Překvapení Depeche Mode nekončí (VIDEO)


Depeche Mode nešetří novinkami. V druhé show v Holywood Bowl zahráli kromě Miles Away ještě dva další dříve nehrané songy : Martinem zpívanou akustickou verzi Shake The Disease, a potom (alespoň pro mě) pecku letošního turné : Behind The Wheel! Píseň zpíval klasicky David, a nedoprovázela ji žádná speciální projekce.



Behind The Wheel




Shake The Disease




Miles Away / The Truth Is






Setlist :


In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
It's No Good
A Question Of Time
Precious
Fly On The Windscreen
Little Soul
A Question Of Lust
Miles Away
Policy Of Truth
In Your Room
I Feel You
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again

Shake The Disease
Stripped
Behind The Wheel

Personal Jesus
Waiting for the Night



    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


Fletch :

18. srpna 2009, 10:20     

YEEEAHH! :)


pepa :

18. srpna 2009, 10:25     

sinus:ještě pár koncertů,pár změn a přijdou na to,že by mohli dát třeba Rush:):):)


sinus :

18. srpna 2009, 10:40     

pepa : jasně, naděje umírá poslední! :)


Já si myslím že to taky dělají (mimo jiné) i kvůli LHN – aby se ty koncerty kapku lišily…Je tu předpoklad, že mnohý vášnivý sběratel si koupí minimálně ty koncerty, kde byly tyto perličky…


To máme už celkem In Sympathy, Fragile Tension, Miles Away, Somebody, Shake The Disease, Behind The Wheel… Nepočítaje alternování Jezebel / Home / Qu­estion Of Lust /Little Soul. Jen tak dál chlapci.


dm.cz :

18. srpna 2009, 14:44     

Nechci být za zlého pána, ale je nesmysl tvrdit, že změny se mimo jiné dělají kvůli LHN, jelikož NY a LA, kde se změny objevily nejvýrazněji v nabídce Live Here Now od samého počátku nefigurují.


sinus :

18. srpna 2009, 17:59     

Už je na netu videozáznam Shake The Disease a Behind The Wheel (doplněno do článku). Je to výborné, přijde mi to lepší než Master and Servant (tedy ta Behind samozřejmě ;).


intelpetr :

18. srpna 2009, 18:05     

Ach jo,zase místo MaS a Strangelove…proč? :-(


lindus :

18. srpna 2009, 18:06     

Jak jsou všechny ty videa modrý…To by se tam docela hodila Blue Dress. :)))


sinus :

18. srpna 2009, 20:10     

Jo a všimli jste si jak v té Behind… spletl Dave začátek?


Helča :

18. srpna 2009, 20:34     

Hezký,paráda,jen tak dál!!!!!


little girl :

18. srpna 2009, 22:10     

bé, te Strangelove je škoda, dvě novinky nahradili věcma z minulého turné.. ale Behind the Wheel rozhodně nepohrdnu


teezka :

18. srpna 2009, 23:52     

behind the wheel….nádhera…to bych si nechala líbit:)


nick :

19. srpna 2009, 12:12     

22 let stará záležitost, dřív Depeche Mode sekalo alba jako Baťa cvičky a co písnička, to hit. Dneska? než něco vypotí, trvá to 4 roky a pak je z toho drncačka poslouchatelná maximálně měsíc – dva


Helča :

19. srpna 2009, 13:24     

4 nick: Taky postrádáš přínos Alana Wildera?Já ano.Jenom si všimni,když se dobře podíváš,lidi mají nejvíce v oblibě tvorbu,na které se podílel právě Alan svými neopakovatelnými aranžemi.


pepa :

19. srpna 2009, 14:02     

Helča-To je nás víc.Poslední pořádné album bylo SOFAD.Poslechnu si i následující desky,ale právě to něco,co tomu dal on tam chybí.Pak si jdu pustit Recoil a najdu to tam.Čím to asi je?
Ale musím přiznat,že po vydání PTA jsem si říkal-super konečně jsou zpět.SOTU mě,ale vrátilo zpět na zem.Nemůžu si pomoc,ale přijde mi to nějak jalový.Ta jiskra tam už není.


David :

20. srpna 2009, 11:29     

Nic naplat, depesakum tahne na 50 a jsou zcela jednoznacne za zenitem. Za vrcholne obdobi povazuju roky 86–90. SOFAD byl docela nestastny ulet (podle me). Ultra je skvela, docela se povedla i PTA, ale SotU je proste slabe…


sinus :

20. srpna 2009, 11:51     

Tak já to mám jinak – současné období DM si užívám jako návrat ve velkém stylu. Ano – vrchol hudební tvorby DM už je pryč, to je asi tak nějak bez debat. Ale co se týče popularity, koncertů atd., tak jsou stále hodně nahoře, možná nejvíc co kdy byli.


Jinak, Recoil má sice tu propracovanost a atmosféru která DM chybí, ale chybí mu zase všechny ostatní tzv. Goreovské ingredience (nápad, melodie, tah na branku). Je to jen jako zajímavý film, který párkrát zkouknu, a pak už nemám potřebu se k němu vracet.


David :

20. srpna 2009, 12:09     

Ano, na koncerty DM chodi v Evrope docela dost lidi (v USA je patrny dost velky propad ve srovnani s roky 88–90), ale nelze nevidet, ze pro mnohe navstevniky se jedna spise o takovou nostalgii. Prece jen v dnesni dobe DM uz asi nelze povazovat za relevantni kapelu…na rozdil od U2, kteri se snazi ze vsech sil, aby se udrzeli mezi „zivymi“. Dodavam, ze U2 moc nemusim…

Ad Recoil: to je takova hudba pro narocnejsi, napadu je tam spousta, ale clovek je musi byt schopen vnimat. Vycitat tomu absenci jednoznacne citelne melodie je zcestne, to je jako kdyby fanousek metalu kritizoval hudbu Zuzany Navarove s tim, ze to neni ten pravy narez.


sinus :

20. srpna 2009, 12:32     

Pravda, i já chodím na koncerty DM už s určitou nostalgií. Ono to ani jinak nejde, u kapely která tvoří 30 let je vždy velké procento lidí, kteří je poslouchají dlouhou dobu a stárnou s nimi. Ale stále vane čerstvý vítr – třeba Wrong či Come Back, řekněme i ta Precious z PTA… Pro mě jsou to mocné okamžiky, na které se při koncertech těším. No, ale to už jsou samozřejmě subjetivní pocity jednotlivce.


S tím Recoilem to přiznávám – jsem větší částí popový posluchač, než náročný posluchač – i když vždy záleží na konkrétní písni. Takže mi toho Recoil zkrátka moc nedal. Jen pár věcí mi ucho „vzalo“ – v podstatě album Unsound Methods. Tam je krásně vidět, že kdyby se tyto zvukové plochy a nálady aplikovaly do popové melodie, byla by z toho naprostá bomba. Škoda Alana…


David :

20. srpna 2009, 12:55     

Ja si myslim, ze by bylo snad lepsi, kdyby DM prestali delat takova turne, dokud to ma jeste nejakou uroven. Obavam se, ze za par let by s tim uz mohli pusobit jako parodie sama na sebe. Kdyby misto toho venovali energii na nahravani novych alb, bylo by to lepsi. Ale je fakt, ze penize jsou penize…

Precious byla sveho casu odmitana pro prilisnou uhlazenost, mne se taky moc nelibila, ale rekl bych, ze ve zkousce casem rozhodne obstala. Ma tu spravnou depesackou atmosferu, posmutnelou, krehkou, introvertni…

Wrong vnimam jako docela zajimavou hricku, ale Come Back povazuju za totalni odpad, stupidni po hudebni i textove strance. Nemam nic proti jednoduchosti, ale jakmile se tato jednoduchost snoubi s patosem, resp. urcitou nabubrelosti, tak je to katastrofa.


Tonda :

21. srpna 2009, 01:32     

Rush? :-) Já bych raději Barrel of a Gun :-)


fan4dm :

22. srpna 2009, 15:23     

Bezva diskuze. V podstatě vystihuje i moje pocity.
Alanova absence a jeho vliv na konečnou podobu tvorby DM se skutečně nejlépe projevuje až s ostupem tolika let a s porovnáním jejich tvorby, na které se podílel a tím dalším, co produkují bez něho. Nicméně je potřeba vzít v úvahu i několik dalších okolností. Jednak to, že jejich vrcholem bylo zřejmě před 18 (!!!) lety album Violator. Což je tedy, uznávám, hodně subjektivní názor. Dále pak to, že jisté autorské a skladatelské „vyhoření“ by se mohlo projevit i pokud by Alan zůstal. Protože po tolika stále úspěšnějších letech a s tak vysoko nasazenou pomyslnou laťkou je čím dál těžší tuto laťku udržet dostatečně vysoko, její překonání je pak ještě mhohem těžší. Jak z lidského hlediska, tak i třeba z technologického. Spoustu hitů napsali a složili v době, kdy jim bylo cca 25–30 let, tedy v době, kdy je člověk jako takový na pomyslném „vrcholu“. Stále ještě (jenom trochu) naivní a neopotřebený životem a kypící energií, nápady, sny a ideály….zároveň už zasažený i nějakou tou realitou a pádem na zadek či ústa.
Pak je tu technologické hledisko. V „jejich“ době jimi používané nástroje zažily opravdový boom. Samozřejmě, podobnou hudbou se zabývala spousta kapel a muzikantů, z nichž dodnes „přežil“ jen málokdo. Tím zase narážím na to lidské hledisko, kdy díky originálním postupům a přístupům ke svojí tvorbě, skloubením technologie a svých citů i pocitů DM dokázali „vyrobit“ nejen takové jednotlivé hity a vůbec celá alba. Zkrátka byli tihle správní lidé ve správné době na správném místě a dokázali vytvořit něco výjimečného. Letos mne naprosto zasáhlo Wrong, ale celé SOTU pak bylo zklamáním a naprosto nenepalnilo moje představy a očekávání. Jen pomalu mu přicházím na chuť. Třeba to ale nebude ani známka úpadku, jen toho, že jejich muzika je stále složitější a náročnější…to se takhle těžko hodnotí, to si musí posoudit každý sám :o)
O tom, jak by vypadal vývoj od roku 1995 i s Alanem v týmu můžeme jenom spekulovat. Je možné, že by si DM onu do té doby velice vysokou úroveň udrželi, nebo se dokonce dostali i výš. Stejně tak je možné, že by pozvolný pád nastal také. Osobně si myslím, že by tento pád nastal, ale byl by o mnoho pomalejší a tvorba DM by byla kvalitnější, tedy pro „staré“ fans přijatelnější. Byli by to zkrátka pořád DM. Bez Alana to jaksi není ono. Stačí si např. pustit třeba In your room z Devotional a dnes. ;o)
Déle si myslím, že se prostě z DM stává mainstremová záležitost a to je tak trochu „zabíjí“. Kult DM je zkrátka pryč, hodně těch kultovních fans odrostlo a ti noví, už podle mě nejsou tak radikální jako ti fans z konce 80's a počátku 90's.
Z globálního hlediska nakonec vnímám všechna alba DM dobře a vítám je jak jsou. Chápu je jako dílky přesně zapadající do mozaiky, která se jmenuje DM. Některý z těch dílků je pro mne hezčí, jiný tolik ne, ale všechny mají v té mozaice svoje místo a patří tam.
Doufám, že ještě nějaký ten dílek přibude (raději co nejhezčí) a že ještě DM nějaké turné odjedou.
Snad je ten hlavní proud ještě nestrhne a snad se z nich ještě pár let nestanou karikatury. Zaplať Bůh, že si stále zachovávají jistou originalitu a nezaměnitelnost.


don.rodrigo :

23. srpna 2009, 13:14     

Souhlasim s nazory, ze na vrcholu DM byli v letech 86–90. Trilogie Black Celebration, Music for the Masses a Violator je zkratka neprekonatelna.

Pote ovsem prisel konec 80tych let, pricemz DM byli vnimani jako jeden ze symbolu teto dekady. Zareagovali deskou SOFAD, ktera prinasi skvele pisne (WIMS, IYR, HL), ale take vylozene omyly. Na teto desce mi vadi hlavne, to, ze DM popreli sebe sama, to drsne rockerstvi a nabubrelost (nekdy az afektovanost) jsem jim opravdu neuveril.

Ultra vnimam jako navrat pravych DM. Na tehle desce si na nic nehraji a jsou opet temi melancholickymi introverty. Skoda, ze v te dobe bylo zrejme, ze DM jsou uz proflaknuti a za zenitem (co do popularity). Myslim, ze stali ponekud ve stinu tehdy aktualnich kapel typu Prodigy, Massive Attack nebo Chemical Brothers. Ale imho se jednalo o posledni skutecne vyrazne obdobi DM.

Potom spachali sebevrazdu deskou Exciter. Nasledujici PTA je sice dobra a mela i uspech, ale prece jenom nelze nevidet(neslyset), ze v podstate uz jenom tezi ze slavne minulosti. V te dobe se DM navic dostali vylozene do kategorie hudebnich dinosauru – kapel se spoustou fanousku, sesbiranych za dlouhe roky fungovani, ovsem hodne techto fanousku uz jsou odrostlejsiho veku, hudbu uz tolik neprozivaji a kapelu berou spis jako pripominku mladi. U kapel tohoto typu uz nikdo moc neceka, ze by jeste nekdy prisli s necim novym, prevratnym nebo proste „jen“ hodne dobrym. Myslim, ze od techto kapel se ocekava, ze si alespon budou drzet svuj kvalitativni standard, popr. ze kvalita jejich desek nebude klesat prilis rychle.

Nekdy ovsem umelci s vekem zraji jako vino…i kdyz to je spise pripad tech, co delaji ponekud narocnejsi umeni nez mainstreamovy pop nebo rock. Doufal jsem, ze takovi budou i DM na desce SotU, ale zklamal jsem se. Zpocatku jsem byl ze SotU rozpacity, dnes uz jsem vylozene zklamany. Pisne jsou nevyrazne, mdle a nemaji potrebnou oporu v rytmice. Tohle album povazuju za neprilis povedeny experiment. A bohuzel za skutecnou kreativni smrt DM. Tahle kapela uz podle me nikdy nenatoci skutecne dobre album. Skoda, jejich hudba me provazi prakticky celym zivotem, je to moje srdecni zalezitost.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků