Martin: střípky z rozhovorů


Z velkého množství aktuálních Martinových rozhovorů občas vybereme zajímavé pasáže. Dnešní "výcuc" pochází z interviews pro argentinský deník La Nacion, mexický magazín Sopitas, a německé noviny Spiegel...



Na tvém novém EP otevíráš téma "kontrarevoluce" lidstva, které se zdá být čím dál méně civilizované a primitivnější. Znepokojuje tě to?

Ano, v DNA lidí je určitá temná stránka. S internetem a sociálními médii je pro tuto stránku lidské přirozenosti velmi snadné dostat se na povrch.

V tvé hudbě neexistují slova, jen určitá síla, energie. Mluvíme tady o konceptu násilí? Když si uvědomíme sílu opic a jak ji uplatňují?

Asi by mi nevyhovovalo to popisovat jako "násilí". Spíš bych o tom uvažoval jako o "moci". Je to něco, co souvisí s tím konceptem opic, protože opice jsou mocné. Ale možná na tom něco je. Šimpanzi jsou jediný další druh, který provádí mezi sebou násilné nájezdy.To mě fascinuje, ale nesnažil jsem se naznačit zrovna tohle - protože také vím, že dokáží být výjimeční, velmi milující a laskaví.

A co muzikant, tvůrce, skladatel? Jak by Martin Gore popsal svůj vlastní původ umělce?

Začínal jsem jako velmi naivní. Ale jsem v kapele už přes čtyřicet let. Po cestě jsem se naučil, že mám rád přirozené věci. Nemám rád příliš velké složitosti. Není třeba příliš komplikovat, abych zachytil emoce.



Říkal jsi, že tě inspiroval zvuk zkresleného hlasu, a odtud přišel koncept celého EP. Takhle začíná tvůj tvůrčí proces? Experimentuješ, dokud nenajdeš zvuk, který ti vyhovuje?

Hraju si se zvuky, a občas z toho vyjde něco skvělého, a někdy zas ne. Doufám, že vytvořím nějaký speciální zvuk, kde řeknu "ach, tohle je něco"! A kolem toho to pak můžu celé postavit. Takhle vznikl i Howler.

Použil jsi v hudbě nějaké filmové odkazy? Anebo to bylo naopak: tímto EP jsi vytvořil svůj vlastní, svého druhu filmový zážitek?

Spíš to bude ta druhá možnost. Je to způsob, jakým mám sklon psát, obzvlášť u hudby beze zpěvu. Když píšeš texty a jsou tam vokály, většina emocí vychází z toho, co je zpíváno. Ale takhle to musíš zachytit jinak. Pro mě to svým způsobem je snaha zachytit něco filmového.

Dokážeš si představit hudbu Martina Goreho ve filmu?

Kdyby to byl ten správný film, zkusil bych to. Ale to už říkám asi 20 let. Protože to musí přijít i ve správnou dobu. Dám příklad: zrovna jsem na turné s Depeche Mode a začínáme zkoušet. V tu chvíli někdo za mnou přijde a řekne: "Měl bys zájem natočit filmový soundtrack?" Nemůžu to v tu chvíli vzít, protože budu mít příštích 18 měsíců spoustu práce.

Jak vypadá běžný korona-den v domě Goreů? Když máš malé děti, je těžší se vplížit do studia?

Naštěstí je moje žena chápavá. Máme to tak, že odpoledne "pracuju". Chodím do studia po jedné odpoledne a jsem tam tak do šesti. Od pondělí do pátku. Mám štěstí, že mi pandemie tuhle možnost nevzala.

Takže pravidelnost, to je ten nejoptimálnější způsob, jak si zorganizovat čas?

Jasně. A samozřejmě, je to svým způsbem "místo kam se stahuju". Kolikrát přijdu a nemám žádné nápady. Ale nikdy si neřeknu "dneska se mi nechce dělat, půjdu domů a budu se válet." Je vždycky příjemné si aspoň zahrát na klavír, nebo si pohrát s nějakým kusem synťáku.

Některé věci z EP zní jako pocta průkopníkům syntezátorů. Těch, co téměř vědecky experimentovali, zapojovali kabely, otáčeli knoflíky, dokud nezazněly ty správné tóny. Vidíš se jako pokračovatel téhle tradice?

To je přesně to, co dělám. Tentokrát jsem pracoval se vším, co kolem leželo: se starými syntetizátory, novými modulárními analogovými zařízeními, ale také s digitálními zvuky. Rád experimentuju podle svého srdce, dokud nevyjde něco, co by mohlo tvořit základ písně.



Na celé tvojí tvorbě byl vždy cítit určitý vliv Kraftwerk, ale na tvém EP je vidět ještě zřetelněji. Bylo to vědomé?

To ne. Ale když děláš elektronickou hudbu, a jsi fanouškem Kraftwerk, každou chvíli tam něco z nich najdeš. Třeba ve skladbě "Vervet" je riff, který mi je trochu připomínal.

Oni vlastně chybí v Rockové Síni Slávy...

Ano, byli už nominováni, ale nevybrali je. Je to trochu hloupé, protože Kraftwerk ovlivňovali skoro každého - nejen elektronické kapely, ale i hip-hopové umělce, a hudebníky všech možných žánrů. Teď do Síně přijali nás, takže je dobré, že otevírají dveře a mění ten úzký koncept.

Když už ti vyjde nějaký nápad, jak pak rozhoduješ, jestli to bude tvoje sólová tvorba, či je to základ pro skladbu Depeche Mode, anebo něco úplně jiného?

Já mám v hlavě koncept, a s tím pracuju. Nefunguje to tak, že něco udělám, a pak teprve uvažuju, zda je to dobré pro mě či pro Depeche Mode. Momentálně jsem se zaměřil na tvorbu instrumentálek, a hledání zajímavých věcí. Samozřejmě vždycky vzniká i něco, co se mi k tomu nehodí, a to zpravidla vyhazuju.

Takže nemáš šuplík, kam bys odkládal nápady, které bys někdy později mohl použít?

Nemám žádný velký archiv. Samozřejmě mám složku, kde mám uloženou práci, která z nějakého důvodu zůstala nedokončená. Tu a tam jí projíždím, a když narazím na něco co je naprosto hrozné, jde to do koše.

Tvoji kolegové mají ke tvému způsobu práce pochopitelně respekt. Dave Gahan tě ve vašem děkovném videu pro Rock Hall poslal "do studia".

Přesně.



V hudbě Depeche Mode je určitá smyslnost, kterou u tvojí sólové tvorby postrádám. Čím myslíš že to je?

Popravdě nevím. Nikdy předtím jsem o tom nepřemýšlel. Možná že když skládám sólově, vychází z toho méně popová, a více racionální hudba.

Kdysi jsi řekl, že veselé písně jsou falešné a nereálné. Pořád si to myslíš? Musíš se k temným skladbám nutit?

V aktuální době mě určitě nikdo nemusí do temné nálady nutit! (směje se). Veselé písně neodrážejí realitu. Nereflektují to, že svět už je delší dobu v nepořádku.

Prý jsi se svými parťáky z Depeche Mode už rok nemluvil. Je normální, že jste tak dlouho bez kontaktu?

Je úplně běžné, že když dokončíme turné, uděláme si dlouhou pauzu. Není pravda, že nejsme vůbec v kontaktu - s Andym i Davem jsem za poslední rok mluvil několikrát. Sice společně nic nepodnikáme, ale je to tím, že každý žijeme úplně jinde.

Takže s Depeche Mode neexistují žádné plány ?

Aktuálně ne. Ale mezi námi je vše v pořádku.

Jedna z věcí, kterou teď hudebníci nemůžou, je koncertování. Nedávno v Británii zveřejnili hudebníci otevřený dopis, kde požadují, aby mohli jezdit hrát do Evropy i po Brexitu bez víza. Zaregistroval jsi to?

Abych byl upřímný, nic o tom nevím. Žiju ve Spojených státech a tady to nikde v médiích neproběhlo. Ale vůbec mě to nepřekvapuje. To byla první věc, kterou jsem si o Brexitu pomyslel: že to bude úplná noční můra.

Takže Brexit jsi nepodporoval?

Ne, nechápu proč ho lidé chtěli. Alespoň že existuje obchodní dohoda. Jinak by to byla katastrofa.

Ačkoliv v té dohodě není o muzikantské otázce vůbec nic.

To je škoda, nedalo by se to nějak vyřešit?

Londýn a Brusel neustále jeden druhého obviňují, že se tak nestalo...

Snad se to v nějaké době vyřeší.




Čtěte také:

Martin: Mám pár věcí napsaných pro kapelu

Martin: Snad si s kapelou promluvíme

Martin: Rok 2020 nás naučil neplánovat

Martin: Klidně bych dělal filmovou hudbu

Martin: Nemám trezor nevydaných skladeb



-sin-

     4 února 2021

    Zpět na hlavní stránku

    
SLEDUJTE NÁS:

                   


    




Komentáře (nové dole):




Karol Horvath :

4. února 2021, 16:36     

Moc hezky prehled stranky .dekuju.


quillity :

21. února 2021, 03:37     

Mňa prekvapilo, že do siene slavy sa DM dostali po Madonne(2008!) Janet Jackson (úplný prešľap) a raperovi TUPAC





Přidej komentář :



Toto není spam.







Výpis všech článků




SLEDUJTE NÁS