poslechnout si všechny písně, v základním uspořádání, je li to možné. Potřebuju do sebe dostat a cítit celkový zvuk a , odhalit stopy, ve kterých by umělec mohl mít potíže, při mixování. Potom zahájím práci se začátkem. Pustím si píseň několikrát potichu, abych porozuměl celkové kompozici a aranžím, a opravdu se do toho celý dostal. Provádím různé pokusy – dělám mastering čistě digitálně, a potom se vrátím zpět k analogovým základům. Používám equalizér a dynamické zpracování , pokud je nezbytné vytáhnout ven nějaký detail ve zvukovém obraze. Poslouchám rozdíly mezi analogovým zvukem a jeho digitální konverzí, a jak hodně „vyjadřují“ muziku. Pak se rozhodnu pro určitý zvuk, jsem -li si jistý že ho mohu změnit tak, aby to bylo opravdu vylepšení. Někdy jsou rozdíly nepatrné – nechávám věci které zní samy o sobě dost dobře. Je to jako mít opravdu dobře udělaný kus ručně opracovaného nábytku, který už jen leštíte. Někdy je to víc než to.

Je to velký rozdíl – remastrování elektronické muziky, oproti muzice s klasickými hudebními nástroji?


Někdy ano, ale ne vážný. Domnívám se, že je dost podstatné, jestli se někdo rozhodne použít úplně digitální signál, digitální equalizer, dynamiku atd., nebo jestli chcevycházet z analogového základu. Tím můžete přinést více lidských elementů zpět do muziky…Jde to těžko vysvětlit, opravdu.



Jak dlouho jsi pracoval na remastrech Depeche Mode?


Speak & Spell mi zabralo asi 2 až 3 dny, protože jsem měl k dispozici spoustu pásek k poslechu, a ještě navíc originál vinyly. Chtěli jsme použít originální pásky, ale potřebovali jsme slyšet všechny mastery použité pro originální vinyl, pro existující CD, a různé kopie, pro porozumění, co všechno se měnilo časem. Originální pásky byly samozřejmě pořádné – všechny na různých navíjedlech , jak se postupně měnil vývoj přehrávačů, a také v jemně rozdílných nahrávacích dobách. To znamenalo různé vyrovnávání v páskových přehrávačích atd….



S albem Music For The Masses byla o něco jednodušší práce, než se Speak & Spell, neboť tu bylo všechno masterováno na dvou kotoučích (A a B strana). Toto bylo dáno dohromady, jak bývalo dřív zvykem – to jest umístění na album hrající jako A strana nebo B strana. Všechny mezery už byly hotové, a všechny úrovně mezi jednotlivými tracky již byly nastavené. Pro tento typ mixování už toho není moc co na práci. Ale o to víc posloucháte a víc slyšíte. Violator byl na samostatných kotoučích, a tak jsem masteroval z těchto pásek. Zabralo to asi den a půl. Potom jsem to všechno na několik dní opustil a strávil jsem nějaký čas poslechem každého alba všemi způsoby, kvůli sestavení dalších nezbytných úprav. Pak jsme udělali takové referenční CD na porovnání, které sloužilo při finálním schvalování konečné podoby nahrávky.



Jak hodně ostré byly podmínky pro originální nahrávky, předtím než ti byly svěřeny? Byly dobře ošetřené?


Ano, byly velmi dobře ošetřené.


V jakém formátu existují originální nahrávky?


Jsou na analogových páskách.


Neodradil tě pocit, že máš ve svých rukách kus historie?


Jistě, myslel jsem na to! Ale je to moje práce. Vždycky věnuji extrémní péči těmto starým páskám. Moje přehrávače mají speciální velmi pomalé přetáčení – aby se cokoliv nestalo pásce. Abyste pak neskončili s páskou vlající ve vzduchu vysokou rychlostíi, a namotanou okolo všech pohyblivých částí mechaniky přehrávače. Spousta přehrávačů Ampex ze 70.let se potýkala s problémem, který jsme nazývali „Sticky Shed Syndrom“ ( volně přeloženo cosi jako „problém lepkavé kazety“). Časem se ukázalo, že to byla chyba způsobená výrobou. Použité lepidlo na kazety totiž bylo nestálé, a mírně do sebe absorbovalo vlhkost z okolního vzduchu. Ne každý sklad s těmito kazetami podléhal kontrole teploty a vlhkosti, jako je tomu v mnoha případech dnes. Ćasto jsme z pásek odstraňovali vlhkost, ale stejně bylo často nutné čistit snímací hlavy. Některé z pásek mohou být na tom tak špatně, že kdybyste neprovedli mastering rychle po vysušení, všechno vrátit zpět je velmi časově náročné a úmorné.

Měly jejich podmínky nějaký dopad na to, v jakém rozsahu můžeš zasahovat do zvuku?


Ve skutečnosti ne, můj Ampex ATR102 se snímacími hlavami Aria Electronics a Hi Flux umožňovalrozeznat detaily ještě jemnější, než byly na pásce. Také jsem používal Studer A820 a A80 – vždy jsem poslouchal na více přehrávačích. Kdybych věděl, kde byla původně nahrávka pořízena, a mohl vypátrat, na jakém stroji, měl bych tendence jít podle něj. I na tom záleží.


Kolik svobody máš – jsou nějaké směrnice, předepsané umělcem (nahrávací společností)?


Mám hodně svobody, opravdu, ale raději mám u sebe někoho, s kým o tom mohu promluvit. Chlapci z Mute a Daniel Miller dokáží skvěle naslouchat.


Shledáváš zajímavou práci na „staré“ muzice ve srovnání s prací na novějších skladbách?


Shledávám ji zajímavou, protože jsem byl okolo toho a dělal jsem to i v těch starých dobách, a tak vím, kolik dovednosti bylo ve tvorbě tehdejších nahrávek. Ale neustále vidím, že vynalézavost a dovednost v současných nahrávkách je trochu odváta pryč. Digitální technika vytváří dnes opravdu dobrý a bezchybný zvuk sama o sobě.


Kdo rozhoduje o přidání bonusových tracků na alba?


Nejsem si jistý – myslím že kapela, producent nebo nahrávací společnost. Bude lepší, když se zeptáte někoho z nich. My právě teď na některých bonusech pracujeme!


Jak moc byly originální alba změněny při remasteringu?


Byly upraveny pro remix v 5.1 Surround, ale ne příliš pro Stereo remaster.


Jaká nahrávka pro vás byla nejtěžší pro remaster? Byly někde od vás specifické námitky, kdy jste si nebyli jistí , jestli můžete zasáhnout?


Nejtěžší bylo Speak & Spell. Žádné specifické námitky jsem neměl.


Jaká byla nejtěžší oblast při remasteringu?


Zkusit zachovat podobnost s originálem a neodnést toho příliš pryč.


Jsou zde určití fans, kteří cítí že znovuvydání nahrávek DM je bezmála finanční tah, a že nahrávací společnost přichází jen s přebalenými starými produkty. Myslíte že remastering alb je skutečně nezbytným důvodem, aby si je fandové koupili?


V současnosti už může být přebalování docela báječné, a v některých případech je důležité a objevné. Nové obrazy a historie. Je dobré mít je všechny. Mute jsou velmi dobří a nápadití v přidávání DVD a Surround zvuku – fanoušci už jsou zvyklí na různé formáty. Dostávají k poslechu něco co dobře znají, ale prezentované v různých úhlech pohledu. Je to výborné.


V nedávné době jsi remastroval jejich živé album 101. Je remastering živého alba stejný jako remaster studiového alba? Je nahrávání obecenstva pro tebe jen další vrstva na disku, nebo je to něco co musíš specifikovat?


Je to do jisté míry podobné. Diváci jsou celá část druhého kanálu ve stereo mixu v živé nahrávce. Ale zjistil jsem, že nebylo jednoduché dělat 101. Dělal jsem to na několikrát, než to bylo celé. Je to docela těžký zvuk, a je potřeba udržet var, a atmosféru na tomto albu.


Myslíš že v budoucnosti Depeche Mode bude 5.1 zvuk (jako byl na Playing The Angel) standartním formátem?


Tyto tři alba jsme předělali do surroundu a budeme pokračovat se stejným plánem s dalšími třemi alby. Playing The Angel je v brilantním surroundu rovněž. Akusticko/Elek­tronická produkce je skvělá a velice obdařuje písně – dává jim prostorový nádech.


si známý svou úzkostlivou péčí o detaily. Jsi potěšený zvukem nahrávek, které nyní dokončujete?


Ano, myslím že docela jo. Vždycky se ptám těch , kterým nahrávky měním, jestli jsou spokojeni také.

Máš nějaká alba, nebo umělce která by jsi osobně rád zremastroval?


„Music from Big Pink“ (The Band) , „Rocky Mountain Way“ (Joe Walsh) a jakékoliv singly od Beatles (i ty co jsou mono).



Jaké projekty plánuješ do budouna?


Dělám hodně nových alb, co vyšly nedávno novým umělcům, jsou doopravdy pěkné , a doufám, že udělám více. Jsou tam remastery projektů v dechových nastrojích ale já to nemůžu prozradit, dokud to nebude potvrzené. Avšak myslím, že bude i více Depeche Mode a těším se na to.




Rozhovor : Pete © Home


Překlad : -sin- © Depeche CZ



    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků