Martin: V našem publiku je tolik lásky!


Martin pro německý magazín Intro hovořil o tom, proč nechce stát stranou od toho co se ve světě děje, i o speciální atmosféře, která vládne koncertům Depeche Mode...



Depeche Mode jsou skupinou, která oslovuje široké publikum po celém světě. Když v této pozici zaujímáte politická stanoviska, je to vždycky riskantní. Uvažovali jste v kapele, co by to pro vás mohlo mít za dopad?

Samozřejmě. Je to vždycky risk, když komentuješ dění ve světě z pozice kapely. Může to být hodně nepříjemné, můžete dostat od médiií pěknou palbu. Ale my jsme součástí tohoto světa, máme jen tenhle jeden, a nežijeme v nějaké bublině, kde by se nás nic nedotýkalo. To je důvod, proč mluvíme o tématech, které nás pálí. Lidé zvolili za prezidenta Trumpa, a kdyby přišel s myšlenkou na atomovou válku se Severní Koreou, nemůžeme přece říct: "Nás to nezajímá". Stejné to je s ochranou životního prostředí: Trump seškrtal rozpočet EPA (Agentura ochrany životního prostředí), a ministrem tohoto resortu jmenoval člověka, který nevěří v klimatické změny. Proč bych měl stát stranou?

V posledních letech je hodně v módě boom dystopické science fiction - mělo to vliv i na tvoje psaní písní?

Já nikdy nebyl žádný sci-fi fanoušek - myslím že bohatě stačí realita. Nepotřebuješ žádné Hunger Games, aby ti v hlavě začaly honit dystopické myšlenky. Existuje mnoho hodně dobrých a děsivých dokumentů o různých tématech, které mě dokáží znervóznit. To na mě působí víc, než futuristická litaratura.

K vašemu novému albu patří i jeden zábavný fakt - poprvé v historii tu používáš sprosté slovo, v písni Fail ( Oh, we're fucked...). Stalo se to vědomě? Byl to pro tebe moment naštvání?

Jasně že jsem si uvědomoval, že nikdy předtím jsem tohle neudělal, a proto to mělo mimořádný efekt. Mám tu ještě jeden zábavný moment, i když to je trochu od tématu : Moje žena dostala k Vánocům dílo jednoho australského umělce. Ještě to nebylo úplně dokončené, ale základní myšlenka byla znázornit větu "Jsme v prdeli" ve znakové řeči. Ten umělec vybíral ze stovky různých rukou, a každé z nich vyprávěly svůj vlastní příběh. Pak je všechny, ruku po ruce, detailně přemaloval. Přemýšlel jsem, že by se to dalo použít jako motiv na tričko.





Na vašich koncertech mě stále udivuje, jak začnou fanoušci šílet, když vystoupíte na pódium. Přemýšlíš o tom také, vždycky když vidíš ty první řady, jak jsou ve varu, když zahajujete show?

Vždycky si uvědomuju, jak je to úžasné, že pořád pro tolik lidí něco znamenáme. Cítím z toho, že jde o víc než jen o hudbu. Je to téměř jako kult - ale v dobrém slova smyslu. Myslím tím, že tady neprobíhají žádné posvátné oběti a podobně. To je důvod, proč ta jejich šílená oddanost vzbuzuje skvělý pocit. Myslím že to dělá koncerty něčím speciálním. V publiku je tolik lásky, i mezi nimi navzájem. My jsme toho jenom součástí.

Nedávno jsem četl zajímavý článek německého autora, který vyrůstal v éře komunismu v NDR, a vysvětloval tam, proč pro něj a jeho vrstevníky byli Depeche Mode tehdy tolik důležití. Připadá mi, že máte ve Východní Evropě nebývalé množství oddaných fanoušků. Dokážete to nějak vysvětlit?

Nemám ponětí. Možná že naše hudba se těchto lidí dotýká nějakým zvláštním způsobem. A také snad hrálo roli, že jsme byli jednou z mála kapel, která tehdy za železnou oponou koncertovala. Ve Východním Německu jsme byli tuším už v roce 85. Potom jsme také byli ve Varšavě, Budapešti, Praze... To bylo tehdy neobvyklé. Ty koncerty byly všechny ztrátové, ale přesto jsme tam hráli znovu a znovu. Při zpětném pohledu si myslím, že nás to jednoduše fascinovalo.



-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků