Martin: Před Kraftwerk jsme se ztrapnili


Minnesotské veřejné rádio zveřejnilo podcast s rozhovorem Martina a Andyho. Rozebírají v něm víceméně začátky kapely a historii, ale dotknou se i současnosti...







Andy: ...na začátku jsme byli ještě konvenční kapelou, a syntezátor měl jenom Martin. Tyhle malé monofonní syntezátory byly tehdy levné a dostupné, takže Vince Clarke, náš tehdejší lídr, tehdy rozhodl, že se staneme plně elektronickou kapelou.

Takže jste si prostě řekli : "Teď se z nás stanou synth rockeři!"

Andy: Vlastně jsme až do konce 80.let nepoužili žádnou kytaru.

Martin: Jo. Myslím že byla jen jedna skladba, kde se zvuk kytary objevil, nějaká B-strana...

Andy: And Then...

Martin: Jo, máš pravdu. Tam bylo trochu kytary, ano.

A jaká byla vaše reakce na to rozhodnutí? Byli jste nadšení, že se vydáte touhle cestou?

Andy: Pro mě to bylo docela těžké, protože do té doby jsem nikdy nehrál na klávesy. Takže to bylo složité.

Tehdy byly klávesy ještě neuvěřitelně primitivní. Jestli to dobře chápu, nebylo příliš jednoduché s nimi pracovat?

Martin: Ano. Některé věci, které dnes považujete za úplnou samozřejmost, byly tehdy hodně, hodně obtížné.

Jako například?

Martin: Největší horrorovou story máme, myslím když jsme hráli v městě Bochum, v Německu, zhruba okolo roku 1982. Používali jsme prototypy PPG syntezátorů, a ty byly proslulé tím, že byly...no velmi nevhodné na živé hraní. A my jsme se dozvěděli, že na koncert přijdou Kraftwerk. No a samozřejmě se to pokazilo. Takže celá sada syntezátorů, na kterou jsem hrál, prostě přestala fungovat. Bylo to doslova katastrofální - zrovna když tam byli naši idolové!

Můj bože, a mluvili jste s nimi potom?

Martin: Ne, oni odešli!

Andy: Řekli si : "žádná konkurence!"

Vaše hudba ve vašich začátcích byla - jestli to tak mohu říci - trochu víc popová. A pak, se docela rychle začala stávat více temnou. Začali jste přitahovat fanoušky, kteří měli, řekněme, oblíbené černé oblečení. Co způsobilo ten zvukový posun? Myslím že v té chvíli byla zrovna poměrně temná politická doba, alespoň v Anglii...

Martin: Asi víc než cokoli jiného to bylo způsobeno prostě tím, že jsme o něco víc dospěli. Víš, když jsme dělali Speak & Spell, nemohli jsme uvěřit svému štěstí. Vlastně jsme se trochu vezli s Vincem. A pak najednou opustil kapelu, a já jsem byl tak trochu hozený na jeho horkou židli.

..protože on byl do té doby hlavní skladatel, než ses jím stal ty...

Martin: Přesně. Takže, s albem Construction Time Again, které vyšlo v roce 1983, začaly podle mého první náznaky toho, že bychom mohli dělat i něco jiného, než chrlit popovou hudbu.

Jsem rád že zmiňuješ tohle album, protože tam je můj oblíbený song Everything Counts. Můžeš nám o něm říct něco víc, jak vlastně vznikl?

Martin: Myslím že (kromě Spirit) bylo Construction jediné album, kde zazněly sociální komentáře. Řekl bych že to bylo tím, jak jsme tou dobou hodně cestovali po světě. Jeli jsme tehdy poprvé po Asii, a viděli tam hodně chudoby a podobných věcí. Chci tím říct, že Anglie sice tou dobou nebyla zrovna nejlepší místo, ale začneš se na to dívat jinak, když cestuješ po Thajsku a podobných krajích. Tohle hodně ovlivnilo album, a především tuhle skladbu.


Tourbook ke Construction Tour obsahoval i koláž fotek z výletu mladých DM po Asii




Teď by mohl být vhodný čas na otázku : co váš aktuální singl Where's The Revolution? U této písně se téměř zdá, jakoby plísnila posluchače, že jsou příliš pohodlní. A je to svým způsobem prosba o nějaké lidové povstání - v refrénu téměř doslova. Když jsem to tak poslouchal, napadlo mě, že určitá politická revoluce už v běhu je... Ale ve formě vzrůstajícího populismu.

Andy: Zajímavé. Když Martin psal skladby v roce 2015, už tehdy cítil že svět je v nepořádku... Od té doby se toho hodně stalo, věci jako Brexit a podobně. Ale nemyslím že Martin se dovolává revoluce populismu. Ale vlastně bylo pro nás dobré, že album vyšlo zrovna teď, protože to opravdu zní...hodně k současné době. A to je důležité.

Samozřejmě populismus není to, po čem voláte. Ale co se stane, když k té revoluci opravdu dojde, ale nebude to ta revoluce, ve kterou doufáte? Co budete dělat, když lidé povstanou, ale ne v tom smyslu, v jakém si přejete?

Martin: Přemýšlel jsem o tom. Je škoda, že to co jsem cítil v roce 2015 při psaní textů, bylo spousta hněvu a frustrace lidí. A bohužel se zdá, že se to přelilo do populismu. A svět je díky tomu ještě horší.

Vaši hudbu cituje jako vliv nespočet kapel. U kterých hudebníků vác poctilo, že vás zmiňovali jako inspiraci?

Martin: Jedna věc, která se mi líbí na těch všech lidech je, že pocházejí z mnoha odlišných žánrů. Kdybychom inspirovali jen elektronické hudebníky, bylo by to fantastické. Ale ještě fantastičtější je fakt, že inspirujeme třeba i lidi z heavy metalu.

Které?

Martin: Pamatuju si že jednou...přísahám že jsem slyšel jednou o nás mluvit Anthrax.

Andy: Abych byl upřímný, myslím že Martin je nejvíc pyšný na cover Personal Jesus, který udělal Johnny Cash.

No jasně! Johnny Cash a jeho předělávka!

Andy: Martin Johhnymu Cashovi úplně propadl, když byl mladý, je to tak?

Martin: Jasně. Když mi pak jednou zavolal kamarád, a povídá : "Teď jsem slyšel v rádiu zpívat Johnnyho Cashe Personal Jesus!", tak mu povídám že si dělá srandu. Fakt jsem tomu nemohl uvěřit!

Předpokládali jste, že vaší hudbu, která v té době byla poměrně průlomová a novátorská, budete dělat i o mnoho let později?

Martin: Myslím že ne.

Andy: Říkali jsme si, že to potrvá jen pár let.

Martin: Často se mě lidi ptají: "Na co jsi nejvíc pyšný ve tvé kariéře? Na jaký okamžik?" Chtějí po nás, abychom jmenovali něco velmi konkrétního... Ale já jsem nejvíc pyšný prostě na to, že jsme pořád tady už 37 let. To je pro mě úžasné.

Tohle, a Johnny Cash!

Martin: Ano, a také tohle! (smích)



-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků