Martin: Melancholii už mám v genech


V sobotním vydání deníku HAZ v Německu vyšel rozhovor s Martinem Gorem. Řeč se točila spíše o minulosti, než o novém albu, ale pár zajímavých dotazů se tam našlo...



Němci milují Depeche Mode. Dvorní skladatel těchto synth-popových klasiků není známý jen svou hudbou, ale i svou vizáží, jeho černými očními linkami, a všeobjímající melancholií. Reportér Mathias Begalke s ním hovořil o dojení mléka, i o smutku jako součásti DNA...



Váš nový singl se jmenuje "Kde je ta revoluce?". Štve vás ta lhostejnost mnohých lidí, teď, když jsou na vzestupu různí populisté, a volání po "jednoduchých řešeních" se stává hlasitější?

Ano, to je docela trefný popis. Svět je v chaosu. Jsem zklamaný výsledkem hlasování o Brexitu. Protože sjednocená Evropa znamená, že i svět bude alespoň o malinko sjednocenější. Evropská myšlenka se tříští, lidé trpí, protože se čím dál víc probouzí rasismus a xenofobie. Je to krok zpátky.

Oznámili jste své nové album šest měsíců před jeho vydáním. Proč někdy nevydáte svou nahrávku ze dne na den, jako to v minulosti provedli třeba U2, Radiohead či Beyoncé?

O tom jsme nikdy nepřemýšleli. Nevím, zda je takové překvapivé vydání v našem případě vůbec možné provést. Mohli bysme snadno vypustit album sami, bez nahrávací společnosti...Ale víte, jsme prostě staromódní! (směje se).

Ŕekni nám popravdě: V reklamě na Volkswagen, která se točila před pár lety, nepřál sis sedět za volantem namísto Davida?

Budu upřímný: nemám řidičák, a nechat mě řídit auto by byl opravdu špatný nápad.

Proč vlastně figurujete v reklamě na společnost, jakou je Volkswagen?

Dost dlouho a tvrdě přemýšlíme o tom, než se rozhodneme doporučit nějaký produkt. Pokud si řekneme, že to za to stojí, tak to uděláme. Dostáváme spousty nabídek, které odmítáme.

Například?

Nebudu jmenovat žádné značky.

Neutrpí tím váš status nezávislých umělců, když se stanete tváří nějaké značky?

To si nemyslím. Nejsme si navzájem zavázáni nějakými povinnostmi. V podstatě, jakmile dotočíme spot, tak to pro nás končí.

Na vašem turné máte devět koncertů v Německu, a jen jeden v Anglii, vaší rodné zemi. Jak si vysvětlujete svoji popularitu tady?

Je to fantastické, ale nedokážu ti to vysvětlit. Stejně tak si neumím vysvětlit, že se na našich koncertech ukazují 15-16-17 letí fanoušci. Asi je rodiče nutili poslouchat Depeche Mode.

Váš hit číslo jedna v Německu byl "People Are People" v 84 roce. Stane-li se kapela populární v Německu, už jí popová Anglie nebere vážně?

Naše první singly "New Life" či "Just Cant Get Enough" se v 81 roce staly v Anglii hity. Ale tam funguje hudební trh jinak. Od počátku devadesátých let jsme s tím bojovali. Jednou z věcí je, že se tam stále hledá nějaká nová bomba, a udržet si kariéru na delší čas je složité. Anglický hudební průmysl je opravdu hodně, hodně divný. Kdo by si pomyslel, že když se v roce 2017 vrátí Bros, budou hrát ve velkých halách? To mě šokovalo.



Když jsi ještě v dávných dobách pracoval v bance, kapela pro tebe znamenala příležitost uniknout z nudné šedi Basildonu...?

Basildon byl jedním z těch míst, kde se nedalo dělat nic jiného, než se opíjet. V těch dobách tam toho bylo pro mladé lidi velmi málo. Myslím ale, že se to už trochu změnilo. Dnešní Basildon je velké město s maloměstskou mentalitou. Je to dané blízkostí Londýna, spousta lidí tam dojíždí do práce.

Takže ta basildonská šeď potom ovlivnila váš zvuk? Je to důvod, proč se z tebe stal melancholický skladatel?

Už jsem se s těmito geny narodil. Už jako malého kluka mě nejvíc fascinovaly ty smutnější songy. Veselé písničky mě nebraly.

Pak jsi pravděpodobně prošel sluneční terapií v Kalifornii..?

To, jaký jsem si nakonec zvolil domov, může možná vypadat zvláštně. Ale žije se tu příjemně a zdravě. Počasí je tu pořád skoro stejné, s teplotami okolo 20 stupňu Celsia.

Chybí ti Anglie?

Jenom moje rodina a přátelé. Moje matka a moje dvě sestry se svými rodinami stále žijí v Basildonu. I když jsem doma v USA už dlouhou dobu, jsem pořád evropský občan. Myslím, že evropské myšlení je o něco vážnější, jinými slovy, je více realistické. Američané jsou přehnaně optimističtí, až příliš.

Je pro tebe stárnutí obtížné? Potřebuješ teď, po padesátce, víc očních linek než dříve?

Na jevišti jsem vždycky nosil určitou masku, za kterou jsem se ukrýval. Inspiroval mě glam-rock sedmdesátých let.

Na svém druhém sólovém albu jsi přezpíval píseň od Hildegard Knef & Nico - "Das Lied vom einsamen Mädchen". Takže umíš plynně německy...

To už tolik ne... Dnes mám sotva šanci mluvit někde německy. Němčinu jsem měl ve škole. Dobře jsem se jí ale naučil až poté, co jsem v 87 roce koupil dům v Londýně, a potřeboval ho renovovat. Dělal na něm jeden německý řemeslník, a s ním jsem strávil dobré dva roky. Byl hodně šikovný, ale neuměl anglicky, takže když jsem něco potřeboval, musel jsem s ním komunikovat v němčině.

A taky jsi v polovině 70.let byl na výměnném studentském pobytu na farmě v Šlesvicku-Holštýnsku, kde jsi se prý mimo jiné naučil i dojit krávy...

Ano, jestli si dobře vzpomínám, nějaké mléko jsem tam nadojil. Ale protože jsem to od té doby nedělal, tak mi asi už žádná kalifornská kráva mléko nedá.

Jako kapela jste spolu už od roku 1980. Jak se vám podařilo spolu vydržet tak dlouho?

Od roku 1993 jsme najeli na cyklus jedno album za čtyři roky. Po vydání alba jedeme na turné, a pak se všichni vrátíme do svých domovů - Dave do New Yorku, Andy do Londýna, a já do Santa Barbary. Tyhle přestávky kapele prospívají - po roce či roce a půl stráveném nahráváním a koncertováním.

Jaké je tvoje nejoblíbenější album Depeche Mode?

Violator, díky jeho kvalitě. Je na něm spousta skvělých písní.

...je na něm například "Personal Jesus", kterou krátce před svou smrtí přezpíval i Johnny Cash. Co si o tom myslíš? Má to pro tebe větší hodnotu než Grammy?

Vždycky jsme byli spíš hudebními outsidery, takže jsme se jen zřídka potkali s nějakou hudební cenou. Ale když takový idol, jako Johnny Cash nahraje naši píseň, je to ohromné ocenění. Tenkrát, když mi někdo řekl, že slyšel v rádiu Johnnyho Cashe, jak zpívá náš song, nemohl jsem tomu uvěřit. Myslel jsem si, že si ze mě tropí žerty.

Ty jsi o tom nevěděl? Nezeptal se vás?

Ne. Ale pokaždé, když se jeho verze někde hraje, nebo prodá, dostáváme zaplaceno.


haz.de

-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


Michal :

18. února 2017, 15:25     

Dobré otázky,dobré odpovědi.


Ota :

24. února 2017, 01:36     

Mart je pořád stejně skvělej a hodnej kluk jako za mlada. Politicky je to samozřejmě naivní utopista, ale oproti jiným umělcům to není dobroserská póza. On je vážně umělec s velkým srdcem. Jsem rád, že se nemění, i když do volební urny bychom určitě stejný volební lístek nehodili ????.


Ota :

24. února 2017, 01:36     

Mart je pořád stejně skvělej a hodnej kluk jako za mlada. Politicky je to samozřejmě naivní utopista, ale oproti jiným umělcům to není dobroserská póza. On je vážně umělec s velkým srdcem. Jsem rád, že se nemění, i když do volební urny bychom určitě stejný volební lístek nehodili.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků