Nejsme kult. To bychom museli nejprve umřít.


  (06.10.2005)

autor: Marek Dvořáček (Filter)


 Depeche Mode jsou fenomén. Kapela, která za pětadvacet let existence zažila řadu vzestupů a pádů, se přerodila z novoromantických synthipopových floutků ve špinavé  rockové anděly, kteří si rochní v písních plných lásky, utrpení a bolesti. Takové je i nové album Playing The Angel.... Nejen o něm jsme mluvili s Andy Fletcherem a Martinem Gorem.

Poslední srpnový víkend, londýnská čtvrť Westminster. V hotelu na Charlotte Street  začal kolotoč promo interview k jedenáctému studiovému albu Depeche Mode, které  dostalo název Playing The Angel. Slovy kolegy - "je to deska, na kterou fanoušci  čekali." Nabízí několik silných tanečních hitů, balady i industriální zvukové hrátky. Působí  živěji a zábavněji než Ultra a Exciter. Silné album, na němž kapela poprvé pracovala  jinak, než byla zvyklá. Je o čem si povídat. V zatemněném pokoji sedí na pohovce  Andy, před sebou krabičku cigaret. Po chvilce vchází Martin, který si potřeboval  odskočit. Uvelebuje se do křesla. Pořád má načerno nalakované nehty, jako když jsem  ho viděl letos v červnu na začátku promo kampaně v Dusseldorfu, jen sluneční brýle  chybějí...





Máte stejný pocit, jako zpěvák David Gahan, že po albu Exciter zůstala nedodělaná  práce?

Fletcher: Nesouhlasím. David to možná vnímá jinak, protože až poté začal psát své  vlastní písničky. My dva jsme s tím albem hodně spokojení. Oproti nové desce je Exciter  úplně jiný, víc pochmurný a zádumčivý.


Kdy padlo definitivní rozhodnutí, že s kapelou natočíte nové album?

Gore: Loni na přelomu října a listopadu jsme se sešli v Londýně, kde jsem zahrál několik  svých nových písniček. Vůbec poprvé představil své songy pro kapelu i David Gahan.  Na základě tohoto setkání jsme se rozhodli, že natočíme nové album. Nejprve jsme  museli vybrat producenta. Daniel Miller (šéf vydavatelství Mute, který kapelu provází od doby jejich vzniku) zařídil setkání se třemi různými lidmi, které nám doporučil. Vybrali jsme si Bena Hilliera a letos v lednu jsme v  Kalifornii začali nahrávat.


Prozradíte, kdo byli další kandidáti?

Gore: To bychom neradi.


Proč jste si vybrali právě Bena?

Gore: Daniel s ním kdysi předtím spolupracoval a domníval se, že je to ta pravá osoba,  kterou hledáme. Vyloženě jsme chtěli někoho, kdo dohlédne na celý projekt a zároveň  nás bude také hlídat. A Ben těmto požadavkům přesně vyhovoval (smích).


Jak vypadala vaše spolupráce ve studiu?

Gore: Dělali jsme, co nám řekl (smích)

Fletcher: Byl jako ředitel ze školy.


Většina desky vznikla ve Spojených státech, jejich atmosféra se však na albu nijak  neodrazila. Bylo tedy hlavním důvodem, že tam žijí dvě třetiny kapely?

Gore: Přesně tak. Chtěli jsme, aby se každý z nás během práce cítil šťastný, proto jsme  nahrávali v Santa Barbaře, kde bydlím já, v New Yorku, kde se usídlil Gahan, a míchali v  Londýně, kam to měl nejblíž Fletcher.


Gahan, navnaděn úspěchem svého sólového debutu Paper Monsters, si dal podmínku,  že chce poprvé přispět na album i autorsky. Debatovali jste o tom dlouho?

Gore: Vůbec. Než přinesl první demosnímky, řekl jsem mu, že je jedno, jak zní, a že dvě  nebo tři skladby budou fungovat. Po pětadvaceti letech, kdy jsem skládal hlavně já, by  bylo divné, kdybychom to změnili a Gahan by znenadání složil polovinu alba. To by  všechny asi trochu zmátlo.

Fletcher: Je dobře, že mohl uplatnit své písničky a zapojit se tak daleko výrazněji do celého tvůrčího procesu.. V minulosti se přece jen cítil trochu  odstrčený a bylo pro něj čím dál těžší zpívat o Martinových pocitech a myšlenkách. Jeho autorské přispění se podepsalo na dobré atmosféře během celého vzniku alba.


Jak se vám při prvním poslechu jeho nahrávky líbily?

Fletcher: David napsal spoustu písniček, třináct nebo čtrnáct, společně s bubeníkem a programátorem Christianem Eignerem, který se účastnil našeho posledního turné. Některé byly hodně dobré, jiné už méně. Jak řekl Martin, potřebovali jsme dvě nebo tři písničky, a ty jsme si vybrali (smích).


Hlídal ve studiu hodně, jak budou znít?

Fletcher: Ani ne, byl celkem otevřený našim nápadům. všechny písničky jsme oproti demoverzím úplně přepracovali, hlavně díky Benovi. Setřely se tak rozdíly, která skladba má Davidův, nebo Martinův autorský rukopis, což je dobře.


Andy, neláká vás se zapojit do tohoto skladatelského závodu?

Fletcher: Já jsem se svou rolí v kapele spokojen. Moje skladby nejsou pro Depeche Mode moc použitelné. Mým úkolem je být oporou pro Martina a Davida.

Gore: Doufám, že tento způsob práce vydrží i do budoucna. Ale o tom je teď předčasné mluvit. Nové album je hotové a chystáme se na turné.


S kolika skladbami jste šli do studia?

Gore: Nevzpomínám si úplně přesně, ale mám pocit že jsme během úvodního pětitýdenního nahrávacího období pracovali na jedenácti písních.


Určitě jste nahráli více skladeb, než je tucet na albu. kolik jich zústalo v šuplíku, a vyjdou třeba jako béčka singlů?

Fletcher: To je výhoda toho, že David začal skládat. Taky Martin napsal mnohem víc skladeb, než je jeho obvyklé minimum (smích). Takže několik písniček skutečně zbylo, a jsou fakt dobré, mohly se klidně objevit na albu. Tentokrát se nám těžko vybíralo, ale fanoušci je určitě uslyší na singlech.


Tak kolik jich zůstalo?

Fletcher: Pět nebo šest...

Gore: To jsi docela optimista.

Fletcher: Já? Však mě znáš - to jsem celý já (smích).


O novém albu jste prohlásili, že je to "bolest a utrpení v různých tempech". Napsat veselou písničku vás neláká?

Gore: Pro mě to bylo vždycky hodně těžké. Poslední veselou písničkou, kterou jsem  složil, bylo Somebody v roce 1984. A i tu jsem stejně dokázal shodit posledním řádkem.

Fletcher: Proto taky Depeche Mode nehrají moje písničky, které jsou veselé až moc. (smích)


Přes veškerý smutek a temno se ve vašich skladbách objevuje světlo, které na nové desce ztělesňují andělé. Čím vás přitahují?

Gore: Na anděly je v našich nových písních spousta odkazů, objevují se hned ve  čtyřech textech. Obrat Playing The Angel ze závěrečného tracku Darkest Star se dostal i do názvu alba. Je to symbol určité naděje, třeba v singlu Precious, jenž je o mém rozvodu a o dětech, které musí tu celou situaci přetrpět.


A jsou členové Depeche Mode andělé?

Fletcher: Špinaví andělé...





Když už je řeč o Precious, nebyla to trochu sázka na jistotu? Nepřipomíná vám to váš jiný velký hit? A víte už co bude další singl?

Gore: Je fakt, že Precious má podobnou atmosféru jako Enjoy The Silence...

Fletcher: Dalším singlem bude A Pain That Im Used To, což je dobrý kontrast k Precious. Zvažovali jsme všechny písně, nakonec vyhrála tato. Důležité bylo, že jsme chtěli otevřít album třeskutě.


John The Relevator je silně ovlivněn blues a gospelem. Jaký máte k této muzice vztah?

Gore: Inspiroval mě jeden velmi starý tradicionál. Dokonce jsem z něj vypůjčil jeden řádek textu. Poslouchám gospely už hodně dlouho, třeba když relaxuju.Teď mám třeba v iPodu šesticédéčkový boxset nazvaný Goodbye Babylon.


Budete na turné hrát všechny písně z nového alba?

Fletcher: Naživo představíme jen část Playing The Angel. Naši fanoušci chtějí na  koncertech slyšet i starší písně, i když musím přiznat, že vybrat z nich je hodně těžké.  Doposud jsme jich složili snad dvě stě dvacet. Snad se trefíme.


Chystáte se pro turné některé skladby předělat? Budou víc rockové, nebo elektronické?

Fletcher: bude to kombinace obojího


Těšíte se na turné? Dokážete si koncerty pořád užívat?

Gore: Pro mě jsou koncerty stále potěšení, oslava a zábava. Záleží však na tom, v jaké  jsem náladě já a také publikum. Někdy se mi moc nechce producírovat na pódiu, hlavně když jsem unavený, ale většinu koncertů si pořád užívám.

Fletcher: Jak stárnete, je stále těžší cestovat, kocoviny jsou horší a tak dále... Takže  potřebujeme víc odpočívat. Teď propagujeme nové album, pak si dáme tři čtyři týdny  pauzu a budeme připraveni na turné. A to bude v pohodě.


Jak vnímají vaše rodiny, když jste pryč na turné?

Fletcher: Moje rodina to miluje. Vždycky udělají velký mejdan, když odjíždím (smích). Samozřejmě voláme domů tak často, jak to jen jde. Snažíme se být dobrými otci, ale nemůžeme sami sebe soudit.


V lednu přijedete popáté koncertovat do Prahy. Předpokládám, že nejvíc vám utkvělo v  paměti vaše první vystoupení.

Fletcher: V Praze jsme byli nejen koncertně, ale i v rámci promotion, já tam dokonce byl  jednou na fotbale. Ale na rok 1988 asi fakt nezapomeneme. Byl to náš první koncert ve  východním bloku. Po koncertě jsme se vrátili na hotel, kde obvykle bývají fanoušci, ale  tam nikdo nebyl. Úřady kvůli nám vyčistily celou ulici, halu i hotel. Bylo to hodně divné.  Jo, a taky máme zábavnou historku, jak jsme v Praze fotili s Antonem Corbijnem a Martin  za námi měl přijet tramvají.

Gore: Měl jsem jet jednu zastávku, pak vystoupit a počkat na ně, až přijedou jinou  linkou. Jenže tam nebyli. Vůbec jsem netušil, kde jsem, neznal jsem cestu na hotel a byl  jsem bez peněz.

Fletcher: Za Martinem nás nakonec dovedli dva fanoušci. Jeli jsme tramvají, kde nás  jedna dívka poznala a rozplakala se štěstím. Byla tam jedna starší paní, která nás za to  seřvala. Nakonec s námi šel celý zástup lidí.


Výtvarník anton Corbijn je už dlouhá léta nedílnou součástí vašeho týmu. Čím to, že spolu tak dlouho a dobře vycházíte?

Fletcher: když jsme s ním začínali spolupracovat, neměli jsme takřka žádnou image. Právě on z nás udělal skutečnou rockovou kapelu. 

Gore: Spolupracujeme už devatenáct let, a za ty roky jsme se už dokonale poznali. První věc, kterou pro nás dělal, bylo v roce 86 video A Question Of Time.

Fletcher: Na novém albu má opět lví podíl, dělá obal, připravuje pódium pro turné, nafotil spoustu promo fotografií. Jediná věc, kterou po něm teď nechceme, jsou videoklipy, které jsme svěřili německému režisérovi Uwe Flademu.


Slavíte čtvrt století existence. Je reálné, že vydržíte hrát třeba tak dlouho jako Rolling  Stones?

Fletcher: Rozhodně takhle daleko nepřemýšlíme. Každopádně je vzrušující tak dlouho  fungovat a být populární. Chceme i dál dělat dobrou muziku, ale jak to bude dál? Kdo ví.  Ovšem kdyby mi někdo před 25 lety tvrdil, že tu teď takhle budu propagovat nové  album, řekl bych mu, že se pomátl.


Co jsou základní prvky, které drží kapelu pohromadě?

Fletcher: Důležité je, že jsme vzešli ze stejného prostředí v Basildonu. daří se nám psát dobré písně. Měli jsme štěstí, že jsme se potkali s Danielem Millerem, který celou tu dobu udržoval naší kariéru v chodu. Gore: A nemáme žádné skupinové schůze. Náš manažer jedná s každým individuálně.


Jak vůbec vnímáte kult okolo kapely?

Gore: To není kult. To bychom museli nejprve umřít.





    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků